Kde stoupá dým

12. listopadu 2012 v 22:00 | Katka |  Knížky

Autorka Emilie Richards umístila svoji romanci na Nový Zéland.

Paige je Američanka, zastupuje na NZ firmu svého otce, která zde má po zemřelé majitelce pozemky v oblasti vřídel. Jde o území spojené s maorskou historií, vírou, magickými silami....plnou horkých pramenů, gejzíru, jezer, bizarích skalních útvarů, kouzel, pověstí i pověr.
Maorové pořádají sbírky, aby mohli toto území zachovat v přírodním stavu, chtějí jej odkoupit. Finančně s nimi soupeří jiná firma. Hodlá zde vybudovat rozsáhlé lázeňské a wellness centrum.

Page chce nejprve území poznat, než podá otci zprávu s doporučením. Stále má pocit deja vu...
Je totiž maorka, ačkoliv to neví, neboť otec před ní její původ tají a matka již dávno propadla alkoholu a otci je naprosto podřízena.

Vše po dramatických peripetiích dobře, až velmi dobře dopadne. Happy End přes celé plátno.
Přiznám se, že jsem některé pasáže přeskakovala....
Zato mě zaujalo líčení přírodních jevů, krajiny i maorských zvyků. O NZ v podstatě téměř nic nevím.

Určitě je to čtivé, jako dělané pro romantický film.

Proč ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Babeta Babeta | E-mail | Web | 12. listopadu 2012 v 23:48 | Reagovat

Dneska jsem byla shodou okolností v knihovně. Vracela jsem Ivanku Devátou a jen tak zběžně jsem prohlížela vozík s právě vrácenými knížkami od čtenářů, co se vlastně asi tak dnes vydává... Byl tam skoro samý brak... Knihy obsahově podobné tomu, co se dnes vysílá v televizi... Přiblblé telenovely a cosi, čemu jsme dříve říkali "červená knihovna". Takže to dnes povýšilo na knižní umění hodné pevné vazby. :D Můj Pane. Přesto jsem si z toho vozíku odnesla domů jednu knížku, která je mi čímsi blízká... Irena Fuchsová posbírala příběhy, které slyšela vyprávět nebo zažila v lázních, kam se léta jezdí léčit. A to do lázní Klimkovice, kam i my s manželem chodíváme na procházky. :) Knížka je docela čtivá a do vlaku na dlouhou cestu bude jak dělaná. :)
Jinak já nevím, ale od děcka jsem byla asi náročnější čtenář... To, co je v knihovnách dnes...je běs.

2 Katka Katka | 13. listopadu 2012 v 6:47 | Reagovat

[1]: Jo, to máš naprostou pravdu. Stávalo se mi, když jsem zrovna nevěděla co, knihovnice mi něco doporučila s tím, že se to hodně půjčuje,a že je to vtipné... což bylo i vidět na té knížce....a obvykle to byl takovej brak! a navíc stylisticky tak primitivný a ještě k tomu s gramatickými chybami....tak to je. Přesto si občas na odlehčení něco půjčím, ale vybírám si raději sama. Většinou na každé alespoň něco je - jako tady třeba ten NZ a nebyly v ní chyby. Teď tu mám ještě Brusinky od Nesvabdové. Sice jsem od ní zkoušela asi dvě knížky a nechytly mě, ale o tomhle mi někdo povídal....tak má ještě jednu šanci paní spisovatelka.
Taky jsem četla od mala náročnější (a myslím, že kvalitnějsí) věci než se čtou teď. Teď se hodnotí akce, romantika a sex místo krásy jazyka...a to právě i v Tv.
Víš něco o současném bestselleru Padesát odstínů šedi? Prý druhá nejprodávanější hned po Harry Potterovi. Něco jako Věčná Ambra (i když ta se mi líbila, podobná jako Angelika -co ty na to?). A asi měli snahu o vzdělávání čtenářů, tak to vyšlo dvojjazyčně.

3 Dani Dani | Web | 13. listopadu 2012 v 7:17 | Reagovat

Já romány prakticky nečtu (až tedy tak na dvě, tři oblíbené spisovatelky), sice se snažím občas dát nějakému šanci, ale je to většinou dost hrozné, ani je nedočtu. Líbí se mi tvoje poznámka o NZ, taky mám některé knížky ráda pro jejich líčení prostředí. Dřív jsem hodně četla historické romány, ale pak (asi když už člověk z té historie toho trochu víc ví, nebo snad kvůli nějakému horšímu výběru knih?) mě to taky už moc nebavilo. Ovšem opravdu vtipné knížky mám ráda, tam mi ta nepravděpodobnost vůbec nevadí :-)

4 Katka Katka | 13. listopadu 2012 v 8:02 | Reagovat

[3]: Tak ti dám tip Jak zabít manžela - Katy Lette.
Pár historických románů, které se mi líbily, jsem četla. Jenomže já si nic nepamatuju (data, souvislosti), a tak jsem z toho stejně měla v hlavě guláš a četla jsem je z pohledu románového ne historického...
Mě baví vztahy,popisy (osob i prostředí), rodinné ságy až potom zápletky.
V souvislosti s tím Skotskem, ta dám ještě jeden tip - sice je to Irsko a je to dost ponuré, ale mně se to moc líbilo - Frank Mc`Court - Andělina země a Andělin popel.
Nečetl někdo?

5 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 13. listopadu 2012 v 8:43 | Reagovat

Tak tahle knížka by se mi asi líbila. Jinak takové ty "slaďárny" o kterých píšete, vůbec nečtu, nebaví mě, když hned na první stránce vím, kdo s kým a jak to dopadne. Navíc ten styl psaní je opravdu naivní a jednoduchý. Takové knížky obvykle poznám hned podle obálky, většinou jsou na ní dva krásní, objímající se lidé, nebo nějaká podobná ptákovina. Rozeznám je na první pohled. Ráda čtu životopisy, rodinné ságy, romány z lékařského prostředí, občas detektivku a někdy, když mám náladu, nějaký dobrý horor - třeba od Kinga.

6 Babeta Babeta | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 11:02 | Reagovat

[2]: Ne, o Padesáti odstínech šedi jsem ještě neslyšela. Ale já nečetla ani Harryho Pottera (u toho bych asi umřela), neznám ani Věčnou Ambru. Na tohle asi moc nejsem.

7 Katka Katka | 13. listopadu 2012 v 11:47 | Reagovat

[1]: A co se líbí tobě?

8 Babeta Babeta | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 12:48 | Reagovat

Hahá, tuhle otázku jsem čekala. :)
Já jsem čtenářka odkojená českou i světovou meziválečnou literaturou. Pak jsem vždycky ještě měla ráda představitele realismu a vesnické prózy - Klostermanna, Světlou, Němcovou..
V posledních letech jsem četla jen málo knih, jen když mne něco vysloveně zaujalo. Byly to knihy Terezy Boučkové, nebo životní příběh Barbory Koudelkové "Útěk z afrického pekla" (o této žene si však myslím své...) a z toho posledního,co ve mně zanechalou jakousi hlubší stopu, bylo vyprávění o osobnosti a životě Petra Bezruče.

9 Katka Katka | 13. listopadu 2012 v 12:57 | Reagovat

[8]: Zákonitě se nabízí další otázka - PROČ jsi čtení tak omezila? Vzniká sice hodně braku, ale ne všechno je brak a i klasickáliteratura starší ti určitě má pořád co nabídnout...není čas? Není na to duševní rozpoložení? Svýho času jsem pár let vůbec nečetla knížky....byly velké problémy s dětmi....za nějaký čas jsem se ke knížkám vrátila a nemohla pochopit, jak jsem to bez nich mohla vydržet, že mi ani nechyběly...

10 Babeta Babeta | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 13:04 | Reagovat

[9]: No,... není možná chuť (to nejspíš). A když už si sednu ke knize, vnucuje se mi utkvělá představa, že marním čas, že bych měla jít dělat něco užitečnějšího (protože manžel je strašlivý workoholik, proto se mi v jeho společnosti tyto představy vtírají)... Taky přibyl internet, který je velkým zdrojem poznání i zábavy..
Ale od včerejška čtu: Irena Fuchsová:Když je muž v lázních. To kvůli těm Klimkovicím. :) Avšak stejně nejlepší pocit budu mít, když knihu otevřu ve vlaku do Prahy. Pocit beztrestnosti, hahá...

11 Hanka Hanka | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 15:00 | Reagovat

Musím se už konečně přihlásit do knihovny, protože kupování knih leze do peněz a stejně už je nemám kam dávat.
Čtu hodně kriminálky, horory a špionážní romány, ale občas to proložím nějakou romantikou. Tenhle román by se mi mohl líbit. Díky za tip, Katko!
Zdravím tě a moc děkuji za pravidelné návštěvy a komentáře u mě na fotoblogu. Zároveň se omlouvám za absence u tebe, nějak to nezvládám!
Ahoj, Hanka

12 pavel pavel | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 23:45 | Reagovat

Tento druh knih není pro mne. :D

13 pavel pavel | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 23:45 | Reagovat

Už ta obálka mne odradí. :D

14 Katka Katka | 14. listopadu 2012 v 8:00 | Reagovat

[13]: Věřím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama