Prolitá krev

12. března 2013 v 22:29 | Katka |  Knížky
Další kniha Asy Larssonové z řady, kterou spojuje postava Rebecky Martinsonové. Spisovatelka (*1966) za něj dostala Cenu za nejlepší švédský kriminální román.
Další ze série:
Sluneční bouře


Mám ji už tak dlouho půjčenou z knihovny a nemohla jsem se k ní dostat, že už mi vyhrožují, že mi nic dalšího nepůjčí. Chtěla jsem ji proto vrátit, aniž bych ji přečetla, ale dcera o ní tak hezky mluvila, že jsem se do ní pustila a na dovolené přečetla. Stejně jako Šárce se mi nejvíc líbí to, jak jsou vykresleny postavy. Každá má svoje temná zákoutí, o kterých ostatní ani neví, ale jejich chování je jimi řízeno ať chtějí či nechtějí.

Děj se odvíjí od nalezení usmrcené farářky. Opět je zde hodně krutosti, ale také lidského neštěstí, zápasů s vlastním osudem, osobními slabostmi....

Do vsi přichází služebně farářka "modrá punčocha." Zákonitě je trnem v oku mnohým mužům a obětí jednoho z nich. Vrah se cítil přímo ohrožen tím, že povzbuzuje ženy v osamostatňování, zrovnoprávnění....

Další děj prozrazovat nebudu, protože kniha opravdu stojí za přečtení. Neodpustím si ale ukázku toho, co se mi na Larssonové stylu líbí.

Ve vsi žije také duševně zaostalý hoch Míša. Rád zajde do místní hospody, kde mu hostinská Mimmi vždy dá něco dobrého k jídlu. Pohladí ho, projede mu rukou vlasy, poškádlí ho, nutí ho, aby formuloval svoje myšlenky, když se ho ptá, zda má hlad a co si dá, ačkoliv dobře ví, že Míša má hlad vždycky...

Když byly Míšovi tři roky, dostal zánět mozkových blan. Eva zavolala na pohotovost. Řekli jí, že musí chvíli počkat. A takhle to dopadlo.

Mimmi nakrmila Míšu, sedí před hospodou, kouří a odpočívá, když přijíždí farářka Mildred.

Mimmi a Mildred se navzájem představí. Mimmi je trochu překvapená, neví, co vlastně čekala, ale o té farářce toho slyšela tolik vyprávět. Že dělá jen samé problémy. Že je moc otevřená. Že je úžasná. Že je chytrá. A že nemá rozum.
Teď tu stojí a vypadá tak obyčejně. Skoro nenápadně, upřímně řečeno. Mimmi čekala, že bude mít okolo sebe ohromnou auru, ale vidí jen ženu ve středních letech v nemoderních džínsech a praktických mokasínech Ecco.

Celá vesnice lituje Míšova otce, jak to má těžké, když od nich hochova matka utekla.

Mildred se mezi obočím objeví ostrá vráska. Zkoumavě se zahledí na Mimmi.
"Míša je dar," řekne.
...........
"Nechápu, proč lidé o Míšovi pořád mluví, jako by byl nějaké břemeno. Napadlo vás někdy, že v jeho přítomnosti má každý vždycky dobrou náladu?"
...........
"Já přece vím, že to má Lars-Gunar těžké. Ale kdyby Míša nebyl mentálně postižený, opravdu by dělal otci větší radost? Pochybuji."
............
Mimmi uvažuje

Lars-Gunar občas vybuchne z pocitu hořkosti vůči Míšově matce, vlastnímu otci a celému světu. Štvou ho Míšovy nedostatky. Sebelítost smísená s nenávistí, které dají chlapi naplno průchod jen tehdy, když pijí. Ale která neustále dřímá pod povrchem. Míša někdy svěsí hlavu, ale jen na pár vteřin. Je to šťastné dítě v těle dospělého muže. Dobrota a upřímnost sama. Hořkost a tupost ho netrápí.
Kdyby neměl poškozený mozek. Kdyby byl normální. Dovede si předstvit, jak by ta krajina vztahu mezi otcem a synem vypadala. Drsná a nehostinná. Poznamenaná pohrdáním vlastní skrytou slabostí.
Mildred. Ani netuší, jakou má pravdu.

Pocit hořkosti otce dovede k hrozným činům.

P.S.: Můj včerejší zážitek
Ústav sociální péče poblíž nás, od nás odebírá jablka, ze kterých chovanci v rámci pracovní terapie dělají křížaly. Ošetřovatelku vždy doprovází někdo z nich. Prodavačka váží jablka a je požádána, zda by JÍ mohla ukázat své gelové barevné nehty.
"Mmmmm. No jo, krásná ženská," hodnotí ONA.
"Tak dík," vděčně odpoví prodavačka.
"Čtyřicetiletá," dodá s určitým despektem upřímná a bezelstná ONA.

Příběh má ještě dohru. Večer si vyprávíme v mezihrách na bowlingu s "kamarádkou" své denní zážitky. Dojde i na tento.
Úšklebek. Proč?
Rozhovor pokračuje a dostáváme se k tomu, že k jejich ústavu patří i hospůdka, ve které ONI ráno uklízejí...
"No doufám, že tam taky nevaří."
Jako by mi vrazila facku. Proč já jí to povídám? Proč ona tak blbě reaguje?
Protože jsem hloupá. Vím, že tak bude reagovat, znám ji a přesto....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 12. března 2013 v 23:22 | Reagovat

Nevím, jestli jsem tvůj dodatek dobře pochopil, ale někteří lidé se štítí těch, kteří jsou duševně zaostalí.
V Bochumi mne už několik let potkává jeden takovej muž a pokaždé mne zdraví a podává mí ruku. Má z toho radost, protože ji přijmu. Nakonec pokračoval, že mne chtěl i hladit po hlavě. To jsem si říkal, zdalipak si ruce, třeba po návštěvě toalety, umyje. Teď tu jeho ruku k jeho nelibosti odmítám. Všeho s mírou. :D

2 Katka Katka | 12. března 2013 v 23:32 | Reagovat

[1]: Myslím, že jsi to pochopil správně. Máš pravdu, že oni tu míru neznají a svoji přízeň stupňují a pak je těžké to ukočírovat. My si nejspíš neumíme vůbec představit, co to pro ně znamená.

3 Katka Katka | 12. března 2013 v 23:33 | Reagovat

[2]: Dokud není někdo z nich náš nebo "náš."

4 danielinama danielinama | Web | 13. března 2013 v 7:39 | Reagovat

Tak já se ještě pořád nemůžu nějak k těm severským detektivkám přesvědčit.
Ono to s duševně nemocnými lidmi bývá někdy složité. Měla jsem spolážačku, byla normálně chytrá (downův syndrom), ale chovala se divně. Bylo mi jí líto a ona se na mě celkem i upnula. Problém byl v tom, že neměla odhad, cit v rukách atd. úplně jsem začala mít strach, že mi ublíží.Kupodivu tím jak jsem ochladla, ochladla i ona a začala se věnovat jiným kamarádkám (tedy holky z toho měly legraci, ale to ona nepoznala, takže vlastně prožívala radost z kamarádství). Pak přišla opožněná puberta a to už z ní měli strach všichni. Když si ve škole stěžovali, tak se dozvěděli, že strach mají i její rodiče, že je nezvladatelná atd. tak se stížnosti nakonec nějak zametly pod koberec a ona normálně dostudovala...

5 Katka Katka | 13. března 2013 v 8:21 | Reagovat

[4]: Přesvědč se (takhle se to opravdu píše??? :D) Litovat nebudeš. Je jich hodně, já bych rozhodně doporučovala tuto a Jo Nesba a samozřejmě Larssona - Milénium (tři části).

Ano, je to těžké a někdy určitě i nemožné. Ale měli bychom umět je alespoň bez pošklebků tolerovat.

6 signoraa signoraa | Web | 13. března 2013 v 11:15 | Reagovat

Musím se přiznat, že tuto autorku neznám, ale úryvky a tvá recenze mě zaujaly.
Moje kamarádka má postiženého syna a já zpočátku nevěděla, jak k němu přistupovat. Ted' je mu dvacet, žije ve svém světě a já zjistila, jak je ten jeho svět bohatý a dokáže o něm zasvěceně vyprávět. Umím mu naslouchat.

7 pavel pavel | Web | 13. března 2013 v 13:24 | Reagovat

[6]: Někdy bys mohla o něm, jestli můžeš, víc tady nebo u sebe napsat.

8 danielinama danielinama | Web | 13. března 2013 v 13:40 | Reagovat

[5]:No zní to sice divně, ale fakt přesvědč se :-)  No, já už jsem se skoro přesvědčila, ale zdá se, že v knihovně nemají ani Larssona, ani Nesba ani Larssonovou a něco už je i víckrát zamluvené. Ale nevadí, teď jsem stejně zavalená knihami, během jednoho týdne jsem byla v knihovně 3x a vždy přinesla náruč knih. Tak jsem si musela zakázat si něco půjčovat, dokud tohle všechno nepřečtu :-) Alespoň jsem si konečně začala psát knihy, které si musím půjčit a severské detektivky jsou na seznamu :-)

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. března 2013 v 15:24 | Reagovat

Ukládám si název knihy i autorky ke knížkám, které si chci půjčit z knihovny. No vidím, už se mi seznam opět zvětšuje, už od této autorky mám psané 3 doporučené knihy! :-)

10 Katka Katka | 13. března 2013 v 18:08 | Reagovat

[6]: Když jsem sbírala odvahu pro práci dobrovolnice, slýchala jsem, že práce s handicapovanými obohacuje, ale neuměla jsem si to představit. JE TO PRAVDA.

[8]: [9]:Taky se mi stává, že jdu JEN VRÁTIT a zase neodolám a jakmile se rozhlédnu, tak něco přinesu. Dnes jsem to zvládla. Jen jsem vrátila to, na co mají zámluvy a já už to mám přečtený....Můj seznam na základě doporučení někoho (i tvoje - teď právě čtu Věnečky) je taky pěkně dlouhý....Ale to je dobře. Když nemám nic ke čtení a dalších několik ve frontě, jsem z toho nesvá.

11 Radka Radka | E-mail | Web | 13. března 2013 v 19:33 | Reagovat

Mrzí mě, že nemám čas číst, musím pečlivě vybírat. A Ty tady máš vždycky tak skvělé tipy!
Ano, lidé s handicapem umí obohatit. Kdysi jsem nevěděla, jak s takovými lidmi jednat. Pomohlo mi, že k nám párkrát přijela sestřenice s postiženým synem (mentálně i fyzicky). Byli naprosto úžasní, protože se k němu chovali úplně normálně! Jasně, pomáhali mu s oblékáním, občas jídlem. Ale jinak mezi zdravým synem a ním rozdíl nedělali. Dnes již nežije, ale co pro něj dělali, bylo neskutečné. Smekám za to, co dokázali. Protože oni to považovali za naprosto normální.

12 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. března 2013 v 7:58 | Reagovat

[11]: Určitě to celou rodinu obohatilo, takzvaně vyrostli. I zdravému synovi je to dobrý vklad do života vyrůstat vedle postiženého bratra.

13 Radka Radka | E-mail | Web | 14. března 2013 v 18:35 | Reagovat

[12]: Ano, ten zdravý, i když mladší, se bráchy zastával, pokud se mu někdo smál. A hodně mu pomáhal. Určitě to všechny posunulo, i když odchod je na nějakou dobu zastavil. Ale zase žijí dál a jsou šťastní :-)

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. března 2013 v 18:38 | Reagovat

[13]: Odchod je taky posunul. Někdo vidí smrt v blízké rodině třeba hodně pozdě a pak reaguje neadekvátně, tito lidé už ví, že je součástí života.

15 Katka Katka | 14. března 2013 v 20:50 | Reagovat

[11]: Myslím, že se taky jednou dočkáš, že budeš mít na čtení čas a klid. Teď máš jiný úkol.

[14]: Přijmout, že smrt je součástí života je velmi zklidňující. Málokdo to umí a ten, kdo to tak bere, je považován za necitu....Podle mého názoru to nevypovídá nic o tom, jaký jsme měli vztah....

16 Radka Radka | E-mail | Web | 14. března 2013 v 21:11 | Reagovat

[15]:Snažila jsem se smrt maminky brát jako konec fyzické existence a přechod na jinou. Všichni mě měli za blázna.
Dnes za mnou přišel kolega, před pár dny zemřel jeho otec, zítra má pohřeb. Téměř s námi nepromluvil. Dnes za mnou přišel a já cítila, že potřebuje uklidnit. Byl rád, že slyší názory, které neberou odchod jeho otce jako definitivní, že snad ještě existuje možnost mu říct co nestihl, že nepůsobí jako necita, když nebrečí. Jen to potřebuje čas..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama