Od Krkovičky

15. srpna 2012 v 23:41 | Katka |  Pro Jarušku aneb poraďte, sousedko
Asi před deseti lety jsme absolvovali "turistické narozeniny". Pozvali nás naši kamarádi. On slavil kulatiny, ona půlkulatiny a oslavu uskutečnili tak, že si sezvali pár svých přátel do staré nijak krásně zařízené, ale útulné chalupy kdesi u Krásné Lípy.

Kromě toho, že jsme pobývali v půvabném kraji, potkalo nás i několik nezapomenutelných příhod.

Poprvé jsem viděla, že někdo musí volit vlastní cestu z důvodu, že se na tu, kudy jdou všichni, prostě nevejde. Tedy neprojde skalní průrvou.


Přesto, že tento jedinec byl tak mocný, ušel toho stejně jako my, s větší odhodlaností a trpělivostí k vlastnímu omezení než třeba já. Tehdy jsem se za sebe trochu styděla, protože já nejsem zdatný chodec a často si nad sebou zoufám, jak mě bolí nohy, nevím, kam s rukama, nepříjemně cítím záda...chůze prostě není můj oblíbený pohyb.

Tehdy se do nás, resp. do mého manžela zakoukala asi desetiletá dívka. A to tak, že si manžel chvílemi nevěděl rady. To bylo tak. Anička měla špatné ponožky. Nedržely, pořád jí v "pionýrkách" sjížděly dolů a proto ji dřely paty.


Protože A. byla trochu podivná a často otravovala, ale nekonkrétně, rodiče její problémy nezaregistrovali. My měli ponožky náhradní pro Elišku, tak jsme jí je půjčili. Protože nám přišlo nepatřičné, že si jí nikdo nevšímá, dělili jsme se s ní o čaj, o bonbony, povídali jsme si s ní, trošku jsme si z ní dělali legraci....a milá A, která takovou pozornost asi nikdy nezažila, nás okamžitě a naplno "adoptovala."
Brzy začala být její vděčnost na obtíž. Ono kráčet kilometry a kilometry s Aničkou zavěšenou na ruce, to není nic moc. Manžel se stal její obětí. Když už nevěděl, jak by si od ní odpočinul, nadhodil:
"Aničko, běž se podívat, co je za tou zatáčkou..."
Frrrrr tam a frrrrrrrrrrrr zpět a milá Anička už zase visela na manželově ruce.


Vyvrcholilo to tím, že manžel chodil s rukama nad hlavou, jako že se protahuje, aby na něj malá dotěra nemohla.

Elišce mohlo být tak 5 - 6 let a statečně absolvovala celý výšlap. Jen byla trošku naštvaná, že ji vetřelkyně okrádá o tátovu pozornost. Když jsme došli do cíle, k chalupě, my dospělí jsme odpadli do výčepu a "unavené" děti začaly hrát fotbal. I s nejmladší účastnicí, naší Eliškou. Pro ni den skončil tak, že po fotbalu přišla na pokoj a brečela a brečela a brečela. Když jsme se ptali, co se jí stalo, proč ten pláč, odpověděla: "Já neeevííííím.....bůůůů :(" Pak zalezla nesvlečená, nenajedená, nemytá pod konferenční stolek a tam usnula.
Turistika je sakra namáhavý koníček.

To, proč píšu tento článek, se ale odehrálo někdy kolem poledne toho dne. Poledne - čas hladu, který je nutno ukonejšit. My v tu dobu zavítali do vesničky, jejíž jméno už neznám, ale hostinského Krkovičku si budu pamatovat navždy. Měl překrásné nakroucené dlouhatánské kníry. Což o to, to ho zdobilo, ale jak on vařil, to bylo ještě lepší než ty kníry. Řeklo by se obyčejné plněné bramborové knedlíky se zelím. Ale jak ty byly dobré! Já jsem je ale neměla. Já si pochutnala na kuřeti na paprice s knedlíky.

Takové houskové knedlíky jsem nikdy nejedla a asi ani jíst nebudu, protože prostě nevím, jak na ně. Byly neobyčejně jemné, tak akorát kypré a žluťoučké. Zkoušela jsem je napodobit hlavně tím, že jsem do nich dala pouze žloutky, a to domácí, stejně to nebylo ono.

A tak se vás, milé hospodyňky, kuchařky i kuchaři ptám - máte nějaký svůj speciální trik, jak dosáhnout knedlíků podobného typu?



Já dělám knedlíky "tak nějak" od oka, podle toho vypadají. Jednou jsou výborné, jindy v krku brzdí, příště třeba šiška praskne, občas dokážu i to, že se knedlík srazí. A přitom všem vzpomínám, jakou lahůdku dokázal uvařit kuchař z hospody U Krkovičky.

(zdroj obrázků: internet)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natty Natty | Web | 16. srpna 2012 v 4:18 | Reagovat

Katko, já dělám dva druhy knedlíků, jedny v hrníčku za 8 minut a druhé klasiku z kvasnic podle maminky. Myslím, že vařit umím, ale knedlíky jako měla moje maminka, ty teda neumím, přestože je dělám naprosto stejně. Otázka je, zda ty knedlíky u Krkovičky nechutnaly tak dobře, protože jste byli pěkně unavení...Hezký den.

2 Katka Katka | 16. srpna 2012 v 6:11 | Reagovat

[1]: Na tom taky něco bude, ale přece...

3 MirekČ MirekČ | Web | 16. srpna 2012 v 6:24 | Reagovat

S barvou bych si poradil buď kurkumou nebo šafránem. :-) Nebo vlastním slepičkám hodně kukuřice...

4 Jarka Jarka | Web | 16. srpna 2012 v 7:51 | Reagovat

Katko, houskový knedlík už jsem neděla sto let, od doby, kdy jsem zjistila, že se dá za levný peníz koupit v každém supermarketu, jsem tuto činnost přenechala povolanějším. Jiné je to s knedlíkem bramborovým, ten dělám pořád, protože ty "dělobuchy", co prodávají, se nedají užvýkat. :-))

5 VendyW VendyW | Web | 16. srpna 2012 v 9:33 | Reagovat

Nemám, já totiž přiznávám kynuté knedlíky neumím. Ani houskové ani ovocné. Něco je vždycky špatně. Takže naštěstí nejsme knedlíková rodina  akdyž tak holt buď knedlík koupím hotový nebo udělám hrnečkové....

6 Katka Katka | 16. srpna 2012 v 9:39 | Reagovat

[4]:taky jsem měla takové období. Nevím, co se mi to přihodilo, poslední dobou se vracím ke starým dobrým babičkovským metodám. Asi to bude tím, že věkem se k nim pomalu blížím ;)

7 Majka Majka | Web | 16. srpna 2012 v 10:10 | Reagovat

Zavítala jsem sem náhodou, nejsem nejlepší kuchařka, ale knedlíky mám myslím vždycky dobré. Alspoň to tvrdí rodina, i moje tchýně, pokud byla ještě naživu. Tedy mouka, sůl,vajíčko, kvásek z mléka a droždí a cukru, přiliju mléko, vyhnětu těsto, do kterého dám na čtverečky nakrájené rohlíky...je to obvyklé těsto, jen někdo myslím nedává mléko a pak to tak nevykyne, nevím...

8 Majka Majka | Web | 16. srpna 2012 v 10:13 | Reagovat

To žluté těsto je závislé myslím na žloutku z vajíčka, když se ještě slepičky směly pást na zelený travičce. To jestli náhodou nemá pan Krkovička na zahrádce svý slepičky :-)

9 Katka Katka | 16. srpna 2012 v 11:55 | Reagovat

[8]:Děkuju za názor. Tohle je právě ono. Takhle dělám knedlík i já a asi skoro každá, ale chybí tomu "TO NĚCO". Už jsem to asi našla, tady to bude ono:
http://www.novinky.cz/koktejl/251776-pripravte-si-doma-hebky-houskovy-knedlik-ktery-ohromil-ceske-labuzniky.html

10 Daniela Daniela | Web | 16. srpna 2012 v 12:03 | Reagovat

Mám sa tu pochváliť? Nedělám. Knedlíky kupujem. Ja nechcem byť otrokom sporáka a hrncov, uľahčujem si všetko, čo sa dá. Ale knedlíky viem robiť. Možno nie také, ako pán Karmenadla či Krkovička :-)

11 Alis Alis | Web | 16. srpna 2012 v 15:11 | Reagovat

Ahoj Katy, já knedlíky dělám už jedině hrníčkové.. Moje lenost přerostla tak daleko, že je dělám  v mikrovlnce. Jinak u nás  se častěji dělají bramborové knedlíky.

12 Katka Katka | 16. srpna 2012 v 15:27 | Reagovat

[11]:Hrníčkové podle tebe dělám taky. Bramborové dělám (myslím) hodně dobré :)

13 danielinama danielinama | Web | 17. srpna 2012 v 7:32 | Reagovat

Knedlíky moc nedělám a když už tak se uchyluji k těm z prášku. No ono to asi potřebuje dodržovat nějaký vyzkoušený recept :-) (což já dělám docela nerada)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama