9/52

3. března 2013 v 19:10 | Katka |  (ne)malé radosti
25. 2. - mívám takový pověrčivý zvyk. Když jedu ráno do práce, pouštím si rádio a říkám si - když bude krásná písnička, bude hezký den. Dnes Enya = naděje, která nedopadla. Celý den jsem doháněla podovolenkové účetnické resty s tím, že kolem 15. hod vytisknu přiznání k DPH a pojedu do města za pochůzkami. Místo toho se mi kolem 14.30 všechno podělalo, program chrlil nesmyslné sestavy, čas běžel....tak hezky ručně a musím říct, že i pěkně nas....ě.
A kde je (ne)malá radost dnešního dne? Přišla mi útlá knížečka poezie, kterou jsem si sama a dobrovolně objednala. Co to bylo, o tom asi až jindy.

Setkala jsem se s panem čalouníkem. Mám moc ráda lidi, kteří umí svoje řemeslo. To jeho bude při dnešním životním stylu, způsobu hospodaření a vývojových trendech brzy zapomenuto. Ledacos mi vysvětlil a ukázal, jak co dělá. Fortelně ručně z gumožíní místo PUR výlisků..... Umí i restaurovat čalounění veteránů....jen jaksi není dost zakázek a dost platících zákazníků. Jaká škoda!
Mně přečalouní houpací křeslo.

26. 2. - zvítězila jsem sama nad sebou. Ještě loni koncem roku jsem alespoň jednou týdně jezdila brzičko raníčko plavat. Než přišly vánoce a nemoce.....těěěžko se navazuje. Už večer mi bylo špatně z představy, že budu vstávat ve 4.55 Nerozhodný. Spánek mi zkrátil ještě Goro, který na mě ve 3.15 hleděl tak významně, až mě probudil. "Ach jóóó, Goro, tak, prosím, čůrej rychle, nikde nečum a hned přijď, ať můžu zase spát." Okradl mě nejmíň o půl hodiny.
Spolu s budíkem jsem se málem rozbrečela. Vzpomněla jsem si, jak jsem opravdu natahovala, když jsem jezdila na VŠ na praxi do Želešic u Brna a vstávala nějak hodně, hodně moc brzo.
Jakmile jsem hupsla do bazénu, bylo po smutku a dokonce jsem si naložila o 1/4 víc než normálně. Jak se tak plácám bazénem sem a zase tam, přemýšlím o všem možném. Jednu délku mám chuť uplavat rekord, druhou délku bych se nejraději na všechno vyprdla a při třetí délce zpytuji svědomí - fyzicky nemůžu nebo je to v hlavě? Do fyzické bezmoci mám daleko, na to se mám moc ráda, abych se až tak huntovala, takže je vinna hlava. A za to dostane nášup! Proč? Protože dnes ještě můžu. Kdo ví, jak to bude zítra, napřesrok? To je zásada mé kamarádky, která onemocněla rakovinou. Je tomu tak 5-6 let. NIKDY si nenechala vypsat neschopenku! Na chemoterapie dojížděla, pak si vzala volno na nezbytně nutnou dobu a co nejdřív zase do práce. A to měla dvě zaměstnání a tři děti! Do toho jak jen to šlo sportovala, chodila, jezdila na kole....a na veškeré výtky, že by se měla šetřit, odpovídala: "Já to budu dělat, protože dnes ještě můžu..." Zatím se drží.

27. 2. - po dlouhé době na ergoterapii. Tam mě nikdy nezklamou. Jejich "třeskutý" humor je jen pro silné jedince, ale vždycky se tam cítím očekávaná, chtěná, potřebná, oceněná, vnímaná.... což není všude běžné.
Zpět pěšky (cca 3 km) pěkně zostra. Po celodenním sezení a čučení do monitoru se mi konečně ulevilo. Manžel nechápe, proč pro mě nemůže přijet. Ale já si nenechám zkazit pěknou procházku. Že je zima a bláto? To přece ničemu nevadí.

28. 2. - začala bowlingová liga. První večer jen jedna prohra. Aby ne, když jsme byli přeřazeni do druhé ligy. Bylo by záhdono, abychom ji vyhráli. Zejména proto, že jsme nebyli přeřeazeni přímo kvůli výkonu, ale kontumačně z důvodu absence v barážovém klání. Že jsme se nedostavili kvůli nemoci, to nás neomlouvalo.

1. 3. - dnešní radost mi měla udělat trojka v posteli Mrkající Složení? Já + manžel + Django. Manžel trval na tom, že ten Tarantinův film musím vidět, při večeři mi s O přeříkávali ty nejlepší hlášky....svolila jsem, ale varovala, že u toho stejně usnu. "Nevadí," pravil manžel. To ale netušil, že usnu už po pěti minutách!!! Film se mi ale líbil, stejně jako obraz na jeho novém dárečkovém ntb. Tak příště, no.

3. 3. - skoro každé nedělní odpoledne v poslední době patří bowlingu. Hrajeme 3 soutěže, dnes byl na řadě seriál turnajů dvojic. Kvalifikací bych se rozhodně nechlubila, nebyli jsme bůhví proč v pohodě a skončili poslední. Přesto jsme hráli další kolo, tam jsme fakt zaváleli a s přehledem jsme postoupili do finále. Po první finálové hře jsme byli průběžně první s náskokem asi 5 kuželek. V druhé hře jsme udělali každý asi dvě zbytečné chyby, poškodil nás i nedobrý stav dráhy (ale ten je pro všechny stejný, nelze se na něj vymlouvat), přesto jsme podle našich počtů i názoru soupeřů měli být zhruba o jednu kuželku třetí. Pak se ale všechno nějak zamotalo a po organizačních zmatcích jsme byli označeni jako ti, co berou "brambory".
Podstatné je, že jakkoli jsme se po kvalifikaci cítili jako totální telata, když jsme se pekelně soustředili v dalším boji, dokázali jsme si, že na ta dobrá místa máme. Je to jen v hlavě. Je o co bojovat - sebeovládáním o lepší pozice...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 3. března 2013 v 19:23 | Reagovat

Enyu miluji. Nedám na ni dopustit, ale asi ne každý ji má rád. Plavání ráno před prací - taky jsem párkrát takhle provedla, bohužel jsem ta, která polevila a zase už nechodím. I když pak tam vždy se mi líbí. Rakovina a neschopenka - kdo ví, zda jí nemoc nechtěla říci - Zpomal! Někdy to tak bývá. Taky se mi krásně spí v posteli při filmech! Tak krásně sladce! :-)

2 pavel pavel | Web | 3. března 2013 v 20:00 | Reagovat

Včera jsem zastavil DVD v polovině, protože jsem při něm taky usínal, jenže byly už 3 hodiny ráno. :D
Autor té sbírky by mne docela zajímal. A jak jsi k němu přišla?

3 Jitka Jitka | Web | 4. března 2013 v 6:50 | Reagovat

Bóže děvče, Ty jsi aktivní, až jsem z toho článku unavená.:-D

4 Katka Katka | 4. března 2013 v 7:40 | Reagovat

[1]: Fakt je, že právě ona toho dělá mnohonásobně víc než je obvyklé...

[2]: Časem uvidíš.

[3]: Nemyslím si, že bych byla tak moooc aktivní. Možná víc než někteří, ale znám hodně daleko aktivnějších....hlavně žen.

5 Jarka Jarka | Web | 4. března 2013 v 9:23 | Reagovat

Když jsem chodila do práce na šestou, vstávala jsem v půl páté a bez budíku (na mobilu jsem měla nařízené buzení jen pro strýčka příhodu), ale teď už si takové vstávání za tmy, raději ani nepředstavuji. Jsi vážně dobrá! To se to pak večer usíná a nemusí u toho být ani pěkný film. ;-))

6 Helena Helena | Web | 4. března 2013 v 10:20 | Reagovat

Na Enyu musím mít náladu,né vždy mi sedí.
Obdivuji Tě,že chodíš plavat ráno,dokážu si to sice představit u druhých,ale u mně néé.Jinak máš dost koníčků a k tomu zaměstnání,ani se nedivím,že spolehlivě usínáš.Krásný den.

7 danielinama danielinama | Web | 4. března 2013 v 15:16 | Reagovat

No jsi dobrá, nevím jestli by mě někdo dostal ráno do bazénu, to si opravdu vychutnávám jen v létě na dovolené :-) A Enyu mám taky ráda.

8 Ivet Ivet | Web | 4. března 2013 v 18:32 | Reagovat

[3]: Musím souhlasit s Jitkou!-:)
Tak aktivní ženská jako jsi ty, to je obdivuhodné! Já vstávám v pět hodin a zase v pět přicházím domů. V práci dělám fyzicky, takže jsem ráda, že jsem ráda a kolem deváté mi padá hlava únavou. Neponocuju zbytečně, protože vstávat v pět, vyžaduje zase jít dříve spát!-:))
Jsi fakt dobrá!-:)

9 Katka Katka | 4. března 2013 v 20:58 | Reagovat

[8]: TO je mi líto, že to nemůže mít každá ženská jako já - tedy že si svoji práci mohu udělat jak a kdy chci. Kdybych byla sevřená pracovní dobou od-do a ještě k tomu někým kontrolovaná, asi bych umřela. Jasně, že neumřela, ale toto je velké plus mé práce a já si uvědomuju, jak to mám dobré. Má i svá minus, ale to každá práce....

10 pavel pavel | Web | 5. března 2013 v 22:13 | Reagovat

[9]: Podobně i já. Být svým pánem je výhra, ale taky co si neuděláš, to nemáš. :D

11 Vendy Vendy | Web | 6. března 2013 v 23:07 | Reagovat

Je bezva, že máš pořád elán. Jak jsi popisovala, že se ti už nechce ráno vstávat a natož jít někam plavat, vzpomněla jsem si na mou dobu na poště - prvním rokem jsme po noční ještě chodily s holkama plavat do Lužánek. Třetím rokem padala půlnoc a já usínala na židli...
Jo, a to mi bylo tak dvaadvacet. Takže jsi oproti mně naprosto ve formě!
Dobré je tvé pořekadlo - dokud můžu, tak to budu dělat. Myslím, že tvá kamarádka to vzala za správný konec a držím palce, aby jí to vyšlo. Některé věci se asi moc ovlivnit nedají, ale rozhodla se ke své nemoci přistupovat po svém a myslím, že to není špatný způsob, jak se s tím poprat.
A setkání s panem čalouníkem je prospěšné pro obě strany - on získá práci a příjem, ty zase přečalouněné omlazené křeslo, které máš oblíbené.
A k tomu Enya...

12 Hanka Hanka | E-mail | Web | 11. března 2013 v 22:10 | Reagovat

Katko, ty jsi tak aktivní, že na mě šly během čtení doslova mdloby! Jsem k smrti utahaná!!!
Plavat před nástupem do zaměstnání je skvělé, ale může si to dovolit jenom ten, kdo má volnou pracovní dobu. Když jsem chodila na šestou do práce, vstávala jsem v půl páté, abych ráno stihla všechno, co bylo potřeba, hlavně ze sebe udělat nejprve lidskou bytost a pak ženskou.
Závidím ti ten úžasný elán, tak ať ti vydrží ještě hodně dlouho! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama