Jako kočky a psi - II.

23. března 2012 v 20:58 | Katka |  Zvířata
Další ze série malých kníračů byl Arri z Šibeňáku. Už podle jména je vidět, že to byl pejsek z lepší rodiny. Měl na to i papíry. Myslela jsem, že je tedy záhodno, aby takový exemplář zanechal na tomto světě svoji stopu v podobě potomků.

Prvním krokem k tomu byl tzv svod. Což pro neznalé je předvedení mladých jedinců a jejich první ohodnocení odbornou porotou. Pokud projde, je to první stupínek k uchovnění. Hodnotí se exteriér a jen tak zhruba povahové vlastnosti.
První, co jsem na této akci zaslechla, bylo hartusení jedné porotkyně nad vzhledem jakési šampionky a sprduňk majitelky na dvě doby, když se přiznala, že tuto naději stříhala dvě hodiny. Porotkyně jí na to řekla, že TAK se stříhá stará utahaná odroděná fena a ne psice jdoucí do soutěže. Po shlédnutí této scénky jsem znejistěla, jestli jsem na správném místě. Můj "závodník" se mi až dosud líbil a opravdu jsem neměřila dobu, kterou nám zabrala jeho úprava. Nejistě jsem na něj koukla a óóó ta hrůza!!! Arri asi taky rozuměl paní porotkyni a byl z toho tak nervózní, že mu vyskákaly všechny lupy, o kterých jsme do teď ani nevěděli. A můj krásnej černej budoucí šampion vypadal jako by ho někdo posypal pískem.

Prvním naším úkolem bylo chodit a běhat do kruhu s ostatními adepty. Porota asi koukala na chody pejska a jeho postavu. Pak jsme chodili jeden po druhém rovně a v jednom místě po nás (nebo možná do vzduchu) vystřelili. A pes měl dělat jako že nic. Arri DĚLAL jako že nic, ale pro jistotu podsadil prdelku a neexistující ocásek stáhl mezi nohy. Prostě to vypadalo, že se podělal strachy.

Při konečném hodnocení ale PROŠEL, bylo řečeno, že na střelbu si ještě zvykne a v plození potomků by mu to nemuselo dělat problémy. Nicméně dalším kolem - bonitací - už jsme neprošli. Ne kvůli vadám pejska, ale kvůli neschopnosti majitelky fungovat na podobných akcích. Na to jsem ještě "málo prdlá", abych si nechala nadávat za to, že psa nedostatečně dlouho češu....

A tak jsme s urozeným Arrim žili a užívali si stejně jako s nějakým voříškem. A měli jsme se rádi. Arri byl oddanej, tím, že byl trochu bojácnej, tak se nestávalo, že by utekl a vždycky se snažil poslechnout. Až tak usilovně, že poslechl i můj nesmyslnej pokyn skočit přes jarně rozvodněnou strouhu okolo louky v Ratibořicích. Dlouho se mu nechtělo, byl chytřejší než já a věděl, že to nemůže přeskočit. Ale panička je panička, co by pro ni neudělal. Chvíli přešlapoval, pak se odrazil jak nejvíc uměl, skočil ....a dopadl doprostřed proudu. Potopil se a dost dlouho trvalo než vyplaval. Ale dopadlo to dobře. A já dostala ťafku!

V Ratibořicích se Arri koupal ještě jednou, ale tentokrát vlastní vinou. Bylo teplo, chtěl se napít a vybral si špatné místo. Bylo to moc prudké a jemu ujely nohy a spadl do stejné strouhy, jen v jiném místě. Proud byl zase dost silný a vtáhl ho POD takovou regulační dřevěnou desku (nevím, jestli se tomu říká stavidlo). Zase hrůza, co to s ním udělá, kde ho to semele a jestli ho to vyplivne živého či utopeného. Dopadlo to zase dobře. Za tou deskou byla stěna mostku a Arri se v této mezeře vyškrábal na konstrukci stavidla a tam čekal, co bude dál. Ještě že jsme viděli, že do té strouhy spadl, takže jsme ho našli.

Říká se, že za dobré skutky přijde trest. To se stalo i Arrimu. Zjednodušeně řečeno - od klíštěte na uchu se mu udělal nádorek, ten byl odoperován, pak se mu udělal nádor velikosti špekáčku na krku, ten byl taky odoperován a zkoumán a od té doby všechno špatně. Zhoubné, po operaci zázračné zotavení trvající asi tři dny, metastázy po celém těle, bolesti, uspání. Byly mu zase pouhé čtyři roky. TO byla hrůza. Ale i TO je život. A kdo chce chovat jakékoliv zvíře, musí s tím počítat. Obvykle to bývá tak, že jakmile člověk o milovaného společníka přijde, netrvá dlouho a má dalšího. Bez psa je život o hodně radostí chudší.

Ale o dalším pejskovi až jindy. Prozradím jen, že to bude zase knírač.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 25. března 2012 v 18:09 | Reagovat

Chudáček malej. Je mi ho moc líto.Jinak na psí výstavě jsem nikdy nebyla, ale tohle by nebylo nic pro mne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama