Únava Štědrého dne

24. prosince 2012 v 23:35 | Katka |  Jen tak
Štědrý den příjemně přešel do Štědrého večera a u nás záhy v štědrovečerní noc.

Každý z naší rodiny je jak spráskaný pes.
Manžel proto, že celé odpoledne hrál dle pětadvacetileté tradice pinec.
My holky plus Goro jsme šli na rověnž tradiční vánoční procházku. Chtěla jsem jim ukázat náš objev (jak jsem o něm psala ZDE.
Cesta rozbředlým sněhem nebo v kolejích uježděných do ledovata plných vody byla namáhavá, klouzavá, boty jsme měly brzy rozmáchané. Tempo, které holky nasadily a udržovaly, bylo vražedné. Nic mi nebylo platné skuhrání, ať berou ohled na starou matku, které navíc teče z nosu a má zahleněné průdušky a tudíž to neufuní. Přes rameno na mě houkly "nefňukej a koukej se dostat do formy..." No - došla jsem, ale stehenní přitahovače mě bolí víc než z běžek, pr...l víc než z bowlingu a usnula jsem v křesle brzy po rozbalení posledního dárku. Prospala jsem se trochu u Dobytí severního pólu (jak příhodný kus vybrali mí domácí pro dnešní den). A teď už jsem trochu ožila...a můžu si připomenout atmosféru dnešního dne.

Přípravy na večer proběhly bez kolizí a handrkování. Ani nespadl stromek, ani jsem nespálila kapří řízky, jen jsme udělaly salátu jak pro rotu vojáků. Co s ním budeme dělat? Snad abychom vyhlížely pocestné.

U večeře (asi tak před 18. hodinou) Š prohodila: "To by mě zajímalo, jestli Anička už spí."
"Cooo? Co to povídáš?"
A tak jsme vyslechly příběh její kamarádky Aničky. A. má přítele kdesi z jižní Moravy z rodiny s velkým hospodářstvím. Jak známo, takoví lidé vstávají i lehají "se slepicemi." Což A. netušila. U štědrovečerního stolu všichni hodovali s velkou chutí neb při práci si člověk udělá ten správný zdravý hlad. Ne tak A. Ta jedla v poklidu, pomalu, vychutnávala si každé sousto, jak je zvyklá. Druhou půli večeře už ale seděla u stolu sama, nádobí bylo sklizeno... Nadělování a rozbalování dárků proběhlo ve stejném tempu. Někdy okolo páté volala Aničce maminka, aby se slyšely a popřály si hezký večer, než zasednou ke slavnostnímu stolu. Tou dobou už seděla Anička u stromečku sama, domácí už šli spát (se slepicemi :)). A plakala...

Náš stromeček zdobí holky už roky skromně, jsou na něm kousky s příběhem - darované, vybrané na trhu v Kuksu, vlastní zdobené perníčky (vždycky jsme jich dost věšely dolů pro Harryho a Dennyho, Goro si jich nevšímá)


První dárek dostal Goro, který se právě probral z poprocházkového tvrdého spánku.
Hned věděl co s ním, ale nechtěl být rušen fotografováním, odcházel a když jsme mu chtěli odstranit igelit, aby ho nesežral, zle na nás vrčel.

Pod křeslo


Tam otravujeme, koukáme, není to bezpečné, tak raději do vedlejšího pokoje a na pelíšek


A je to!


S dárečky byli všichni spokojeni. Manžela nejvíc překvapilo, že na víkendovém wellness pobytu mu do sauny půjčí župan. Tvářil se, že snad ani neví, co to župan je Usmívající se. Hrál nám prostě divadlo.

Holky moc překvapeny nebyly, protože po zkušenostech s tím, jak rozdílný je vkus (skoro)dospělých dcer a starých rodičů nás před vánocemi nenápadně navigují Mrkající.

Mě některé dárky uvedly do rozpaků. Od zaměstnanců jsme dostali nevšední zážitky. Abychom je měli, museli bychom sjet jakousi krkolomnou stráň na terénní koloběžce, přejet nevím kolik metrů ve výšce na kladce, přejít kladinu taky nějak moc vysoko, houpat se ve výšce 15 m na houpačce a dělat kejkle na bungee trampolíně. Kruciš, asi jsem to asi se svým vitálním postojem k životu přehnala Nerozhodný. A nebo se nás chtějí zbavit.
Pak mě ještě uvedly do pro mě nepříjemné situace dvě kamarádky, s kterými jsme si slíbily, že si nebudeme dávat dárky. Já jsem to dodržovala, ony ne. Takže jsme přešly na malé dárky. Já to dodržuji, ony zase ne. Je mi to hloupé. Pozvu je na večeři a sprdnu je Mrkající a budeme srovnané.

Vrátím se k poslední situaci, která mi přihrála úsměv na rty. Před několika lety jsem kdesi viděla náramek, na který se prakticky po celý život nechají přikupovat přívěsky v souvislosti s tou kterou životní situací (cestování, narození dítěte, ukončení školy....) a nebo jen tak pro radost. Moc se mi líbil, ale když se s postupem let náramek přívěsky naplní, je to pak na člověku ta finančně nejcennější věc. Asi jsem byla moooc hodná, protože jsem letos dostala ten základní řetízek a první přívěsek.


Jaký? Možná byste se divili stejně jako prodavačka, před kterou dcera jásala, když ho v mnoha desítkách vystavených přívěsků objevila. Prodavačka neodolala a pravila: "Mohla byste mi, prosím vás, říct, proč zrovna tenhle? Víte, on ho nikdo nekupoval, tak už se nevyrábí...."
Ať hledám, jak hledám, v katalogu ho nenajdu. Vypadá to, že nás nebude v celém šírém světě moc, kdo nosíme na svém náramku slepičku Smějící se.
A proč právě slepici a proč právě pro mě? Dlouho, předlouho mi trvalo, než jsem ukecala manžela, aby mi pomohl vybudovat vše pro chov slepic. Nechtěl o těch hrabavejch potvorách ani slyšet. No, ale protože jsem byla trpělivá a neoblomná, tak slepice už třetím rokem máme. A jsme rádi. Někdo víc, někdo míň, ale právě dcera Š si je oblíbila nejvíc a pokud je doma, s láskou o ně pečuje. Vůbec ne pro jejich užitek, ale proto, jaká je s nima sranda. A já už jsem díky své vítězné "bitvě o slepice" dostala ručně vyráběné zapékací mísy od kamarádky, mikinu s vyšívanými slepicemi od kamarádky té kamarádky...předloni jsem dostala k vánocům od Š dárkový certifikát, na základě kterého jsme poslali asi 10 slepiček někam do Afriky v rámci hnutí "opravdový dárek"....a jak tak koukám, tak slepičí výhody pro mne stále pokračují.

Tak to je ona


Ze všech dárků, co jsem dostala, jsem cítila, že každý, kdo mě obdaroval, vybíral pečlivě, s láskou, právě pro mě. Všem jim moc děkuji a doufám, že i mně se to povedlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. prosince 2012 v 23:53 | Reagovat

Měli jste krásné vánoce! To s tím náramkem neznám, zajímavé. Akce v práce taky nevšední!

2 pavel pavel | Web | 25. prosince 2012 v 0:22 | Reagovat

Ta móda je už opravdu pasé, v Německu už aspoň rok, ale hlavně že se líbí tobě. :)
Moje přítelkyně sice nemohla se mnou slavit Vánoce, ale vynahradíme si to jindy. Procházky po Praze mám rád a tak jsem se dnes taky necítil smutně a opuštěně.
A půlnoční jsem taky nakonec vzdal, protože jsem pořád zahleděnej.

3 pavel pavel | Web | 25. prosince 2012 v 0:22 | Reagovat

Zahleněnej. :D

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. prosince 2012 v 9:09 | Reagovat

Hlavně že se dárky líbí a je z nich radost, a jestli jsou nebo nejsou zrovna podle toho co se nosí v cizině? Jsou z lásky a to je jejich největší deviza. A slípka je fakt dobrá. Já díky tomu že jsem včera prohlásila že už nic krom přípravy stolu a umytí friťáku nic nedělám takže o úklid ať se postará kdo chce, takže manžel vyšůroval opravdu poctivě půl baráku, vydržela na Pelíšky, alepak už jsem to vzdala. Bylo mi zase hůř tak jsem se nadopovala práškama a zalehla....

5 Katka Katka | 25. prosince 2012 v 9:51 | Reagovat

[3]: To se ti povedlo, ty zahled(n)ěnej :D

[4]: Naskočila mi ta samá odpověď. Pak jsem ale šla do sebe a řekla si, že "startuju na první" a raději se zdržela komentáře komentáře.

6 Jarka Jarka | Web | 25. prosince 2012 v 16:00 | Reagovat

Ten náramek se mi hrozně moc líbí, vůbec jsem netušila, že něco takového existuje. :-)
Měli jste určitě báječný Štědrý den, pobavil mě i Goro se svým dárečkem a je to pašák, rozbalovat umí!

7 Vendy Vendy | Web | 25. prosince 2012 v 21:54 | Reagovat

Ten náramek nemá chybu! A první přívěsek - slepička - má osobní hodnotu.
Podobný náramek má moje kolegyně, ale přívěsky věsí jiným stylem. Už má taky pěkných pár kousků.
Stromeček je moc pěkný, takový pravý vánoční!
A Goro bílý pes mě dostal. Pěkně si tu svou nadílku rozcupoval - a pak byl spokojen.
S těmi nepraktickými zážitkovými dárky od kolegyň... no, nezávidím ti. Raději ti měly koupit poukaz na kosmetiku nebo kadeřnictví nebo nějakou takovou službu...

8 Janka Janka | Web | 25. prosince 2012 v 23:00 | Reagovat

Ty jsi to tak krásně vypsala. To se tak krásně čte. Náramek je to zajímavý, také to zatím ke mně nedorazilo, nemám ponětí, že něco takového existuje. Asi nechodím do těch správných obchodů. A Goro je jednička !!!!!

9 Jarmila* Jarmila* | Web | 26. prosince 2012 v 15:48 | Reagovat

Náramek se mi moc líbí, i slepička.
U nás načínal svůj dáreček kocour. Kočičí granule ležely pod stromečkem a kocour se snžil do krabice dostat. Okousal všechny rohy. :D Nevydržel do nadílky.

10 Katka Katka | 27. prosince 2012 v 7:34 | Reagovat

[7]: Já to znám z netu :)

[9]: Kocourek je teda ještě víc čuchací :)

11 andorea andorea | Web | 27. prosince 2012 v 17:44 | Reagovat

Goro mne pobavil =o). Náramek je fajn, taky jsem nevěděla, že takové existují. No a k dárku od zaměstnanců ... není to pomsta? =o)))) Ne, já vím, že ne, ale pro mne by byla. =o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama