Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

24. ledna 2013 v 20:13 | Katka |  Knížky
Tuto knížku doporučovala Helena . Ráda si nechám poradit a už sám kuriozní název vybízel k přečtení. Velebím on-line katalogy, které dnes knihovny provozují. Tak jsem hned věděla, že ta naše lákavý titul má, a dokonce na mě čeká na polici.

Pokud si chcete hezky počíst humorné a moudré vyprávění, nečtěte dál, ať jste pak překvapeni. Já si ale zaznamenám něco podrobněji. Znám svou sklerózu Usmívající se


Autorkou je sice Mary Ann Shafferová, ale protože knihu sepsala až v sedmdesáti letech a jejího vydání se nedožila, rukopis k vydání připravila její neteř, úspěšná spisovatelka Annie Barrowsová.
Mary Ann vycházela z vlastních poznatků. V r. 1976 navštívila místo děje - normanský ostrov Guernsey a díky husté mlze tam uvázla. Tehdy tam narazila na knihu Jersey pod okovanou botou nacistického Německa a začala se o Normanské ostrovy hluboce zajímat.

Ostrovy byly za 2. sv. války obsazeny nacisty. Byl zde zaveden tvrdý režim a obyvatelstvo muselo být hodně statečné, aby si zachovalo "zdravý rozum" a přijatelný život. O těchto letech vyprávějí obyvatelé Guernsey v r. 1946 spisovatelce Julii Ashtonové.
Žasla jsem, s jakou lehostí a zvláštním humorem dokázala stará paní o nelehké době psát. Pozdním věkem, kdy svoji prvotinu napsala, mi připomněla naši Květu Legátovou (Jozova Hanule, Želary). Forma románu je taky neobvyklá. Je psán v dopisech. Neměla jsem k tomuto způsobu moc velkou důvěru, ale je to neotřelé a moc hezké.

Ačkoliv válka přinesla mnoho utrpení, o kterém se dočteme i zde, řekla bych, že ve mně kniha zanechala dojem lidské statečnosti, prosté dobroty a životního optimismu.

Už způsob, jakým Spolek krásné literatury vznikl, je zajímavý a vtipný.
Téměř veškeré výpěstky a domácí užitková zvířata musely být odevzdávány Němcům. Vše bylo zaevidováno. Přesto se podařilo šikovnou lstí vykrmit pašíka. Když totiž pošlo prase, odneslo se k zaregistrování, ale odevzdat se nemuselo. A tak než začalo zapáchat, putovalo od jednoho chovatele k druhému....a na jednoho vepřového nebožtíka jich bylo zaevidováno několik.
A tak se mohly konat vepřové hody pro pár přátel. Vydařily se natolik, že účastníci zapomněli na zákaz vycházení a při návratu je zastavila vojenská hlídka. Jedna duchapřítomná členka si vymyslela historku o spolku přátel krásné literatury...hlídka ji zbaštila, ale chtěla se na příští schůzku taky dostavit....a tak nezbylo, než nakoupit a rozdat knížky a opravdu zahájit činnost spolku...schůzky pak byly světlými okamžiky v nelehké době, vznikla krásná a užitečná přátelství, vedly se dlouhé hovory, vyměňovaly se názory, mnohdy velmi originální, protože členové byli lidé hodně rozdílní...
To se ale nedá popsat, to se musí číst.
Vřele doporučuji.

Až dosud, než jsem otevřela tuhle knížku, jsem neměla o Normanských ostrovdech ani ponětí. Co jsem vygooglila, mi přijde taky hodně zajímavé.
Přestože jsou poblíž pobřeží Normandie, od roku 1066 patří Anglii. Dnes jsou dependencí britského království (závislé území), jejich hlavou je britská královna Alžběta II. z titulu normanské vévodkyně. Obě ostrovní državy mají rozsáhlou autonomii, včetně vlastních zákonodárných sborů. Správně jsou rozděleny do dvou rychtářství (bailiwicks), mají svoji měnu, svůj parlament a Britanie je zastřešuje pouze v obranné funkci. Britskou vládu zde zastupuje guvernér, jeho pravomoci jsou ale velmi slabé.
Myslím, že ostrovy jsou velmi krásné...


P.S.: V názvu je nepřesnost, která mě rozčilovala. Koláč se jmenuje z bramborových slupek. A to proto, že těsto bylo z brambor, oslazeno tuřínem a slupky navrchu při pečení vytvořily chutnou křupavou kůrčičku. Tento koláč se pekl jako občerstvení na schůzky Spolku z dostupných surovin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 24. ledna 2013 v 20:33 | Reagovat

Oni to asi přejmenovali tak, aby název zněl i lákavě.
Román vypadá hodně zajímavě. Styl Legátové se mi líbí, takže by se mi zřejmě líbila i tato kniha, pokud je v podobném duchu.

2 Katka Katka | 24. ledna 2013 v 20:37 | Reagovat

[1]: To ne, je to úplně jiné. Podobnost mě napadla jen v tom pozdním věku, kdy vydaly své prvotiny.
Přesto zkus, neprohloupíš.

3 Radka Radka | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 20:54 | Reagovat

Katko, omlouvám se, dala jsem na Tvou radu a přeskočila děj. Ráda si počtu, takže díky za tip :-)

4 Katka Katka | 24. ledna 2013 v 21:32 | Reagovat

[3]: Dobře jsi udělala - bude se ti líbit.

5 pavel pavel | Web | 24. ledna 2013 v 23:56 | Reagovat

Ta kniha může být zajímavá, ale jelikož ji neznám, tak mám pro tebe, ohledně knihy, když dovolíš, svůj vlastní zážitek. Jednu knihu mi antikvariát nevzal a to byla kniha, kterou mi někdo k nějakému svátku věnoval. Nevím proč, ale čtu knihy, které si kupuji sám, tedy které mne zajímají a tahle mne už svým nadpisem odradila. Will Cuppy, Úpadek a pád prakticky kdekoho... zdála se mi že tam budou jen drby a tak jsem ji nečetl. V metru bylo pak místo na sezení a tak jsem ji otevřel a zase nebyla tak špatná, abych ji nevzal na milost. Tak ta chudinka nakonec stejně ke mně našla tu svoji cestu. :D

6 pavel pavel | Web | 24. ledna 2013 v 23:58 | Reagovat

A věnuji ti ji až ji celou přečtu. :)

7 Katka Katka | 25. ledna 2013 v 9:17 | Reagovat

[6]: A tím se jí zbavíš a mě potěšíš :D
Taky bych některé dárky raději nedostala. Stačilo by přání. Ale to se stává běžně a ten dárce to určitě myslel dobře. Nebo se stane, že to míní TAK dobře, ale NEVÍ....pochválím ale vždycky všechno. Zrovna dnes jsem dostala hned po příchodu do práce krásnou oranžovou (snad ne socdemáckou?:)) kytici a hrneček s jablíčkovým dekorem. Při pátku...je to milý. To je asi odškodnění za včerejší perný pracovní den ;)

8 Ježurka Ježurka | Web | 25. ledna 2013 v 12:41 | Reagovat

Tak vidím, že je tady dobrým zvykem doporučit si knížky, které zaujaly. To je výborné a hned s recenzí, určitě to mnohým pomůže při výběru dalšího čtení. Díky.

9 signoraa signoraa | Web | 25. ledna 2013 v 13:31 | Reagovat

Přiznám se, že už jsem se o této knížce dočetla na Helenčině blogu. Ted' mě její přečtení láká ještě víc. Ještě jsem se zatím "neprokousala" knihami, které byly pod stromečkem.

10 Vendy Vendy | 26. ledna 2013 v 10:35 | Reagovat

[7]:Oranžová je dobrá. Stejně tak třešně. A dokonce ani ty holubičky nemůžou za to, kdo si je dal do znaku...
Vlastně je pěkná a živá i červená. Jen nesmíme dumat nad tím, kam ta barva patří. Ona totiž nikomu nepatří, oni si ji jen propůjčili... :-)
Oranžová je dobrá, veselá, optimistická.

11 Mia Minarikova Mia Minarikova | E-mail | 12. prosince 2016 v 10:17 | Reagovat

Prosím, nechtěli byste někdo tutu knihu prodat? Velmi bych ji chtěla dát své přítelkyni na Vánoce, ale nikde ji nemají. Je nádherná, ale mám ji jen anglicky. Klidně si ji s vámi vyměním. Předem děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama