Čisté radosti

24. června 2012 v 23:59 | Katka |  Slunce v duši
Kdo nečetl trilogii Jana Šmída o "čistých radostech", doporučuji pro potěchu přečíst. Kdo četl - jak se vám líbila?
(Mimochodem - zjistila jsem, že jsem první díl někomu půjčila, samozřejmě už nevím komu...:()

K doporučení mě přivedla úvaha, která začala naprosto primitivně.
Dnešek je poslední den, kdy vařím naše ještě loňské brambory, i když už jen pro slepice. Dnešek je první a zároveň poslední den, kdy vařím nové, ale cizí brambory Koupila jsem v pátek pytlík a než ho spotřebujeme, budeme už mít své nové.

Co z toho plyne? Že každý den je nebo může být něčím nový, zvláštní, hezký a dokonce i výjimečný. I kdyby to blbosti měly být. Hlavně když se nestřídá jeden šedivý den s dalším a dalším šedivým dnem. Jen ho takový musíme chtít mít. Je to klíč ke spokojenému životu. Variace na známou radu: netoužit po tom, co nemám, ale mít rád to, co mám.


Léta deptána osobními i pracovními problémy jsem k tomuto postoji dospěla déle než před rokem a doufám, že mi to vydrží. Tehdy se ve mně něco zlomilo, došlo mi, že umořená a bez nálady už nemůžu dál fungovat pro sebe ani pro druhé. A jestli jsem na něco hrdá, tak na to, že jsem to dokázala. Sešlo se několik náhod najednou, potkala jsem několik lidí (a knížek) kteří mi otevřeli oči i srdce, stalo se, co se mělo i nemělo stát, poznala jsem na vlastní tělo i hlavu to, co jsem znala jen teoreticky, začala jsem vnímat sebe i okolí úplně jinak. A je to to pravé. To, co se mi líbí a myslím, že z mého nového "já" mají prospěch i mí blízcí.

Je to úplně prosté a dám hlavu na to, že to funguje. Chce to jen tři věci:

- denně se hýbat (pro každého to znamená něco jiného - podle toho, jak žil dosud. Někomu stačí procházka, jinému sportovní výkon, je to úplně jedno, důležité je to denně - nebo alespoň co nejčastěji, i když se člověku nechce. Pokud se donutím a začnu, brzy se mi to začne líbit a poznám, co dokážou endorfiny a co víc, pokud to nedělám, chybí mi to.)

- nejíst blbosti (to je většinou to, co nám stejně nechutná, jen jsme na to tak zvyklí. Časem, a to dost rychle, si na to člověk tak zvykne, že na ty blbosti opravdu nemá ani chuť, pokud se mu zdá, že ano a podlehne, stejně pak zjistí, že mu to nic nedalo, nechutnalo a to dobré mu chutná, těší se na to. A množství? Žasnu, jak málo člověku k fungování stačí. Všechno je jen rozežranost. A ta se dlouho vrací a vrací....)

- mít radost ze života (vidět krásu v maličkostech, ztratit klidně hlavu pro něco, co těm vážným a usedlým připadá nedůstojné, nepřiměřené věku, zkoušet nové, cokoliv na co se těším. Ono totiž jde skoro všechno. Jen člověk musí chtít to, co jde a nechtít fantasmagorie.)

Toť vše. Slunce v duši!


(obrázky jsou převzaté z internetu)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 25. června 2012 v 1:12 | Reagovat

Nádherný článek, udělala jsi mi jím velkou radost. Raduji se z maličkostí, s vděčností vítám každý nový den. Hýčkám si své děti a své blízké. Jsem vděčná za to, co mám a netoužím po tom, co nemám. Krásné pondělí přeji.

2 Katka Katka | 25. června 2012 v 5:26 | Reagovat

[1]:Díky tobě mi začíná týden hezky:)
Jsem truhla, nemám v provozu Outlook poštu a asi ani nechci mít, jak na tvůj mail?

3 Jarka Jarka | Web | 25. června 2012 v 9:19 | Reagovat

zrovna jsem dožehlila prádlo a jiné dala do pračky, takže první bod bych měla rozjetý. Nejíst blbosti, se mi asi tak úplně nedaří, miluji sladké a k pozření tohoto, využiji každou příležitost a svou postavou vyvracím fakt, že se po sladkém tloustne. :-D Třetí bod mi jde, bez mého přičinění. Jsem založením optimista a tak u mě, za každých okolností, vždycky převáží to lepší vidění světa. ;-)

4 helena-b helena-b | Web | 25. června 2012 v 9:49 | Reagovat

Katko, ve všech bodech ti dávám za pravdu. Mám to vyzkoušené a funguje to. Ten pohyb, to je zaručený lék na všechny chmury. Ne musí to být žádný tělocvik, stačí se prostě sebrat a jít, ven z chalupy...
Díky ta dobrý tip na čtení, dnes jdu do knihovny, tak se po knihách poptám. Přeji ti krásný nový týden.

5 Katka Katka | 25. června 2012 v 9:53 | Reagovat

[3]:[4]:  Jste šikuly.

6 Babeta Babeta | 25. června 2012 v 12:17 | Reagovat

No to jsi mi kápla do noty. Ty knížky jsem sice nečetla, ale to, o čem zde píšeš, jsem samovolně začala právě prožívat poté, co jsem po 7mi letech vyšla z jednoho svého velkého trápení, což byly zoufalé vztahy na mém bývalém pracovišti. O kolegyni-alkoholičce, která se teď sice už nějaký čas ambulantně aspoň léčí, nicméně její zlou povahu s tendencemi mít vliv, moc a rozhodovat o ostatních to nijak neovlivnilo, tak o té kolegyni jsem se myslím už zmiňovala na svém webu u té bublaniny. Od té doby, co jsem tam skončila, se jak dítě raduju z nově nabyté svobody a z každé maličkosti, kterou mi každý svobodný den přinese, a třeba s těma bramborama, to je přesně ono. :) Vrátila se mi radost ze života a na to prožité zlé tam chci zapomenout. Přesto té sedmileté zkušenosti nelituji, naučila jsem se zas nové věci, které se mohou v životě dál hodit. A jsem hrdá na to, že jsem to tam těch 7 let vydržela. Snad bez úhony na zdraví. Sedmička je číslo plnosti. Katolická církev učí o Očistci. Není to biblicky podložené, ale já v žertu říkám, že pokud něco takového existuje, tak Očistec je tady na Zemi a já už jsem si jím právě prošla :D

7 Katka Katka | 25. června 2012 v 14:23 | Reagovat

[6]: Mám radost z toho, co se ti povedlo a přeju ti tu svobodu...a děkuju za potvrzení mých úvah. Máš pravdu - i to špatné je nakonec pro život dobré.
P.S.: bublaninu pečeme 3x týdně - teď končí jahody, ale v mražáku už jsou nové borůvky:)

8 Amelie Amelie | Web | 25. června 2012 v 21:05 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama