Dementi

16. září 2012 v 22:22 | Katka |  Jen tak
Dnes nebudu psát o "dementech", tedy lidech s duševní nemocí způsobenou degenerativními přeměnami v mozkové tkáni, která má charakter postupného zhoršování a prohlubování symptomů. Jejími nejčastějšími příznaky jsou poruchy krátkodobé paměti....
Demenci rozlišujeme na dva základní druhy, podle doby vzniku na:
* dětskou
* stařeckou

Dnes budu psát o sobě. Když o tom tak uvažuji, tak je to skoro totéž. Příznaky se prohlubují s věkem...Nerozhodný

O co mi tedy jde?
Dnešní krátkou poznámkou chci dementovat tedy prohlásit za nepravdivou informaci, kterou jsem sdělila článkem z 6. 9. t.r. ZDE
Řečeno srozumitelně - ty dva prstýnky jsem neztratila. Nevím, jak se to stalo, ale když jsem ten den hledala v kapsách sunkně, nebyly tam a když jsem si ji po čase oblékala, byly tam, kam jsem si je odložila, v kapse.


Ostatní fakta zůstávají v platnosti - že jsme hledali a že se manžel zachoval jako gentleman!

Já mám sice radost, ale taky jsem trochu zděšená, jak ta stařecká D postupuje.

I když to tak vypadá, tenhle příběh NEMÁ ŠŤASTNÝ KONEC! Naopak - má pokračování. V pátek jsem manžela pozvala na hamburger do podniku Burger house. Dělají tu výborné hambáče a než je udělají, posedíme si nad kávou, povídáme si a někdy si s sebou bereme knížku... Přesto sem skoro nikdo nechodí a tak si myslíme, že náš oblíbený bufík brzy zanikne.
Co tak hrozného se stalo v pátek, jsem se dověděla až v sobotu v autobusu cestou do Prahy. Byla jsem pryč slabou půlhodinku a manžel 2x volal, což pro něj není typické. Druhý telefonát mě posadil na zadek. Sotva jsem odjela, měl manžel návštěvu. Paní, kterou vůbec neznal, mu přinesla moji peněženku, kterou jsem v pátek nechala na lavici v tom bufíku.
Vypadá to vtipně, ale já už fakt nevím, kam to dovedu. O peníze nejde, ty tam skoro žádné nebyly, zato všechny moje doklady a platební karty soukromé i firemní. A co je ještě horší, nestalo se mi to poprvé. Jednou jsem s opravdu velkým obnosem jela do asi 135km vzdáleného města, kde jsme potřebovali cosi pořídit pro firmu. Cestou jsme se stavili na dršťkovou v Ostroměři (to je pojem) a tam jsem pro změnu nechala hned celou kabelku. Asi po 30 km nás volali, že vypátrali moje pracoviště, sehnali číslo...a jestli bychom se nechtěli vrátit, že tedy o tom nechtějí nahlas mluvit, ale že by to asi stálo za to...

Dobří lidé ještě žijí. Ale nemusí to tak být vždycky. Měla bych vzít svůj rozum do hrsti, mám-li ještě jaký...

Svými pakárnami dělám ale některým lidem radost. Těm, kteří si pak ze mě střílejí a ta paní ji snad bude mít taky, až jí zítra pojedu s nějakým milým dárkem poděkovat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. září 2012 v 8:02 | Reagovat

Ajaja, tak ještě že tak, ale já tedy zazmatkovala v podobném smyslu po návratu z výstavy. Hledala jsem v tašce peněženku a ona nikde, chytala jsem nerva protože vím že jsem jí měla v ruce a už jsem si nepamatovala kam jsem jí vlastně odložila. Tak jsem si pak vzpoměla jestli není třeba v autě tak mladej vyrazil. No byla v kapse na Bobešově kleci. Taky jsem si vůbec neuvědomila že jsem jí tam dala. A taky by to byl průser jak hrom, osobní doklady, karta, karta od Bobešova čipu....

2 danielinama danielinama | Web | 17. září 2012 v 8:06 | Reagovat

Ale vždyť příběh má šťastný konec... Asi už potřebuješ dovolenou :-)

3 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 17. září 2012 v 8:29 | Reagovat

Z toho si nic nedělej,  já zmatkuji také, hlavně, když mám nějaký z mých katastrofických dnů. Hlavně, že to mělo dobrý konec.:)

4 Jarka Jarka | Web | 17. září 2012 v 8:32 | Reagovat

To Katko, nebude demence, to je prostě plná hlava úkolů, zařizování a starostí.
Jedno se mi ale na tvém vyprávění líbí, ještě jsou mezi námi poctiví lidičkové a dokonce je jich víc! ;-)

5 Ježurka Ježurka | Web | 17. září 2012 v 17:49 | Reagovat

Katko, tak toto není vůbec k smíchu! Já vím, každý jsme nějaký, ale Ty si hlavně dávej dobrý pozor, abys jednou nesplakala nad výdělkem jak se říká! Víš, kolikrát si manžel kontroluje kapsu nebo tašku, jestli tam má peněženku? Myslím během cesty, když jdeme nakupovat! Zkus si také na to zvyknout! Já nemusím, protože když jdeme s manželem spolu, JÁ peníze nenosím!

6 Katka Katka | 17. září 2012 v 20:05 | Reagovat

[5]:Máš pravdu, ale je to těžko provediltelné. Ale zkusím se polepšit.
[1]:To je tak, že člověk myslí na deset věcí najednou a ty nejdůležitější dělá automaticky ...

[2]: To jo, jen si nejsem jistá, jestli se to dovlenou spraví :)

[3]: To je fakt, že některé dny jsou v tomto směru jakž takž a jiné hrozné.

[4]: Paní se ještě omlouvala, že se mi do té peněženky podívala. Hodná.

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. září 2012 v 22:01 | Reagovat

[2]: Co zmatkuješ? Dopadá to dobře, ztracené se najde samo. To já už tři týdny hledám drahý hodinky a nejmilejší náušnice a nemůžu je najít. Musela jsem je někam odložit při sprchování nebo umývání, ale zatím... mě nepřicupitávají... :-o

8 Katka Katka | 17. září 2012 v 22:25 | Reagovat

[7]:Tvůj optimismus je nakažlivej:) Díky.

9 Hanka Hanka | Web | 17. září 2012 v 22:35 | Reagovat

Tohle není žádná demence, Katko, ale obyčejná roztržitost z přemíry starostí a činností. Máš toho na starosti strašně moc, tak není divu, že se občas něco takového stane. Mně se takové věci stávají každou chvíli, věčně hledám průkazku, peněženku, mobil, ... zatím nacházím, ale jak dlouho?! ;-)

10 Zuzina Zuzina | 18. září 2012 v 19:27 | Reagovat

Já bych to spíš nazvala roztěkaností. Máš toho všeho prostě moc a mozek je jako školní tabule, když je hodně popsaná a písmo "nakupené" je nečitelná (kapacita překročena). Ráda jsem si přečetla, že se najdou i poctiví lidé /viz. špatná zkušenost s mobilem - nebo se snad také našel?/. Prstýnky jsi prostě nenahmátla - horší je, když kontroluji kapsy před praním a "přehmátnu" třeba hodinky...a co takový papírový kapesník a černé prádlo....naštěstí je doma skoro nepoužíváme. A jak vypadá světlá pánská košile po vyprání se vstupenkou v kapsičce.....ale to možná některé znáte. Jsem ráda, že se shledáváš s věcmi a že máš zpět památeční prstýnky:-)

11 Vendy Vendy | E-mail | Web | 18. září 2012 v 23:28 | Reagovat

Myslím, že tvá zapomnětlivost není zapomnětlivost jako taková, ale spíš máš spoustu dalších věcí v hlavě a tak je to spíš nepozornost, nebo roztěkanost, jak napsala Zuzina o komentář výš.
Ale víc než celé povídání o zapomnětlivosti mě potěšilo, že se našli lidé, kteří ti peněženku vrátili. V obou případech...
Zdá se, že svět ještě není ztracen.

12 Daniela Daniela | Web | 21. září 2012 v 9:27 | Reagovat

:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama