Tak jsem šílená nebo ne?

20. října 2012 v 22:00 | Katka |  Slunce v duši
Tenhle článek byl jedním z těch předpřipravených pro dobu mojí dovolené. Nakonec jsem ho nepublikovala. Asi z ostychu, z toho, že se nerada "prsím", jak jsem dnes čela na jednom z mých oblíbených blogů. A to mě taky nakoplo, abych ho zveřejnila. Jako úvod k něčemu, co se mi zdá podstatnější (a teprve si to v hlavě formuluji).
Pro mě. Pro každého, i když si mnozí takovou pro ně důležitou věc nehodlají vůbec připusit. Z pohodlnosti, z nevědomosti, drze si troufnu napsat z lenosti....
Že moje osobní zkušenosti vyvolají nevoli a nepříznivé komentáře, ať už zveřejněné nebo myšlené, to je jisté. Každý má svůj názor a jestli považuje za nutné ho ventilovat způsobem, o kterém se zmiňuje ta moje shora vzpomínaná oblíbená blogerka? Je to jeho problém. On se babrá v negativech. Já ne. Mně je to v tomto směru putna.

Nedávno jsem psala o těch rybách deroucích se ke konci řeky života oklikami, téměř proti proudu, aby nakonec stejně dospěly k jejímu konci, ke smrti.
Co z toho mají? Nic. Umřou stejně jako ty pohodlné. Ale NEŽ umřou, skvěle se baví, zkouší samy sebe, co vydrží a okolí co snese. Provokují, riskují zdraví i pověst, nejsou mrtvé už za živa...žijí - nepřežívají.

Někdo možná horečnou činnost zralých žen posoudí jako: "Babě ujíždí vlak, tak se snaží ho dohnat:("

No, svým způsobem má pravdu. Pokud by to bylo bez té jedovatosti. Vždyť na co v našem věku čekat? Vlak opravdu ujíždí, dost rychle se blíží ke svému cíli, z kterého už není návratu. Máme tedy pokojně sedět na zadku, dokud nás neskolí neduhy, které nám nedovolí nic jiného než vysedávat u TV a čekat, "až si pro nás přijdou?"

No to ne! Ať si pro nás přijdou, je-li to nezbytné. Ale před tím si chceme užít. Chceme se bavit, hýbat, chceme tvořit, poznávat každou chvíli něco jiného a chceme to s někým sdílet. A to bývá, myslím, často kámen úrazu.
Ten, od koho to nejvíc očekáváme, je z nás trochu uondán. Jemu se nic moc nechce, má rád svůj klid, nechce být rušen.
V lepším případě svou ženu sleduje, pochvalně mručí o její aktivitě a s ní spojené dobré náladě a jen občas pronese:

"Ty jsi šílená!"

Slýchávám tento odsudek (nebo je to míněno pochvalně?) z úst svého muže dost často. Ale proč? Protože mě občas cosi nutí zachovat se jinak než je běžné. Vždycky jde ale jenom o mě, o mé (ne)pohodlí, můj čas, moji námahu, tak proč bych měla být šílená?

Já vždycky odpovídám "Neříkej mi to pořád, protože stokrát opakovaná nepravda se stává pravdou. A co potom se mnou budeš dělat?"

Naposledy jsem se prý chovala šíleně, když jsem se z koupaliště, kde jsem pochopitelně byla sama, vydala domů pěšky, místo abych si zavolala pro odvoz. Nikdy jsem z Jaroměře k nám pěšky nešla. Ani nikdo z mých známých. Prostě se to nepředpokládá, že někdo chodí asi 12 km pěšky, když má auto, když je k nám pravidelné autobusové spojení.
Byl jeden z posledních krásných letních dnů, já jsem si lebedila u bazénu, plavání střídala se sluneční pospávací lázní a když přišel čas, měla jsem chuť to zkusit.

Já chůzi moc nemiluju. Po nepovedené operaci příčné klenby už vůbec ne, ale neodolám našeptávání "Dokaž to! Ukaž si, že nejsi srágora, která musí všude autem." Času jsem měla habaděj, proti byly jen špatné boty bez ponožek a hlad. Tomu se dá ale lehce odpomoci, když je za co. Obchoďáků je všude víc než dost a otevřeno mají skoro pořád. Zakoupila jsem tedy ponožky a moji oblíbenou Valašskou kyšku plnotučnou, kterou užívám jako nápoj i pokrm a vydala se k domovu. Ne přímo, kvůli hustému provozu, ale oklikou. Sluchátka do uší, naladit rádio a pěkně pochodově. Cesta utíká a kdesi mezi Zaloňovem a Stanovicemi jsem se lekla. Čeho? Tmavých setřásačů jablek. Nevím, jestli rozumně nebo ne, každopádně moje úvahy vypadaly asi takto: budu se tvářit jakoby nic, sem tam přejede auto, tak kdyby něco..., ale rozhodně si vyndám ta sluchátka z uší, abych neprovokovala ke svému okradení.
Samozřejmě to dopadlo dobře.

(z netu)

Bylo asi 1,5 hodiny PO době, na kterou jsem předběžně oznámila svůj návrat, když si manžel uvědomil, že nejsem doma. Zavolal a po zjištění, kde a proč jsem, pronesl známou větu: "Ty jsi šílená. Jdu ti naproti."
JDU jsem slyšela a těšila jsem se na společnou procházku. Ve skutečnosti to bylo JEDU.
Prostě mě potřeboval mít doma, abych mu s čímsi pomohla a taky mě chtěl "zachránit." Neříkám, že mě už nohy nebolely (do cíle jsem měla asi 2,5 km), ale sama bych si určitě dovoz nezavolala. Zabejčilá jsem dost.

Pomalu si začínám klást manželovo prohlášení jako otázku: Tak jsem šílená nebo ne?

Myslím, že ne! To teprve budu, až mě moje tělo zradí. Doufám, že to hned tak nebude.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | Web | 20. října 2012 v 23:32 | Reagovat

Nejsi šílená a taky nejsi sama, které to někdo říká. Nedej se, dělej, co tě těší. Já jsem si řekla už dávno: svoji mateřskou a prozatím i babičkovskou úlohu jsem splnila a plním, dělám, co je třeba k udržení domácnosti v chodu, ba něco i navíc pro druhé, tak proč? Máš před sebou  ještě dost let života, zdaleka nejsi taková bábrle jako já, tak se měj k světu a bav se po svém.

2 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 21. října 2012 v 7:49 | Reagovat

Katko, mluvíš mi z duše. Taky občas slýchávám, že jsem blázen. Hlavně od dědy, který, přesně jak ty píšeš, chce mít svůj klid a ničím ho nenarušovat. Ale tys přesně popsala ty příčiny našeho šílenství a máš pravdu.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. října 2012 v 9:32 | Reagovat

Jak já ti rozumím a chápu to....nedávno se mi stalo, že jsem byla se psy venku a začala pěkná čína, bouřilo, lilo a myslíš že někoho z rodinky ač všichni věděli že jsem v lese napadlo mi zavolat a zeptat se jestli jsem v pořádku? Nee. Já už bych volala ač bych byla považována za přespříliš se starající....ale za ten klid by mi to stálo.

4 Zuzina Zuzina | 21. října 2012 v 16:10 | Reagovat

Krásně jsi to vystihla - nečteš mi někdy náhodou myšlenky? Sice nejsem zase tak akční jako ty, ale hodně to bude nedostatkem času. Jinak si říkám - mládí pryč, do důchodu daleko - tak je třeba chytit příležitost za pačesy dokud to jde:-).

5 Ježurka Ježurka | Web | 21. října 2012 v 18:44 | Reagovat

Katko, nejsi šílená, jsi DOBRÁ! Zatraceně dobrá, když toto všechno dokážeš. A na muže se nezlob, nevím PROČ bys měla mít doma něco jiného, než my ostatní, no ne? Taky mám občas chuť udělat něco nečekaného, ale takový pochod bych nezvládla, i když auto nemáme a pěšky chodíme a dřív, to jsme chodili víc!

6 Katka Katka | 21. října 2012 v 20:44 | Reagovat

[1]: Jak říkáš - svoje povinnosti si plním na 110% :)

[2]: Jj - chlapi v a po přechodu, na ty musí mít člověk nerva jako špagáty :)

[3]: Taky znám. Minule jsem z vycházky se psy přišla za tmy tmoucí, říkal, že jsem šílená a jestli vím, JAK se o mě bál. Když jsem řekla, proč mi teda nezavolal, když se tak bál, NEVĚDĚL, jestli mám s sebou telefon. Dá se na to něco říct? Když asi ani neví, jak se to zjistí, jestli mám s sebou telefon? :)

[4]: Ano. A tak budeme honit ten vlak, dokud nám dech bude stačit.

[5]: A to je bomba dnešních komentářů:
PROČ bys měla mít doma něco jiného, než my ostatní, no ne?
NEMÁM! :) A nebo vlastně mám, ale jen zřídka. Abych nekřivdila.

7 Hanka Hanka | E-mail | Web | 21. října 2012 v 21:15 | Reagovat

Vůbec nejsi šílená, Katko! Děláš to dobře a napsala jsi bezva povídání.
Já jsem začala na "stará kolena" fotit a šmejdit jako fretka a někdy se při tom chovám jako cvok, ale připadá mi to normální.
Jen tak dál, děvče!!!
Přeji ti hodně dalších "šíleností"! :-))) Hanka

8 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 21. října 2012 v 21:31 | Reagovat

Haló tady se hlásí taky jedna "ŠÍLENÁ", zrovna dnes jsem si vyšlápla s berličkami na trasu o 2km delší než naplánoval můj muž. A pěkně do kopce a pak samozřejmě i z toho kopce, což je pro mé klouby ouvej. Zvládla jsem to a můj muž nemohl pochopit proč nechci jed autem, když se tam jed může. No nejela jsem a to co jsem si vytyčila, tak jsem ušla. Bylo to úžasné a navíc barevná podzimní příroda sluncem prosvícená.
Jo i můj muž by mě měl nejraději bez "ŠÍLENOSTÍ", ale takto vím, že žiju.

9 Katka Katka | 21. října 2012 v 21:37 | Reagovat

[7]:[8]:  Bezva! Holky šikovný!:) Mám ráda lidi, kteří jsou do něčeho blázni. Jedno do čeho.

10 pavel pavel | Web | 21. října 2012 v 22:04 | Reagovat

Ty se mi naopak takhle moc líbíš. Já jsem sice chlap, ale taky nejsem línej a miluji chůzi. Vlastně taky mám s chodidlem pravé nohy problémy a snažím se bolest akceptovat a zkoušet co vydržím.
Taky nejsem nejmladší, ale musím říct, že vrstevníci jsou fakt líní.
Nevím, jestli před chvíli to byl u mne komentář od tebe, ale web Katky nebyl správnej.

11 Katka Katka | 21. října 2012 v 22:10 | Reagovat

[10]: No to víš, že je to ode mě. Jak je to Katka a je v tom chyba, jsem to nejspíš já.

12 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 22. října 2012 v 14:58 | Reagovat

Pokud ty jsi šílená, tak já bych musela být královnou všech šílenců.

13 Katka Katka | 22. října 2012 v 22:31 | Reagovat

[12]:Budu tě muset představit svému manželovi :)

14 danielinama danielinama | Web | 24. října 2012 v 8:03 | Reagovat

Muž se o tebe prostě zajímá, ber jeho starost jako důkaz, že mu na tobě záleží :-)

15 Katka Katka | 24. října 2012 v 21:55 | Reagovat

[14]: Uršitě to tak je. Já mu to taky vracím :) Ale trochu elánu by mohl ze sebe vytlačit ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama