Ahoj Kati aneb máte rády(i) své jméno?

20. března 2012 v 20:45 | Katka |  Jen tak
Ahoj Kati, píše mi občas Květa.

A pro mě to je další do sbírky variant mého jména. Možná hodně dětí není spokojeno se svým jménem, nelíbí se jim. A většinou z toho vyrostou. Moje dcera, ač dospělá, se se svým jménem stále ještě nesmířila. Vytýkala mi, proč jsme jí dali tak ošklivé jméno. Ale co je na Jitce ošklivého? Když si vzpomenu, s jakou láskou jsme ho vybírali před jejím narozením...
Zajímalo by mě, jakými variantami vašeho jména vás oslovují vaši blízcí. Já si poslední dobou všímám, že slyším na mnoho tvarů jména Kateřina. A každý tvar je pro mě spojen s tím, kdo ho používá, každý má jinou citovou hladinu.

Tak tedy:
Kateřina - oficiální tvar, moc lidí mi tak neříká, nejvýraznější byl spolužák z gymplu a znělo mi to od něj hodně chladně, moc jsme se nemuseli
Katka - takové neutrální, citově nezabarvené
Káča - tak mi říkal o pět let starší brácha v době, kdy jsem mohla chodit tak do páté třídy. A čím víc viděl, že to nemám ráda, tím víc to používal. Hlavně před svými kamarády. Já jsem se kvůli tomu s nimi chtěla prát, ale moc jsem nezmohla. Odneslo to jen pár knoflíků od košile. Letos mi tak začali říkat lidi z party běžkařů, se kterými jsem se viděla poprvé v životě. Asi jim to přišlo takový neformální, kamarádský.
Kača kratce - pouze jeden spoluhráč na bowlingu
Kačenó - říká jeden kamarád, který tvrdí, že já a jeho žena jsme obě stejně hubatý a zbytečně moc emancipovaný
Kačuřino - zase on, když už překročím únosnou mez chlapský trpělivostiUsmívající se
Kačenko - nyní v pokročilým věku mi tak říká dost kamarádů i kamarádek a naučili se to od mého manžela. Zajímavý, že od někoho je to moc milý a od někoho mi to přijde falešný.
Káťo - tohle oslovení pro mě zvolil jeden mladý klient Domova Sv. Josefa, kam chodím pomáhat vozíčkářům. A ještě "lidi od koní". Protože tam je to samá Kateřina. A všechny jsme buď Kačenky nebo Káti, ale nejčastěji oboje. A pro rozlišení jedna je Káťa Fidelová (podle své kobyly), já Káťa od Elišky, a tak podobně. Taky milé.
Katuško - tak mi říkala máma když jsem byla maličká a děda, který ale umřel už v r. 1969, takže už jsem toto oslovení hodně dlouho neslyšela, až letos v nemocnici. Spolubydlící, paní učitelka, cca 70 let má dceru stejného jména....Přijde mi to poněkud archaické, ale ne nepříjemné.
Kačko - zase paní učitelka z nemocnice. Ale říkalo se tak mé pra pra pra tetě, kulaté jak kulička, hospodské. Jméno jsem po ní zdědila, postavu (ještě) neMrkající
Kačulko - pouze kamarádka z nej, moje "duše spřízněná"
Kači (Kačí) - pouze dva lidi používají tento tvar.

Se svým jménem jsem se sžila hned jak pominulo to trápení od mého bráchy. Když jsem čekala třetí dceru, dokonce bych si byla přála, aby dostala jméno po mně. Byla jsem přehlasována. Z praktických důvodů.

Tak nevím, jestli je možné vymyslet ještě další tvary. Uvidíme, zda život v tomto směru ještě přinese něco nového. A jak jste na tom vy? Máte rády(i) své jméno?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 21. března 2012 v 17:47 | Reagovat

Hm, chybí mi tam oslovení, jak ti říkali mladí zaláskovaní chlapci v době tvého rozpuku a jak ti říká tvůj manžel v hezkých chvilkách nyní?-:) Typovala bych...Kuřátko, Katharino, Ketrin, Medáčku a moje lásko..., je to tak?-:)))

2 Katka Katka | 21. března 2012 v 19:21 | Reagovat

A mně zase chybí varianty tvého jména. To nemělo být o intimnostech, ale o češtině:)

3 Ivet Ivet | Web | 21. března 2012 v 20:39 | Reagovat

Ale já nemyslela na intimnosti - ale na z d r o b n ě l i n u  toho hezkého jména, intimnosti na blogy nepatří - promiň, napsala jsem to špatně!
Moje jméno je prosté a obyčejné.
Iveta - žádné tvrdé -y- nebo dvě -t- nebo dvojité -w-. Prostě česky.
Doma mi stejně celý život říkali jinak. Syn mi říká mamko, ex mi říkal Ivet, kamarádi a kamarádky Ivo, Ivi, Ivano, Ivčo, Iveto, Ivetice.-:)

4 Katka Katka | 21. března 2012 v 20:51 | Reagovat

[3]: Díky za vysvětlení. No vidíš, co těch variant je. Kuriozní mi taky připadá, jak naše holky oslovují tátu - Otí nebo Toní nebo Conane. Pokud teda zrovna nejsou na klasický vlně a neříkaj taťko.

5 Květa Květa | Web | 22. března 2012 v 15:40 | Reagovat

Tak ahoj Kati, doufám, že jsem nezpůsobila nějakou bouři v tvém srdci, já nevím, proč Kati, asi proto, že jsem o oslovení vůbec nepřemýšlela a přišlo mi to tak samo. Jestli je to ovšem na škodu, budu oslovovat jinak. Ale myslím si, že to není hanlivé, naopak mi oslovení Kati připadá jemné. A nikdo jiný ti tak zřejmě neříká, tak jsem aspoň v něčem originální. Ale když, tak mne oprav !!!!!!!!! Měj se fajn Kati !!

6 Katka Katka | 22. března 2012 v 16:30 | Reagovat

[5]: Žádná bouře v srdci mém se kvůli oslovení nekoná:) naopak - je to milé. A co ty? Nechceš přispět se svým jménem? Jsem zvědavá.

7 Květa Květa | Web | 23. března 2012 v 11:16 | Reagovat

Svoje jméno ráda nemám. Moje maminka se jmenovala Květoslava, tak jsem to po ní, před 65 lety, zdědila.
Nevím, proč to tak je, ale můj tata nikdy maminku neoslovoval jménem a tak i můj drahý choť moje jméno nepoužívá. Vždycky to nějak "líbezně" nahradí.
Když mně někdo říká Květko, tak to zuřím. A jak mi říkají? No přece Květi, Květuš, Květulko, Květulenko, Květinko, no prostě jak se jim to právě hodí.
V posledních letech minulého století mně taky začali říkat babi a babičkoooo!
Tak a teď to víš......

8 Amelie Amelie | Web | 23. března 2012 v 15:06 | Reagovat

Nesnáším tvrdé Marcela...ale líbí se mi Marci, Marcelko, Macku, Macíčku (tak mi říká maminka). Nelíbí se mi Marcel (jak na chlapa) nebo Marcelíno. Kačenku jsem chtěla dceru, ale to jméno mi nebylo dovoleno.

9 Katka Katka | 23. března 2012 v 19:31 | Reagovat

[8]: Já mám taky Šárku a Elišku jako ty. První je ta Jitka, druhá měl být Martin a je to Šárka, třetí měla být Kačenka (to už jsem věděla, že to zase nebude kluk..., ale kdyby to býval BYL kluk, byl to Honzík, čili Jeník) a je to Eliška. A jedna holčička jim na potkání říkala "Jitka, Šárka, Eliška, koupily si koblížka."

10 Zdiška Zdiška | Web | 25. března 2012 v 12:52 | Reagovat

Taky se přidávám, náhodou jsem nakoukla na Tvůj web a musím se přiznat k dalšímu výrazu, co jsem zaslechla jak jeden nazlobený tatínek volal na svou dcerušku, tehdy 5tiletou "Kachno", což mě dostalo úplně a já jsem mu nadala, co do něho vlezlo. Každé jméno je krásné a musí se umět říkat s láskou. Papapa...

11 Katka Katka | 25. března 2012 v 17:39 | Reagovat

[10]: No, to je pěkně hnusný. A mě napadlo ještě Katrin a Katynka (podle knížky). A Zdiška je Zdislava? A jiné tvary jsou?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama