Tak nám vrátili Františka...

17. října 2012 v 22:00 | Katka
Při silnici od nás do Žírče stával odedávna Sv. František Xaverský (dílo dvorního sochaře žirečských jezuitů Jiřího Františka Pacáka, žáka M. B. Brauna). A pak se najednou ztratil. Stejně jako kamenné vázy na bráně při vstupu do našeho kostela, myslela jsem si. Byly ukradeny.
Letos koncem prázdnin se Sv. František vrátil na své místo, a to zrenovovaný. Příjemné překvapení pro mě. O restauraci sochy se zasloužili dobrovolníci z Kuksu a Řád Sv. Huberta, který na obnovu kulturní památky uspořádal sbírku.


Dnes byl krásný den, a tak jsem se u něj cestou do DSJ zastavila a před tím popátrala, kdo to ten František Xaverský vlastně byl.
Narozen r. 1506 ve Španělsku, studoval v Paříži, kde se seznámil s Ignácem z Loyoly. Stal se jezuitou a byl vyslán na Dálný Východ jako papežský legát pro západní Indii. Protože viděl nesprávný život portugalských kolonizátorů, učil krešťany, křtil je a pomáhal jim proti vykořisťování od portugalských obchodníků. Nemohl však zůstat, protože jeho poslání bylo v Číně. V tom mu ale bránil místodržící a vyčerpaný František onemocněl a zemřel.
Byl to jeden z největších křesťanských misionářů, dovedl se sžít s národem, kde působil, uměl přitáhnout k misionářské práci domorodce a ve své vlasti probouzet zájem o toto záslužné dílo.

Atributy: kříž v ruce, miska s křestní vodou. Je patronem misionářů, východních misií, námořníků, za dobrou hodinku smrti, katolického tisku, proti bouři, proti moru.


Moje cesta pokračovala tak jako každou středu do Žirče, bývalého jezuitského kláštera, dnes jediného lůžkového zařízení poskytujícího komplexní péči nemocným roztroušenou sklerozou Domova svatého Josefa.
Celý areál je od r. 2001, kdy bylo otevřeno první oddělení, postupně obnovován a rozšiřován.

Do komplexu patří i kostel Sv. Anny, žlutá budova je bývalý jezuitský pivovar, ze kterého v budoucnu vzniknou další ubytovací prostory.


Přes pestrou a pohnutou historii bývalého kláštera se podařilo zachovat krásné detaily a cenné ozdoby budov


Park je upraven pro pohyb na vozících, altán i loubí se sbírkou pnoucích růží jsou původní, obnovené


Zahradní domek je přestavěn pro trvalý pobyt několika pacientů s partnerem, popř. pro přechodný pobyt návštěv


I pivovarské sklepy budou upraveny pro potřeby DSJ, bývalé zahradnictví se právě nyní mění v bylinkovou zahradu


Součástí péče o klienty je i ergoterapie, která má pomoci zachovávat motoriku horních končetin a určitě i udržovat psychickou kondici, humor, společenské styky...a právě tam docházím jako dobrovolnice každou středu i já. Občanské sdružení Královédvorská Arnika, které naši činnost zastřešuje a organizuje, oslavilo 2. 10. desáté výročí činnosti.
Nedávno jsem dostala dotazník od jakési studentky, která si jako téma své bakalářské práce vybrala právě dobrovolnictví - co člověku dává a bere. Mně dobrovolnictví bere jen čas, který jsem mu ale chtěla věnovat. Dává mi toho mnohem víc. Od nových poznatků, jiných měřítek problémů, přes dobrou náladu, vděk a milou pozornost klientů, až k dosud nepoznaným dovednostem....čas od času přináší i smutek. To když budova dostane nevítanou smuteční ozdobu, jako tomu bylo dnes. Lekla jsem se, že je to někdo z mých blízkých. S malou dušičkou jsem vstupovala do dílny. A oni tam seděli všichni na svých vozících...


Dnes ještě ne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. října 2012 v 22:27 | Reagovat

Pomoc lidem je záslužná činnost a myslím, že by mohla být hlavní činností řádů. Zažila jsem jeptišky v nemocnici a musím říci, že byly obětavé, vstřícné. Ostatně, nemohu si naříkat ani na civilní sestry, ale mohly by tam být i řádové, záleží na domluvě a organizaci.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. října 2012 v 22:28 | Reagovat

Pěkně zdokumentováno.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 18. října 2012 v 8:34 | Reagovat

Všichni kdo ohle dokáží a zvládnou si u toho zachovat zdravý rozum mají můj nejhlubší obdiv. Já bych to nedokázala. Takže se před tebou hluboce skláním...

4 Katka Katka | 18. října 2012 v 8:46 | Reagovat

[3]: To není na místě. Jednak já nepřijdu do styku s hodně zlými případy, jednak to, jestli to člověk zvládne nebo ne je jen otázka chuti to zkusit. Já jsem ZE SEBE měla taky obavy. Přišlo to samo.
Zdá se mi ale, že jsem k tomu směřovala podvědomě už hodně dlouho. Mívala jsem chuť na medicínu, politické poměry rozhodly jinak...ale asi to ve mně je. Práce v této oblasti je pro mě i jakási "záchrana", kterou si uchovávám v paměti pro případ, že by naše podnikání šlo do kytek. Zde budou lidi potřeba vždycky, jen za to není moc peněz. Jednou snad všechny děti vyletí z hnízda a dokážou se uživit a pak...

5 Katka Katka | 18. října 2012 v 8:47 | Reagovat

[3]: A rozhodně tam zapomeneš na svoje trable.

6 Katka Katka | 18. října 2012 v 8:57 | Reagovat

[1]:Děkuji.
Myslím, že to, co je pro řádové sestry poslání, je pro civilní většinou zaměstnání. Dnes je ale taková doba, že na ty nejchudší a nejpotřebnější nejsou peníze, lidskost se vytrácí. Samozřejmě JSOU lidé dobří, ale jejich potřeba je čím dál vyšší. Pokud si nebudeme pomáhat navzájem sami a zadarmo, každý z nás se může dostat do nepříjemné situace....

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 18. října 2012 v 10:07 | Reagovat

[5]:Jo to je pravda, to jsem si říkala před i po operaci taky, teď po tom mužovým kolapsu znovu, ale naše paměť je krátká a rychle zapomínáme a ještě rychleji se vracíme k původnímu....

8 LZ LZ | 18. října 2012 v 12:08 | Reagovat

dobrý den, už dlouho čtu Váš blog... moc se mi líbí jak berete život, jak o něm píšete. Dnes Vám skládám poklonu za to,  co děláte. Já jsem 5 let chodila za maminkou, ležela - měla Alzheimrovu nemoc, v zařízení se moc hezky starali, já tam chodila taky - jen trošku pomáhat, a za ty roky jsem poznala hodně klientů, jejich osudy a v chodbičce byla nástěnka na které se vždy ojevovaly ty smutné listy s černým rámečkem. Moje oči nejdřív hledaly jestli, tam něco je .. taky ta úleva, když tam visely jen citáty z Bible. Držím Vám palce, ať se Vám daří v rodine, podnikání a ve všem co s láskou děláte. Lenka

9 Ivet Ivet | Web | 18. října 2012 v 18:12 | Reagovat

[4]: Máme hodně společného - neskutečně moc, jen já pracuju v nemocnici za hodně málo peněz a protože jsem se taky nedostala na zdrávku - jsem v kartotéce a archivu!-:( Z důvodů co ty!-:))

10 Katka Katka | 18. října 2012 v 22:46 | Reagovat

[8]: Moc děkuju za milá slova. Aź se budu o někoho starat 5 let, pak si možná zasloužím malou pochvalu. Mně se blíží teprve první výročí.

[9]: Není všem dnům konec, Ivet :)

11 pavel pavel | Web | 19. října 2012 v 2:14 | Reagovat

Vypadá to tam hezky. Nikdo z nás neví jestli nás to potká taky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama