Jsme něčí?

26. června 2012 v 23:59 | Katka |  Táta a ti druzí
Včera jsem si přestěhovala kousky nábytku ve svém pokoji. Byly to jen lehké předměty. Škatule se hejbaly a já si vzpomněla na tátu. Jak na sklonku svého života, v době, kdy byl po těžké operaci a měl se šetřit, dokázal přemístit skříň plnou ošacení, vyprostit koberec zpod nábytku nebo ho tam naopak zasunout, přetahal i postel z místnosti do místnosti, protože se mu to tak zrovna líbilo a on se nebude natolik ponižovat, aby si někomu řekl o pomoc. Možná z obavy, že mu budeme (hlavně já) do jeho plánů zasahovat.

"Jsi dcera své matky!" řekl mi táta v situaci, kdy jsem si trvala na svém.
"No ještě abych byla dcera cizí matky," odpověděla jsem se smíchem, čímž jsem ho moc nepotěšila.

On tím myslel, že jsem paličatá a musí být po mém. Taková byla podle něj moje matka, jeho manželka. Viděno jeho očima.
Viděno mýma očima byla máma chytrá, schopná, samostatná.... Musela taková být. Většinu manželství pobýval táta pracovně dlouhodobě mimo domov, na montážích, na opravách... Nás děti začal vnímat až tak po patnáctém roku (psala jsem o tom v článku Dřív, než bude pozdě v březnu t.r.). Ve složité době normalizace to neměla máma lehké, zvlášť když táta často pracoval u kapitalistických nepřátel...No a když se naučila zvládat život se vším všudy sama, bylo to špatně. V době, kdy už byli oba v důchodu, bylo pro ně společné soužití opravdu tvrdým oříškem. Ale nějak to zvládli.

Samozřejmě že jsem dcera své matky. Stejně jako svého otce. Jsem manželka svého muže a matka svých dětí. Ale jsem skutečně něčí?
Nejvíc se cítím svá. Pocit svobody a volnosti je pro mě hodně důležitý. Když ho nemám, jsem čím dál protivnější. Vítám proto chvíle, kdy jsem doma sama nebo když se sama věnuju svým aktivitám. A potom se ráda vracím domů ke svým blízkým, jsem vyrovnaná a empatická maminka i manželka.
Snad je ve mně mámina samostatnost a tátovo fanfaronství a neklid, třeba je to mým vodnářským založením. Dcera řekla:"Prosím tě, proč hned do profilu píšeš, že jsi Vodnářka, když to k ničemu není?" K ničemu? Mně je to k tomu, že vím - jsem jaká jsem, protože prostě taková jsem. A nemůžu se snažit natlačit své vodnáří já do jiné formy.

Měl ten můj táta vlastně pravdu. Jsem paličatá a hodně svá. Jen nevím, proč do toho motal mámuUsmívající se
S ním jsme se rozloučili písní jeho oblíbeného Franka Sinatry. Myslím, že to bylo přesně ono. Pro nás pro oba.

MY WAY - moc hezky přeložený text od Ludkya9 a opravený Jarrym


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 27. června 2012 v 8:19 | Reagovat

Můj manžel, je taky Vodnář a řekla bych, že je taky svůj, zvlášť jeho humor je hodně specifický a zdědil ho po něm náš starší syn, který ovšem žádný Vodnář není. :-)) To stěhování nábytku, mi připomnělo mojí mamku. Ta ve svém mladším věku, stěhovala hrozně ráda a taťku tím přiváděla k šílenství, protože často to přestěhované, se jí nelíbilo a všechno šlo zpátky a nebo taky úplně jinam. :-D

2 Katka Katka | 27. června 2012 v 8:31 | Reagovat

[1]:Rozumím jí. Já už TEĎ moc nestěhuju, celkem mi všechno vyhovuje. Toto bylo z nutnosti, mívala jsem Ntb na klíně a on se pak hřeje a je to nepříjemný mně i jemu:)

3 Zuzina Zuzina | 27. června 2012 v 13:01 | Reagovat

Každý z nás je svůj, svá "vlastní" osobnost a časem se mění...když je to k lepšímu - tak to je fajn, opačný případ už je horší, ale kdo z nás ví, co - kde - kdy - proč .... nás posouvá dál..... Měsíční znamení někdy sedí a jindy zase ne, čínská znamení jsou také dobrá - jsou "podrobnější".... ale už jsem se přesvědčila, že člověk může pracovat sám na sobě a posouvat se dál a dál.....

4 danielinama danielinama | Web | 27. června 2012 v 16:21 | Reagovat

Tak já zase na stěhování moc nejsem.
No já si myslím, že každý je svým způsobem svůj, jde jen o to nakolik do své rodiny, okolí atd. zapadá, nakolik se proti něčemu musí vymezovat (a případně i nakolik je onen protitlak silný, početný..)nakolik je tedy poznat, že ten člověk je svůj. Ony se totiž umí bránit a vymezovat i zdánlivě slabé osobnosti do kterých by to nikdo neřekl a obráceně i ty silné mohou jít s proudem, záleží na okolnostech a složení vlastností jejich okolí.
A co se týče znamení, tak vždy prohlašuji, že to mé se ke mně nehodí, jsem hodně nerada vůdce a středem pozornosti, nelibuji si v přepychu...pozná někdo co jsem za znamení?

5 Katka Katka | 27. června 2012 v 18:45 | Reagovat

[4]: Nejsi náhodou Lvice?

6 danielinama danielinama | Web | 27. června 2012 v 20:20 | Reagovat

Jo,jo :-)

7 Katka Katka | 27. června 2012 v 20:26 | Reagovat

[3]:Když já už se právě nechci měnit. Chci být já jaká jsem a ne jaká bych měla být, jak by se to někomu hodilo....stejnou volnost očekávám od druhých. Na věku je hezký to, že čím je vyšší, tím větší má člověk možnost být sám za sebe.

8 Zuzina Zuzina | 27. června 2012 v 22:26 | Reagovat

Já to nemyslela měnit se podle toho, jak vyžaduje okolí....asi to neumím tak úplně dobře popsat, jak to myslím s tím - změnit se. Třeba časem přijdu na to, jak to srozumitelně vysvětlit. S tím přibývajícím věkem máš pravdu:-) i když my jsme vlastně mladé ženy (do důchodu je ještě daleko....):-)

9 Katka Katka | 28. června 2012 v 0:30 | Reagovat

[8]:To jo, jsme mladé tak, jak se cítíme. Rozpor občas vidím, když si uvědomím, že ta nebo ta "bába" je mladší než já:)

10 Amelie Amelie | Web | 30. června 2012 v 1:21 | Reagovat

[9]: Hm, já se zrovna cítím na osmdesát. :-P

11 Opel Opel | Web | 18. července 2017 v 18:21 | Reagovat

Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone5C. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Detailov WEB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama