Romantický víkend - pátek

18. června 2012 v 0:50 | Katka |  Cestování
To, co ...se chystalo..., jak stojí v textu Žalmanovy písně Jdem zpátky do lesů http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/zalman/jdem-zpatky-do-lesu-30747...byl v našem případě romantický víkend.

Za pár dní to bude 30 let, co jsme začali žít oficiálně a legálně pospolu. Nastal tedy čas využít voucher, který jsem dala manželovi z nedostatku jiné inspirace k vánocům. Tehdy mě ještě nenapadlo, jak se bude hodit právě v tuto dobu, že voucher byl označen jako romantický víkend pro dva.

Oslavu společného soužití jsme měli započít v pátek co nejdříve, abychom cestou navštívili nějaké pamětihodnosti. Jak to tak bývá, všechno bylo jinak. Dopoledne jsme museli ještě u notářky projednat jednu hodně nepříjemnou záležitost. Když jsem seděla u jednacího stolu, lezl po mně pavouček. Jemně jsem ho přemístila s myšlenkou, že když jsem na něj tak hodná, určitě jednání dobře dopadne. Opak byl pravdou.

Náladou z dopoledne byla poznamenána značná část páteční cesty za romantikou. První kiks - zapomněla jsem foťák. Další - nezalila jsem truhlíky práci. Další - nevytiskla jsem itinerář cesty. Prý nevadí, máme navigaci. Měli jsme s sebou tři navigace. Dvě v telefonu a jednu, kterou jsme dostali "zadarmo" k autu. Nesnáším termín zadarmo. A) nic není zadarmo, proč by nám někdo něco dával zadarmo, samozřejmě si cenu započítal do ceny auta, B) pokud něco JE zadarmo, taky to za nic nestojí. A to je právě případ naší navigace. Chová se divně a nemluví. Navigace v manželově telefonu nás po zadání města Tábor posílá do koncentračního tábora Osvětim. Jiný tábor nezná. Navigace v mém novém telefonu je prý v beta-verzi. Čert ví, co to znamená, ale vypadá to tak, že na displayi jsou šedé a modré linie bez udání názvů měst a obcí, ale zato mluví. Další, kdo mohl určovat směr cesty jsem byla já, která jsem to viděla na mapě, ale tam obce téhož jména, kam jsme mířili, byly v okruhu cca 100 km dvě a mně se v hlavě smísily dohromady obě trasy, až už jsem vůbec nevěděla, kam jedeme. A poslední navigátor byl řidič - manžel, který si pamatoval, že jsme tím směrem někdy před dvaceti lety jeli a to jsme jeli úplně jinudy....A tak jsme se první třetinu cesty, hlavně mezi Hradcem Králové, Pardubicemi a Chrudimí plácali sem tam, chvíli podle jedné navigace, pak podle vlastních zkušeností, jako magoři a ještě k tomu to bylo kolem 15. hodiny, takže města ucpaná. Hrůza hrůzoucí!

Ze samého vysílení jsme se stavili na v udírně ohřátou klobásu. Ani ta nebyla, co bývala, když jsem tudy jezdívali k rodičům. Jó - "časy se měěěěnííí..."

Do Havlíčkova Brodu už jsme dojeli dobře, výpadovku na Humpolec jsme ale zase netrefili. No nic, když se chce a není dusno, otočit se dá vždycky... A my jsme se rozhodli, že na dopoledne už myslet nebudeme!!! Krajina se pomalu změnila v tu, co mi vždycky učaruje, nad kterou mi až "srdce usedá." To se mi stává jen na Českomoravské vysočině, v Jižních Čechách, na chorvatských ostrovech kolmo a v Alpách lyžmo (a jinde:)). Takže jsme projeli Pelhřimovem, Pacovem, míjeli jsme Želivský klášter, Chýnovskou jeskyni, zaznamenali jsme, že je nedaleko Blatná, viděli jsme Lnáře, a tak dále a tak dále a nikde!!! jsme se nezastavili. Nebyl čas. Samým navigováním jsme ho tolik promarnili, že jsme si slíbili, že na zpáteční cestě....

Do cíle, kde měla nastat ta romantika, jsme dojeli někdy po osmé. Motali jsme se chvíli po liduprázdném náměstí, hledali Hotel U Zeleného stromu


a mysleli si, že jsme v jiném světě. Aby bylo v dnešní době náměstí vydlážděné kočičími hlavami, snad ještě původními, to jsme tedy věru nečekali. Jen doufáme, že někoho nenapadne ho modernizovat.

(tato fotka už je ale ze soboty, kdy náměstí nebylo liduprázdné)

Od této chvíle už bylo všechno, jak to mělo být. Byli jsme mile přivítáni, ubytováni, restaurace je zařízena stylově ve jménu Jaroslava Haška, jeho Švejka a také Josefa Lady a vůbec starých časů... Romantiku navozovalo srdce sestavené z okvětních plátků růží (textilních) přes celou postel, další přes polštář (asi) ženy a další ze štrasových kamenů na toaletním stolku, belgické pralinky, svíčky a živá květina. Naopak romantiku narušoval zvláštní odér, táhnoucí se zvenku...později jsme odhalili jeho původ...nedaleko je městská čistírna odpadních vod. Nešťastné řešení. Nu což, pokazit si to nenecháme. V nejhorším si zacpeme nosy.
Poté, co jsme trochu zabojovali s čipovou kartou, kterou se nejen otvíraly dveře, ale také oživoval celý pokoj neboť bez karty zastrčené ve vypínači se nesvítilo. Překvapily nás lampičky, které neměly vypínače. Stačilo se dotknout podstavce a bylo rozsvíceno. Dokonce byly na výběr dvě intenzity.
Pak už jsme si poseděli na terase při dobré večeři.

(fotila jsem všechny detaily, ale telefonem, a "nějak to nevyšlo", ještě nejsme sehraní:))

Žíznivi po cestě, dali jsme si po aperitivu něco piv a lahev vína (kombinace společensky nemožná, ale přesto možná) a tak se stalo, že jsme po návratu na pokoj neromanticky "upadli na čumák", usnuli oblečení po tak náročném dni jako dva špalky. Osprchovat se mi podařilo až ve 3.15 :)
Snad si tu romantiku vynahradíme zítra...

A kde jsme to vlastně byli? Tipněte si


A zítra pokračujeme...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 18. června 2012 v 11:18 | Reagovat

Jsem ostuda ostudovatá, ale shledávám, že tu naši zemičku vůbec neznám a to jste brousili kousek od nás.
Kočičí hlavy mělo naše náměstí taky, dobře si na ně pamatuji, jenže komančové je nahradili dlažbou úhlednější, méně kostrbatou a památkáři, už si mohli dodatečně, jen drbat hlavu.
Na pokračování už se těším. ;-))

2 Jarmila Jarmila | Web | 18. června 2012 v 11:24 | Reagovat

Byli jste 35 km jihovýchodně od Plzně. Víc zatím neprozdradím. :-D

3 pavel pavel | Web | 18. června 2012 v 11:42 | Reagovat

Nepomuk, zámek Lnáře, když o něm píšeš, jsem rekonstruoval, bylo tam rekreační sídlo české vlády.

4 Alis Alis | Web | 18. června 2012 v 12:40 | Reagovat

Ahoj Katy, už jen ta cesta bla opravdu hodně zajímává:)

5 Katka Katka | 18. června 2012 v 13:17 | Reagovat

[3]: Tak o tom bych se klidně ráda dověděla víc :) O té práci. Možná, že je to práce jako každá jiná, ale pro nás obyč. smrtelníky je to trošku tajemna, dostat se tam, kam se málokdo dostane, oživit umírající, chátrající....

6 pavel pavel | Web | 18. června 2012 v 16:11 | Reagovat

[5]: Projektoval jsem rekonstrukce hradů a zámků dvacet let dokud jsem neemigroval. Mělo to i výhodu, že jsem mohl bezplatně navštěvovat jakoukoli stavební památku.

7 Zuzina Zuzina | 18. června 2012 v 18:06 | Reagovat

že jsou fotky z mobilu bych ani nepoznala...už se těším na pokračování....

8 MirekČ MirekČ | Web | 18. června 2012 v 19:03 | Reagovat

Představa romantiky s vatou v nose mi fakt moc nesedí ... :-)

9 Katka Katka | 18. června 2012 v 23:13 | Reagovat

[8]:To nám taky ne, ale vyhádat si jiný pokoj - na to nemáme. Zvlášť, když jsme tam byli "se slevou" :)

10 Katka Katka | 19. června 2012 v 7:05 | Reagovat

[1]: Když jsem se prošla, viděla jsem, bohužel, že na nepomuckém náměstí už ta "obnova" taky začala - terasovité zídky ve svahu z hnusné hrubé žuly se spoustou betonu, k tomu chodníček ze zámkové dlažby. Škoda, škoda, škoda!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama