Jak bylo dnes?

25. dubna 2012 v 21:15 | Katka |  Jen tak
Dnešek byl pro mě pracovně dost nanicovatej. Zasekala jsem se do jednoho problému. Už dva dny se ho snažím rozlousknout vlastní hlavou. Je tu možnost volat hot-line poradenskou linku od příslušného účetního programu. Ale jsem "stará konzerva", přes telefon se mi moc nechce...tak se mořím. Ale zítra už asi povolím.

Takto naložena, musela jsem jednat s obchodním zástupcem jedné společnosti, která vydává telefonní seznamy. Typický představitel dnešní mladé ambiciózní dravé komunikativní a nevím co ještě generace. Ukecanej až moc, mladíček o málo starší než moje nejmladší dcera, říkal, že je "kravaťák" (dnes prý je "jen tak", což znamenalo, že měl, alespoň na můj vkus dost zmačkanou, řekla bych, že po praní vůbec nevyžehlenou košili, leč nagelován byl až až) a podle toho si vybíral zaměstnání a toto ho velice uspokojuje a baví. Což je mi hodně sympatický, to si u mě připsal bodíky. Zapálen pro věc mi sdělil, že už si pořídil vlastní super telefon a toto. Byl to asi tablet, předváděl mi na něm psí kusy, přesto ze mě moc pochvalných slov nevyloudil. V té záplavě vymožeností, která nás obklopuje, už nestíhám. Nejvíc mě potěšil sdělením, že za totéž, co jsme si od nich pořídili loni (záznam v telefonním seznamu), zaplatíme letos asi o 2 tis Kč méně.

Odpoledne jsem měla nějaké pochůzky po městě. A došlo k dalšímu zajímavému a milému setkání.

Při přípravě dalšího článku jsem fotila některé objekty M. B. Brauna, které jsou po okolí. Hned nad naší vesnicí je socha, o které sice vím, ale pořádně jsem se na ni zahleděla až teď. A moc se mi líbí vroucí pohled neznámého světce.


Jenomže si ne a ne vzpomenout, o kterého svatého se jedná (bodejť bych si vzpomněla, když jsem to asi nikdy nevěděla). Tak přemýšlím, kdo by mi to mohl říct, na internetu to taky nemůžu najít. A dnes jsem potkala ve městě paní, která to určitě ví. Jenomže se neznáme. Tedy ona mě nezná. Já ji ano. Vím, jak se jmenuje, že její manžel je nejstarší varhaník v okolí. Ona sama je pro okolí takovou podivnou postavičkou. Je hodně stará, zvláštně se obléká, často ji vídávám, jak chodí sem tam po městě, vláčí těžké tašky, donedávna jezdila pomaloučku na kole. Asi uznala, že je to pro ni nebezpečné, už nejezdí. Před lety jsem se s ní setkala právě u oné sochy. Protože je socha v našem sadu, oslovila mě jakási kulturní pracovnice městského úřadu a já tam s nimi jela. Nevím, proč. Jaký to mělo smysl. Pamatuji si jen, že ta stará paní okolo sochy nadšeně pobíhala, bylo mokro a ona byla tak starostlivá, aby mi neumazala auto, že si zula zablácené boty už u sochy a v punčochách nastoupila.

Posbírala jsem kuráž a oslovila ji. Paní byla samozřejmě překvapená, pak jí zasvítila očka, že se někdo zajímá o totéž co ona a odpověď mi dala - jedná se o Sv. Jana z Boha, autorem je M. B. Braun.

Když jsem jí připomělu tu dávnou příhodu se zablácenýma botama, zaradovala se znovu, že si to pamatuju. Nevěděla, jak tu radost projevit, tak mi podala ruku a přála a přála - samé hezké věci.

V tu chvíli se k nám blížila moje dcera. S trochou despektu v hlase se ptala, kdo to je. Ona paní opravdu není ve stylu mladíka, se kterým jsem jednala dopoledne. Ale pod nepodstatnou slupkou se skrývá ryzí člověk. Mám ráda taková setkání.

A když už jsem odhalila totožnost neznámého světce, jeho život byl taky zajímavý.

Narodil se r. 1495 jako Juan Ciudad v prosté, ale zbožné portugalské rodině. Vzdělání se mu dostalo ve Španělsku. Když se měl oženit s dcerou pěstouna, který se ho tam ujal, utekl, stal se žoldnéřem a žil velmi rozháraný život. Po nějaké době se vrátil domů a když shledal, že jeho otec vstoupil do františkánského řádu, začíná uvažovat o věcech víry. V Granadě si otevřel knihkupecký krámek, později postavil dům, kde se staral o nemocné. Další nemocnici postavil v Toledu. Zavedl nový způsob rozdělování nemocných - podle typu onemocnění. R. 1550 se vrhl do vody, aby zachránil tonoucího. Sám poté onemocněl zápalem plic a zemřel. Jeho následovníci založili řád špitálníků a Jana označili za zakladatele. Janem z Boha ho nazýval biskup z Tuy, který si ho velmi vážil. Svatořečen byl r. 1690. Je patronem nemocných a nemocnic, ošetřovatelů, knihkupců a knihtiskařů. Z tohoto řádu byli také ošetřovatelé v Hospitalu na Kuksu.

Tato dvě zajímavá setkání mě trochu pozvedla, když jsem byla umořená z pracovních problémů. A navečer jsem si nasela špenát, mangold a fazolky, přesázela brokolici a růžičkovou kapustu a vyplela skleník. A na zítra uvařila hrnec zelňačky a Elišce kuřecí nugetky do bagety na zítřejší cestu se školou do Prahy. A už jsem na tu zatracenou práci nemyslela.
Až zase zítra. Ale co bude zítra, tím se nebudu trápit teď Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 25. dubna 2012 v 21:48 | Reagovat

O takovém světci jsem ještě neslyšela a ty jsi nám o něm a jeho životě zjistila tolik informací. Měla jsi docela rušný den a stihla jsi toho hromadu, mimo dvou setkání, ještě i zahradu a kuchyň. :-) Zítra ti budu držet palce, abys rozlouskla ten účetní problém buď sama, nebo s tou poradenskou linkou a měla konečně klid. ;-))

2 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 25. dubna 2012 v 21:52 | Reagovat

Katko, ty jsi jak ta včelička, stíháš všechno, zahradničit, vařit, chodit do práce a ještě zjišťovat takové zajímavosti. Můj výlet se odkládá, dnes jsem to přehnala, ušla jsem toho moc a noha zase bolí.

3 Katka Katka | Web | 26. dubna 2012 v 7:01 | Reagovat

[1]: Za podporu děkuju.
[2]: Nebuď z toho smutná. To jen my "aktivistky" moc spěcháme. Bude to dobré, ale měj se svým tělem soucit a nespěchej na něj. Fakt ze mě mluví zkušenost - taky to vždycky přeženu.

4 Květa Květa | Web | 26. dubna 2012 v 11:05 | Reagovat

Tak to jsem se dozvěděla něco nového z kraje, kde jsem nikdy nebyla. Hezká procházka a povídání.
Vidím, že stíháš hodně věcí v pohodě. Já ještě pořád nejsem fit, ale v takovém počasí se nedá sedět /no, já bych asi stejně neseděla/ doma, něco ukuchtím a hurá na zahrádku. Vezmu Bobíka, Kolumbka, manželovi pomohu z 1. patra, roztáhnu slunečník. On bude luštit křížovnky, nebo má ssebou notebook a já - já budu rýt, plet, sázet, zalévat, okopávat až do večera. To bude lebeda. A zítra, to se zase nepohnu....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama