Náš život s koňmi - Cavatina

24. května 2012 v 22:21 | Katka |  Zvířata
Cesta, kterou jsme my (nebo ona s námi?) ušli s Cavatinou, byla velmi krátká. Když jsme se přestěhovali a tím jsme získali možnost mít koně doma, potřeboval Parkiet společníka do "stáda." Koně, až na výjimky, nejsou rádi sami, Parkiet už vůbec ne. Stádo je jejich přirozenost. Dalším důvodem pro pořízení druhého koně bylo to, že se naplnila slova "první kůň je učitel na dva roky, pak nebude stačit." Myslím, že překážkou by nebyla bývala Parkova výkonnost, ale rozhodně jí bylo Parkovo zdraví. Při jeho posledním veřejném tréninku s Eliškou trenér jeho závod zhodnotil: "Ten kůň je tak charakterní, že to pro tebe (pro Elišku) odskáče, přestože ho to tak bolí (nohy)." Touto větou bylo rozhodnuto o Parkově definitivním důchodu.

Naše úvahy při hledání koňského parťáka se ubíraly různými směry. Chtěli jsme, aby nový kůň byl mladší než byl náš první koník, aby už něco uměl, aby byl přiměřeně kvalitní co do původu a trošku nás lákalo mít kobylku a někdy v budoucnu třeba hříbátko. Koní v nabídce je mnoho, ale vybrat si, je velmi těžké. My jsme dali opět na radu naší první "koňské učitelky", která řekla ten a ten chovatel má vždycky dobré koně za rozumný peníz. A tak jsme se jeli podívat na Cavatinu, která v té době osmiletá čekala své třetí hříbátko. Nás zaujala především svou klidnou povahou. Dohoda s chovatelem zněla - až se hříbátko narodí, po měsíci si ji převezeme i s ním k nám, až bude hříbě odstaveno, poputuje zpět k majiteli. Čekání mělo trvat asi dva měsíce. Nakonec jsme si Cavatinu samotnou přivezli asi po pěti měsících, protože zodpovědnost za hříbátko, navíc cizí, nás při naší nezkušenosti od podobného konání odradila. Za Cavatinou jsme tedy celou dobu jezdili, Eliška si na ni zvykala i v sedle a těšila se, až ji bude mít doma.


Dočkala se někdy na podzim.Přes zimu se moc nejezdí, Cavatina si u nás dobře zvykla, s Parkim vycházela v pohodě, absolvovala několik zimních halových tréninků. Byl na ni krásný pohled, jak se nesla, slušelo jí to hlavně při drezůře, ale uměla všechno. Občas sice Elišce dala najevo, že "umí" - vyhazovat, prosazovat si svoji vůli, ale od toho je jezdec, aby ji uijistil o tom, že jeho vůle rozhoduje. Ne koňská. Že ji nebude zbytečně trápit, ale jestli jezdec něco rozhodne, tak přes to ani vlak natož kůň nejede.

(Dva zadky - při výběru druhého koně zastávala Eliška názor "každý kůň je krásný, hlavně aby to byl hnědák.")

(Dvě hlavy - poznáte, která je čí? Říkali jsme jim pan Párek a paní Párková. Paní Párková byla taky Tinka, Cavati, Cavuša...)

Přišlo jaro, první ježdění, přesun na letní pobyt do místa, kam dojížděl trenér. A Cavatina začala bez zjevného důvodu kulhat. Střídali se u ní kováři i veterináři, ale na nic rozumného nepřišli. Pokud jsme tomu chtěli přijít na kloub a pomoci jí, nezbývalo, než ji naložit a odjet na vyšetření do Heřmanova Městce. Jela ještě s jednou pacientkou a strávili jsme tam celou pracovní směnu. Pan doktor dlouho zkoumal všechny jejich chody, zepředu - zezadu. Svá zjištění doplnil rentgeny nohou a došel k závěru, že Cavatině není pomoci. Šlacha, která vede kopytem, je poškozená a nedá se to nijak léčit, jen jí lze ulehčit speciální ortopedickou podkovou. Její vada ji nijak neohrožuje, ale se sportováním je konec. Bude pro ni nejlepší, když zůstane na pastvině a dále se bude věnovat mateřským povinnostem. Bylo to nepříjemné zjištění, museli jsme si zvyknout, že se s ní budeme loučit, ale co s ní? Hledali jsme jí nový domov, vyjednávali s chovatelem, bylo to těžké. Utěšovalo mě jen to, že jsme jí neublížili my. Nakonec se Cavatina vrátila k původnímu majiteli. Co je s ní dál, nevím, ani nechci vědět...

(Její pohled jakoby už v zimě říkal "Kam půjdu?")

Tak tohle se nepovedlo. Že Parki neuměl být sám, to už jsem psala. Jak jsme to vyřešili, tomu se budu věnovat příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 25. května 2012 v 7:58 | Reagovat

To už je dneska povídání konec? To se mi to pěkně četlo, tvoje vyprávění o koních mám moc ráda. Doufejme, že Cavatina žije dál a rodí krásná hříbátka a já jsem moc zvědavá, koho že nakonec ten Párek, dostal za parťáka.

2 Katka Katka | 25. května 2012 v 8:54 | Reagovat

[1]: Ahoj, Jarko, no jo, konec. S Cavatinou to bylo raz-dva. Krásný den ti přeju :)

3 helena-b helena-b | Web | 25. května 2012 v 20:12 | Reagovat

Také jsem si pěkně početla. Koně jsou krásná zvířata. Vnučka, ta je do nich úplně zblázněná. Fotky jsou moc pěkné.

4 Janka Janka | Web | 25. května 2012 v 22:07 | Reagovat

Krásné, zajímavé čtení a i fotečky. Katko, prosím, koukni ke mně na blog, něco tam pro tebe je. Pěkný víkend přeje Janka

5 Misa P. Misa P. | E-mail | 31. října 2012 v 19:42 | Reagovat

Pekny den, pri hladani informacii o matke mojho konika som narazila na Vas blog. Kobylka, ktoru hladam sa volala prave Cavatina, plnokrevna hnedka, po otci Ludovico, od chovatela pana Richtra - je to ona, ktoru ste mali chvilku u seba? Velmi Vas prosim, ozvite sa mi na email, pokial budete mat chvilku casu, zaujima ma len, aka bola, ci zopar fotiek. Jej syn uzasny, preto by som sa rada dozvedela viac o jeho povode. Dakujem pekne vopred za Vasu ochotu. S pozdravom, Misa Pavalikova, Brno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama