Jak je to vlastně s tou hygienou?

2. dubna 2012 v 21:22 | Katka |  Zvířata
Jaro je opravdu tady, i když se zrovna ochladilo. A kromě příbytků je potřeba zušlechtit i tu domácí zvěř. U nás doma jsme se do toho dnes pustily důkladně. Prvními oběťmi byli koníci. Hlavním důvodem není to, že jsou často obalení uschlým bahnem, protože se denně válejí bláto nebláto. Vypadá to dokonce, že je to v tom blátě baví víc. Chtěli jsme jim pomoci od staré srsti. Už línají.

Dál šli na řadu psi. Zítra jedou oba ke kadeřnici a ta stříhá jen čisté psy. To ti naši tedy nebyli.


Po koupání nastalo velké lítání, trestání ručníku, otírání hřbetů o stěny i o nábytek. No to je radost!

Jak ono to vlastně je s tou hygienou, pokud s námi žijí zvířata doma? Jednou mi jeden člověk řekl, že on by psa doma nesnesl, protože je to cítit. Jakmile prý vstoupí do bytu, pozná, jestli tam žije pes či nikoliv. Protože s námi psi žijí už dlouho, v tu chvíli se mě to trochu dotklo. To jako že je u nás smrad?Překvapený

Dnes už vím, že nejspíš je. Jenom my ho necítíme. Inu, s tím nic nenaděláme. Buď psi se smradem nebo bez psů a bez vítacích rituálů, oddaných pohledů a předávání pozitivní eneregie. Psi ji prý předávají, kočky berou. Ani ostatní mazlíčci našemu bytu na čistotě nepřidají. Ptáci rozhazují zrní, jsou-li na volno, občas si ukáknou, ať se snaží sebevíc dělat to jen tam, kde se má. Člověk se někdy neuhlídá a odkráčí do zaměstnání s "medailí" na zádech. Jedna moje kamarádka, ta zvířecí máma, chová všechno možné. Mimo jiné se jim po bytě ještě donedávna procházela želva s krunýřem tak 30 cm dlouhým. I stalo se, že malovali. Malíř chodil sem tam a každou chvíli prohodil "mladá paní, zase jsem šlápnul do h...a." A ještě poslední "fekální" historka. Cestou do práce se občas stavím ve stáji pozdravit koníky. Šlápnu při tom i do toho... Byla jsem uzavírat životní pojistku. Jednal se mnou člověk, kterého trochu znám, celá jejich rodina je koňácká. Zrovna venku pršelo, všechno bylo navlhlé a ve vlhku se různé pachy pěkně rozkládají a linou kol dokola. V nose mě šimral známý odér, říkám si "aha, pan XY se cestou do práce stavil u koní." Jenomže to nesmrděly jeho boty, nýbrž moje. Trochu jsem se styděla, ale on to nejspíš necítil, stejně jako my necítíme, že náš byt smrdí po psech.

Pro toho, kdo zvířata doma nemá, je to možná trochu nechutné čtení. Kdo je má, pochopí. Ať jsme sebečistotnější, jinak to nejde. A jiná moje kamarádka má heslo: "komu to u mě smrdí, ať ke mně nechodí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 3. dubna 2012 v 9:05 | Reagovat

Pejsci nesmrdí, pejsci voní :)

2 Katka Katka | 3. dubna 2012 v 9:20 | Reagovat

[1]: Mně ani ti koně nesmrdí, ale voní. A VYLOŽENĚ jim voní huba. Jak nejsou masožravci, tak voní senem a zrním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama