Léčba koněm - I.

7. ledna 2013 v 21:29 | Katka |  Knížky
aneb Pouť otce za uzdravením syna je autobiografií části života autorovy rodiny, zároveň cestopisem, dobrodružstvím, knihou odhalující pro mě nepochopitelné praktiky šamanů a léčitelů, psychologickou studií, je plná lásky, trýzně, sebeobětování, pochopení, silné vůle, odvahy....

Autorem je Rupert Isaacson, v "hlavních rolích" jeho autistický syn Rowan, manželka Kristin, koně, šamani a další spolupracující osoby.

Rupert pochází z Anglie z chudé rodiny. V jednom období svého života se pod tlakem školního kolektivu a šikany dostal do velkých nervových potíží, z kterých ho pomohl vyléčit jeho nově nalezený koníček - kůň. Učil se jezdit u své staré a nevraživé tety. Byl tak zapáleným milovníkem koní, že se stal i tím, kdo dokázal obsedat dosud nesedlané koně, byl i trenérem koní...
Nějakou dobu pobýval s rodiči v Jižní Africe, kde se zasazoval za práva Křováků. S nimi jako jejich tlumočník navštívil i Spojené národy a dosáhli navrácení některých jejich historických území. To už ale Rupert žil a dosud žije v texaském městě Austin. Profesně i z rodinných důvodů vždy cestoval mezi Evropou (Anglií), Afrikou a USA.
Když v Anglii poprvé uviděl Kristin, nějaký zvláštní pocit mu jasně říkal "toto je tvá žena." Ne jednoduše, ale stalo se.

Brzy poté, co se narodil Rowan, zjistili, že se nevyvíjí stejně jako ostatní děti. Poté, co mu byl diagnostikovám autismus, vyzkoušeli pod vedením odborníků nejrůznější způsoby léčeby, ale bez valných výsledků. Jejich život se naprosto proměnil, museli omezit své aktivity, hledali kde jakou informaci o nemoci svého syna, zkoušeli všechno možné a došli k závěru, že jsou na nemoc svého syna úplně sami, že přímočará léčba se zaručeným úspěchem neexistuje....znalosti lékařů jsou malé....
Vyhledávali to, co dle vlastních zkušeností Rowana nejméně rozrušovalo, aby ulevili jemu i sobě od nervydrásajících záchvatů - přírodu. Při procházkách lesem a pastvinami se Rowan vždy choval klidněji a lépe komunikoval.

Při jedné z procházek najednou Rowan s nevyzpytatelností a energií sobě vlastní podlezl ohrady a běžel ke stádu jejich sousedů. Tam stála kobyla Betsy, která byly známa svou nevrlostí a dominancí vůči ostatním koním, která neváhala pokopat dotěrného člena stáda nebo shodit jezdce.

Ztuhl jsem. Jakýkoli prudký pohyb - jeho nebo můj - ji mohl poplašit, takže by Rowana podupala.
............
Stála tam bez hnutí stejně jako ostatní tři koně a vdechovala nozdrami vzduch, nejistá, jestli ji má tenhle podivný liský tvoreček, který se jí kroutí pod nohama, nějak rozrušit. Potom hlavu sklonila k Rowanovu svíjejícímu se měkkému tělu, které bylo tak bezprostředně vystaveno jejím tvrdým kopytům. Sklonila hlavu a olízla Rowana. U koní znak podřízení.
Pozoroval jsem tu scénu před sebou a pomalu se přibližoval, abych ji nepoplašil. Bylo mi jasné, že se přede mnou odehrává něco neuvěřitelného. Klisna se spontáně podrobila dítěti, které před ní leželo na zemi. ......Můj syn s koněm navázal přímé spojení.
A potom mi vytryskly slzy a já toho vlhkého červnového dne tiše a nečekaně plakal, protože mě napadlo: "On to má. Má talent na koně. Ale je to autista. Nikdy to s ním nebudu sdílet. Nikdy ho nenaučím jezdit. Nikdy se s ním nepodělím o tuhle radost."
Je ohromující, jak se rodič může mýlit.

Ten samý měsíc Rupert odjel na jednání s Křováky, a protože jeho pobyt byl delší, Kristin s Rowanem přijeli za ním. Tak se stalo, že byli přítomni při jejich divokých obřadech. Proti všem očekáváním to Rowana nečinilo nervóznějším, vyděšeným ani bojácným. Choval se uprostřed nich daleko klidněji, navazoval kontakt a byl spokojený.

To a rozvíjející se Rowanovo nadšení pro jízdu na koni v sedle před otcem spojené se zlepšující se komunikací ve společnosti kobyly a otce, přivedlo Ruperta na zdánlivě šílený nápad.

O tom příště - jsem dosud začtená a je to úžasná kniha.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 7. ledna 2013 v 21:36 | Reagovat

Vypadá to zajímavě. Mám ráda podobné knihy.

2 pavel pavel | Web | 7. ledna 2013 v 21:42 | Reagovat

Kde ty bereš čas na čtení? :)

3 Katka Katka | 7. ledna 2013 v 21:45 | Reagovat

Nekoukám na TV :)

4 danielinama danielinama | Web | 8. ledna 2013 v 7:42 | Reagovat

Zajímavá kniha a zvlášť pro milovníka koní :-) Ale dnes se myslím taková rehabilitace používá, alespoň v televizi se občas podobné příspěvky objevují.

5 Katka Katka | 8. ledna 2013 v 8:18 | Reagovat

[4]: Ano. Hipoterapie se užívá dlouho. Ale já jsem vždycky chápala, že na úrovni fyzioterapie - na potíže svalové, kloubní....o léčbě psychických problémů tohoto typu jsem neslyšela, navíc ve spojení s tím ostatním.
Ale taky jsem to nijak zvlášť nesledovala.

6 Zuzina Zuzina | 8. ledna 2013 v 21:12 | Reagovat

Knížku jsem četla a moc se mi líbila. Docela by mne zajímalo, jak je to s nimi nyní....asi bych se měla podívat do světa na internet

7 Ježurka Ježurka | Web | 9. ledna 2013 v 13:26 | Reagovat

Určitě je to krásná kniha, četla jsem jedním dechem i tuto tvoji recenzi, ale myslím, že jsem viděla i podobný film, který byl také krásný.

8 Hanka Hanka | E-mail | Web | 9. ledna 2013 v 21:30 | Reagovat

Tahle kniha by se mi určitě líbila, ale asi ještě víc mé neteři, která má koně. Musím jí o knížce říct.
U nás v nemocnici je i středisko hipoterapie, vede ho manželka jednoho známého, takže o tom mám trošku ponětí.

9 pavel pavel | Web | 9. ledna 2013 v 22:51 | Reagovat

Připomínáš mi tím názvem knihy jednu veselou historku z mého života. Při psaní knih jsem už měl nějak dost toho pozitivního... léčba kameny, léčba ohněm, léčba pozitivním myšlením... a tak jsem jen pro své uvolnění či obveselení... napsal do počítače takovou úvahu "Léčba zlem", kterou jsem myslel ironicky.
Moje žena, když jsem nebyl doma, mi lezla do počítače a tam to objevila. Při nejbližší příležitosti se jí to hodilo aby mne před našimi přáteli "demaskovala", že jsem se konečně v celé slávě tím projevil.
A dodnes tomu věří, že jsem ztělesněním zla a že jako ďábel ho ji mám i v úmyslu knižně propagovat.

10 Katka Katka | 10. ledna 2013 v 17:06 | Reagovat

[9]: Ach jo.  To sis to zavařil :)
Ale docela by mě zajímalo, na cos v té úvaze přišel.

11 pavel pavel | Web | 10. ledna 2013 v 20:25 | Reagovat

Bohužel tu úvahu už nemám, ale možná ji někdy na blog znovu napíši. ?D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama