Listopad 2012

Předvánoční série

30. listopadu 2012 v 22:05 | Katka |  Jen tak
Další ze série předvánočních adventních koncertů byl dnes u nás v kostele. Vystupoval smíšený pěvecký sbor Kácov z Nového Města nad Metují a bylo to moc hezké. Už dopředu jsem si chtěla poslechnout, co zpívají. Pátrala jsem na netu a překvapilo mě, že sbor byl založen už r. 1876!!! a s výjimkou let padesátých - 1978, kdy byla jeho činnost nežádoucí, funguje dodnes.

Již 21 let se pravidelně v tento čas konají v naší malé vsi koncerty. Účinkoval zde i Mistr Eduard Haken. Pozvánku a program vždycky doprování kresba královédvorského pana doktora (dětského). Náš kostel Povýšení Sv. Kříže je zobrazen věrně.


Panu doktorovi je pár let přes 80 a je to osobnost, na kterou se nezapomíná. Se svou dcerou jsem u něj byla jen jednou. Stěžovala jsem si, že nechce jíst a on mě ujistil: "Maminko, nebojte se, žádné dítě dobrovolně hlady neumře." A pak domlouval dceři....vypadá to možná drsně, ale byl dobrý. Jeho manželka ho věrně doprovázela nejen v medicíně (ona byla gynekoložka), ale i ve společných zálibách. Ještě v létě krátce před svým úmrtím se chodili společně koupat, a to dlouho do podzima, společně navštěvovali koncerty vážné hudby, pan doktor dodnes zpívá ve sboru....Pak vážně onemocněla a svůj život dožila statečně bez velkých gest a srdceryvných scén.

Právě dnes skončila výstava Kouzlo starých stromů v kresbách. Jde o kresby, kterými doprovázel mapování památných stromů. Toto je jedna z nich.


Líbí se?

Celé vyprávění o sympatické a zajímavé osobnosti má ještě dohru.
Před asi čtyřmi lety se u nás hlásil na praxi končící vyskoškolák zahradnického oboru. Manželovi se nechtělo zabývat se s jakýmkoliv studentem. Když jsem viděla, kdo ho doporovází (pan doktor) a došly mi souvislosti, že jde o děda a vnuka...ujistila jsem manžela (který lidi nezná), že pokud je kluk alespoň trochu po dědečkovi, bude to dobrý člověk.
Dnes je u nás už tři roky zaměstnán a zraje do manželova možného nástupce.
Ti dva si náramně rozumí a mně mladý silně připomíná toho mého před 30 lety. Stejně nadšený do oboru, poctivý, pracovitý, novátorský, kritický.....a nezkušený co se lidských povah a pracovních vztahů týká....
Na to, aby uzrál, má ještě dostatek času (vzhledem k neustálému posunování důchodového věku...).

Tak vida, kam jsem se dostala od adventního koncertu.

Potřebuji radu

29. listopadu 2012 v 16:44 | Katka |  Pro Jarušku aneb poraďte, sousedko
I nade mnou už visí Damoklův meč vánočního úklidu.
Nijak mě to nedrásá. Když jsme plánovali co a jak v domečku, ledacos jsme radikálně změnili oproti zvyklostem s ohledem na praktickou stránku.
Takže - nemáme koberce, nemáme poličky s porcelánem a jinými lapači prachu, nemáme záclony ani závěsy. Naštěstí si to můžeme dovolit - kdo by zakrýval krásný výhled výhled?

(Venku už se šeří, ale pro ilustraci to, myslím, stačí).

S okny jsem to ale moc nevyhrála. V podstatě je myju častěji než dřív. Záclony totiž krásně skryjí ledajaký mušinec, který se objeví bezprostředně po vycídění skel Zamračený Naši psi taky s oblibou opírají svoje slizké čumáky o okno, když nějakým nedopatřením zůstanou doma a my jsme na zahradě. Harry dokonce chodí po parapetu a při tom samozřejmě shodí vše, co mu stojí v cestě. O francouzských oknech ani nemluvím. Ta by se mohla od psích čumáků čistit denně.

A podlaha? Darmo mluvit. Věčně plná smetí, neb provoz u nás je neúměrný jedné pracovní síle (uklízečce).

Co jsem ještě nerozlouskla, to je mytí kuchyňské linky. Vyzkoušela jsem ledacos a smýt lehce a dobře mastnotu se mi ještě nepodařilo podle svých představ.

A proto prosím o radu - dejte mi (bez ohledu na zákon o zákazu reklamy v ČRo apod.) konkrétní radu a název osvědčeného čisticího prostředku, který mastnou špínu z linky zvládne, aniž by zničil povrch.
Pokud se nade mnou někdo smiluje a odtajní svůj recept na úklid v kuchyni, zůstanu zítra doma z práce a budu uklízet. Čestný slovo.
I když úklid domácnosti vůůůbec není moje oblíbená činnost.

Jen pro ilustraci podvečerní atmosféry - Pupi má výlet (jako že vyletěla), povečeřela můj jogrut


a teď si na mně přebírá peří.

My za chvíli odjíždíme na poslední večer bowlingové ligy, kde se rohodne, jestli budeme předposlední nebo sedmí z osmi. Myslím, že jiná možnost po dvou večerech plných nakládaček, které se nám podařilo zajistit, nemůže nastat.

Jsem zvědavá, jestli se nade mnou někdo smiluje s radou stran toho úklidu a já budu po návratu vědět, jaký bude můj pátek. Jestli uklízecí nebo účtovací.
Je to jako ten pořad co byl kdysi v Tv - Rozpaky kuchaře Svatopluka, kde diváci určovali, kam se posune děj Usmívající se

Za co?

28. listopadu 2012 v 23:50 | Katka |  Jen tak
Prý to mám za to - píše menganoSmějící se

1. Do jaké míry se ztotožňuješ s pořekadlem "bližší košile než kabát"?
Myslím, že ne moc. A můj manžel už vůbec ne Nerozhodný spíš naopak.
2. Dovedl/a bys odpustit svému blízkému člověku něco opravdu hodně špatného?
Určitě ano. Abych se tím netrápila. Odpustit neznamená schvalovat.
3. Existuje na naší současné politické scéně alespoň jeden člověk, o kterém můžeš říct, že si ho lidsky vážíš?
Ano - moje kandidátka na prezidentku.
4. Proč chodíš/ nechodíš k volbám?
Abych mohla, až nám "chytří" řeknou - máme takovou vládu (ministry, poslance...), jakou jste si zvolili, říct "já je nevolila." Protože že po volbách bude líp, tomu už opravdu nevěřím.
5. Myslíš, že je možné vydržet s jedním partnerem celý život?
Ano, ale někdy je to dřina Usmívající se
6. Bojíš se budoucnosti?
Nemyslím na ni.
7. Která je tvoje nejlepší vlastnost?
Pro mě, že si většinou poradím a stíhám, pro ostatní, že nedávám rozkazy 2x. Stačí jednou a pak už to udělám (sama).
8. Myslíš, že by se mělo povolit užívání lehkých drog (např. marihuana)?
Snad ani ne, ale zase ty léčebné účinky....nevím.
9. Existuje něco, bez čeho si svůj život nedokážeš představit?
Asi knížky.
10. Existuje něco, co k svému životu vůbec nepotřebuješ?
Tv
11. Šly ti moje otázky hodně na nervy?
Ne - byly jako ty - zábavné, i když často těžké.

Sporcelain - Generali tour 2012

28. listopadu 2012 v 22:52 | Katka |  Kultura

Na koncertu Pavla Šporcla jsem byla už dvakrát. Poprvé byl program sestaven z klasických děl, náročných tak, že vyniklo mistrovství interpreta a pro posluchače krásných. Podruhé se výborně doplňovali PŠ jako sólista a cikánská cimbálovka Gipsy Way. Pokaždé úžasný zážitek.
Nepochybovala jsem, že i ve spojení skupiny Šporcelán se sólovými houslemi bude opět success zaručen.

Následující řádky vyjadřují MŮJ dojem z koncertu. Manžel mě varoval - "doufám, že ho nechceš pomlouvat na blogu." Pomlouvat určitě nebudu.

"Na perutích hudby do jiných sfér…"

Projektem Sporcelain Šporcl přivádí svůj přesvědčivý pohled na housle ve 21. století a poprvé se také představuje jako autor a spoluautor hudby.
(z oficiálních materiálů uvádějících turné)

První část koncertu byla rockovější a mě tento styl neoslovuje. Dobrá - moje chyba.

V druhé části vystoupila jako host Tereza Černochová. V písni Annie Lennox se necítila ani ona sama, což dávala zvukaři najevo gesty rukou. Nepomohlo to. Nevím, jestli byla zpevačka nachlazená nebo to bylo špatně nazkoušené - hrůza.
You are so beautiful to me (Joe Cocker) - krásná melodie, TČ zpívala jen tuto větu, zbytek zpívaly housle - no Zamračený, těžko říct, proč tam vlastně zpěvačka byla...
Třetí pokus - pocta tatínkovi zpěvačky, který miloval duet Je nebezpečné dotýkat se hvězd. Obávám se, že se "tatínek v hrobě obracel". Dvojhlas zpěvačka + housle mi přišel nedozkoušený a když se o jeden hlas pokoušel Pavel Šporcl také zpěvem....šel mi mráz po zádech.....hernajs, proč to dělá, když není zpěvák.
K mé rozladěnosti se pak přidaly ještě takové malichernosti, jako že proč tak vysoké podpatky, když se na nich neumí nosit s grácií....

V poslední třetině jsme byli seznámeni s novou aparaturou, která umožňuje zvuk přenášet kvadrofonně, dále se zařízením (nevím, jak se to správně jmenuje), kde si interpret nahraje sám různé motivy, kterými pak doprovází své vlastní sólo. A PŠ představil své nové elektrické housle právě s použitím těchto kouzel. Chápu, že z toho má radost, ale ani v této části mě nijak nenadchl, nemělo to šmrnc. Ne hra, ale moderování...
Pak následovala píseň Jacquase Brela Ne Me Quitte Pas (v podání Hany Hegerové známe jako Lásko prokletá). To byla krása, ale i ta mi přišla trošičku laciná, předvídatelný úspěch...
Na perutích známá melodie, zpěvák tentokrát nebyl, původně je to prý irská lidová (o irských ženách).

Řeklo by se konec dobrý - všechno dobré.

Odcházeli jsme rychle ještě pod dobrým dojmem z poslední skladby, dřív než nastane standing ovation, protože jsem se nechtěla připojit. Z mého pohledu nebylo proč.

Jedenáct od Dani

27. listopadu 2012 v 9:28 | Katka |  Jen tak
1. Měl(a) jsi v dětství nějaké vysněné povolání? A chtěl(a) bys ho dnes opravdu dělat?
Úplně v dětství ne nic výrazného. Později jsem chtěla být lékařkou. Dnes by mě asi děsila ta zodpovědnost, ale k sociální oblasti tíhnu a pořád si myslím, že ještě "není všem dnům konec." Kdybych neměla závazky, asi bych se tlačila i do Afriky nebo Asie....

2. Jaký předmět Ti ve škole šel?
Žádný mi nešel výrazně dobře nebo výrazně špatně. Školou jsem proplouvala bez problémů, nechápu to dodnes, protože mám pocit, že moje znalosti jsou jen takové nepoužitelné střípky...

3. Chutnají Ti víc koupené zákusky nebo domácí buchty?
Jednoznačně domácí buchty. Bohužel.

4. Máš rád(a) čokoládu a jakou nejvíc?
Čokoládu ráda nemám a když, tak kvalitní např. belgickou a spíš méně sladkou.

5. Máš nějaký zlozvyk nebo rád(a) nějakou zvláštní kombinaci jídel?
Zlozvyky mám, spíš jich přibývá než ubývá. A kombinace jídel? Když na mě přijde "vlčí hlad"- to jsou pak kombinace! Svou žravost se snažím (často marně) držet na uzdě. A je to těžké, protože mám ráda všechno.

6. Kdybys šel/šla na maškarní ples, jakou masku si vybereš? A proč?
Tak to je VELKMI těžké, na to nedokážu odpovědět. Neumím si představit situaci, za jaké bych šla na maškarní a nemám jasno, za jakou masku bych se chtěla schovat.

7. Když by začalo hořet, zachránil(a) bys fotoalbum nebo raději nějakou drahou věc?
Samozřejmě se nabízí fotoalbum, ale co já vím, jak bych se chovala? Myslím, že bych zachraňovala jen lidi a zvířata. A pak možná dokumenty (občanku, řidičák a kartičku ZP :)), protože "bez nich nejsi nic."

8. Myslíš, že je důležitější brát ohledy na druhé, když tě potřebují nebo spíš myslet na to, co chceš sám?
Myslet na to, co chci sama, je VELMI důležité. Vše musí být vyvážené, ale přílišné ohledy často neprospívají ani mně ani tomu, na koho beru ohledy....

9. Jsi skřivan nebo sova? A co ti připadá lepší?
Pro každého je lepší to jeho. Já jsem bývala skřivan, teď jsem skřivan i sova....čas od času se skřivan té sově brání....a vynutí si, abych šla spát se slepicemi....jindy vyhraje sova a nemohu se probudit.

10. S kterou knížkou by ses chlubil(a), kdybys ji dokázal(a) přečíst?
To je další hodně těžká otázka. Možná, že jí ani dobře nerozumím. Co jsem nikdy nepřečetla a nepochopila, ačkoliv bych chtěla, to je Bible. Při pokusu jsem se ztrátila po pár stránkách, při poslechu v kostele nerozumím podobenství.....a málokdy je to vysvětleno...

11. Co bylo dřív slepice nebo vejce?
To nevyřešily větší hlavy než jsem já :-D


Ještě jedenáctka

26. listopadu 2012 v 19:59 | Katka |  Jen tak
Lavinovitá jedenáctka pokračuje.
Toto jsou otázky, které položila Pižlik1 a moje odpovědi a názory. Ráda se podívám názory někoho jiného. Někdy je to docela zajímavá generační sonda.

1. Kdy jsi se cítil (a) nejšťastnější?
Když jsem se poprvé dostala "na vrcholky Alp. Netušila jsem, že je to TAK krásné.

2. Kdybys potkal mimozemšťana, jaká bude tvoje první reakce?
Bojím se, uteču.

3. Jaká je tvoje největší záliba - koníček?
Život.

4. Myslíš, že peníze kazí charakter?
Jejich nedostatek a nadbytek ANO.

5. Jakou vlastnost považuješ u člověka za nejhorší?
Závist.

6. Myslíš, že se dokáže napravit zloděj a násilník a vrah?
Jen výjimečně.

7. Máš nějaký vzor, kterému by ses chtěl(a) podobat? Proč nebo v čem?
Nemám. Chci být sama sebou.

8. Které přísloví je pravdivější: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Nebo: Protivy se přitahují.
Pro mě asi ty vrány...

9. Představ si, že ti zbývá poslední den života. Jak bys ho chtěl(a) prožít?
Aktivně a konec rychlý.

10. Myslíš, že bude ještě existovat svět s lidmi za milion let?
Ano, ale ti lidé budou úplně jiní, jak se budou muset přizpůsobit změnám přírodním i těm, které způsobili sami.

11. Chtěl(a) bys umět číst myšlenky?
NE!!!

Každý, kdo odpověděl na moji otázku, jestli by SINGLES měli platit VYŠŠÍ daně, odpověděl NE!
Myslím tím bezdětní singles. Je to celkem rozšířený trend - věnovat se kariéře, být úspěšný a bohatý a umět si užít života i za cenu toho, nezanechat svoje pokračování lidstvu.
To je v pořádku a je to každého volba.

Nechci nikoho o ničem přesvědčovat. Jen uvedu, proč mě ta otázka vůbec napadla.

Základní biologickou úlohou člověka jako živočišného druhu je - zanechat další generaci. To stojí nemalé úsilí i finanční prostředky, které bezdětní ušetří ve svůj prospěch.

Nebylo by spravedlivé, aby to, že společnosti nedali další generaci, vykompenzovali vyšší daní? Aby si tak předplatili to, co jiní vložili do svých dětí, které budou jejich pokračovateli a také jejich opatrovateli ve stáří....

(Nevím, jestli jsem se vyjádřila srozumitelně - těžko se mi hledají správná slova.)




Vánoce začínají na Kuksu

24. listopadu 2012 v 22:02 | Katka |  Jen tak
Jako každý rok jsme i letos započali adventní čas a tím přípravu vánoc na Kuksu. Návštěvu vánočních trhů si málokdy necháme ujít.
Eliška letos konstatovala, že je to pořád stejné, stánky jsou rozmístěny tak, jako loni a předloni....
Ale proč by to mělo být jiné? Takovéhle stereotypy mi nevadí. Naopak.

Letos jsme byli navíc jako doprovod s vozíčkáři. Bylo to fajn, pokoukali jsme, popovídali, ochutnali....

Před branou vedoucí na nádvoří a těsně za ní, je prostor pro občerstvení. To však přijde na řadu až pro řádné prohlídce stánků umístěných tradičně na nádvoří a v části hospitalu.
Pečivo z Chocně bylo velmi rozmanité, od preclíků, chleba, mnoha druhů koláčů až po vánoční cukroví a několika druhů těst. Cukroví bylo nabízeno s tím, že je jedině z másla, žádné buráky místo vlašáků....vzali jsme si na ochutnání domů a měli pravdu - je moc dobré. Ale domácí je domácí. Ochutnali jsme i výtečné kremrole a bezkonkurenční svatební rohové koláče se čtyřmi náplněmi.
K tomuto stánku se pro mě váže ještě jedna příhoda. Nakoupila jsem, zdálo se mi to drahé, ale nepátrala jsem, zda to dívka, která prodávala, spočítala dobře nebo ne, ještě jsem nechala 4 Kč navíc....a ona mě za chviličku vyhledala v davu, že se o 100 Kč přepočítala. Tak to je hezké, ne?


Keramika různých stylů je vždycky bohatě zastoupena. Některá se líbí, jíná méně, to je jasné....zde se manželovi zalíbil andělíček - zvoneček. Myslím, že se mu líbí hlavně proto, že ví, že já si každý rok pořizuji andílka do své sbírky. Při focení jsem musela paní prodavačku ujistit, že to mám jen do svého alba a ne jako vzor pro výrobu Usmívající se


Ani těmto dámám se nelíbilo, že je fotím. Ale jejich krmítka se mi tak líbila, že jsem prostě musela.


Kloboučnice se do svého stánku stylově hodí.... Škoda, že hučky mé hlavě nesluší. Líbilo by se mi si je zkoušet a pak je třeba i nosit


Nabídka byla opravdu pestrá a ani jeden "Vietnamec". Kromě zde představených byly k mání ještě dřevěné hračky, patchwork, výrobky z ručně tkaných látek, ručně šité kožené věci (předváděno na místě), předváděl i umělecký kovář, korálkové šperky i ozdoby na stromeček, zdravé čaje, vonné soli, rakytníkové přípravky a kosmetika, stromečky z perníčků, pletené čepice, ponožky i rukavice, malovaná i batikovaná trička, zástěrky, vařečky, keramické hrnce, pekáče i zapékací misky......a ještě mnoho a mnoho dalších řemeslně hezkých věcí.


Každoročně se nemůžeme odtrhnout od adventních věnců z přírodních materiálů. Loni jsme si jeden krásný přivezli.
Při jeho koupi jsme se setkali s arogancí, hrubostí a nenažraností....dlouho jsme vybírali očima a když už jsme věděli, stoupli jsme si do fronty a když na nás došlo, vyslovili jsme svoji volbu. Zpoza nás vyrazila "forntová bojovnice" s tím, že právě TEN si vybrala ona a že je tedy její. My se skoro nikdy nehádáme a navíc tam bylo mnoho jiných stejně hezkých možností, tak jsme ji nechali.....a mohlo to tak skončit, kdyby baba při vítězném odchodu nepronesla "To jsem jim to vyčoudila!" Měla jsem sto chutí odvětit "Tak si to hezky užijte, vy kráááávo nebeská." Jenomže já se skoro nikdy nehádám....ale trošku mě to mrzí S vyplazeným jazykem


Klienti si nakoupili dárečky pro své blízké, ochutnali medovinu i trdelník a odjeli. Stejně tak mé děti a manžel (musel do práce) a já osaměla. Pochutnala jsem si ještě na klobáse, zahřála se medovinou a prošla si stánky znovu. Vybrala jsem si ještě několikero koření, hrnek na čaj, neobvyklá vykrajovátka a protože mi došla baterie ve foťáku, nemohla jsem pátrat po pěkných obrázcích....i vydala jsem se domů. Zase pěšky. Tentokrát jsem nebyla shledána bláznivou (manželem ani nikým jiným - už si zvykli na podivínskou manželku a matku) a manžel když si splnil pracovní povinnost, mi přišel naproti.

Tímhle jsem si udělala radost - andělíček zvoneček má silný jasný zvuk, hrnek jsem od loňska záviděla Elišce, teď už ho máme obě, ona zelený, já modrý, rybička také zvoní, ale já ji mám hlavně jako vzor na ergoterapii, až se vrátíme ke keramice, což bude ještě před vánocemi, no a vykrajovátka taky vždycky prohlížím, jestli nenajdu nějaké nové tvary...


Advent začal.

Jedenáct jedenácti....

24. listopadu 2012 v 15:46 | Katka |  Jen tak
Jedenáctka se rozjela a dělá nám těžkou hlavu. Nejsnadnější je zodpovědět otázky. Vymyslet další - to snad ještě svedu. Koho udělat tím "šťastným" a otázky mu položit - to je nejobtížnější část nové štafety.
Beru to jako povídání u kávy, na ketrou se nikdy všichni, "co spolu mluvíme" nesejdeme....tak se do toho pustím.

1) Umíš hrát na nějaký hudební nástroj?
NEUMÍM, ale chodila jsem asi 9 let na klavír. Teď, když se dcera ke klavíru vrátila a slyším, jak jí to jde, mám chuť si něco zopakovat, ale když začnu, je to hrůza, jak mám prsty volšový...Vždycky jsem hrála jako školáček, talent veškerý žádný, podle toho to vypadá. Jako samouk jsem zkoušela i kytaru a sopránovou zobcovou flétnu. Poslední můj hudební počin bylo zakoupení altové zobcové flétny - nikdy jsem se na ni nenaučila.

2) Jakou hudbu posloucháš?
Běžný střední proud odpovídající mé generaci, trochu folk a country a když na koncert, tak vážnou hudbu. Příští týden jdeme na Pavla Šporcla a před vánocemi tradičně na Rybovku na Kuks.

3) Kolik televizních seriálů stíháš sledovat?
Ani jeden, jakož ani žádné jiné pořady v TV. Naposledy jsem sledovala Davis Cup minulý víkend. Na TV se nedívám téměř vůbec.

4) Které roční období je ti nejmilejší?
Žádné mi nevadí. Hodně ráda mám zimu, ale se sněhem, léto s koupáním a kupodivu mi to vychází, že na posledním místě bude jaro, protože rozhodně mám raději podzim než jaro.

5) Nosíš raději sukně, nebo kalhoty?
Častěji nosím kalhoty, protože je to praktické, ale ráda a často se obléknu i do sukně. Zpravidla se v práci diví, "kam jdu".

6) Co ty a domácí mazlíčci?
Jsem chytlavá na kde co. S roky se to ustálilo na přijatelných počtech nenáročných druhů a plemen, nejraději psy.

7) Dáš si raději kávu, nebo čaj?
Raději kávu, i když bych měla spíš čaj zejména ovocný nebo bylinkový a to mi moc nechutná, takže spíš vodu než čaj.

8) Jaká barva oblečení převládá ve tvém šatníku? Máš ráda stejnou barvu i doma kolem sebe?
V posledních asi dvou letech přibylo černé, před tím hlavně přírodní odstíny hnědé, zelené, okrové a taky modrá. Ale nosím i červenou, ostře zelenou....asi podle nálady.

9) Vanu, nebo sprchu?
Určitě sprchu.

10) Moře, nebo hory?
Moře, ale ne v největších vedrech a ne na jednom místě.

11) Už jsi měla chvíli, kdy bys nejraději s blogováním sekla? Jestli ano, proč jsi to neudělala?
Seknout jsem s tím určitě nechtěla. Denně si ale říkám, že bych mu měla věnovat MÍŇ času a dělat něco užitečnějšího, potřebnějšího a chvályhodnějšího. Jako třeba uklízet :(

A teď moje otázky pro:
VendyW
andoreu
mengano
Kitty
Pizlika
Intuici
Dědu tik tak(a)
danielinamu
Ivet
Hanku
Vílu
Jarmilu

Berte to, prosím, jako "důkaz přízně". Pokud už jste takových důkazů dostali víc.....zprošťuji vás závazku, který jsem na vás uvalila.

Chystám se na vyšetření na internu a tak se zeptám stejně, jako se budou ptát oni mě:
1) Kouříte? Kolik denně?
2) Pijete alkohol? Kolik týdně a co?
3) Vyjdete dvě patra po schodech bez problémů?
Změna tématu:
4) Myslíte, že zdražování cigaret může snížit počet kuřáků?
5) Kde bydlíte - ve městě nebo na vesnici? A vyměnili byste svoje bydliště za vesnici - město?
6) Jste vdaná - ženatý a udělali byste to znovu?
7) Myslíte, že singles by měli platit vyšší daně?
8) Myslíte, že o vánočních svátcích by měly být obchody otevřené tak, jak je to v supermarketech?
9) Obklopujete se rádi starožitnostmi? Pořizujete si takové doplňky do bytu?
10) Jaký názor máte na několika generační bydlení? Čili bydlíte s rodinou svých dětí a jak to hodnotíte?
11) Jak naložíte na "stará kolena" se svým majetkem? Užijete si ho až do konce nebo budete hledět, aby dětem co nejvíc zbylo?





Mazlíčci ještě jednou....a určitě ne naposled

23. listopadu 2012 v 22:00 | Katka |  Zvířata
Dnes jsem chtěla mít blogové volno.
Ale tohle se nedá....

Další ukázka Comtessiny zvědavosti.
Chlapi sbírali koblihy z velké pastviny a já jim popojížděla traktorem. Bylo mi divné, že to Com nechává klidnou. Ona chrupala. A jakmile se prospinkala, nastoupila, aby nás kontrolovala. Nejprve se přitáhla zezadu, očuchala hromadu koblih na vozíku a zjistila, že vespod je sláma z jejich boxu. Tak zkoušela, jestli by se ještě nedala sežrat. Ale nedala :(
Tak tam trčela a nenapadlo ji, že se kolegovi (tomu, co neumí odehnat kočku od svého jídla) přes ní špatně hází hnůj do vozu. No a on ji, samozřejmě, neodtlačil.
V téhle první fázi mě ještě nenapadlo fotit, takže to nejlepší jsem nezaznamenala.


Když to zrevidovala na voze a já se s traktorem otočila, začala kontrolovat kapotu - dokonce ji ochutnala,


potom světla


a vůbec jí nevadilo, že tratrok blafe, výfuk smrdí


a nevyplašilo ji ani troubení. Musela jsem ji nakonec rozhýbat až pomalým rozjezdem.

Odpoledne jsem si vyčistila Kahánka,


osedlala a chtěla s ním alespoň obejít pastvinu. Com se táhla za námi coby bezprizorní a dodávala mu tak pocit klidu, že se nic neděje....stádo jde s ním Usmívající se
A co se nestalo? No co asi? Zase jsem z něj spadla Křičící. Zatímco Com se nebojí ničeho, Kahan neunesl, že mu za zadkem manžel zarachotil kovovými sloupky, když je házel na kolečko.... Já ho ale tentokrát podezřívám, že ten hluk využil jen jako záminku, aby se mě zbavil. A to mě na něj mrzí. Čistím se s prasákem, bahnem obaleným, přes půl hodiny, většina svinčíku z něj napadá na mě....a on takhle.
Chvíli jsem si myslela, že už to usedím, jenomže mě jeho nekoordinované poskoky vyhodily před sedlo, no a tam už jsem sjela po krku a hrcla opět na záda. Manžel se o mě "tak bál, až se smál, jak to žuchlo...." Taky dobrák.
Tak sakra! Kdy už si dám pokoj?
Když jsem se dostatečně vyvztekala a vynadávala, když ho Eliška odchytila na jeho úprku domů, sedla jsem na něj znovu, aby si nemyslel, že mu to bude procházet, ale moje ježdění je k ničemu. Jóó, kdyby mi bylo alespoň o deset míň. Takhle je to jedna z činností, kterou musím odložit do toho příštího životaNerozhodný

Na koho jsem zapomněla

22. listopadu 2012 v 22:00 | Katka |  Zvířata
Pavel na to přišel, že jsem včera něco zapomněla.

Jasně že kočku máme! Ale ne jen tak ledajakou. Je to kočka služební.
Její speciálnost ale tkví jen v tom, že domů nesmí. Ani tahle, ani žádná jiná. Ta by asi Pupinu zlikvidovala na to tata.
Eliška si vždycky přála kočku. Od malička. Tak dostávala plyšové náhražky a samozřejmě to nebylo ono.
Jednou když jí byly tak 2-3 roky, jsem jí, když po obědě spala, přišila k punčoškám ocásek umotaný z vlny. Myslela jsem, jakou bude mít radost, že se z ní stala kočička. A ona se, chudák malá, rozbrečela a žádnou radost ze své proměny neměla.

Tatínek nepovolil ani na naše vysvětlování, že si psi na koťátko zvyknou a kočka zase pochopí, že na papoucha útočit nesmí...no, tomu ani já moc nevěřím. Prostě tatínek řekl NE!
A my jsme na to řekly, že bude Šárka bohatá, bude mít svůj dům a tam si Pupi odveze a my si pořídíme kočku britku.

To nastane kdo ví kdy, ale my máme kočku už čtvrtým rokem. A to manželovou zásluhou. V noci na Nový rok pršelo jen se lilo....a ko-tě do-ma ne-bylo....protože se couralo ještě se svým sourozencem po venku a hledalo hodný lidi....
A našlo si manžela, který šel s Eliškou potmě domů a potkal je. Nejprve jim zmizeli domů a když si manžel liboval, že ta koťata už se někam schovala, dcera ho ujistila že ano, ale jen jedno, druhé je u nás pod balkonem a tam řve.
Manžel je co se zvířat týká měkkosrdcatej a tak kotě putovalo k nám do práce. Přes den bylo v kanceláři, přes noc na WC kvůli alarmu. Kotě dostalo jméno Shagi, když dospělo v kočku, byla tato vykastrována a zůstává už čtvrtým rokem přes den v zimě v kanceláři, v noci venku. V létě je venku celý den a chodí si jen pro žrádlo. Na to ale nezapomene nikdy.

Shagi je kočka hrdá, s cizíma kočkama ani kocourama nekamarádí a potlouká se pořád v blízkosti sídla firmy. I během návštěv sedává na nějaké židli, návštěvníci - kravaťáci si odnášejí na svých oblecích kočičí chlupy, ale ona tam prostě patří a basta!

Shagi - koťátko kancelářské



Paní Kočka na svém pracovišti. Normálně takhle nelehá, to je její libůstka v posledních pár dnech. Pod deskou stolu je totiž topení a ono už je přece jenom zima....kočka prostě ví, co chce.


Shagi má dvě dobré vlastnosti, kterými si zasluhuje naši přízeň:
- když ji zapomeneme v kanceláři přes noc, chrápe až do rána na jednom místě, takže ji ani alarm nechytí (párkrát se chtěla projít a měli jsme manévry, ale většinou ne)
- neútočí na kanárka, kterého máme v kanceláři taky

Jinak se k nám chová podle toho, jak my k ní. Mladý kolega je měkký a tak kočka v době jeho oběda klidně vyskočí na stůl, sedne si mu vedle talíře a drze číhá, až nebude dávat pozor. On, truhlík, si asi myslí, že kočka je naše, tak se k ní musí chovat s úctou a nechá si snad ten oběd sežrat.
Jinak stačí jen ostře zasyčet a kočka zametá...

Takže i kočku máme. I když ne tak, jak bychom my ženy chtěly.