Znojmo aneb všechno se mění - Obrat

26. srpna 2012 v 22:00 | Katka |  Cestování
Noc byla horká a hlučná. Zatímco doma slyšíme jen šumění potoka, zde jsme registrovali každého návštěvníka bufetu U hladovýho vokna, který byl hned o dům vedle, od svítání se pracovalo na rekonstrukci domu naproti, věděli jsme dokonce o každém chodci, kterému skřípal pod nohama na dlažbě písek...a horko nepolevilo po celou noc. Ani snídaně nijak výrazně nevylepšila naše dojmy.

Okolí Znojma jsme se vydali zkoumat na kole. Značených cyklostezek je zde hodně, některé mají lákavé názvy - "Šesti měst", "Vinná", "Ságy a mýty", "Zelená cesta Praha-Vídeň"... Jak jinak - vydali jsme se po vinařské směrem J-V. A naše rozčarování pokračovalo. Zpočátku "klidná cesta podle vody", později nudná po asfaltu, kdy jedinou komplikací byl silný protivítr. Ke koukání suchem umořená pole slunečnic, strniště, krajina jen mírně zvlněná. A pro mě pocit zmaru. Ve vesnicích to, co bývalo typické (úpravé domečky, zeměděské objekty) - zchátralé, často opuštěné, v tak úrodné krajině vytlučená okna chlévů, celý dvůr zarostlý kopřivami.....a na okrajích vesnic typické "satelitní" domky, moderní, nehodící se....z čeho na ně lidé vydělali? Uprostřed návsi místo útulné hospůdky dinopark a jakozámek s obrovským poutačem Moulin Rouge (co to může být? bordel?) - barvy, poutače, kýč na kýč! A o kousek dál - stezka (pro turisty) k vinným sklípkům. Řekli byste nadějné? Ne! Dojem z ní - za drahé peníze (beztak EU) blbost. Na okraji vsi osvětlená, asfaltová stezka, odpočívadla z prefabrikátů, vedle stezky jakýsi umělý park se soliterními kameny, pěšinkami, po kterých evidentně nikdo nechodí, odpadkové koše s pytlíčky na psí exkremnety (mezi poli :o)). Naprosto nepřirozené, rušivé, pro mě pitomé. Na konci stezky pár desítek sklípků, z nichž mnohé jsou v žalostném stavu a pár jich láká k posezení...a pak šup - znovu na silnici.

Byla jsem tak otrávená, že jsem ani nefotila. Ty ošklivosti jsem si nechtěla dovézt domů. Tak jen:

Ráz krajiny


Kaplička, kterou patron opustil


Neznámá květina


S příjezdem do Šatova se vše změnilo. Ulice se sklípky upravená, nikde nikdo, jen sem tam skupinka cyklistů. Moravský sklípek nás zlákal k odpočinku, obědu a degustaci a bylo to ono.

Půl kuřátka voňavého bylinkami, kapr podlévaný i zalévaný Veltlínským zeleným ze Znovínu


Takto povzbuzeni jsem se nevydali naštěstí kratší trasou směrem Znojmo (měli jsme za sebou 39 úmorných neradostných km), ale směrem J-Z do Národního parku Podyjí. Řeklo by se, že byla smůla, že jsem tak neučinili hned ráno. Ale ne! Nevědli bychom, jaké to je na J-V, měli bychom pocit, že nejet po "Moravské vinné" je neodpustitelný přehmat a kontrast oproti Podyjí by nebyl tak velký a fascinující.

Nejprve jsme tu správnou stezku nemohli najít, takže jsme si nad obcí Havraníky objeli poznávací kolečko, což vůbec nebylo marné. Pohled na širé vinice s degustovacím bufetem (do kterého jsme po obědě nemohli) vystřídala jakási náhorní plošina, vyschlá, samý vřes a kámen.


Pak jsme na druhém konci obce bránu do jiného světa našli.

Nahoře - sucho, kámen, vřes


Pak prudký sjezd


a cestou "pod Šobes" krásná mohutná řeka Dyje - Thaya, jezy, zbyky dřívějšího rušného života (mlýnů)


Přejet zavěšenou houpavou lávku na kole je docela náročné - a jsme pod Šobesem.

A teď - co je to ten ŠOBES?

Šobes je jedna z desti nejlepších vinařských lokalit EVROPY!!!
Nachází se na svahu, který tvoří kaňon Dyje. Toto místo bylo dle nálezů osídleno už před 30.000 lety. Víno odtud se už ve středověku dováželo na císařský dvůr.
Sem si dovolím vložit fotku ze stránky firmy Znovín, které zdejší vinice dnes patří, protože já bych to nebyla schopna tak zachytit. Oni tuto lokalitu nazývají slovy:
Šobes - ikona moravského vinařství


Nic z toho jsme předem nevěděli. Na "poučné tabuli" jsme se dočetli, že toto místo je unikátní i co se flory a fauny týká, na vlastní oči jsme viděli, jak extrémní podmínky ovlivňují vzrůst doubků nad vinicí. Jsou maličké, vypadá to tam trochu jako v Hobitíně. Poetiku a určitou tajemnost místa umocňují verše Jana Skácela uvedené na tabuli jako motto:

Ještě si přiťuknem a vypijem to tiše.
Nikomu nepovíme, co víno na nás zná.
A spadne hvězda. Tenká jako plíšek.
A voda blízko mostů bude stříbrná.


Nahoru sice vede asfaltka, přesto jsme ji horko - těžko vytlačili a funíce jsme vzdychali - Jéžiš, tady je to krásný...a v I-čku jsme si pak koupili mapu Národního parku Podyjí, protože ten se táhne daleko, daleko i do Rakous a stálo by za to, se vrátit...
Když jsme zdolali hrozný kopec, lemovaný zbytky mohutných zděných kamenných opěr, svědčících o tom, že cestu už podpírají několik století, zastavili jsme se v "Hospůdce u rybníčku". Na první pohled obyčejný bufet, kde mají kde co od smažáku přes klobásy a pivo až k .....stálé degustaci vín vinařství Piálek - Jäger. Jejich Chardonay 2011 výběr z hroznů - to je ale dobrota. Objevila jsem, že je k mání v jejich e-shopu a tak vím, co dostane manžel k narozeninám. A doufám, že mi dá ochutnat :)

Odtud už jsme do Znojma dojeli po asfaltu přes Hradiště, kde bylo původní první osídlení Znojma a pak údolím Granice, což je údolí mezi pahorkem hradišťským a znojemským. V tropickém dni příjemně chladné, ústící opět u Dyje v místě hráze znojemské vodní nádrže, naproti ní jsme viděli impozantní železniční most.


Od Dyje jsme se serpentinami vyšplhali opět na místo startu - náměstí Republiky před soudní budovou, kde jsme také po celou dobu parkovali. Ani jsem to tak neplánovala a okruh se krásně uzavřel.

Večer bylo sice původně v plánu kino, ale po 62 km jsme po večeři opět prošli noční pěší zónu za zvuků jakéhosi megahlučného koncertu, který záhy ukončila mocná bouřka a liják, který příjemně pročistil a ochladil vzduch.

S televizí na zdi přímo proti posteli, což doma nemáme, se nám hezky spalo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Babeta Babeta | Web | 26. srpna 2012 v 22:59 | Reagovat

Šobes vypadá z leteckého pohledu fakt pěkně. Nikdy jsem ještě v oblasti vinic na Jižní Moravě nebyla. Ve Znojmě kdysi dááávno a nic si z toho už nepamatuju.

2 Jarmila Jarmila | Web | 27. srpna 2012 v 2:42 | Reagovat

Nádherné fotky a moc pěkný výlet. :-)

3 VendyW VendyW | Web | 27. srpna 2012 v 7:48 | Reagovat

Tak to jsou místa kde jsem nikdy nebyla, ono Podyjí je takvé měnivé, tuhle úhor, tam zase bujná vegetace. Takhle jak píšeš že tam vypadaly ty domy to vypadá i na Kokořínsku, jen tam nikoho nenavádí žádná cyklostezka.

4 Jarka Jarka | Web | 27. srpna 2012 v 8:24 | Reagovat

Teda, že na Moravě neprší, jsem věděla z blogů, které navštěvuji, ale že je to takový suchopár, jsem netušila. U nás léto probíhá nastřídačku s deštěm a i když už se sem tam na stromech ukazují žluté lístečky, zeleně je pořát víc než dost. :-) Na kolech jste si dali pořádně do těla, ale kolem Dyje bylo krásně a Šobes, je jak z jiného světa.

5 MirekČ MirekČ | Web | 29. srpna 2012 v 15:25 | Reagovat

Patron se na to nemohl dál dívat...Ještě, že jste nebyli, jako my, ubytovaní v Penzionu Šatov. To byl zážitek z vůně...

6 Katka Katka | 30. srpna 2012 v 2:47 | Reagovat

[5]: Jestli to myslíš, tak jak si myslím....tak i u obědy jsme cítili jakýsi zemědělský smrad. Že by to byl trvalý jev?

7 Hanka Hanka | Web | 31. srpna 2012 v 17:55 | Reagovat

Připomněla jsi mi náš červencový výlet, Katko, to jsme byli v NP Podyjí a dokonce mám i podobné fotky Dyje. Je to nádherná oblast. Jestlipak jste taky navštívili Devět mlýnů?
Na tvých fotkách je vidět, jak hrozné je na jižní Moravě sucho, na Vysočině je to úplně stejné.
Ta neznámá kytka je nejspíš šmel okoličnatý, pokud dobře vidím, má krásné květy. :-)

8 Katka Katka | Web | 1. září 2012 v 6:47 | Reagovat

[7]: Á, děkuji za šmel. U Devíti mlýnů jsme nebyli. Promrhali jsme půl dne ošklivostma a pak jsme NP jen ochutnali. Příště.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama