Od Pavla

26. září 2012 v 22:00 | Katka |  Řeči se vedou...
Od Pavla z blogu Cestou je následující bonmot.

hluchoněmí jsou nejvíc ukecaní. :)

Děkuju za něj.

Co k němu říct? Že je to pravda. Obdivuju nejen hluchoněmé, ale hlavně tlumočníky, jakým fofrem dokáží znakovou řečí hovořit.


Nevím, jestli toto jsou všechny používané znaky, ale myslím, že existují znaky, které nevyjadřují jedno písmeno, ale celé slovo nebo spíš skupinu slov. Jinak by to přece nestíhali.
Á - na wiki píší, že součástí je i pohyb rukou, mimika, pozice hlavy a horní části trupu. To vše se ještě spojuje s odezíráním.
První zemí, která uzákonila znakový jazyk jako svůj národní, byl v r. 2011 (až?) Island.
Kromě hluchoněmých znakový jazyk v podstatě používjí různé profesní skupiny lidí tam, kde je špatně slyšet nebo nechtějí, aby jim ostatní rozuměli (např. stavaři, sportovci-volejbalisti). Znakovým jazykem se už pradávno dorozumívaly rozdílné indiánské (a jiné) kmeny.
Co je u nás novinkou, ačkoliv ve světě je to známo už 20 let, je znakový jazyk pro slyšící batolata.
Výňatek ze stránky http://www.babysigns.cz/

Už jste někdy přemýšleli o tom, co vám chce vaše nemluvně říci nebo proč pláče?
Znaková řeč pro slyšící batolata je snadný a přirozený způsob jak se dorozumět s vaším dítětem ještě před tím než je schopné mluvit. V Česku je to novinka, ale ve světě se znakování s miminky a batolaty používá už přes 20 let. Znakující miminka tak získávájí jedinečnou možnost se podělit o svůj svět se svými nejbližšími a rodiče si užívají větší pohody, která zavládne, když se dozví co jejich ratolest chce bez slziček a nářku.

No to jsou věci! Už raději nebudu pátrat dál nebo se vytratí vtipnost Pavlova výroku.
Ale vážně - ocitli jste se někdy blízko společnosti řečných hluchoněmých? A necítli jste se trapně, když se bavili a smáli a vy jste netušili, jestli nejste objektem k jejich obveselení?
Jsou obdivuhodní hlavně v tom, jak svůj handicap zvládají. Jsou nám stejně jako mnozí jiní připomínkou, že naše stesky jsou často malicherné.

P.S.: PROČ?
Protože takhle....


...je život hezčí!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 helena-b helena-b | Web | 26. září 2012 v 22:17 | Reagovat

Dva hluchoněmé hošíky jsem pozorovala na zastávce autobusu zrovna včera, je fakt, že byli hodně "ukecaní", ale tak nějak v pohodě.
S tou znakovou řečí pro batolata bych byla opatrnější. Dnes je hodně malých dětí,kteří do školních let nemluví, tak, jak by měly.Máme takové problémy s vnučkou,jde o rok později do školy, chodí na logopedii. V batolecím věku měla pár dorozumívacích gest a jak to dopadlo. Já zastávám názor, mluvit a mluvit s děťátkem, od narození, tak jsme to dělali my s vlastními dětmi a nikdy žádný problém nebyl.

2 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 26. září 2012 v 23:39 | Reagovat

Měla jsem ve třídě MŠ chlapce jenž měl oba rodiče hluchoněmé. Více méně s námi mluvili pomocí právě toho chlapce a když bylo nejhůř přišla babička. Jednou jsem jela autobusem s tou hluchoněmou maminkou. Jela se svou kamarádkou, také hluchoněmou, ale jak ty dvě spolu  musím napsat "kecaly" a nebo drbaly. Smály se, nebo spíš usmívaly a byli spokojené. Občas paní potkávám. S dětmi je třeba opravdu mluvit tak jak to píše Helenka. Vnuk se s námi začal domlouvat více až vd evou letech, před tím nás bral pouze za ruku a ukazoval, nedali jsme se a vždy trpělivě vysvětlovali a mluvili - aha tak ty jsi chtěl auto, nebo kreslit - řekni budeme spolu kreslit ... a podobně ...

3 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 27. září 2012 v 7:45 | Reagovat

S hluchoněmými se setkávám docela často. Většinou mívají napsané, kam jednou, na lístečku. Když jich jede víc, tak se mezi sebou dorozumívají a já jen zírám.  Většinou odhaduji, kam chtějí jet, a říkám to nahlas. Oni odezírají a pak mi to odsouhlasí.
Pravda je, že je mi smutno, když vidím takto postižené mladé lidi a děti, kterých jezdí docela dost. Děti vozí maminky v neděli večer někam do internátní školy a v pátek si pro ně jezdí.  Dlouho mi trvalo,než jsem si na to zvykla. Skutečně si  vždy uvědomím, jaké je štěstí mít zdravé dítě.

4 Jarka Jarka | Web | 27. září 2012 v 8:26 | Reagovat

V mém okolí, se žádní hluchoněmí nevyskytují, takže nemůžu přidat svůj osobní zážitek. Už jsem ale několikrát o těchto různých hendikepech přemýšlela a došla k závěru, že nejhorší by pro mě byla slepota. Nedovedu si přesdtavit život v naprosté tmě. :-( A o té znakové řeči pro batolata jsem slyšela a dokonce viděla dokument, bylo to moc zajímavé a překvapilo mě, jak jsou ta mrňata šikovná.

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. září 2012 v 8:42 | Reagovat

Moje neteř je hluchoněmá a když byla menší a jezdili jsme k nim na návštěvu byl okolo ní docela pěknej průvan když mluvila. Jinak když jsem občas v Praze a vyskytnu se v tramavaji kam nastupují u Tanku žáci nedaleké školy pro hluchoněmé je to opravdu zážitek :).....

6 pavel pavel | Web | 27. září 2012 v 16:08 | Reagovat

Rozvedla jsi Katko můj vtípek krásně, děkuji. :)

7 Katka Katka | 27. září 2012 v 16:31 | Reagovat

[6]: :) I já.

8 Katka Katka | 27. září 2012 v 16:38 | Reagovat

[1]:[2]:  Sice mě to nenapadlo, divila jsem se, co to je za novátorskou metodu, ale věřím, že to může mít i negativní vliv.

[3]: Často nevíme, jak se chovat k lidem s jakýmkoliv handicupem. I to byla pro mě výzva, když jsem začala chodit do DSJ. Až se divím, že to jde (mně).

[4]:[5]: Často mě při kontaktu s postiženými (jakkoliv), kteří ŽIJÍ i s problémy naplno, napadá-kdyby se se mnou náhodou něco stalo (to je nevyzpytatelné), kéž bych to zvládala...Moc mi kontakt s takovými lidmi dává.

9 Katka Katka | 27. září 2012 v 16:54 | Reagovat

[2]:A čím myslíš, že to je? Já jsem se domnívala, že nedostatkem komunikace, tím, že rodiče dětem málo čtou, odkládají je raději k počítačům a televizím, ale to nebude váš případ...tak proč?

10 Zuzina Zuzina | 27. září 2012 v 17:25 | Reagovat

Setkala jsem se s někým, kdo byl hluchoněmý a ještě neviděl....jsou to moc stateční lidé. Znám někoho, kdo se s nimi umí dorozumět - domlouvají se dotyky prstů a dlaní....

11 Katka Katka | 27. září 2012 v 19:20 | Reagovat

[10]:Tak to už tedy fakt nevím, JAK cítí svůj život. Určitě mají taky své prožitky, ale neumím si představit, čím se těší, jak vnímají...

12 Vendy Vendy | E-mail | Web | 28. září 2012 v 19:53 | Reagovat

[1]: S těmi dětmi - souhlasím. Mluvit s nimi, broukat jim, přece kdysi maminy děckám i zpívaly ukolébavky, to přece mělo taky význam.
Jinak, ano, souhlasím, hluchoněmí jsou někdy velmi ukecaní.
Občas se dívám na reprízu nedělní pohádky, ta bývá doprovázena znakovou řečí a řeknu, že na toho znakujícího se dívám s větší chutí než na tu pohádku, protože to není jen práce rukou, ale i mimika, mračení se nebo úsměvy, zdůraznění něčeho celým tělem, to je přímo koncert.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama