Jako kočky a psi - IV.

6. dubna 2012 v 22:05 | Katka |  Zvířata
Náš čtvrtý knírač v pořadí se jmenuje Harry a je to ten, který s námi právě žije.
Před deseti lety nás opět popadla touha mít psa jak se patří, tedy "čistého." Ale nejsme natolik důslední, abychom studovali rodokmen a hledali chovatelovy reference. Když dostaneme nějaký nápad, chceme ho realizovat hned. Dennymu bylo tehdy šest let a nám se zdálo, že nejlíp si vyhraje ne s námi, ale s druhým psem. Harry měl být jeho malý brácha a kamarád. Chtěli jsme malého ČERNÉHO knírače jako býval Bert. Bůh ví proč, ale malých černých je mezi chovateli velmi málo. Dobrá, tak tedy černostříbřitý. Chovatel, který právě vypravoval do světa první štěňata své fenky, byl objeven asi 20 km od nás. Měli jsme radost, že všech pět štěňat má ještě doma, my jsme první zájemci, budeme si tedy moci VYBRAT. Přijeli jsme, vstoupili do bytu, ucítili typický odér, uviděli v kuchyni ohrádku vystlanou nezbytnými novinami a v ní - utahaná oškubaná maminka. Štěňátka nikde. Předvedení adeptů ke koupi nastalo po zvolání "kuci, kuci!" - Jako kluci, kluci. Z pod stěny v obýváku se vyhrnulo pět štěňátek, samozřejmě jedno hezčí než druhé. Ve výběru nám pomohlo to, že jsme chtěli kluka, aby nebyl nejmenší, aby nebyl lekavý ani útočný.... No, hezky jsme si to malovali, výběr jsme měli a nevím, nevím, jak jsme vybrali.

Náš kluk se oficiálně jmenuje Ajax, ale protože byla éra Harryho Pottera a nám připadalo, že je mu podobný, dostal jméno Harry. Všechno se to ale tak nějak vyvinulo, že mu říkáme TA Harryna, Herdy, Ferdy, Ferdíček a on většinou neslyší NA NIC, ani na osvědčené jméno POCEM, na které slyší každý vořech. Náš Harry je totiž hlupáček. A ve své prostotě je to šťastný pejsek, věčně mladý a hravý. Ale jak ten je hloupý, to se jen tak nevidí. Na povel neumí nic. Když byl malý, pořád se jenom opičil po Dennym, sám nevymyslel nic. Denny si ho nevšímal, vůbec s ním nekamarádil. Neubližoval mu, ale radost z něj neměl. Asi už byl moc starý na to, aby mu soužití s bláznivým štěnětem přinášelo radost.

Pro přiblížení Harryho prosté duše dva příběhy:
- odjakživa jsme měli zahrádku, kam jsme se psy chodili, před třemi lety jsme zde postavili domeček a bydlíme tu. Harry by to tu tedy měl znát. Kousek od domu je rybník s betonovým ochozem na straně hráze. Jdeme na procházku, Harry běží, běží - až spadne do vody. Jemu to sice nevadí, protože do vody skočí v kterémkoliv ročním období, pokud má pocit, že mu tam někdo něco hodil k aportu. Akorát že by na tu zídku nevylezl a že má přeplavat rybník, to by ho nikdy nenapadlo. A tak by se tam asi uplácal až k samému utonutí.
- Harry je velký miláček a mazlíček a opatrovníček, každé zranění nám léčí, ale ne hrubým olizováním. Něžně přikládá jazýček, že je ho sotva cítit. No a tak samozřejmě spí s námi v posteli. Pozor, bude to poněkud fekální! Jednou ráno se protahuji, rukou nahmatám cosi - a on to bobek! Ten náš magor ani nepozná, že se mu chce a že už to leze. Hrůza. Sice se to stalo jen jednou, ale TAK hloupej on prostě je.

Dva pěkné rysy ale Harry přece jenom má.
Je to ochotný aportér - na zahradě má mnoho míčků, klacků a polínek. Občas s nimi důležitě pochoduje po trávníku a hledá, kde by je ukryl a zahrabal. V lese aportuje šišky. Když je nosí, vypadá jako Churchil s doutníkem.
Nejmilejší je, když hospodaří a pomáhá. On toho sice asi moc nechápe, ale ať cokoliv děláme, chodí nám v patách a kouká zblízka pod rýč, na šroubovák, následuje kolečko (někdy mu říkáme Následovník), chodí se mnou krmit slepice (rád by je i pásl, ale o tom má jinou představu než my), vydrží pomáhat a chodit sem - tam celé odpoledne.

Doslechla jsem se, že Harryho sestra se dostala do domácnosti naší dětské paní doktorky. Nikdy jsem ji ale neviděla. Jednou jdu nakupovat, před obchodem sedí uvázaná kníračka a já si hned říkám "to je celej Harry, to bude určitě ta jeho sestra." No a taky jo. To bych byla nikdy nevěřila, že i každej pes má svoji jedinečnou podobu. Měla i stejné pohyby a štěkot. Jsou to prostě typické nezaměnitelné osobnosti. Jak vzhledem, tak chováním. Každý náš pes byl úplně jiný.
V paměti nám rozhodně nemohou splynout.

Harryho aporty


Takhle lítá desetiletý pes


Proč se tak honí? Pro tenisák, který cestou našel


A takhle sladce po lítání spí:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 7. dubna 2012 v 10:23 | Reagovat

Krásné čtení, Harry je zlatíčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama