Pro Tebe, aneb o dávání a přijímání

21. prosince 2012 v 18:09 | Katka |  Slunce v duši
Včera jsem byla znovu obdarovávána. Nejen přáními, o kterých jsem psala včera. O upřímnosti jsem nepochybovala ani na chvilku.
Měla jsem tu čest a štěstí, že jsem byla pozvána na "vánoční besídku" tvořivé dílničky (ergoterapie). Přišla jsem trochu později, besídka už byla "rozjetá", přesto byla jsem nejen zaznamenána, ale srdečně přivítána, což byl první dar....je to znát, když je člověk přijat nebo PŘIJAT!
Vedli jsme řeči s pověstným "třeskutým" humorem pro silné jedince, zobali dobroty, ti co smí, i popíjeli....pak si popřál každý s každým, někteří se rozloučili neb odjíždějí na svátky domů a rozešli jsme se.
Dostala jsem mnoho hezkých doporučení, jak si mám užít vánoční čas a něklik fousatých pus.
Dostala jsem krásnou mořskou svíčku a dobroučký čaj jako poděkování za práci (pro mě spíš radost a poučení) v ergo - dílničce.
Dostala jsem anděla malovaného na hedvábí za přátelství...

Já jsem dokončila košíky a dečky - hvězdy, dostala jsem andílka


Dostala jsem velký dar šeptaný nezřetelně, o to upřímněji, musela jsem hodně špicovat uši, abych rozeznala, že je mi do dalšího roku nemocnými mluvidly přána "Láska, protože ta je nejdůležitější..."
(Té se mi právě zde za poslední rok dostalo tolik, že si to snad ani nezasloužím. A pokory a porozumění a trpělivosti....které se tu tak snadno učím.)

Nastal den D a hodina H, kdy se mělo vyplnit to, na co se podle jejich slov těšili mí dva společních jak malí kluci. Hobbit je uváděl už několik týdnů do stavu radostného očekávání. Já jela jako přívažek, který to musí taky vidět. Jedním společníkem byl můj manžel, druhým jeden klient z DSJ, velký nadšenec a znalec fantasy literatury i filmů. Ten se těšil tolik, že se mě v posledním týdnu 3x SMSkou ptal, jestli TO platí. Protože to byla naše premiéra s vozíčkářem do velkého multikina, měla jsem trochu trému. Abychom vše stihli, dostali se v pořádku k místu, které jsme si vybrali...vše klaplo a akce se může kdykoliv opakovat.
Při doprovodech vždy zaznamenávám velkou ochotu, laskavost a pochopení okolních lidí. Není to s námi tak špatné. Jakkoliv je situace pro handikepované složitá, jejich přijímání společností je, myslím, čím dál lepší.
Dojmy z filmu? Kluci nadšení, já jsem to vydržela, některé pasáže se mi hodně líbily (hobití obydlí, ve své tuposti vtipní zlobři...), jiných bylo až moc (bitvy a souboje) a usnula jsem za tři hodiny "jen" třikrát S vyplazeným jazykem. A to ještě na krátkou chvíli, neměla jsem v ději okno.


Poslední společenskou a velmi náročnou akcí tohoto týdne byl firemní vánoční večírek. Již před pár lety jsme restauraci vyměnili za společenský sálek naší obce, vařily jsme my ženy samy a kde kdo přinesl něco svého na ochutnání (cukroví, zákusky, jednohubky...).
Já jsem vařila ze tří kg masa kančí se smetanovou omáčkou.

Z takového kusu jsem vařila poprvé


Byla to pro mě zkouška. Jeden čas jsem si pohrávala s myšlenkou mít svoji hospodu, kde bych vařila já a jeden kamarád kvalitu. Měla jsem vyhlídnutý objekt, kterému jsem měla touhu vrátit jeho lesk a slávu. Naštěstí jsem neměla ani peníze ani odvahu.

Dříve a dnes


Ale vždycky jsem si říkala, jestli bych vůbec dokázala uvařit velké množství tak, aby to k něčemu bylo. Ono udělat dobrý oběd pro čtyři je úplně jiné než vařit ve velkém.

Podle toho, že téměř všechno zmizelo z hrnců hned v prvním kole, zhostily jsme se asi s kolegyní, která připravila kančí guláš, svého úkolu dobře.

Dnešek byl ve znamení úklidu po akci. Nejhorší bylo vstát a přinutit se k fungování. Poté, co jsem zajišťovala večírek od sedmé ráno a do postele se dostala poněkud ovíněná ve dvě následujícho rána, to šlo ztuha.

No tak teda zblíž, v půl druhé ráno čekám na odvoz a z dlouhé chvíle se cpu. To jsem si tedy zase nepolepšila Mrkající


Ještě k tomu si na mě, když jsem juchajíc nedávala pozor, zasedla nějaká viróza a asi mě bude pár dní provázet. Hlava bolí, nudle tečou a začínám kašlat.....To jsem si myslela, že jsem jiný pašák a ne že na mě Eliška dokáže naprskat viry ze své zásoby a mě to skolí. Mám mnoho knížek, na které se těším, tak se holt budu kurýrovat a nebudu nikde lítat.

Uplynulý týden to bylo samé pro tebe a pro vás a pro tebe taky....a teď nastává období pro sebe (tedy pro mě).

Je obvykle fajn udělat něco pro někoho. Je ale umění, které není každému dáno, dárek nebo poskytnutou laskavost přijmout. Někdy si neuvědmujeme, že odmítnutím či rádoby ohleduplným upejpáním dárce nepotěšíme.
Tím, že upřímně přijmeme, dáváme vlastně krásný dar. Ocenění, uznání i lásku.
Já s mým tátou jsme to vzájemně neuměli. Tolik jsme chtěli jeden druhého potěšit a obdarovat, že jsme zapomněli s láskou přijímat. Ten jev, rozšířený zejména u starších lidí, vysvětluje i socioložka Jiřina Šiklová, o které nedávno psala Intuice.
Říká, že pro seniory je důležité:
- umět si o pomoc říct
- umět pomoc přijmout!
(S dárky je to stejné jak s pomocí.)
Mám to důkladně odžité a doufám, že budu dostatečně při smyslech, až přijde můj čas, abych neopakovala stejnou chybu jako můj táta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. prosince 2012 v 18:49 | Reagovat

Ahoj Katuško, tak Tě poprvé vidím naživo. A jsi šlank kočka. Mám dluh v pročítání Tvýho blogu (jak teď vidím z pročítání nových článků). Už je kutloušek v cajku, tak bude čas mezi přískokama při stěhování nakouknout. Tenhle článek je složitej, asi navazuje na dřívější. Ale jak je vidět, jsi pořád v jednom kole a užíváš si i chvály a uznání. Držím palce, ať to pokračuje... :-))

2 Anička Anička | E-mail | 21. prosince 2012 v 19:34 | Reagovat

Ahoj,v neděli jedu na Hobita s vnoučkem a bojím se že to tak dlouho v kině nevydržím a párkrát si zdřímnu.Moc takové fantastické filmy nemusím,ale slibila jsem mu že pojedu.Uzdrav se a přeji pohodové vánoce.

3 danielinama danielinama | Web | 21. prosince 2012 v 19:43 | Reagovat

Máš opravdu hodně bohatý program a k tomu ještě akce k Vánocům... Dárečky jsou moc hezké. Máš pravdu s dáváním a braním, ono je těžké oboje a občas člověk tím, že nechce ze slušnosti či ohleduplnosti něco přijmou, napáchá ještě větší problémy.
Na fotce Ti to sluší, pokud se nezveřejňuješ jen ze strachu, jak na fotkách vypadáš, tak je strach úplně zbytečný :-)

4 Jarka Jarka | Web | 21. prosince 2012 v 20:13 | Reagovat

Jé, ty jsi viděla Hobita! Já viděla jen ukázky v televizi a moc se mi líbily, snad se taky dostanu do kina a nebo si počkám, až bude v prodeji DVD.
Vánoční besídka v tvořivé dílničce musela být moc milá, zvláště ty fousaté pusinky a skvěle dopadl i firemní večírek. A copak to baštíš na tom stole, hned bych přisedla z druhé strany a taky ochutnala. Vidím, že sis na večírek vzala i sukýnku a moc ti to sluší. ;-)

5 andorea andorea | Web | 21. prosince 2012 v 21:22 | Reagovat

Také mi dělá problém dar, pozornost či lásku přijmout. Asi v hloubi duše mám někde uložené, že si nic takového nezasloužím.

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. prosince 2012 v 23:05 | Reagovat

Vidím, že ses nenudila! Tolik novinek! A dárečků, obojí - darované i věnované jsou pěkné. Tak z 3 kg masa jsem ještě nikdy nevařila. A kančí jsem taky nedělala! Konečně jsi se taky odtajnila, blahopřeju! Pěkná kočka jsi, a ještě v sukni! Tu už nosím skoro jen k jednomu určitému doktorovi! Přijmout dárek je pro mne také těžké, ale usilovně se to celý život učím, stále jsem někým obdarovávaná. Už bych v tom měla mít cvik, že?!

7 pavel pavel | Web | 22. prosince 2012 v 1:22 | Reagovat

Taky se nemohu stále dostat z toho nachlazení a ten vir ne na ne odejít.
Jen tu nechápu ty komentáře, jako že sukně k ženě by mělo být něco výjimečného. Kalhoty přece patří mužům, ne? :D

8 Katka Katka | 22. prosince 2012 v 6:41 | Reagovat

[4]: Baštím takové medové řezy a nahoře jsou ořechy opražené na másle a medu. Výborná věc. A jak výživná :-P

[5]: To je hodně nepříjemný a naprosto neoprávněný a neprospěšný pocit. S tím by se mělo něco dělat. KAŽDÝ si zaslouží a (hlavně) potřebuje...

[6]:[7]: Sukně nosím ráda. Je ale pravda, že se tomu okolí často diví. I zde jsem byla jediná. Myslím, že ženy je často nenosí kvůli tomu, že si připadají, že UŽ se to pro ně nehodí, nejsou štíhlé, nejsou mladé....tohle všechno se v sukni ztratí líp než v kalhotách (můj pocit). Sukně má jen dvě nevýhody - někdy není praktická a ty punčochy :( se pořád trhají...

9 Katka Katka | 22. prosince 2012 v 6:46 | Reagovat

[4]: Tenhle film si zaslouží velké plátno :) U vás určitě kino funguje, snad dosud nezaniklo jako mnohde jinde...v DK (malém městě) kino funguje a dokonce už má i ten kvalitní zvuk a 3D (to nemám ráda). Většinou v něm je moooc přátelská atmosféra. Hraje totiž při min návštěvě 10 lidí a tak jak na sebe filmuchtiví diváci čekají, až se jich sejde dost, mají se vzájemně hodně rádi....má to svoje kouzlo. Distribuce filmů je dnes hrozně rychlá. Hobit měl premiéru 13. a v DK už šel 16. Přesto jsme raději jeli do HK, právě kvůli šířce plátna.

10 danielinama danielinama | Web | 22. prosince 2012 v 9:24 | Reagovat

[9]:Ono i v Brně zůstalo minimum kin a pak se ještě město se rozhodlo, že zmodernizuje ze svých dvou kin jen jedno, takže Moskva-Scala taky skončila.

11 danielinama danielinama | Web | 22. prosince 2012 v 9:28 | Reagovat

[8]: No myslím, že je ještě jeden důvod, proč se tolik nenosí sukně, musíš si mnohem víc dávat pozor, jaké si bereš boty, u kalhot vypadají dobře skoro všechny (a to nenosím tenisky).

12 Katka Katka | 22. prosince 2012 v 9:49 | Reagovat

[11]: TO jo. Kalhoty svádí (aspoň mě)k takové ležérnosti až nedbalosti. Když sukni, tak už to musí sedět jedno s druhým.

13 Alis Alis | Web | 22. prosince 2012 v 10:35 | Reagovat

Ahoj Katy, tak to jsi měla pořádně náročný den!!! jsi dobrá, že jsi se pustila do vaření pro tolik lidí!!!!!!To si myslím, že málokdo zvládne!!!!!Katy. Měj se moc hezky!

14 pavel pavel | Web | 22. prosince 2012 v 11:05 | Reagovat

I ta fotka má něco do sebe, je v ní příběh o konci dne... člověk si konečně sedne a dojídá co po hostech zůstane. :D

15 Katka Katka | 22. prosince 2012 v 12:37 | Reagovat

[14]: Ty umíš v těch fotkách číst :) Jo, tak to bylo.

[14]:

16 helena-b helena-b | Web | 22. prosince 2012 v 16:42 | Reagovat

Ty poslední dny před Vánocemi jsou vždycky hektické, myslím tím mimo domov. Myslela jsem, že až už nebudu chodit do práce, že to přestane, ale je to ještě rušnější, přibylo pár přátel, ale je to fain. Pěkně jsem si u tebe početla, viděla jsem tě... Tak běžím zase dál. Přeji pěkný zbytek adventu.

17 pavel pavel | Web | 22. prosince 2012 v 20:47 | Reagovat

[15]: Taky mám rád hlavně ty fotky, které něco vypovídají. Fotil tě manžel?

18 Katka Katka | 23. prosince 2012 v 7:27 | Reagovat

[17]: Ne, ne. Kamarádce jsem přišla kdo ví proč k smíchu, tak si mě zvěčnila :)

19 Marie Marie | Web | 23. prosince 2012 v 8:24 | Reagovat

Krásné Vánoce s vločkami štěstí, zabalené kouzlem lásky, přikryté peřinou splněných snů a plamínky pohody v očích. Štěstí a radost pod stromečkem a vše nejlepší v novém roce přeje Marie

20 pavel pavel | Web | 23. prosince 2012 v 16:46 | Reagovat

[18]: Má dobrej smysl pro okamžik... jako já. :D

21 Annie Annie | Web | 23. prosince 2012 v 21:49 | Reagovat

moc pěkný článek

22 Vendy Vendy | Web | 24. prosince 2012 v 13:56 | Reagovat

Dárky dávat není takový problém - dárek umět přijmout, to už je umění, protože ne každý to dokáže!
Kančí guláš ve velkém? Povedlo se!
A k dárečkům gratuluji, malé pozornosti bývají nejmilejší.
Hobita jsem zatím neviděla, ale musí to být úžasný film.
A jinak, jsi sympaťačka!
Hezké vánoce!
A musím ti pochválit tu pěknou vánoční fotku tam nahoře...

23 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. prosince 2012 v 0:20 | Reagovat

[8]: Sukně je pro mne hodně nepohodlná. No a ty silonky... hrůza! Kdysi jsem ji taky nosila častěji, nyní když už, tak v létě šaty. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama