To podivné slovo Parkiet bylo jméno našeho prvního koně.
Takhle upravený byl jen na nejslavnější příležitosti (jako např. 270. výročí úmrtí F. A. Šporka, kde byl členem průvodu)

Už výběr vhodného koně byl pro nás složitý. Když se člověk rozhodne udělat takovou investici, hledí, aby to, co pořídí, bylo kvalitní, nějakou dobu mu to vydrželo a bylo to za přijatelný peníz. Proto jsme pátrali na internetu v kategorii mladších koní. Cenově jsou dražší koně středního věku již s nějakou kariérou než koně mladí nezkušení nebo staří unavení. Přesto jsem byla překvapená, když mi zkušená koňařka radila, abychom pořídili koně staršího, tzv. vysloužilého. A říkala, že pro Elišku to bude kůň tak na dva roky, naučí ji jezdit a pak už jí nebude stačit. Tomu jsem nevěřila a navíc - kde je ta perspektiva? Myslela jsem si. Stokrát jsem jí později dala za pravdu. Starý kůň je učitel, což jsme samozřejmě potřebovali jak my rodiče = ošetřovatelé, tak dcera = jezdkyně a ošetřovatelka (dva v jednom). Dokonce nám dala tip právě na tehdy osmnáctiletého Parkieta.
Parkiet byl angloarab, původem z výborného polského hřebčína Janów Podlaski. Tento hřebčín byl založen již roku 1816 a o jeho velmi zajímavé historii je možné si počíst třeba na http://jitenkaa.blog.cz/0904/hrebcin-janow-podlaski-polsko. Když se dostal k nám, měl za sebou, soudě podle poničených nohou, zřejmě náročnou závodní kariéru v Polsku. Když byl poté prodán do ČR, ještě asi tři roky jezdil parkury a potom u dalšího majitele působil ve veřejné jízdárně jako učitel a kamarád mnoha začínajících jezdců. Pro svou povahu byl velmi oblíbený a to byl také důvod jeho putování k nám. Majitel ho musel prodat, protože na něm chtěl jezdit každý, kdo preferuje klidné koně a tak měl Párek (tak mu většina lidí říkala) moc práce a byl by brzy naprosto odrovnaný.
K nám šel jakoby do důchodu. Ještě dva roky s ním Eliška jezdila i veřejné tréninky. Vzhledem k tomu, že už měl Páruška jen jednu jezdkyni a celou novou milující rodinu, byl jeho důchod, myslím, moc pěkný. On Elišku provedl zkouškami jezdce ZZVJ, zúčastnil se s ní mnoha hobby akcí, veřejných tréninků, oslav, několika hubertových jízd a hodně hraní a kamarádského blbnutí.
Hraní

Pózování

Učení

Závodění (hobby, tzn. NE profi)

Odpočinek a mazlení

Pája měl klidnou a někdy vzpurnou povahu. Byl si vědom své nadřazenosti, pokud na něm seděl naprostý amatér jako já. Se zkušeným jezdcem byl bezproblémový, skoky si spočítal sám, nepotřeboval silné pobídky...ale když něco nechtěl, tak tedy opravdu.
Zde se vyhýbá imitaci vody, ani trenér ho tam nedotlačil

Jeho nejlepší výkony v době, kdy byl nu nás:
Maxi skok - Parkiet jako vítěz skočil 120 cm (v 19 letech !!! a bez nucení)

Hobby závody v Zálesí 70/80 cm (Parki skončil na svém nejlepším 6. místě, na překážce břízky je krásně vidět, jak tam nechtěl a Eliška to včas postřehla a zvládla ho)
A když něco chtěl, tak taky doopravdy. Zažili jsme s ním dvě extrémní příhody, které to dokazují.
Ale o tom až příště...