Léčba koněm - II.

12. ledna 2013 v 23:18 | Katka |  Knížky
Zdánlivě šílený nápad Ruperta Isacssona, kterým jsem končila minule byl - navštívit se synem Rowanem a manželkou Kristin nejlepší šamany - "lidi soba", kteří žijí v Mongolsku a dojet tam převážně na koni. Cestou vystavit malého autistu léčivým účinkům posvátných vod jezera Šarga.

Otcem zmítaly silné pochybnosti, zda syn cestu vydrží, zda bude na něj mít příznivé účinky, jestli se vše ještě nezhorší....
Kristin nebyla tomuto nápadu příliš nakloněna. Zdál se jí příliš riskantní, s koňmi měla i osobní špatné zkušenosti, problém byl i s financemi, které by k tomu byly potřeba.

V rozhodnutí mu hodně pomohla proslulá zooložka dr. Grandinová, která byla v dětství silně autistická. Ta mu vysvětlila příznivé účinky jízdy na koni i rituálů šamanů tak, že výzkumy ukazují, že jakýkoliv opakující se kývavý pohyb, který člověka nutí stále hledat rovnováhu, stimuluje tu část mozku, kde se nacházejí receptory pro učení......není divu, že to na děti účinkuje. Jen kdyby se jich na koni mohlo učit víc.
.............
...rytmické tleskání a monotńní zpěv.........by třeba mohl mít stejný efekt na stimulaci receptorů pro učení, jako má jízda na koni.
..........
"Takže si nemyslíte, že je to jenom nějaký nesmysl?"
"Jak to můžeme vědět?"
"Ale myslíte, že taková cesta by mohla mít nějakou cenu?"
Okamžitě mě napadlo, že ji žádám o požehnání.
"To nejhorší, co můžete udělat, je, že neuděláte nic.
...........
Vezměte syna do Mongolska, jestli si myslíte, že mu to prospěje. Natočte ten film. A přidejte nám ho pak do archivu toho všeho, co se snažíme dozvědět. Vraťte se a povězte nám, jak to proběhlo."

Do Mongolska tedy putovali nejen rodiče se synem, ale také kameraman, zvkukař....mongolský průvodce, který hned na počátek cesty zorganizoval setkání nejlepších šamanů země. Ti prováděli své obřady, kterých se zúčastnil i Rowan a oproti očekáváním ho nerozrušovaly, naopak se mu líbily. Šamani děkovali Rowanovi a projevovali mu svoji vděčnost za to, že měl v ně důvěru. Po létech, kdy byli pod vlivem vládnoucích politických siul společností zatracováni ve jménu "pokrokových vědeckých socialistických učení", si velmi váží toho, že se k nim lidé otevřeně hlásí a vyhledávají jejich pomoc.

K lidem soba do mongolské části Sibiře byla velmi dlouhá a únavná cesta, kterou Rowan snášel ve střídajících se náladách, rodiče byli jednou překvapeni jeho vyrovnaností a pokroky, jindy byli zoufalí z toho, že se vracejí záchvaty, že Rowana přetěžují, že celá výprava nebude k ničemu....

Co bylo ale nesporné -
- Rowan začal vyjadřovat své pocity celými větami, reagovat na pokyny rodičů
- poprvé v životě si našel cestu k druhému dítěti, našel si kamaráda, jehož příchod ho dokázal vždy zklidnit, poprvé projevoval radost z přítomnosti druhého dítěte


- poprvé v životě dokázal překonat neurologicky vyvolanou úzkost a strach, keré ho paralyzovaly.

Rowan byl unavený, odmítal pokračovat v sedle, což bylo špatné, protože nejprve střídali cestu na koni s jízdou v autě, kde si mohl chlapec hrát a uklidňovat se se svými figurkami zvířat, ale v závěru cesty bude nutné jet jenom na koních. Rupert to chtěl změnit, posadil na kobylu syna i jeho kamaráda Tomóa (syna mongolského průvodce) a vydali se na procházku. Rowan ale ječel a naříkal.
Tohle nefungovalo. Rowan potřeboval běžet. Sundal jsem Tomóa, sedl jsem si za Rowana sám, otočil jsem Černušku nohama a pobídl ji do trysku. Nářek se rozléhal kolem a odrážel se od okolních kopců. Rowan měl pevně zavřené oči. Co mě to vlastně zase napadlo? Jenže ten vnitřní hlas, který měl ve zvyku být zcela iracionální, mi říkal: Zkus to ještě jednou.
Běžel jsem s koněm ve vší rychlosti směrem k nejvzdálenějšímu úpatí, pak jsem přesunul všechnu váhu dozadu, zarazil Černušku, obrátil ji a znovu jsem s ní plnou rychlostí vyrazil na cestu zpátky ke stanům. Rowan se místo naříkání začal hihňat.
"Ty malý prevíte!" zařval jsem.
"Prevíteee!" řekl Rowan a znovu se zahihňal.
.....
"Chceš ještě běžet?"
Rowan otevřel oči, podíval se na mě pohledem ďáblíka a řekl: "Běžet!"
"Chceš stát?" zeptal jsem se.
Tohle Rowan dělal vždy, když byl na koni nejšťastnější, vydrápal se do stoje, stál na hrušce, jednou rukou se pevně držel mých vlasů a druhou měl volnou a s mou paží kolem jeho těla vyvažoval rovnováhu. Obvykle jsem si dával pozor, abych k tomuhle svolil, jen když jsme šli krokem. Jenže teď nebyl čas dodržovat pravidla bezpečnosti.
"Tak si tedy stůj!"
.................
"Jo!" zakřičel jsem. "Tys to dokázal! Rowane, jo!"
Můj syn se otočil a podíval se na mě a já viděl, jak se mu za očima tak nějak rozsvítilo, protože si uvědomil, že poprvé v životě vědomě překonal neurologicky vyvolanou úzkost a strach, které ho tak paralyzovaly. Že snad poprvé ve svém krátkém životě se mu podařilo je přebít, vyrůst nad ně a odhodit je pryč, místo aby jim dovolil ovládnout jej. "Rowane, jo!" opakoval a šilhal po mě očima tím autistickým způsobem, ducal mi čelem o čelo a pulzovala v něm syrová lidská síla, čistá radost.
"Ruce nahoru!" zakkřičel jsem a zdvihl jsem obě ruce, které ho až doteď držely, takže se mi musel opřít o hrudník a krk. "Jo, Rowane!"
"Ruce nahoru!" zakřičel on a zvedl pěstičky hrdě směrem k nebi. "Jo, Rowane!"
Všichni, kdo stáli okolo - Kristin, Tomó, Tulga, průvodci, Michel, Jeremy, dokonce i Justin a Nará, kteří se obvykle moc neprojevovali, se dali do skandování a tleskání...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 12. ledna 2013 v 23:53 | Reagovat

Myslím, že nemusí to být nutně jen kůň, ale každé zvíře, pokud to autistické dítě k němu najde pozvolna cestu. :)

2 Katka Katka | Web | 12. ledna 2013 v 23:56 | Reagovat

[1]: U koně jde navíc o rytmický stále se opakující pohyb, který stimuluje .... tak, jak to tam píší.

3 pavel pavel | Web | 13. ledna 2013 v 1:29 | Reagovat

[2]: To jsem tu četl, ale i tak nejsem úplně přesvědčen, že ten pohyb má skutečně tak zásadní vliv na to dítě. Tohle by ti asi nejlíp mohla potvrdit Amélie.
To víš, já jsem ke knihám, co se v nich píše, dost skeptický. Neplatí vždy co je psáno to je dáno. O tom jsem se mnohokrát přesvědčil.

4 Katka Katka | 14. ledna 2013 v 20:56 | Reagovat

[3]: Já nezastávám ani ten ani onen názor, protože nemám vlastní zkušenosti. Myslím, že taky člověk od člověka je jiný, na každého může působit něco jiného, se šamany a podobnými léčiteli nemám zkušenosti a ani důvěru bych neměla. Ale pokud je člověk v úzkých, zkouší ledacos....a tady jde o autentické zážitky...ještě jednou se ke knížce vrátím...jen by mě zajímalo, co je s nimi dál, jestli ty účinky trvají....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama