Po nebo proti?

27. září 2012 v 22:00 | Katka |  Řeči se vedou...
V nadpisu NENÍ chyba. NEMÁ tam být PRO nebo proti.

Po pravdě - dnes nevím, o čem bych měla psát. Můj den byl prima, ale byly to takové ty maličkosti, které podobně jako 100x nic umoří osla, ale naopak - učiní den hezkým.

Protože jsem ještě pořád posedlá blogerka, hned po ránu mívám ve zvyku mrknout jen tak zlehka, jestli mi někdo nenapsal a sem tam mi padne v mých oblíbených do oka někdo, u koho jsem delší čas nebyla... Dnes jsem poslechla radu Signorya a k prohlížení jejích fotek z Bílé Hory si pustila písničku Karla Kryla, kterou neznám. Tak to bylo první potěšení.
Poslední Moravan se jmenuje ta písnička (to si tu poznamenávám pro sebe, zapomněla bych to).

V práci jsem spěchala, potřebovala jsem cosi dodělat dopoledne a podařilo se. A ještě jsem od manžela dostala pro podporu nervů koblížek ke kafi. Není to každý den, vychutnala jsem si ho. Zvorala jsem jen takovou maličkost, že jsem prodala 30 kg jablek asi o čtvrtinu levněji než jsem měla. Já totiž normálně neprodávám, jen jsem zaskočila, ošidila nás a určitě potěšila kupujícího.

Odpoledne jsem byla u kadeřnice. To není pro mě radostná a příjemná událost. Je mi to dlouhé, v zrcadle vidím čím dál tím stejnou hlavu a s vlasy jako mám já stejně nejde udělat nic jiného než trochu zamaskovat šediny a ostříhat neposlušné kudrny. Proto mě pokaždé otázka: "Tak jak to bude?" spíš otráví...Jak já bych ráda měnila účesy, ale není jak a z čeho. Dnes ale přece jen nastala změna. Místo světlých melírů do tmavé barvy jsem si vymyslela tmavé melíry do světlé barvy. To vše z praktických důvodů v té světlé se šediny líp ztrácejí...Mrkající a je to jiné, no.

Poté jsem byla na kávě s člověkem, jehož přítomnost je mi vždycky milá. Dnes o to víc, neboť jsem nečekala, že pozvání přijme.

Odpoledne mě potěšily vaše obsáhlé komentáře plné opravdových názorů a vlastních zkušeností. A ten nejkratší mi roztáhl pusu do úsměvu.

Jedna z mých kamarádek je taková stálá hledačka - uplatnění, pochopení, ocenění, lásky, uznání, životní rovnováhy... Hodně přemýšlí, hledá v knihách i na netu a dnes mi poslala jeden ze svých tipů, jak a kde se najít.
http://www.mindlab.cz/index.php/kontakt
Určitě to vypadá zajímavě, nejmíň tak, jako dva tvůrci na úvodní stránce a mě tam zaujalo úvodní motto:

JE TO V HLAVĚ (všechno je v hlavě - pocit štěstí i beznaděje, vyrovnanost i podceňování sebe sama...).

a pak ještě jedno:

JEN MRTVÉ RYBY PLAVOU S PROUDEM.


Já osobně jsem nerada mrtvá ryba. Nerada pluju po proudu. Často jsem shledána problémovou a nepřizpůsobivou. Stává se, že si uvědomuji, co bych měla, ale jde mi to tak proti srtsti, že se zachovám úplně obráceně. Dosud jsem to sváděla na geny po otci (i matce). Já za to přece nemůžu, když jsem prostě taková S vyplazeným jazykem. Dnes jsem si možná trochu neskromně pomyslela - když to uvádějí jako své heslo takoví dva fešáci, třeba to není až tak troufalý a nevhodný postoj? Jako živá ryba se totiž cítím nesrovnatelně líp.

A co vy? Perete se s proudem nebo se necháte unášet s ostatními rybami? Myslím, že nemusí být nutně mrtvé. Možná jsou jen "rozumné" nebo pohodlné...

Jak plujete řekou života? PO nebo PROTI?


P.S.: Jak jsem tak hledala nějaký vhodný obrázek k článku, dostala jsem se sem Řeka života kromě hezkého obrázku je tam i úvaha podobná té mojí, ale mnohem důkladněji propracovaná. Máte-li chuť, počtěte si o tom, že všechny způsoby plavby vedou ke stejnému cíli...





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 27. září 2012 v 23:27 | Reagovat

Jéé, to jsi mi připomněla, jak manžel vždycky chtěl, abych byla stejná jako ostatní ženy a četla to, co ostatní ženy ap. Většinou nejdu s houfem, jsem svá a jsem svá MOC ráda.

2 Natty Natty | Web | 28. září 2012 v 7:26 | Reagovat

Katko, přečetla jsem všechna tvoje "štěstíčka" a líbí se mi ženy (i muži), kteří mají svůj názor, nejsou "stáda ovcí" a i když se to někdy "nenosí", jdou si svojí cestou. Já patřím k těm, jež nikdy neustupují ze svých cílů a nepodřizuji se tomu, co nepovažuji za správné dle svého svědomí. Můj život je můj a nikým si ho nedám "regulovat"...Myslím, že jsem velice "živá ryba". :-) Pěkný prodloužený víkend.

3 Jarka Jarka | Web | 28. září 2012 v 8:32 | Reagovat

U kadeřnice už jsem nebyla sto let a s těmi šedinami je mi to jasný. Léta jsem byla bruneta s módními odstíny od červené po fialovou, ale teď už jsem asi pět let blondýna (barvím se sema). Vzdala jsem ten věčný boj s odrůstající pěšinkou, ve světlých vlasech, šediny zaniknou. ;-))
Tvoje otázka, jestli po, nebo proti, je pro mě dost těžká. Nerada na sebe upozorňuji, vyhovuje mi šeď davu, ale zároveň mám svou tvrdou palici a o čem si myslím, že je správné od toho mě neodradí ani párem volů. Za svým přesvědčením si stojím a odpůrcům říkám, je demokracie, máte nárok na své argumenty a já je respektuji, ale neberte mi ty moje. :-D

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 28. září 2012 v 8:56 | Reagovat

Kadeřnice! Tam už bych taky potřebovala jak sůl....sice mne taky nebaví se na sebe koukat do zrcadla, ale jinak si to tam užívám. a ledacos člověk odposlouchá co ho k něčemu inspiruje. Jsem Ryba, znamením a musím říct že někdy jsem s hejnem ale většinou jsem takovej sumec samotář. Někdy mne to hodně štve, někdy mi to nevadí. Někdy jsem i ostrá a záludná jak štika. Ale neumím základní rybí věc. Mlčet. Což mi někdy naseká značné množství probémů a nepříjemných pocitů. Mých.Dneska máme 28 let s mužem kdy jsme se brali, a za ta leta jsem moc věcí které se mi nelíbily a nelíbí nedokázala říct. Možná v duchu, ale nahlas ne. V tom jsem srab. Jenže to co jsem říkala a považovala za důležité bylo druhou stranou zaregistrováno tak málo, že mne to mluvení do zdi prostě přestalo bavit. A tak mlčím....

5 danielinama danielinama | Web | 28. září 2012 v 10:46 | Reagovat

S kadeřnicí jsem na tom podobně, návštěvy u ní nijak nemiluji. A vlasy si barvím sama.
Po nebo proti. Já ti nevím. Spíš mám pocit, že jde o naše subjektivní vnímání co považujeme za po a proti. Člověk si mnohdy neuvědomí, že se v nějaké situci zachoval jako silná osobnost a nemusí ho tak vnímat ani okolí. Takže (aniž bych to myslela nějak kriticky) myslím, že nemá cenu řešit zda je to co děláme po nebo proti, člověk by se spíš měl snažit, aby pak třeba případně za takovou formulací nemusel neschovávat omluvu za nějaké své přehnané reakce. (Ale neber si to osobně, k této úvaze mě vyprovokoval ten odkaz na stránky psychologie :-) Mnohdy jde totiž o to, že člověk v tomto druhu rad jen hledá nějaké objektivní potvrzení toho, co sám chce udělat, ale cítí se vnitřně nejistý a potřebuje potvrzení nějakou autoritou. To jsou pak takoví ti věční hledači, protože právě oni potřebují přesně jim na míru určené rady a ne vždy nachází rychle přesně tu odpověď, kterou pro své sebepotvrzení potřebují.)

6 Katka Katka | 28. září 2012 v 11:25 | Reagovat

[5]: Jo, to máš pravdu. Někdy je lepší nehledat to nej, ale být sám sbou tak, jak nám to vyhovuje.

Většinou asi všichni plujeme někdy po a jindy proti podle vlastní nátury a momentálního posouzení situace.

7 Vendy Vendy | E-mail | Web | 28. září 2012 v 19:50 | Reagovat

Mělas pěkný sluneční den, plný drobných radostí. Od každého kousek!
Zaujalo mě to srovnání s rybami. No, asi jsem taky mrtvá ryba. Už nemám nějak sílu plavat proti proudu.
Ale občas se snažím uniknout do nějakého bočního přítoku a odpočinout si od davu a stádnosti.

8 MirekČ MirekČ | Web | 29. září 2012 v 19:17 | Reagovat

Umí beran vůbec plavat ... ??? :-)

9 signoraa signoraa | Web | 29. září 2012 v 21:52 | Reagovat

Po nebo proti - to je otázka. Jsem Lev a určitě nejsem leklá ryba, která se nechá unášet proudem. Byly doby, kdy jsem plula zásadně proti proudu. Jak stárnu, občas se nechám ukolébat a chvilku pluju po proudu - ale jen chvilku.
Kadeřníky moc nevyhledávám, i když jsou momenty, kdy potřebuji vypadat jako člověk (loňská svatba syna) a pak navštívím svou Zdeničku. Stříhá mě dcera, za ty roky už má grif. Barvím se sama, vlasy mi rostou hodně rychle.
Jsem moc ráda, že se ti Krylova písnička líbí. Měla jsem to obrovské štěstí, že jsem ho poznala osobně a miluju jeho tvorbu, nejen písničky, ale i básničky.

10 Katka Katka | 7. října 2012 v 14:14 | Reagovat

[5]: Neberu to osobně, ale tvůj komentář mi odhalil, že jsou to trochu kecy vycucaný z prstu ode mě :)

[9]: Nechci být "staromilec a škarohlíd", ale Landova interpretace Krylových písniček...není špatná, ale nemá to duši. Pro mě. Na básničky jsem ještě moc roztěkaná...doufám, že k poezii všeobecně ještě taky někdy dozraju...i když, asi bych k tomu potřebovala "učitele."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama