Norsko - 1. - splněný sen jedné babči

30. ledna 2013 v 16:01 | Katka |  Cestování

Paní I. jsem poznala na své první cyklodovolené. To jí bylo téměř šedesát, cestovala sama, skoro nic nejedla, zato pila kávu a kouřila jako fabrika. Její velkou touhou bylo Norsko.
Rok nato (2006) jsme poháněni jejím přáním sehnali další kamarády a vypravili jsme se s cyklocestovkou na sever.

Ještě k paní I.
Tehdy to byla energická vdova, které sice stále chyběl manžel, o němž vždycky mluvila jako o správném parťákovi do života, ale vzhledem k tomu, že si v důchodu přivydělávala, měla možnost ve stejném duchu, v jakém žili v manželství, si občas vyrazit za dobrodružstvím sama.
Dnes, kdy není práce ani pro lidi v aktivním věku, se jí nedostává financí, už pár let sedí doma a jedno s druhým přispělo k jejímu ne dobrému zdravotnímu stavu.
A to mě moc mrzí a taky to mám jako výstrahu. Jakpak budu na tom v jejím věku já?

Velký problém cestování po Norsku je - dostat se vůbec do místa, které bude výchozím bodem pro cyklovýlety. Zdolat přijatelným způsobem něco přes 1.600 km je pořádná zátěž už před tím, než má člověk začít podávat nějaké sportovní výkonyMrkající.


210 km od nás do Ústí nad Labem, kde bylo nástupní stanoviště, jsme absolvovali nadvakrát (od nás do Děčína ke kamarádům, přespat a ráno jsme se nechali dovézt do ÚL). Naložili jsme sebe, bagáž (se zásobami jídla neb v Norsku je draho) i kola do přistaveného autobusu s vlekem.

Do dánského Trelleborgu jsme odplouvali z Rostocku. Byl čas i na krátkou procházku přístavním městečkem i na vykoupání na písčité a jako vždy větrné pláži.


Nás víc zaujal tento bufet s rybími specialitami.


Pokud člověk nemá na rozhazování, není cesta lodí až taková zábava. Úžasné ale je, když cestovka zvolí co nejdelší trajekt a noc je možné strávit ne v poloze skrčence v autobusu, nýbrž jako homo erectus v posteli. Nejprve tedy průzkumná procházka po několika palubách, okouknutí, kolik je zde restaurací, kaváren a barů, zda je množné navštívit kino nebo diskotéku, masáž či obchod, posedávání na palubě, hledění do temných hlubin (pro mě docela nepříjemný pocit) a nakonec přenocování v turistické pidikajutě, ale přece jen v posteli.


Je těžké nemyslet na Titanic


Ne tak paní I. Na průzkum se vydala se svou spolubydlící, zato bez kartičky (klíče) od kabiny. Zdržela se, svoji spolubydlící ztratila, mžná ani nevěděla, kde v podpalubním labyrintu svoji kabinu hledat a jelikož je to osoba ohleduplná (až moc), nechtěla dělat hluk neb si myslela, že už všichni spí, a tak strávila celou noc bloumáním po lodi. Myslím, že i cigára jí záhy došla a tak není divu, že byla po ránu značně nevrlá.
Zato my jsme byli vrlí až až! Díky opulentní snídani, na kterou jsme si přivstali a snídali snad hodinu. No, zkrátka a dobře, od stolů jsme se sotva odvalili a ty kalorie, které jsme do sebe nasoukali, by nám teoreticky bývaly mohly vydržet na celý pobyt. Nemyslete si, že jsme se cpali v rámci zakoupeného lodního lístku. Snídaně se normálně platila. Je pravda, že částka byla stejná, ať si člověk naložil jako my a nebo posnídal suchý plátek chleba jako po pár letech naše Eliška (tehdy nám obsluha dokonce domlouvala, ať si toho vezme víc, že stejně zaplatí příslušnou částku. Nechtěla, tak nechtěla.), ale to jsme se na mou duši dověděli a poté, co jsme zaplatili Mrkající. Výběr snídaňových laskomin byl tak široký, že jen když jsme chtěli ochutnat, co jsme neznali....a nebo si smlsmout na tradičních leč lákavě vystavených pokrmech....dopadlo to, jak to dopadlo.
Zejména můj manžel na to dodnes vzpomíná. V dobrém.

Když jsme dorazili do Trelleborgu, měli jsme za sebou zhruba 650 km.
A dalších asi 800 před sebou. Některé šťastlivce jsme vyzvedli v Oslu na letišti. A odtud už zbývalo do cíle pouhých 200 km.
Pár kilometrů od Lillehammeru téměř na samém vrcholu náhorní plošiny nad jezerem Gålå nachází se obec Gålå, hotel Gålå a seskupení ubytovacích dřevěných domečků, nejspíš taky jménem Gålå,


které skýtají veškeré pohodlí pro pobyt turistů ať v létě nebo v zimě. Nechybí kompletně zařízená kuchyně včetně myčky, podlahového topení v koupelně, sauny, sušárny obuvi, kamen...


Takže jsme si rozdělili ložnice, zabydleli se, vyslechli instrukce naší odpadkové techničky, kam co budeme ukládat (abychom pak v závěru týdne zjistili, že všechny naše pečlivě vytříděné pytle, které nám zabíraly celou chodbičku, až nebylo kudy lézt ke vchodu), byly vysypány do jednoho kontejneru) a šli spát s důvěrou, že zítra - už to začne ....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 30. ledna 2013 v 16:03 | Reagovat

Na tento cykloseriál jsem opravdu zvědavý, Norsko trochu znám, byť jen z auta a lodi, což je jistě úplně něco jiného.

2 děda tik tak děda tik tak | Web | 30. ledna 2013 v 16:16 | Reagovat

Zážitků máš určitě plný archiv, a těším se na fotky přírody.

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 16:23 | Reagovat

Pěkné vyprávění! V Rostocku jsem byla několikrát. Jste šikovní, tolik km na kolech. Budu se těšit na pokračování. :-)

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 17:34 | Reagovat

Mořská fotka je nádherná....Norsko je velice zajímavou zemí oplývající divokou krásou. To prosím není moje zkušenost nýbrž mých bývalých spolupracovníků kteří tam jezdili ;-)

5 Vendy Vendy | Web | 30. ledna 2013 v 18:30 | Reagovat

Ten závěr s tříděním odpadků mě dostal.
Ale jinak to mohlo být opravdu příjemné, ty místnůstky vypadají přívětivě a útulně a výlet mohl být vážně fajný.

6 Frypat Frypat | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 19:00 | Reagovat

Pěkné povídání,pěkné fotky. Už se těším na pokračování

7 Jarka Jarka | Web | 30. ledna 2013 v 20:01 | Reagovat

Na Norsko a norské vyprávění se moc těším. Už úvodní snímky slibují báječnou podívanou. Nemůžu se třeba vynadívat na ty domečky s porostem na střeše. ;-)

8 pavel pavel | Web | 30. ledna 2013 v 21:37 | Reagovat

Taky jsme jednou byli na trajektu přes noc, když jsme jeli s autem na Sardinii, a příjemné to nebylo.. špatná ventilace a uřvané děti.

9 Daniela Daniela | Web | 30. ledna 2013 v 22:34 | Reagovat

Na toto som zvedavá aj ja. Už začiatok bol zaujímavý. Pripomenula som si moju stredoškolskú návštevu Rostocku, aj plavby trajektom, aj to, že som si tiež vždy musela pomyslieť na Titanic, tak som to zakaždým riešila tabletkou na spanie.

10 Annie Annie | Web | 2. února 2013 v 21:03 | Reagovat

Neskutečně závidím, musí tam být krásně

11 Pižlík Pižlík | 5. února 2013 v 12:46 | Reagovat

Krásná dovolená.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama