Klopotná cesta k poezii - 2. - Francois Villón

25. března 2013 v 23:22 | Katka |  "Moje" poezie
Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékařem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám, a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.
(překlad: Otokar Fischer)

Když jsem chodila v sedmdesátých letech na gympl, byly tyhle verše Françoise Villona


oblíbené u spolužáků rebelujících proti režimu. Spolužáci zase byli milí nám holkám, a tak jsme se oklikou přes lásku (spíš platonickou) dostaly k veršům prvního z prokletých básníků.

Ve škole jsme se učili, že narozen v Paříži krátce po upálení Panny Orleánské, v době, kdy město bylo obsazeno Angličany a sužováno hladem, byl asi v osmi letech přijat do benediktinského kláštera, kde se ho ujal mnich rodem z vesnice Villon. Toto jméno hoch přijal. Ve dvanácti letech byl zapsán na artistické fakultě, kterou vystudoval a dosáhl postupně hodnosti bakalářské, licenciátu i mistrovství. Pro svou temperamentní, rozmarnou a poněkud důvěřivou povahu byl oblíbený ve společnosti pijanů, výtržníků a dobrodruhů, účastnil se jako vtipálek bezplatných obědů a nočních toulek za nevěstkami,

Balada o sličné zbrojmistrové nevěstkám

"Jen pomni, ach rukavičkářko,
jež mnou jsi byla vyváděna,
i pěkná Bětko příštipkářko,
v čem že tvá jediná je cena.
Ber každého! Buď spokojena,
ať cvalík je, ať povytáhlý,
neb stáří, to je bídná měna
tak jako mince, kterou stáhli.
A tobě, hezká uzenářko,
tím tancováním poblázněná,
a tobě, Míno čalounářko,
má zkušenost nic neznamená?
Však zavřeš krám, ač nahrbená
budeš jak mnich a pysk tvůj zprahlý;
jak zestárneš, jsi vyřízena
tak jako mince, kterou stáhli.
A pozor, Žando čepičářko,
maličko, a už nejsi chtěna,
a ty zas, Káčo košíkářko,
nebuď k nim tolik nabručena.
Babka je všemi odháněna,
leda by koutky k vtipu stáhli;
je ohmataná a je cenná
tak jako mince, kterou stáhli.
Holky, co před vámi tu sténá,
tak propukla v svůj nářek táhlý,
protože už je vyřazena
tak jako mince, kterou stáhli.
(překlad: Otokar Fischer)

provázených často výprasky a rvačkami. V jedné z nich v sebeobraně smrtelně poranil mnicha. Uspěl u soudu s prosbou o milost, snad i proto, že umírající mnich mu odpustil. Jeho cesta pryč z občanské počestnosti však už byla započata. Pro účast na loupeži, ze které byl usvědčen až po delší době, opět nemohl pobývat v Paříži.

Balada mravoučná
Ať falešně znáš v kostky hráti
Či odpustky-li prodáváš,
znej lhát a křivě přísahati,
v šejdířů oleji se smaž,
padělej minci, špatně važ
Či lupičem buď sakramentským -
kam děje se, co vyděláš?
Všechno jen do putyk a ženským!
Frašky a kouzla zdáš se znáti,
v kuželky hrej a mariáš,
hrej na cimbál, uč rýmovati,
na flétnu pískej, dardu maž;
snad vandrovati s kumštem znáš,
ač laickým či náboženským -
tak se jen přiznej, kam to dáš?
Všechno jen do putyk a ženským!
....................
(překlad: Otokar Fischer)

Určitý čas se uchýlil na dvůr vévody Orleánského, který ho (sám básník) přijal jako svého chráněnce. Později se vrací k nezřízenému životu,
Balada o zobáčku Pařížanek
Sic dobrou vyřídilku mají
jak v Benátkách, tak Florenťanky
a s kuplířstvím to slušně znají.
Věru, že ani Lombarďanky
nenosí na svých pusách zámky,
věru, že lecco svede Řím
i Savojsko a Janovanky -
však Paříž, Paříž hraje prim.
Prý náramě též vynikají
v té věci Neapolitánky
a povídalkám nezadají
Prušačky ani Porýňanky:
též Řekyně jsou, Egypťanky
a Maďarky a což já vím;
jsou Španělky, jsou Kastiljanky -
však Paříž, Paříž hraje prim.
Švýcarky, ty jen zakoktají,
též Bretonky a Toulousanky.
Dvě, pařížsky co štěbetají,
usadí všechny venkovanky
i Pikardky a Lotrinčanky.
Když ke Calais se obrátím,
jsou také jakés Engličanky -
však Paříž, Paříž hraje prim.
Nechte mi moje Pařížanky!
Jsou první se svým uměním.
Žvatlají sic i Taliánky -
však Paříž, Paříž hraje prim.
(překlad: Otokar Fischer)
(jak roztomilé (se mi zdá) vyznání)

několikrát byl vězněn a znovu omilostněn, až byl r. 1462 usvědčen z účasti na loupeži na teologické fakultě a měl být oběšen.

Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší;
teď na krk oprátku ti věší,
ať pozná, oč je zadek těžší.
(překlad: Otokar Fischer)
Následujícího roku (1463) byl opět omilostněn a trest smrti mu byl změněn na desetileté vyhnanství. Protože se od té doby ztrácí jeho stopa, je pravděpodobné, že krátce po vyobcování z Paříže zemřel.
Marně se snažím zformulovat, proč se někdo tak "nevycválaný", pohybující se na hranici zákona a vkusu, stal tak věhlasným, že ho překládal už Jaroslav Vrchlický, překlady O. Fišera vznikly kolem r. 1927, že ho ani socialistický režim nevyškrtl z učebních osnov.
Je hodně zajímavé srovnávat, jak si překladatelé poradí...
Fischer:
Já miloval, to nezapírám,
a miloval bych ještě rád,
teď řemenem však břicho svírám -
a v srdci žal a v břichu hlad,
co je pak těžké milovat;
chceš-li se kochat svými city,
dřív o žaloudek musíš dbát:
neb v lásce hbitý, jen kdo sytý.

Eisner:
Pravda je sic, já míval rád
a zas mít nebylo by líto;
však truchlé srdce, hladný řád
v břiše, jež z třetiny je syto,
obé to není k freji hbito.
Kdo flák a zas flák v sebe vpíchá,
on rád pak s láskou rozdá si to;
co dole pýchá, pošlo z břicha.

Loukotková:
Je pravda, že jsem miloval,
a rád bych miloval i dále;
jenomže hlad a v srdci žal
a v prázdném břiše vytí stálé
už milování daly vale.
Nikoho svádět nenapadne,
když nejsou mísy, a ne malé!

Businský:
Je pravda, že jsem miloval,
ba miloval bych do skonání.
Víc bych se ale radoval,
kdybych měl k jídlu něco k mání,
hlad ale v záletech mi brání.
Nejdříve do jídla se dej,
pak bude něco z milování -
ten může v rej, komu je hej.
Asi 13 překladů shromáždila blogerka sherin.blog.cz
Zajímavé jsou i překlady balady o tlusté Margot...

P.S.: Tak tedy ještě Balada o tlusté Margot v překladu Otokara Fischera

Své dámě sloužím-li a mám ji rád,
zda sprostým ťulpasem se proto zvu?
Dovede moc a opětovně dát,
a z lásky k ní já sahám po kordu.
Jak přijdou hosté, džbánek popadnu
a pro víno jdu, aniž ztropím hřmot;
sýr, chléb a ovoce je další chod.
Dím: "Dík," když účet tučně vyrovnán,
"jak vás to chytne, buď vám to zas vhod
zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan!"

Když nemá vindry a chce se mnou spát,
"No, to by mi tak hrálo," na ni řvu,
vidět ji nechci, zabil bych ji snad,
pásek a spodničku i šat s ní rvu,
hrozím, že jí to strhnu jako mzdu.
Za boky chytá se ta Astarot
a kvičí: "Ježíš Marja, na Margot
jsi krátký!" Třísku popadnu co zbraň,
abych ji třeba do frňáku bod
zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan.

Pak řekne: "Mír" a pustí notný smrad -
má život nadmutý jak ropuchu -
a tahat začne mne a muchlovat
a rozkřikne se: "Ne tak pomalu!"
Opilí usnem spánkem ožralů.
Ráno, když břich ji vzbudí ze dřímot,
pozorně, aby nezamáčkla plod,
lehá si na mne. Jsem jak rozmačkán,
jak rajtuje si, vzteklá, čehý, hot,
zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan.

Vše vystaráno! Nebojím se psot!
Jsme stejné ráže. Dvojice jsme slot.
Lehká a pasák. Špinavý jsme rod.
Lne rovný k rovné. Jako u těch vran.
Oh, tahle špína! Špína je nám vhod.
Nás život vypliv. Plijem na život
zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan.
To abychom si Villona moc neidealizovali. Ale originální, rozpoznatelný a živočišný, to tedy je.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 26. března 2013 v 1:01 | Reagovat

V mém bouřlivém mládí byl taky můj oblíbenec a knihu mám doma stále a jak se právě dívám, překlad od Fischera a krásné ilustrace od Svolinského. :)

2 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 26. března 2013 v 6:20 | Reagovat

Navzdory básník zpívá byla v mládí jednou z mých nejoblíbenějších knih.

3 danielinama danielinama | Web | 26. března 2013 v 7:19 | Reagovat

Máš pravdu, kdo by si nepamatoval Villona... Nevím, proč je tak oblíbený, protože je výrazný, svůj a tudíž rozpoznatelný, rozháraný? Ten rozdíl v překladu mě docela překvapil, jistě člověk rozdíly čeká, ale nečeká, že do toho překladatel vloží tolik ze sebe.

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. března 2013 v 8:08 | Reagovat

Aj, aj tak tady budu za barbara, vím samozřejmě kdo je Villon, leč nečetla jsem od něj nic....jen vím že ta Balada o sličné zbrojmistrové zazněla (částečně) v podání Myriam Kantorkové v jednom z dílů Majora Zemana.....;-). Ale jak tak koukám asi navštívím antikvariát.

5 mengano mengano | E-mail | Web | 26. března 2013 v 8:11 | Reagovat

Mám nejraději překlad od Fischera. Villon patří k mým oblíbeným básníkům.K maturitě jsem ho měla poctivě načteného v originále. Kdeže ty časy jsou.:)
Hned, jak se mi v bloglovinu ukázal tvůj článek s prvními řádky básničky, už jsem k tobě mazala. Jen škoda, že jsi nezařadila Baladu o tlusté Margot:)

6 Katka Katka | 26. března 2013 v 10:19 | Reagovat

[4]: Začít můžeš TADY http://www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/~vesely/interesting_texts/Books/villon.pdf
Jsem ráda, žes mi připomněla, odkud "sličnou zbrojmistrovou znám. A ještě "všechno jen do putyk a ženským" se někam vloudilo - nevíš, kam?

[5]: Tak to jsi byla dobrá, jenže když se jazyk nepoužívá...známe to...
A ty tu o tlusté Margot znáš? Mně už se nechtěla přepisovat, taky je opravdu dost drná ta sloka, kterou jsem v různých překladech našla...

[1]: Ty ilustrace bych taky ráda viděla. zajímavé, že ač je Fischerův překlad tak letitý, je moc hezký...

7 Katka Katka | 26. března 2013 v 10:25 | Reagovat

[5]: Dala jsem přídavek - ale ty různé verze překladu jsou zrovna u téhle taky dost zajímavé.
www.obecprekladatelu.cz.mujnovyweb.uvirt10.active24.cz/_.../Pelan...

8 Katka Katka | 26. března 2013 v 10:27 | Reagovat

[7]: Tímhle způsobem odkaz nějak nefuguje. Pokud se do vyhledávače zadá "villon loukotková", tak to naskočí jako první.

9 Miloš Miloš | Web | 26. března 2013 v 13:07 | Reagovat

"dlím v cizotě, kde mám svou domovinu"

Takové náznaky v divadle, v písňových textech, ... jsme v normalizačních časech milovali.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 26. března 2013 v 22:15 | Reagovat

Netušila jsem, kolik překladů jednoho básníka vzniklo a jak moc se to může lišit.
Neskutečné, poučné, děkuji :-)

11 Katka Katka | 26. března 2013 v 22:32 | Reagovat

[10]:Taky jsem se divila. Bádala jsem v tom celý večer a bavilo mě to. Nemáš za co děkovat, jsem ráda, když se to, co stvořím, líbí.

12 signoraa signoraa | Web | 27. března 2013 v 11:57 | Reagovat

Už po přečtení prvních dvou řádků jsem věděla, čí jsou to verše. Můj oblíbený Villon. Je zvláštní, že mi to hned "naskočilo" a někde v zákoutích mého mozku jsem si vzpoměla na další prokleté básníky.
Kéž bych si takhle dokázala vzpomenout na francouzštinu, kterou jsem studovala. ta se nějak z mé hlavy vytratila.

13 helena-b helena-b | Web | 27. března 2013 v 14:12 | Reagovat

Začátek sedmdesátých let. Vynikající profesor literatury a Villon a Jarmila Loukotková " Navzdory básník zpívá". Znám. Na většinu básní si vzpomínám, pár jsem jich znala zpaměti. Díky za připomenutí, možná že by stálo za to, připomenout si Villona ještě trošku blíže.

14 Ježurka Ježurka | Web | 27. března 2013 v 17:08 | Reagovat

Krásné básně, Villona znám a kniha o něm od Jarmily Loukotkové je jedna z mých nejmilejších. Díky za připomínku.

15 pavel pavel | Web | 27. března 2013 v 18:59 | Reagovat

[6]: Mohl bych je i oskenovat a poslat mailem.

16 Katka Katka | 27. března 2013 v 19:19 | Reagovat

[15]: To bys mohl, byla bych ráda.

[13]: A nechceš to udělat ty? Zase z tvého pohledu? Těšila bych se na to :)

17 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 28. března 2013 v 15:11 | Reagovat

Já,ačkoliv milovník poezie, prokleté básníky nečtu. Zato prokletou básnířku M. Desbortes-Valmorovou ano.

18 Katka Katka | 29. března 2013 v 8:28 | Reagovat

[17]: Vím, už jsi o ní jednou psala - teď už jsem si našla, že ji v knihovně mají....:)

19 belloli belloli | Web | 27. září 2016 v 17:05 | Reagovat

nebankovní půjčka online opočno :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama