Klopotná cesta k poezii - 4. - Marcelina Desbordes - Valmore

30. dubna 2013 v 20:06 | Katka |  "Moje" poezie
Myslela jsem, že další pokračování už nazvu jinak, že už vynechám to slovo klopotná. Ale ne. A asi nikdy ne. Dá mi hodně práce se prokousat. Co jsem v mládí zanedbala, těžko se dohání.

Tip na verše jediné ženy - prokleté básnířky Marceliny Desbordes - Valmore (*1786 Douai, + 1856 Paříž) jsem dostala od Pižlíka.
Přiznávám, že do té doby jsem o ní neměla ani potuchy (o Marcelině - ne o Pižlíkovi Mrkající).
Nejprve jsem četla, až potom hledala na wiki informace o jejím životě, abych našla kořeny toho lkaní a toužení. Pro smutnou lyriku měla básnířka věru dosti důvodů.

Jaroslav Vrchlický v antologii Moderní básníci francouzští (1893):
Velký lyrický talent pí Valmorové vynikl v některých elegiích a písních, v nichž ozvaly se přirozené akcenty trpícího ženského srdce neobyčejnou bezprostředností a silou. Život její byl jeden řetěz dobrodružství a strádání.

Život s manželem neúspěšným hercem a starost o pět dětí ovlivnily její tvorbu, která je poněkud depresivní. Celý život tesknila po muži, který ji - svobodnou matku opustil a jehož jméno nikdy neprozradila. Zároveň neúnavně podporovala svého netalentovaného - krásného Valmora - "o sedm let mladšího, pateticky obolavělého, třebas poctivého ješitníka a slabocha, jehož herecká neschopnost, ustavičně roztoužená po scénách pařížských, stačila stěží na hladová jeviště venkovská." (Václav Černý) Udržovala ho v iluzi, že je vynikající, jen zneuznaný herec. Trýznila se myšlenkami, že svým dětem nedává (pro svou rozervanost a své strádání) dost a proto péči o ně přehrávala, stejně jako přeháněla ve všem. I v pozdním věku s ní cloumaly romantické city naplno a odrážely se v jejích básních.
Pochována je na Montmartru v blízkosti hrobu Heinricha Heineho.

Jejího díla si cenili básníci jako Baudelaire, Verlaine, Rimbaude...Anatol France prohlašoval Opadaný vínek za jednu z nejkrásnějších básní, jež byly kdy napsány. Verlaine o ní v článečku v Romantickém umění prohlásil, že je to vedle Sandové, "jediná geniální a talentovaná žena tohoto století, a všech století, spolu se Sapfó snad a svatou Terezou."
Baudelaire ji charakterizoval takto: "byla ženou, byla vždycky ženou a naprosto nebyla než ženou."
Co`s z něho udělal?

Ty jsi měl srdce mé!
Jak jen je unésti!
Srdce tak za srdce,
štěstí tak za štěstí!

Tvoje se vrátilo,
já nemám jiné víc,
tvoje se vrátilo,
moje se ztratilo!

Opadal list i květ,
opadlo ovoce,
barva dech, list i květ,
bolí to hluboce.

Co's z něho udělal?
Proč mne stih' lásky zmar?
Co's z něho udělal,
bylo přec - sladký dar!

Jak dítě, v zoufání
jež matka opouští,
jak dítě v zoufání,
nikdo je nebrání.

Ty jsi mne opustil
ve hořkém životě
a Bůh jen vidí to,
v jaké lkám samotě!

Víš-li pak, přijde čas,
kdy budeš v světě sám,
víš-li, že přijde čas,
kdy láskou vzplaneš zas?

Budeš mne volati,
ticho však tu i tam,
budeš mne volati,
lkáti, si zoufati!

Ku vratům přijdeš rád,
jež jsem ti zavřela,
jako kdys zaklepat,
když jsi mne míval rád.

A kdos ti řekne pak:
Prázdný dům, umřela,
umřela! - Řekne tak…
Čí s tvým však zvlhne zrak?
Tento překlad (bohužel není uvedeno od koho) je na wiki. Já jsem báseň nejprve četla sbírce Knížka něžností, kde Desbordes - Valmorovou přebásnila Zdeňka Pavlousková.

Co jste učinil?

Srdce tvé je mé,
mé se k tobě vine:
sebe za tebe,
nebe za nebe.

Tvé je vráceno,
já už nemám jiné,
tvé je vráceno,
mé je ztraceno!

Lupínek a pel
a sám z růže kvítek,
lupínek a pel,
vůně kadidel.

Co jste učinil,
Pane můj, však víte!
Co jste učinil
z líbezných těch chvil?

Dítě na ptaní,
co ztratilo mámu,
dítě na ptaní,
nikde zastání.

Zanechals mě zde
hořkou a tak samu,
zanechals mě zde,
jen Bůh vidí, kde.

Víš, že jedenkrát
v samotě své vlčí,
víš, že jedenkrát
Lásce budeš rád?

Budeš zaklínat -
ticho, všechno mlčí -
budeš zaklínat,
na mne vzpomínat.

Přijdeš zamyšlen
zvonit u mých dveří,
milý jak v ten den
přijdeš zamyšlen.

Hlas ti zvěstuje:
"Pozdě!...V hrobě leží!"
To ti zvěstuje.
Nepolituje!


Ještě jedno srovnání překladů:
Mám srdce na prodej

Mám srdce na prodej,
chceš-li je koupiti,
mám srdce na prodej,
chceš-li, však nesmlouvej!

Cit lásky Bůh mu dal,
můžeš mu něžnosť dát,
cit lásky Bůh mu dal,
sobě jen aby plál.

Cenu ti udělám,
chceš-li ji vskutku znát,
cenu ti udělám,
nediv se tomu sám!

Své-li jsi neztratil,
dej a buď pánem mým,
své-li jsi neztratil
dej, bys mé zaplatil!

Nemáš-li celé, slyš,
pak budu míti bol,
nemáš-li celé, slyš,
konec je všemu již!

Zavru v něm každý cit,
pro celý život kol,
zavru v něm každý cit,
Bůh jen je bude mít!

Do naší lásky snů
život je srázů pln,
do naší lásky snů,
čítá on, málo dnů.

A duše dá se v chvat,
jest čistý peřej vln
a duše dá se v chvat -
bud mřít - bud milovat!
(wiki)
Upřímná
Srdce na prodej,
chceš je mít? Je volné.
Srdce na prodej,
chceš-li, nesmlouvej.
Kuté od Něho -
čiň! a bude svolné.
kuté od Něho
pro jediného.
Dřív však povím, zač
srdce moje stojí,
nejdřív povím zač,
teprv pak se mrač!
Své-li celé máš,
dej! a budu tvojí.
Své-li celé máš,
za mé svoje dáš.
Není-li už tvé,
sejde tedy z koupě,
není-li už tvé,
domluvili jsme.
Mé se propadne,
uzavřené skoupě,
mé se propadne,
Bůh je dopadne!
Příliš uhání
život, voda čirá,
příliš uhání
pro milování.
Rychle šumí rej,
nač se duše vzpírá?
Rychle šumí rej:
Miluj! Umírej!
(přebásnila: Zdeňka Pavlousková)
Na první čtení mě zaskočila pro mě poněkud archaická slova "Jdi už, má muko světelná, už dost jsem byla předěšena, nadojímána, natěšena...."
Jako vždy jsem nechala vše uležet, sem tam nahlédla znovu, pročetla dlouhý doslov Václava Černého z r. 1945, kde pro nás nastiňuje životní východiska Marcelininy lyriky....a když jsem začala psát článek - hle! Vnímám to jinak, zjišťuji, že mnohé z citů prokleté básnířky jsem prožila taky, ale nikdy bych je nedokázala veršem vyjádřit.
No, řekněte, netoužily(i) jste nikdy podobně urovnat milenecké spory? Zapomenout na sváry, které vámi lomcovaly?
Vzkázání od ženy
Sám od sebe-li dal ses na pokání
a jestliže
sám od sebe mne chceš, nech přísahání
a pomni, že
sen čarovný a slib, byť sebe větší,
psán nebo čten,
jak Bůh to chce, vždy musí slzou něčí
být zaplacen.
Jestliže zem i po tmě, bouřce může
se rozesmát,
pláč osušme a mysleme jen růže,
načpak se bát?
Vím: slovo tvé mi ještě milovaně
v mou cestu zní,
však "navždycky" už neříkej mi planě,
jen "nazítří".
Dni, předešlé dni, kdys vonné od neviny,
dni, květný trs,
dni raněné a v poutech otročiny
pod tíhou slz:
té zašlosti, jež rozum jenom zebe,
si nevšímej!
Jak při hvězdách hoch tají dech, krom nebe
nic nevnímej!
Když bez trestu smí láska druhou vlnou
se vzdemout zas,
by proudila pod onou strastiplnou...:
na tento vzkaz,
hlas duše mé, jež vyčkává svou chvíli
ve strážné tmě
sníc o tobě, na tento vzkaz přijď! milý,
a vem si mě!
Myslím, že i tohle se nám (i vám?) někdy stalo:
Vzpomínka
Když jednou večer zbled a slova postrašená
pohasla na chvíli už v polou souvětí,
když oči, zvednuvše svá víčka rozpálená,
přenesly na mne bol, jímž zdál se trpěti,
tenkráte tvář, kam pad svit záře vzrušené,
jež o můj cit se vzňala,
živě se obtiskla v hlubinách duše mé:
ne on, já milovala!
A tak jsem cestou klopotnou došla k závěru, že právě tyto verše přijdou náramně vhod, když je (i dnešní) žena naladěna na "krasosmutnění."
Dost by mě však zajímal chlapskej názor. Jestli jsou tak uznalí jako Baudelaire, Verlaine, Vrchlický a ti druzí....nebo si řeknou "baby bláznivý...." , tak, jak předpokládám od chlapů z mého okolí Mrkající

Mně se líbí spíš to, jak charakterizoval Marcelinu Desbordes - Valmorovou

Baudelaire

Žádný básník nebyl přirozenější, žádný básník nebyl méně umělý. Toto kouzlo se nepodařilo napodobit nikomu, poněvadž je naprosto původní a ryzí. Zapomenuta? Kým, prosím vás? Těmi, co nic necítí a proto nemohou na nic vzpomínat!

P.S.: Překladatelka Zdeňka Pavlousková se narodila r. 1898 v Kralupech nad Vltavou, kde byl její otec několik let starostou. Ona se podílela na tamním kulturním životě jako zpěvačka ve sboru, herečka, členka Sokola. Provdala se za architekta shodného jména a přestěhovali se do Ostravy. Zde ve svém bytě vedli literární salon, který navštěvoval třeba i Rudolf Firkušný a Rafael Kubelík. Mezi její přátele patřil i Jaroslav Seifert. Po smrti manžela se stala vrchní sestrou v nemocnici v Ostravě.
Překládala francouzské prokleté básníky, ale třeba i Hugovy Bídníky.
Dožila se 95 let (+1993).
Taková "velká" žena a já o ní neměla ani tušení. Připomíná mi jinou obdivuhodnou osobnost - Jaroslavu Moserovou. Ale o té až jindy.






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 30. dubna 2013 v 20:48 | Reagovat

Jedno je jisté. Kdyby s ní ten milovaný muž zůstal, nemohli bychom dnes číst její básně.
Často bolestně vzpomínáme na své někdejší lásky ať už je opustíme my, nebo ony nás. A ty se kterými zůstaneme, pro ty často už jen zbývá próza. :D

2 Katka Katka | 30. dubna 2013 v 21:26 | Reagovat

[1]: Tak to jsi trefil :)

3 Vendy Vendy | Web | 1. května 2013 v 0:53 | Reagovat

Já znám přebásnění Zdeňky Pavlouskové a nejvíc se mi líbí. Možná proto, že jsem je četla jako první a další překlady jsem objevila později, nebo mi to připadá výstižnější.
Valmorovou mám moc ráda, ona je plná citu a přitom není sentimentální. Je to skutečné.

4 Daniela Daniela | E-mail | Web | 1. května 2013 v 6:44 | Reagovat

Nepoznám túto poetku, ani veľmi básne nečítam. Netvrdím, že vôbec nie, ale málo. Tiež som sa viackrát zamýšľala nad tým, že ten, kto prekladá báseň z pôvodného jazyka, to má ťažké a ako je vidieť z tvojich porovnaní, nie vždy to musí byť to isté, čo napísal pôvodný autor. Mojím obľúbeným je Prévert a ako žiačka som mala veľmi rada Hviezdoslava. Vidíš, už mi napadlo, kde moja sestra prišla k takým literárnym schopnostiam. Ja som jej ako maličkej pred spaním recitovala rôzne básne, najčastejšie napr. Eža Vlkolinského práve od Hviezdoslava :-)
Čo sa týka češtiny, nikdy som sa ťa na žiadne české slovo nepýtala, čo znamená, lebo som to nepotrebovala, ale slovo klopotný som nepoznala dovtedy, kým som ho nevidela u teba na blogu. Ani pri ňom som si nikdy až do tejto chvíle nepozrela, čo presne znamená. Zistila som, že znamená presne to, čo som si aj myslela, čo mi vychádzalo z textu. Je to nejaký archaizmus alebo sa to slovo úplne bežne používa?
Na záver sa ti chcem pochváliť, že som práve pred dvomi dňami dostala báseň priamo od autora. Mám ju na mojom najnovšom blogu v článku pod názvom Blogový svet je zaujímavý.

5 Katka Katka | 1. května 2013 v 7:57 | Reagovat

[4]: Slovo klopotný asi vyznívá opravdu archaicky. Normálně tak opravdu nemluvím, ale sem mi nějak samo vlezlo. Znamená, že ta cesta je obtížná, že po ní klopýtám, když se snažím dojít ...
Ty jsi tedy byla dobrá sudička pro svoji sestru. Já jsem určitě od Hviezdoslava nic nečetla, brala jsem ho jenom jako učební látku v literatuře. Kdybys mi něco poslala na mail, docela by mě zajímalo, z čeho tvoje sestra načerpala své schopnosti :)
Hezký první máj. U nás to tedy moc hezky nevypadá, ale není to jen o počasí, že?

6 Daniela Daniela | E-mail | Web | 1. května 2013 v 8:15 | Reagovat

[5]: Viac, ako ti napíšem tu, ti neviem do mailu napísať. Ja to sama veľmi neviem, pretože som s ňou bola veľmi málo. Keď som odišla z domu na strednú, ona mala necelých päť rokov a po strednej som sa domov nevrátila, zostala som v Bratislave. Domov som chodila už len na víkendy, aj to nie na každý a keď som sa zamestnala, tak ešte menej často. Takže mnoho vecí išlo pomimo mňa :-)Ale ja jej schopnosti, bohužiaľ, nemám. Preto sa radšej vyjadrujem fotkami.

7 Daniela Daniela | E-mail | Web | 1. května 2013 v 8:59 | Reagovat

[1]:...alebo časté spomínanie na bývalku na blogu :-) Všimla som si. Už som to chcela kedysi komentovať, no teraz je tá príhodná chvíľa :-)

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 1. května 2013 v 10:32 | Reagovat

Přiznám se a kaju, jediné verše, které jsem byla ochotná číst, byly ty moje :-D, a verše dědečka mého manžela, jinak ani ťuk. Holt kulturní barbar, no :D.

9 Jitka Jitka | E-mail | Web | 1. května 2013 v 12:15 | Reagovat

Nejsem žádný znalec poezie. Buď se mi líbí, nebo nelíbí. Tohle líbí, ale hodnocení po mně nechtěj.

10 Katka Katka | 1. května 2013 v 13:18 | Reagovat

[6]: Já myslela přímo nějakou Hviezdoslavovu báseň, ne podrobnosti z vašeho soužití :D

[8]: Jakejpak brbar? Každej je na něco. A jen někdo na nic :D Já bych tedy nezveršovala nic...Manželův dědeček byl básník? A zveřejňoval svá díla? Nebo veršoval jen pro své lásky?

[9]: Však k tomu asi poezie je, aby se líbila nebo nelíbila? Hodnotit netřeba (od toho jsou jiní), stačí pocity.

11 Daniela Daniela | 1. května 2013 v 17:49 | Reagovat

[6]: Tebe sa to nebude pozdávať, lebo to je úplne iná slovenčina a to sa mne na tom páčilo, že to  je také iné. Dnes by som to už možno ani nečítala.
Hviezdoslav -
http://zlatyfond.sme.sk/autor/56/Pavol-Orszagh-Hviezdoslav

12 Pižlík Pižlík | Web | 3. května 2013 v 9:17 | Reagovat

To jsi mi ale udělala radost. Básně Opadaný vínek a Růže Sa'dího znám už přes třicet let nazpaměť. Ještě přiber k oblíbeným Oněgina a budeme jako dvojčata.:))))

13 Katka Katka | 3. května 2013 v 12:21 | Reagovat

[11]: Máš pravdu, že to je pro mě hodně obtížná slovenština. Ale děkuju.

[12]: Na Oněgina taky dojde :D Nevíš, co znamená to jméno v Růže Sa'dího?

14 fbg fbg | 30. prosince 2013 v 16:12 | Reagovat

Taky napsala:

"Bobeček vykadil sebe
ze zadečku posvátného.
Blůůéé. Topím se v blitcích.
                            Pokakání!
Sláva výměškům vyloučeným
z lidského těla.
Aj se pokadil!

Tak skočte do těch blitků! Teď!!!
Okamžitě! Ihned! A blejte, přispějte!
Koukejte se mi
              na hubu,
co zní vylézá, blůíéá!
A pak se do toho pokaďte,
čůrejte, jedno, jak husté čůránky
budete čůrat.
A pak se v tom
              vyválejte,
sjeďte se trávou, heroinem,
chlastejte vodku a rum!
Kouřete, zkuřte se k bláznoství!

Hned!"
To je nádhera, že, vyválet se v blitcích!

15 hhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhh hhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhh | 4. ledna 2014 v 19:08 | Reagovat

[14]: byla pomatená, básník nemluví o blitcích..teda ten pořádný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama