Únor 2013

Norsko 4. - krajinou krásnou neznámou

27. února 2013 v 22:11 | Katka |  Cestování
Naše putování Norskem v okolí Lillehammeru ještě neskončilo.

Z dalšího dne mi utkvělo pár významností.
Hned zrána se na mě manžel naštval a nechtěl jet se mnou. Já zase nechtěla jet s ostatními, protože mi nevyhovoval jejich styl ježdění a protože jsem jim nechtěla ukazovat svůj načučenej ksichtík. Tak jsem putovala neznámou krajinou bez výrazných mezníků podle mapy sama.

Už výchozí bod Sjusjoen se mi zdál tak nevyslovitelný, že jsem z toho měla v hlavě trochu zmatek a bála jsem se, že zabloudím, zatímco se budu kochat. A že bylo čím!!!


Už jsem je jednou na svém blogu ukazovala, ale protože patří právě sem, budu se opakovat.


Bylo jich podél cesty tolik a jeden hezčí než druhý, že jsem myslela, že pro samé focení ani nedojedu.


MÝTO v mapě značí, že v tomto místě je závora, kterou je nutno pečlivě za sebou zavřít. Kvůli ovcím.
Chvíli jsem jela jako o život, abych se už brzy přesvědčila, že nejsem ztracená, že jedu dobře, a pak mi zase bylo líto, že už jsem z té lesní nádhery venku.


Jak říkám - z dnešního dne ve mně zbyly jen dojmy a žádné pojmy.

V pavučině vztahů

27. února 2013 v 8:00 | Katka |  Knížky
Autorka: Joy Fieldingová


Sloupkařka Charley Webbová je kontroverzní žurnalistka, která provokuje jak svými týdenními sloupky tak svým životem. Jako svobodná žena vychovává své dvě děti a netají se tím, že děti jsou od dvou různých otců, z nichž ani s jedním nežila. Její sloupky jsou hodně osobní, otevřené, často intimní.

Jednoho dne ji osloví vězeňkyně čekající na vykonání rozsudku smrti, který nad ní byl vynesen za brutální vraždy tří malých dětí, jež jí byly svěřeny na hlídání. Chce, aby vypověděla její příběh, neboť soud neznal všechny okolnosti hrůzného činu. Je to však léčka, do které Charley ve své novinářské touze po námětu, který by jí dal vyniknout, spadne.

Kniha je to čtivá, ale tak nějak "vypadla z velkovýroby". Když jsem od této autorky četla první román - Ta druhá - hodně se mi líbil. Jenomže autorka je velice plodná, má svůj styl a tak jsou její texty poznatelné....jak to tak bývá i třeba s filmy, které po kasovním úspěchu mají další a další díly.....a to já nemám ráda. Po podobné knize ale sáhnu, jedu-li na dovolenou, chystám-li se cestovat dlouho autobusem....

Začátek románu mě přivedl k úvahám o blogování.
Poté, co vyšel sloupek, ve kterém se Charley věnovala brazilské depilaci třísel, dostala hodně rozhořčený mail od "naštvané čtenářky".

Zdravím, Charley, jen vám chci stručně říct, že kromě toho, že jste TA NEJHORŠÍ SLOUPKAŘKA, CO KDY ŽILA!!!, jste taky TA NEJSEBESTŘEDNĚJŠÍ ŽENSKÁ NA ZEMI!!!

Naštvaná čtenářka vytýká Charley kde co od jejího vzhledu a péče o něj, po nemanželské děti a zveřejňování rodinných historek.

Už mám dost toho vašeho prázdného tlachání o světě podle Charley. Po třech letech čtení - a nechápavého vrtění hlavou!!! - vašeho duchaprázdného rozjímání mi už došla trpělivost.
Raději.....než muset číst další slůvko vašeho dětinského psaní.
A už si dál nemůžu ospravedlnit, že bych podporovala jakékoli noviny, které se rozhodnou to publikovat. Proto ode dneška předplatné ruším.
Určitě mluvím za spoustu znechucených a nespokojených čtenářů, když se ptám: PROČ UŽ NEDRŽÍTE HUBU A NEJDETE K ČERTU?!!!

Není to naše blogování podobné jako kritizované sloupky? Jak u koho samozřejmě. Ale je rozumné pouštět svoje názory do světa? Možná ano, možná ne...tak proč to vlastně děláme?

Řekla bych, že nám doma něco chybí. A to něco je komunikace.
Vidíte to jinak?

Smetanové tymiánové brambory

26. února 2013 v 8:00 | Katka |  Dobrou chuť!
K tomuto jídlu jsem získala inspiraci při našem pobytu v Beskydech.
Zvolili jsme smetanové tymiánové brambory jako přílohu, ale může to být i hlavní chod pro vegetariány nebo na bezmasý den....je to moc dobré a vydatné.

Zkusila jsem je připravit k nedělnímu obědu.
Jenomže my jsme doma všichni masorádi.

Mimochodem - věděl by někdo, z které dětské knížky je tento výraz a koho označuje? Je to vlastní jméno jedné z postaviček...???

Vepřové plátky jsem naplnila nivou a šunkou, orestovala a dusila do změknutí....běžně.

Brambory jsem připravila takto:
- nastrouhala jsem různé tvrdé sýry, které v ledničce zbývaly - kousek madelandu, kousek eidamu, přidala trochu parmezánu
- nemaje smetanu, spojila jsem vše asi dvěma lžícemi kysané smetany a mlékem (smetana by byla lepší)
- okořenila tymiánem a trochou mletého pepře (tymiánu mohlo být víc, aby to bylo voňavější)
- předem uvařené brambory jsem oloupala a nakrájela na plátky, zamíchala do sýrové směsi
- nechala zapéct v troubě

Myslím, že smetanové brambory nejsou z těch novinek, které strávníci hodnotí slovy: "je to moc dobré, ale už to nevař."
Určitě budou mít u nás reprízu.

8/52

24. února 2013 v 20:15 | Katka |  (ne)malé radosti
18. 2. - zase na běžkách. Závěr v roubence se trochu vymknul kontrole. Máme ve zvyku ukončit asi třináctikilometrový okruh becherovkou. Jenomže nás u stolu sedělo moc a nikdo nebyl skrblík a dorazil to manžel, když pro nás přijel....
Opilci jsou družní, ten večer mě měli všichni rádi. Jen za to, že jsem jednou z nich Smějící se

19. 2. - dnešní všední den byl pro mě jako sváteční. Jednak jsem nemusela a ani nemohla do práce, jednak jsem si ho moc pěkně užila. Chystáme se na dovolenou, sice jen třídenní, ale my to tak máme rádi.
Dopoledne u nás byli řemeslníci, což sice nemám moc ráda, ale chlapi odvedli tak pěknou práci a ještě k tomu opravili různé defekty, které jsme způsobili svou neopatrností (úrazy podlahy a dveří vzniklé při stěhování staré skříně), že jsem, přiznám se, i pro ně pekla nekynuté koláčky (od Alis). Sotva jsem je dopekla a nabídla je ke kávě, ohlásili "hotovo a odjezd."
No, nevadí. Vzala jsem tedy dva koláčky a vydala se ke kadeřnici. Tam se ta dobrota uplatnila nahned a s mnoha pochvalami.
Od kadeřnice jsem zamířila ke Slunci, což je nekuřácká restaurace, kde právě probíhá "gastronomická cesta kolem světa", tento týden Velká Britanie a Irsko. I jinak zde vaří nevšedně a velmi chutně, a to i polední meníčka. Já jsem měla žampionový krém a špagety carbonara. Přesně tak, jak jsem měla naladěné chutě.
Potom jsem rychle nakoupila na dobu naší nepřítomnosti, aby se mládež mohla o sebe snadno postarat.
A pak už byl nejvyšší čas mazat nahoru do běžeckých stop. Třikrát za sebou jsem byla v sedném nebi z vlastností svých lyží a už jsem se začínala vnitřně připravovat na to, že přijde den, kdy podmínky nebudou ideální, což se pronikavě odrazí na mém "sportovním" výkonu ....ten den nastal dnes. Lepilo to jako hrom a místy se nedalo jinak, než kráčet a kráčet....Byli jsme tři, každý měl namazáno jinak a lepilo to všem. Ale já přesto vyhrála první cenu neb mi to lepilo nejmíň. A tak se stala věc nevídaná, o parník, jak se říká, jsem to nandala svým dvěma spolulyžařům. A v pohodě Smějící se
Hospůdka dnes měla naštěstí zavřenoMrkající

20. - 22. 2. Beskydy

23. 2. - divadlo Pardubice

24. 2. - bowling turnaj jednotlivců, nejsem nejlepší žena, ani nemám doma nejlepšího muže. Jen jsem si zahrála, z toho dvě hry dobře (184 a 201), sečeteno se zbylými třemi to nebylo na postup. Setkání se známými, spousta řečí v mezihrách....stálo to za to.
Čím jsem si asi vysloužila důvěrné povídání s kolegou a soupeřem o tom, jak ho u pokladny v kině označili za seniora, když doprovázel svoji partnerku (22 let) a další mladý pár....Jemu je 34!!! Smějící se

K čemu jsou dobré rodinné rozepře

24. února 2013 v 20:00 | Katka |  Kultura
U mé kamarádky doma už delší dobu nevládne pohoda.
30 let manželství si vybírá svou daň.
To je normální, řekla bych si..
Jenomže v tom figuruje alkohol. Protože už jsem dvakrát zblízka zažila, jaké to je, když to člověka zničí, o svého kamaráda se bojím. Zatím se mu zdá, že všechno zvládá, a tak s ním není řeč. Mám oprávněné obavy, že to nedopadne dobře.

A tak se stane, že zbývá jedna vstupenka do divadla.

Byly jsme tentokrát až v Pardubicích na komedii Charleyova teta autora Brendona Thomase. O inscenaci, která měla nedávno v Pardubicích premiéru, si můžete přečíst ZDE.

Jak komedie spíš nemusím, tak tato se mi líbila. Hlavně pak výkon Petra Borovce v hlavní roli - Charleyovy tety. Hra měla premiéru r. 1892!!! Překvapený a hraje se stále, v repertoáru ji mělo nebo má několik divadel.


Přežijí zimu?

23. února 2013 v 23:33 | Katka |  Zahrada
Stejně jako jinde, byla i u nás dnes ta pravá zima, dokonce s metelicí.

Mít strach o naše domácí zvířata je zbytečné. Koně mají celodenní možnost zalézt do stáje. A jak řeší vítr a sníh? Před větrem se schovají za boxy, ještě se k němu otočí zadkem a pospávají. Jakmile jsem přišla blíž, zvědavá Comtesse samozřejmě přestala pózovat, ale když zjistila, že ze mě nevypadne ani jablko ani mrkev ani chleba....pokračovala ve své siestě.


Cesta ke slepicím zafůkaná, Gorovi to nevadí, něco hledá.


Slepice byly schované v kurníku, ale jak viděly, že mám v ruce kbelíček, vyskákaly. Kohout se jen juknul a zůstal uvnitř. Až když jsem se mu dlouho motala v rajónu, šel svoje holky raději zkontrolovat.


Goro je tak zarostlý, že mu zima vůbec nevadí. Hledal, až našel. Hovězí kost....přinesl si ji až domů. Na koberec Nerozhodný

.
Ptáky pilně krmíme, je to na nich vidět


Strakapoud nechodí na krmítko, ale zdá se mu, že máme boudu prolezlou nějakými červíky. No potěš....ten nám z ní nadělá hromadu třísek Usmívající se. Alespoň nás to donutí postavit pořádný přístřešek na dříví a dílnu.


Odpověď na otázku v záhlaví - přežijí. U nás v pohodě.

Beskydy - II.

23. února 2013 v 9:13 | Katka |  Cestování
Hlavní náplní pobytu v Beskydech neměly být wellness procedury. Lákadlem zejména pro manžela mělo být lyžování.
Poté, co jsem ráno absolvovala masáž, ačkoliv záměr (můj) byl naprosto opačný (manžela bolí záda už hezky dlouho), naplněn nebyl, protože starého psa (holt) novým kouskům nenaučíš...jsme se konečně vydali na sjezdovku.
První den jsme chtěli lyžovat na Pustevnách. V naší paměti zůstal obrázek dlouhé sjezdovky, na jejíž horní část jsme se před 15 lety báli na běžkách stoupnout (to jsme ještě sjezdovky neměli), aby nám to náhodou neujelo a neskončili jsme tam dole, kam jsme ani nedohlédli.... Teď jsme dlouhou lanovkou doputovali od hotelu Ráztoka v Trojanovicích na Pustevny a tam marně hledali ty obávané svahy. Nalezli jsme dvě pomy, svahy asi tak 400 a 500 m a museli jsme se smířit s tím, že to je opravdu vše.
Svah je ale dost prudký a spousta čerstvého sněhu nám dávala zabrat. Uvědomila jsem si, že vlastně vůbec lyžovat neumím. Že se umím jen vozit na ideálně upraveném tvrdém svahu Nerozhodný Ale vydrželi jsme bojovat a kromě toho, že jsem jednou zajela do závěje, z které jsem se vyhrabala dost zpocená, se nic zlého nestalo. Přežili jsme bez zdravotní újmy.


Důležité je, že to, na co jsem se těšila, jsem našla. V zimním hávu, nádhera.


Místo zvané Pustevny (1018 m n. m.) dostalo název podle poustevníků, kteří zde žili do r. 1874.
Koncem 19. století zde byly v lidovém stylu postaveny stavby dle návrhu Dušana Jurkoviče (ten působil i na zámku v Novém Městě nad Metují v naší blízkosti), jejichž malebnost mám moc ráda.
Nejznámější jsou dřevěné srubové secesní stavby s bohatým barevným dekorem, postavené r. 1898. Na jejich vzniku se podílel turistický spolek Podhorské jednoty Radhošť.

LIBUŠÍN





MAMĚNKA





Všechno je foceno mobilem, protože jsem při lyžování nemohla i nechtěla vozit na břiše foťák. Stejně bylo celý den mlhavo, což by ani foťák nevylepšil. Pro mě byly Pustevny i tak kouzelné. Zima jak má být.


Večer nás čekala příjemná regenerace v infra sauně. Podle nových výzkumů není vůbec vhodné, zvlášť pro nás hypertoniky, ochlazovat se zprudka, takže to byla veskrze příjemná záležitost.
Další den ráno jsem si (po letech) dopřála kosmetiku. Bylo to vcelku příjemné, ale nepozoruji na sobě žádnou změnu k lepšímu S vyplazeným jazykem, takže opakování (bude-li jaké) očekávám za dalších 10-15 let.
I s paní kosmetičkou jsme se v hovoru dostaly k frenštátské tragedii. Přesto, že byl zasažen jeden dům, v celém městě je stísněná atmosféra. Dokud se to člověka netýká osobně, plně nepochopí. Mně docházela ta hrůza postupně po rozhovorech s obyvateli Frenštátu. Naplno mě tagédie, kterou ti lidé zažili, trkla až ve chvíli, kdy jsem stoupala po schodech a paní masérka - zároveň uklízečka, která se usilovně snaží srovnat si psychiku tím, že si nabírá hodně práce, aby nemusela být v poničeném domově, byla tak zabraná do práce a ponořena do svého smutku, že se mě tak lekla, až téměř zkolabovala. Bohužel za ty tři dny, kdy jsme s ní byli ve styku, jsem i já nezúčastněná pozorovala, že je jí čím dál hůř, i přes urputnou snahu přebít vše pracovním vytížením.

Páteční lyžování jsme absolvovali ve středisku Bílá. Cestou z Kunčic podél vodní nádrže Šance jsme potkali v kopci několik uvízlých kamionů a viděli po dlouhé době zimu, jakou od nás už skoro neznáme.
Středisko Bílá je mnohem větší, svahy byly ideálně upravené. A nastal kámen úrazu. Naprosto paradoxně (pro mě) manželovi nevyhovovalo, že tady to jezdí podstatně rychleji. Minulou sezonu celou vynechal a letos vlastně lyžoval poprvé a podle mého názoru nezabojoval a podlehl. Pokoušel se to zlomit opravdu jen chvíli a pak na mě hodlal čekat v autě. Já jsem neustála, že mám celou tu dobu trávit sama....a tak jsme si ani neprolyžovali předplacené hodiny a vydali se na cestu domů. Zastavili jsme se jen v Rožnově pro frgály, abychom něco dovezli dětem...
Na všem se ale najde něco dobrého. Co je dobrého na tom, že jsme si neužili dosyta to, co se nabízelo? No přece to, že jsme domů jeli za světla. Vzhledem k tomu, že se cestou čerti ženili, to byla výhoda.

Ach jo! Člověk míní - život mění Nerozhodný

Honeymoon v Beskydech - I.

21. února 2013 v 8:50 | Katka |  Cestování
"A užijte si to jako líbánky," doporučila mi kamarádka smskou poslanou na cestu.
"To je vtipný," pomyslela jsem si.
Našemu manželství jsme už loni "obuli čtvrté gumy", jak se říká....ale vlastně proč ne? Jak jinak přežít...Smějící se

Občas koupím na těch různých slevových nabídkách pobytový voucher někam, kde jsme ještě nebyli. Vždycky jsme zatím byli spokojeni a někdy dokonce dodatečně zjistím, že to má určité líbánkovské rysy. Opravdu až dodatečně Usmívající se jsem si všimla, že je zde ledacos pojato romanticky.

A tak zatímco ty opravdové líbánky jsme před víc než třiceti lety prožili skoro celé ve stanu neb v Jeseníkách bylo zrovna období dešťů, v Beskydech máme štěstí. Je únor a tudíž z nebe sice taky hustě padá voda, ale ve formě vloček, což je mnohonásobně lepší. Sice jsme ještě do lyžáků nevlezli, ale ze soukromí penzionu se nám to moc líbí.

Není čas.

Včera jsme si při příjezdu jen zjistili, kde ty vleky vlastně jsou a po pozdním lehkém obědě se naložili na hodinu do vířivky. Romantika zajištěna přítmím, svíčkami, světýlka na stropě imitovala hvězdy a sekt v kyblíku s ledem neimitoval nic, Igristoje zpříjemnilo bublavou hodinku.
Nebyla bych věřila, že je ležení mezi tryskami tak únavné.
Následovala chutná večeře....

A dnes ráno? Pohodová snídaně u kachlových kamen s novinami, hodinová masáž.....a pak.....musíme počkat na obědMrkající.... a pak....už opravdu půjdeme lyžovat.

Tedy jestli tam dojedeme. Padá a padá a padá.....krááásné Beskydy.

Ó, jak jsem šikovná

20. února 2013 v 21:24 | Katka |  Jen tak
Už dlouho cvičím na klavír melodii z mého oblíbeného filmu. Skladbička má čtyři strany, které jsem si vždycky rozložila na pultík a jako potrhlý klavírista jsem stránky často sbírala po zemi, protože se mi na něj nevešly a padaly.

Dost dlouho trvalo, než mi došlo, že bych si ty čtyři části mohla slepit a pak to bude držet a ani nebudu muset otáčet...
Eliška mi pomohla, abych to měla slepené pěkně rovně...
Rovně to mám, nepadá mi nic, a přesto je něco špatně...Smějící se


Tomatový krém

18. února 2013 v 21:05 | Katka |  Dobrou chuť!
Dřív jsem vařila rajskou polévku. Byla to taková řidší omáčka, většinou z rajského protlaku, s rýží nebo těstovinami nebo sýrem.

Teď už vaříme jedině tomatový krém.

Když jsem ho poprvé viděla v nabídce na jídelním lístku, napadlo mě jako první "aby se nezbláznili s tou světovostí," a just jsem si objednala rajskou polévku.
Ale oni mi nepřinesli rajskou polévku, ale opravdu tomatový krém. Teď už vím, že to není totéž. Tomatový krém je pro mě lahůdka. Nejprve ji doma vařila jen Šárka, včera už se povedla i mně.

Vtip je v tom, že tomatový krém není z rajského protlaku, ale z velkého množství rajčat.
Protože se blíží jaro, je čas vyprazdňovat mrazničku s domácími produkty a tak na ně přišla řada.

Tomatový krém vaříme u nás doma takto:
Na olivovém oleji orestujeme jednu větší pokrájenou cibuli a asi 4 stroužky podrceného česneku.
Přidáme pokrájená rajčata (čím víc, tím líp), zasypeme bylinkami (saturejku nebo oregano nebo bazalku nebo jejich libovolnou směs), osolíme a rozdusíme do měkka.
Rozmixujeme, poředíme vařící vodu, ochutíme podle libosti pepřem, solí, cukrem, přidáme zelenou petrželku.
A tím to může končit.
Někdy v ní ale nechám rozpustit ještě tavený sýr.

Na talíři ozdobíme lžicí zakysané smetany a podáváme s nasucho opečenými toasty. Ještě lepší jsou plátky bagety potřené česnekovým olejem a zapečené.

Tak tohle nám (s Š a E) moc chutná! Ostatní mlčky trpí, protože razím zásadu "když kvůli vám nemůžeme brát obědy z jídelny, tak prostě budete jíst, co je na stole." Smějící se

P.S.: Opravdu v ní není jíška, přesto je hustá.
P.P.S.: Vyfotit jsem nestihla a stahovat obrázky? .... Tak tedy NE. Nebo jen výjimečně. Talíř polévky si umí představit každý Mrkající