Sama doma I. - Euforie

11. srpna 2012 v 11:19 | Katka |  Jen tak
Uáááá!!!
Sama doma!
Připadám si jako Kevin z filmu...

Plán na víkend, který jsme asi týden propracovávali, přestal platit v pátek večer. A tak jsem neplánovaně sama doma. A ráda. Nestává se to totiž často.
Měli jsme jet vyklízet starou prakticky neobyvatelnou chalupu. Spolu s dvěma sourozenci mého manžela a jejich protějšky. Protože my jsme ti, kteří zajišťují technickou stránku věci - 2 křovinořezy, 3 kanystry s benzinem, mikrovlnka, varná konvice, rozebraná odložená postel, oběd a snídaně pro 6 lidí, pivo na dva dny, holiny, spacáky....a protože chalupa nemá funkční plot, došlo nám, když už bylo vše připraveno, že už se do auta jaksi nevejdou dva psi, pokud by se vešli, asi by v odéru benzínu trpěli, a že pobyt by byl ve znamení opakovaných útěků a permanentního řvaní "Kde je Goro? Kam se poděl Harry?"

Ani jsem se nemusela nabízet, že zůstanu doma, jinak to nešlo. Holky jsou na prázdninách a manžel je u této akce klíčová postava. Já ne.

Já mám dva dny pro sebe!
Umínila jsem si, že nebudu vidět, co bych měla dělat! Nebudu zavářet, sklízet mrkev, likvidovat jahody....budu dělat jen to, co se mi chce.

Ale to je těžký úkol!!!
Zjistila jsem, že s tím mám velké problémy.
Asi jsem workoholik.
Jak tak o své úchylce přemýšlím, určitě existuje více druhů workoholiků.
Workoholik služební, to tedy rozhodně nejsem.
Workoholik domácí, to rozhodně jsem. A není to nic chvályhodného. Někdy mi přijde, že jsem spíš politováníhodný cvok.

Každé víkendové ráno si říkám - teď si chvíli sednu a budu si v klidu číst. Čtu, nevím co, pořád mi v hlavě naskakuje, co bych ještě měla udělat. Žádné velké věci, samé prkotiny, ale nutné!
Myslím, že podstatným znakem workoholika je i to, že spojuje úkony....když už tam jdu, vezmu s sebou ještě tohle, cestou potkám slimáka, tak ho překopnu, tady se vždycky spálím o kopřivu, vytrhnu ji, ale rukavice jsou támhle, cestou k nim vidím čerstvé psí hromádky, ty přece musím sebrat, až dojdu kam jsem chtěla, mám plné ruce věcí, které jsem cestou posbírala, otevřu slepice a vidím, že mají špinavou napaječku, tamhle stojí durman, který jsem už dávno chtěla zasadit, aby se letnil, pověsit prádlo, pak ještě jedno, cestou domů nadělám mokrýma nohama ťápoty - přece si tu nebudu užívat sama ve svinčíku....a tak to jde dál a dál. A internet, abych se spolehlivě zastavila u blogu, nejde (tedy teď už, naštěstí, ano).

Tak proběhlo první kolo cesty po hospodářství.

A já vím, co udělám. Naštěstí je studená voda v zásobníku neb včera moc nesvítilo, zatopím, pohled do plamenů mě zklidní a budu si číst. A myslet na to, že hlad je převlečená žízeň :). Kdybych svému břichu všechno věřila, budu po víkendu o 3 kg těžší. A hlavně si znovu poslechnu -
Jak se nestat workoholikem v pořadu Styl z 10.8. v 10:43 hod.

S tím, jak zbytek víkendu dopadl, co všechno mě moje pomatená mysl donutila dělat, s tím se pochlubím zítra večer :)

P.S.: Dobrý pozor si musím dávat jen na jedno. Abych si nezabouchla. To by pak pohoda rychle vzala za své!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzina zuzina | 11. srpna 2012 v 11:38 | Reagovat

To, co popisuješ - něco jdeš dělat a vidíš, že je potřeba ještě tohle.... - dobře znám. To jsem ráda, že v tom nejsem sama.... Na zabouchutí mohu poradit - někam venku si schovej náhradní klíče. Ale být občas sama doma - to je moc fajn. tak si to užívej v klidu a pohodě. Hezký víkend.

2 Jarka Jarka | Web | 11. srpna 2012 v 12:54 | Reagovat

Já jsem taky ráda sama doma, někdy to dokonce přímo potřebuji. Vůbec mi není smutno, dělám si co chci a dělám to kdy chci, jenže u mě to jsou vždycky jen části dne, ty budeš doma i v noci a to jsem zase raději, když mám vedle sebe svého polovičku i když někdy chrápe. :-)) Jo a dej si prosím tě klíč na tkaničku, na krk!!

3 VendyW VendyW | Web | 11. srpna 2012 v 13:00 | Reagovat

Tak to sbírání práce při procházení je taky moje parketa, já si myslím, že to je nám ženskejm už dáno do vínku, umět dělat víc věcí najednou. Chlap to nedokáže, nikdy a za žádných okolností! Pro něj už je zcela vysilující telefonovat a dělat k tomu ještě jednu nějakou zcela lehkou práci. Třeba míchat vařečkou omáčku. BUĎ telefonovat NEBO míchat. Spojit dohromady je pro něj neřešitelný problém. Já si teď užívám poustevničení na chatě, díky tomu týdnu co u nás byla na návštěvě kamarádka s dcerou mi to ticho a klid naprosto vyhovuje. Bez všech povinností, uvařím si kdy já mám hlad, zatopím si kdy já chci(zrovna teď) do lesa jdu kdy mě se chce....havaj....

4 Katka Katka | Web | 11. srpna 2012 v 13:12 | Reagovat

[1]:[2]: Díky za rady stran klíče. Momentálně jsem ho zapomněla venku, když jsem věšela prádlo :)

[3]: Ti chlapi se ale mají, že to mají posvěcené :)

5 helena-b helena-b | Web | 11. srpna 2012 v 19:10 | Reagovat

Katko, to není workoholismus, tím jsme postiženy většinou my starší ženské. Žily jsme nebo žijeme stále v poklusu, jak to všechno skloubit, aby rodina byla O.K. Děláme několik prací dohromady a cítíme se malinko provinile, pokud nás nějaký rodinný příslušník přistihne jinak než s vařečkou či smetákem v ruce. Samozřejmě přeháním, ale ten maličký červík tam je.
Už si jdu poslechnout ten pořad. Krásný víkend s nicneděláním...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama