Nepřítel, přítel,...

18. září 2012 v 16:55 | Katka |  Knížky
Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel se jmenuje soubor povídek Alice Munroové. Spisovatelka je Kanaďanka, která za své dílo obdržela cenu Man Booker International, když porazila rovněž nominovaného Arnošta Lustiga.


I když kniha je úplně něco jiného, než jsem očekávala, stojí za to ji číst. Podle názvu se nabízí domněnka, že půjde o lehce pikantní témata. Naprostý opak je pravdou.

Mám ráda detektivky Agáty Christie. Ani ne tak pro zápletku a její řešení, jako pro barvité popisy prostředí a osob. Podobně vykresluje dějové kulisy a charaktery postav Alice Munro.

Náměty jsou zvlášť pro dnešní dobu naprosto netypické a neatraktivní. Vždy jde o vnitřní život lidí starých či nemocných nebo dokonce umírajících. Každá povídka se mi pěkně četla, vnitřním zrakem jsem viděla krajiny, obydlí, hlavní aktéry; tak krásně byli popisováni. Už už se mělo něco stát a ono se nestalo (téměř) nic. A přece mnoho, ale uvnitř postavy. My jsme to jen cítili, pokud jsme byli pozorní, ale nedočetli jsme se o tom.

I přes zdánlivou ponurost námětů nejsou povídky smutné. Závěry jsou často překvapivé, neočekávané a tím, jak povídka najednou bez vyvrcholení skončí, nutí nás ještě chvíli myslet na to, jaký dopad to mělo na hlavní postavu, o čem uvažovala, jak to prožívala....Prostě je to něco úplně jiného.

Uvedu příklad na povídce Kopřivy:
Krajem putoval, tak jak si lidé objednávali jeho práci, studnař se svým synem. Po dobu, kdy otec pracoval na zakázce, syn chodil do místní školy a stýkal se s místními dětmi. Na jedné usedlosti se přátelil s dívkou majitele, byli zhruba stejně staří a jejich vztah byl hluboký, nicméně skončil spolu s dokončením studny a oba muži odjeli.
Po mnoha letech je mladá žena pozvána ke kamarádce. Vejde do obývacího pokoje a tam sedí její dávný přítel, u kterého tenkrát toužila po vřelejším vztahu, po lásce.
Při procházce po okolí očekává, že dojde k opětovném sblížení. Vyprávějí si a on jí svěří něco, co nikdo jiný kromě ní a jeho ženy neví. Přejel a usmrtil si své vlastní dítě.
A to je vše.

Poslední povídka - Odloučení - je svým způsobem humorně škodolibá. Bývalý záletník musí svoji ženu ve stáří umístit do ústavu pro duševně nemocné osoby neboť je postižena sklerózou. Když za ní přijíždí na návštěvu, s nelibostí sleduje, že si tam jeho žena, navzdory své nemoci, našla důvěrného přítele a na něj zapomněla.

Určitě stojí za přečtení, pokud člověk nečeká, že to bude akční, jak se dnes žádá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natty Natty | Web | 19. září 2012 v 6:15 | Reagovat

Katko, také ráda a hodně čtu a tuto knihu jsem nečetla a zkusím se zeptat v knihovně, zda jí mají k zapůjčení. Knih mám hodně, ale většinu si půjčuji v knihovně, neboť si můžu vybrat to co mě zajímá. Tak přeji pěkné počteníčko a hezký den.

2 danielinama danielinama | Web | 19. září 2012 v 7:48 | Reagovat

Já mám také u Agathy Christie nejraději tu atmosféru, popisy. Povídky ale moc nečtu, mám ráda, když se nějak celkově na knihu naladím a u povídek mám většinou pocit, že jsou příliš krátké, než se s nimi propojím, tak končí.

3 Katka Katka | 19. září 2012 v 8:03 | Reagovat

[1]: Taky si knížky většinou půjčuju. Kupovalo se, pokud jich moc nebylo, teď člověk neví, co s nimi. Tuhle jsem si "půjčila" na chalupě kamarádky. Beztak ani neví, že ji tam má. Ale já ji vrátím...

[2]: K povídkám mám stejný vztah. Tato je po hrooozně dlouhé době, kterou jsem četla. Povídky zde jsou dost dlouhé, ale jinak dávám přednost románům, detektivkám...občas životopisům.

4 Jarka Jarka | Web | 19. září 2012 v 9:26 | Reagovat

Jsou spisovatelé, kteří umí psát čtivě a krásně se čtou i když je děj tak zvaně o ničem.
Ale to nebude případ těchto povídek, i když to nebyl ani nervák, ani krvák, určitě přečíst si tuto knihu, nebyla ztráta času.

5 helena-b helena-b | Web | 19. září 2012 v 12:46 | Reagovat

Také raději sáhnu po románu, ale knížkou povídek nepohrdnu. Když jsem dojížděla vlakem do práce, měla jsem pro tuto příležitost vypůjčeno v knihovně vždycky něco lehčího váhově i žánrově. Vlakem jsem dojížděla poslední 4 roky zaměstnání a tam jsem k mé radosti zjistila, že se stále čte. Jezdil se mnou pán a ten vždycky vytáhl nějaký tlustý román a příští týden to byl další... Ve vlaku a v různých čekárnách čtou i mladí a to těší ještě víc.
Takže díky za tip.

6 Ježurka Ježurka | Web | 19. září 2012 v 12:55 | Reagovat

To by se určitě líbilo i mně. Akční nemusím vůbec nic, nejraději mám romány a povídky jsou super, protože si přečtu jednu a mohu mít pauzu. Jinak jak je něco napínavé....

7 pavel pavel | Web | 19. září 2012 v 15:04 | Reagovat

Když nad tím tak uvažuji, do blázince jsem měl svoji ex zavřít a všechno by bylo ještě snadnější než rozvod. Ale na rozdíl od něho bych toho příteli jí přál. A hlavně to její na mne zapomnění. :D

8 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 19. září 2012 v 19:23 | Reagovat

Moc nečtu, nemám na to čas. Ale když se rozečtu, tak to stojí za to. Nejraději mám filozofické knihy a nebo literaturu faktu.

9 Katka Katka | 19. září 2012 v 21:16 | Reagovat

[6]:Jestli myslíš, že jak je něco napínavé, tak čteš pořád a pořád, tak to mně nehrozí. Přes den moc nečtu, protože u toho musím mít klid a ticho a v noci, když čtu před spaním, tak hrozně rychle usnu.

[7]: Jenže pro něj to byla lékařsky podložená nutnost. Nevím, jestli by ti to prošlo. Až to zpracuju, uvedu ukázku, jak to prožíval.

[8]: Jak moc filozofické? Teoretické nebo romány  s filozofickými prvky? Já ani tu literaturu faktu moc nečtu. Ke své škodě určitě. Asi mi to zavání studiem a na to jsem dost líná.

10 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 21. září 2012 v 23:36 | Reagovat

Díky za tip.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama