Knížky s příběhem - 2. - pokračování

21. dubna 2013 v 21:46 | Katka |  Knížky
Premárněný čas slovenské spisovatelky Jany Chmelové má pokračování.

Paní spisovatelka Jana se mi ozvala v komentáři.

Strašně ráda poslouchám nebo čtu slovenštinu. Zdá se mi, že oproti češtině je velmi zdvořilá a noblesní. Alespoň v podání těch, které mám ráda a nyní i v podání Jany Chmelové. I proto moc děkuji za komentář, za to, že si mohu dříve i nám tak blízkou řeč užít.

Přiznávám, že jsem napoprvé román četla hlavně s ohledem na samotný příběh.
Poté, co jsem si dnes velmi ráda přečetla komentář, jsem o jeho slovech přemýšlela kopaje přitom jahodový záhon....a uvědomila si, co jsem už dokázala ve svém životě promarnit já.

Jako první mě zase a znovu napadá promarněná příležitost sblížení s bratrem.
Můj bratr byl o pět let starší. V dětství je to velký rozdíl, a proto jsme spolu nebyli moc velcí kamarádi. V době, kdy mně bylo 6 a jemu 11, nabyl dojmu, že ho rodiče, na rozdíl ode mě, na dva roky opustili. Od toho se odvíjel celý jeho život a já už jsem o tom psala 31. 3. 2012.
Až když zemřel, jsem ho, až zpětně podle toho, co po něm zbylo, poznávala. Nejvíc mě dojaly nedokončené ptačí budky a krmítka, která nestačil rozvěšet....promarnila jsem svoji šanci opravdu mít bratra. Vzpomínka na bratra se mi určitě vybavila v důsledku dvou po sobě jdoucích komentářů slovenských sester (Daniely a Jany)...tam je jasné, jaký je jejich vztah...
Bohužel to nebyla poslední z mých promarněných šancí. Nikdy asi nebudu tak moudrá, abych si nenechala protéct mezi prsty příležitost ke sblížení s některými lidmi, jejichž přítomnost je tak běžná....a najednou není a už se nikdy nevrátí.

Poté, co bratr zemřel a i v jiných pro mě težkých chvílích, jsem mívala takové puzení vypsat se z toho. Myslela jsem, že to, co se mi honí hlavou, obsahuje i určité střípky moudrosti, které by mohly někoho zajímat nebo mu dokonce pomoci a mně by se třeba ulevilo...zkusila jsem, ale neuměla jsem to. Já prostě umím napsat jen něco jako školní sloh.

Jsem ráda, že mě "šťouravá Daniela" přiměla k tomu, abych se k románu její sestry vrátila.

Děkuji oběma - Daniele i Janě (Chmelové) Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 22:44 | Reagovat

Přiznám se, jsem líná číst slovenštinu, bohužel. Jinak kniha vypadá dobře.:-) Technická poznámka - nešel mi otevřít ten odkaz na bratra...

2 danielinama danielinama | Web | 21. dubna 2013 v 22:57 | Reagovat

Komentář od Jany je hezký. Já na knížky "ze života" moc nejsem, takže ani tyto neznám.Osobně si ale myslím, že vypsat se z nějakých emocí je dobré, zvlášť když umře někdo nečekaně a člověk se nestihne rozloučit...

3 Daniela Daniela | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 23:34 | Reagovat

Aj ja som dnes večer myslela na komentáre pod tvojím článkom o knihe Premárnený čas. Hlavne som premýšľala nad tými, ktoré hovorili o tom, ako im čítanie slovenčiny robí problémy. Dnes večer som sa v relácii Colnica/Celnice počula vyjadrenie jedného mladého Čecha, ako pôsobí na neho to, keď počuje hovoriť po slovensky mladé dievča. Vraj sexisticky :-o Musela som sa tomu zasmiať. No o chvíľu zase v debate, kde boli Česi aj Slováci, sa mladý Čech spýtal moderátorky, aby mu preložila slovo ťarcha. Adela Banášová nemala problém toto slovo okamžite preložiť do češtiny. Naozaj sa niektoré slovenské slová nedajú pochopiť ani z kontextu?
Našla som si aj článok, kde píšeš o vzťahoch s rodičmi a s bratom. Život nie je jednoduchý, preto ja mám na rozdiel od predchádzajúcej autorky komentára knihy zo života rada.

4 pavel pavel | Web | 21. dubna 2013 v 23:41 | Reagovat

Taky jsem se s bratrem, byl o 9 let starší, nikdy moc nesblížil, i když tu snahu jsem měl. Nenalezli jsme společnou řeč a bylo to nejspíš našim zcela odlišným charakterem a pohledem na život. Já byl do světa a on samotář. Ale myslím, že to jakési odcizení u sourozenců bývá dost časté, takže si nemůžeme nic vyčítat... takový je zkrátka život. :)

5 Kitty Kitty | Web | 22. dubna 2013 v 8:28 | Reagovat

V životě nastanou různé situace. Nedávno jsem se rozkmotřila se sestrou. Ale jako novoroční předsevzetí jsem vysvětlila, v čem je náš bolestivý bod, a je zase vztah v pořádku. Hašteření v našem věku už nesmí kalit vztahy s nejbližšími. Je třeba vytěsnit jádro nesváru a plnit si novoroční předsevzetí. Co kdybych to já nebo ona nestihla...
Chmelovou si seženu. Už dýl vyhledávám (nebo si vyhledávají mně) knížky o lidské psychologii a baví mě se z nich a o jejich problémech poučit. Nikdy není pozdě, když je ještě čas. Ješitnost nebo hašteření do normálního vztahu nepatří...

6 Katka Katka | 22. dubna 2013 v 8:32 | Reagovat

[4]: Kdyby on býval byl spokojenej, tak by mě to asi tolik nesbralo. Ale nebyl.

[5]: Musím říct, že mě právě knížky na téma vztahů mezi lidmi asi baví nejvíc. Hledám v tom paralely nebo naopak rozdíly, často i pochopení toho, co se mi děje....
No zpestřím to kriminálkama....:)

7 danielinama danielinama | Web | 22. dubna 2013 v 13:37 | Reagovat

[6]:No mě také baví knížky o psychologii, ale jde o odborné publikace. A baví mě i vysloveně psychologické popisy v jiných žánrech.
Paralely hledáš v jaké tvorbě, v odborné nebo v románech?
A nečetlas třeba knihu Všichni draci našeho života? Jsou to komentované příběhy z reality, četla jsem to před lety, ale dodnes je mi smutno z příběhu matky, přitom je to napsáno dost civilně. Takových "komentovaných" knih je samozřejmě spousta, ale většinou jsou zaměřené na jednu oblast, tady je zachyceno hodně krizových situací, které mohou člověka potkat.

8 pavel pavel | Web | 22. dubna 2013 v 23:22 | Reagovat

Dnes jsem neměl skoro nic v plánu, tak jsem si vyšel do Vršovic a ten kostel ti vyfotil. V příštích dnech to dám na blog. Mimochodem dnes bylo ve zprávách, že vitrína na korunovační klenoty je taky od Gočára.
Tu banku, lepší fotografie i z vnitřku, najdeš i na internetu když klikneš na legiobanka foto.

9 Pižlík Pižlík | Web | 26. dubna 2013 v 17:52 | Reagovat

Já, když čtu slovensky, strašně rychle se unavím.
Mám co dělat, abych přečetla komentáře Daniely a nebo její přístpěvky na faceboku. Celá kniha by byla nad moje síly.

10 Hanka Hanka | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 23:40 | Reagovat

Za totality i dlouho potom jsem četla převážně knihy ve slovenštině. Objednávala jsem si je, protože mi připadalo, že ve slovenštině vycházejí mnohem zajímavější tituly.
Mám sestru o necelé tři roky mladší, ale moc blízké si nejsme, máme tak odlišné povahy a zájmy, že nám to spolu nějak nejde dohromady.
Jak vidíš, Katko, není to nic neobvyklého, ale chápu, jak se asi cítíš.

11 Miloš Miloš | Web | 27. dubna 2013 v 20:23 | Reagovat

Katko, ty máš tedy přehled. Já čtu vlastně skoro jen "prověřené" autory a díla a i tak vidím, že toho, co bych chtěl přečíst, je tolik, že to nikdy nezvládnu.
Tys asi prodělala nějaký kurz rychločtení, že můžeš každou chvíli psát o zase další knize. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama