Mazlíčci ještě jednou....a určitě ne naposled

23. listopadu 2012 v 22:00 | Katka |  Zvířata
Dnes jsem chtěla mít blogové volno.
Ale tohle se nedá....

Další ukázka Comtessiny zvědavosti.
Chlapi sbírali koblihy z velké pastviny a já jim popojížděla traktorem. Bylo mi divné, že to Com nechává klidnou. Ona chrupala. A jakmile se prospinkala, nastoupila, aby nás kontrolovala. Nejprve se přitáhla zezadu, očuchala hromadu koblih na vozíku a zjistila, že vespod je sláma z jejich boxu. Tak zkoušela, jestli by se ještě nedala sežrat. Ale nedala :(
Tak tam trčela a nenapadlo ji, že se kolegovi (tomu, co neumí odehnat kočku od svého jídla) přes ní špatně hází hnůj do vozu. No a on ji, samozřejmě, neodtlačil.
V téhle první fázi mě ještě nenapadlo fotit, takže to nejlepší jsem nezaznamenala.


Když to zrevidovala na voze a já se s traktorem otočila, začala kontrolovat kapotu - dokonce ji ochutnala,


potom světla


a vůbec jí nevadilo, že tratrok blafe, výfuk smrdí


a nevyplašilo ji ani troubení. Musela jsem ji nakonec rozhýbat až pomalým rozjezdem.

Odpoledne jsem si vyčistila Kahánka,


osedlala a chtěla s ním alespoň obejít pastvinu. Com se táhla za námi coby bezprizorní a dodávala mu tak pocit klidu, že se nic neděje....stádo jde s ním Usmívající se
A co se nestalo? No co asi? Zase jsem z něj spadla Křičící. Zatímco Com se nebojí ničeho, Kahan neunesl, že mu za zadkem manžel zarachotil kovovými sloupky, když je házel na kolečko.... Já ho ale tentokrát podezřívám, že ten hluk využil jen jako záminku, aby se mě zbavil. A to mě na něj mrzí. Čistím se s prasákem, bahnem obaleným, přes půl hodiny, většina svinčíku z něj napadá na mě....a on takhle.
Chvíli jsem si myslela, že už to usedím, jenomže mě jeho nekoordinované poskoky vyhodily před sedlo, no a tam už jsem sjela po krku a hrcla opět na záda. Manžel se o mě "tak bál, až se smál, jak to žuchlo...." Taky dobrák.
Tak sakra! Kdy už si dám pokoj?
Když jsem se dostatečně vyvztekala a vynadávala, když ho Eliška odchytila na jeho úprku domů, sedla jsem na něj znovu, aby si nemyslel, že mu to bude procházet, ale moje ježdění je k ničemu. Jóó, kdyby mi bylo alespoň o deset míň. Takhle je to jedna z činností, kterou musím odložit do toho příštího životaNerozhodný
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | Web | 24. listopadu 2012 v 8:02 | Reagovat

Katko, Katko, ty nevíš, že když jsi v nouzi, o posměch se nestarej? Zvlášť , když je u toho chlap. V době, kdy mě trápily plotýnky jsem nemohla ani nasednout ani vylézt z auta. Můj chlap mě vezl k doktorovi a když viděl jak lezu z auta, taky se smál.Já jsem se ovšem smát nemohla. Bolest byla tak hrozná, že se to nedalo vydržet. Zarazilo ho až to, když mě cizí mužský vzal v podpaží a odváděl mě na polikliniku. Zjistila jsem pak, že to byl manžel jedné lékařky. Možná věděl, co to obnáší, tak měl se mnou soucit.Můj chlap na to přišel o pár let později, co jsou to plotýnky. To já už jsem měla po operaci a mohla jsem se smát zase jemu.

2 Jarka Jarka | Web | 24. listopadu 2012 v 9:39 | Reagovat

No jo, je to tak, že "neštěstí" toho druhého nás rozveselí, jak nic jiného. Ono to možná i směšně vypadalo a možná by to byl skvělý příspěvek do bývalého pořadu "Neváhej a toč". Comtesa je taky výborná. Je to opravdu všetečka zvědavá, asi má ráda společnost lidí a nesnese nudu.
Katko, jestli budeš mít čas a hlavně chuť, máš u mě 11 otázek. Jak už jsem psala Babetce, hlavně mě holky nebijte!

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 15:09 | Reagovat

No ještě že to dobře dopadlo, mám z koníků respekt. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama