26/52

30. června 2013 v 21:45 | Katka |  (ne)malé radosti
24. 6. - naše kočka už má dožito. Dnes paní doktora ukončila její nevyléčitelné trápení. TO není radost. Ani (ne)malá.
Přesto tu chvíli zařazuji do této rubriky, a to pro chování paní doktory. Naše kočka byl obyčejný nalezenec od popelnic, která nám po léta dělala společnost v kanceláři. Byl to kromě záchrany kotěte způsob, jak může mít Eliška kočku, po které tolik toužila, ale nebyla možnost mít ji v domácnosti se třemi psy a volně poletujícím papouchem...
Zpět k paní doktorce. Ta chvíle byla nejtěžší pro mémo útlocitného manžela. Já to snáším vcelku dobře. Smrt je součástí života, není smutná. Smutné je, když se za života má ať člověk nebo zvíře špatně, když o ně není s láskou pečováno. To naše kočka měla bohatě.
Tak konečně - paní doktora vše provedla klidně, s pohlazením, milosrdným uspáním a pak teprve usmrcením, následnou pečlivou kontrolou, jestli vše proběhlo tak, jak má. Nepočítala minuty, které s námi strávila, nevystavila účet (na to je čas při příští návštěvě....). Věděla jsem, že to tak bude, protože už jsem to zažila s naším valachem Parkietem. Taky jsem ale zažila přístup jiných "ranařů" s titulem MVDr.
S touto paní doktorkou se nebojím ani nemocí ani konců svých zvířat. Takový je život.
Následovala první prohlídka štěňat a mně to přišlo skoro symbolické. Jeden milovaný tvor odešel, dva přišli...

25. 6. - odpoledne jsem víc než hodinu spala. V posteli. Jinak totiž po 10 dnech služby u štěňat usínám kdekoliv a kdykoliv, nejvíc v autě, v kině a na návštěvě. Připadám si jako Dášeňčina maminka Iris. Tak orvaná od těch dvou čertů. Dnes opět lilo, v práci pusto prázdno, tak jsem to zapíchla i já kancelářská a zalezla do postele.

28. 6. - UŠILA jsem polštář. Podle Blančina návodu. Udělalo mi to velikánskou radost.
Šití je pro mě nesmírně obtížná záležitost. Vyžaduje trpělivost a dobře seřízený stroj. Pokud to není zároveň, dopadá to špatně a na šití na delší dobu zanevřu.
Asi tak před 30 lety, když jsem byla v novém bydlišti a novém (prvním) zaměstnání sama, bez dětí, které se toulaly ještě po houbách a bez manžela, jenž sloužil vlasti kdesi ve Stříbře, kam se prý posílalo jen za trest, jsem si samotu krátila navštěvováním kurzu šití. Ušila jsem si tenkrát dvě fajn kalhotové kombinézy do práce (bez rukávů). V prostoduchém nadšení jsem jednu z nich po došití vzala do kurzu, abych se pochlubila. Paní mistrová kouká a říká "dobrý, ale tady (v rozkroku ) vám to dělá nějakej rundelec..." "Jakej rundelec?", myslím si a beru jí dílo z ruky. Ještě že tak Překvapený. Zapomněla jsem, že jsem večer svlékla kalhoty i kalhotky jedním tahem....a padla do postele zmožená tím šitím....Smějící se
Od té doby šiju, jen když opravdu musím a nerada. Před polštáři jsem se pekelně soustředila a usoudila, že je to vlastně jako řízení auta. Jet rovně umím a bzdit taky, tak jaképak s tím štráchy. No, a dobře to dopadlo.
Včera holky vzpomínaly, že jsem jim následkem těch kurzů ušila oteplovačky i s bundou a podzimní kabátky s pošívkou. Já už málem zapomněla, jak jsem bývala šikovná Mrkající.

30. 6. - Š + R, já + manžel jsme hráli asi 2 hodiny pinec. Čtyřhry ve všech možných kombinacích a pak i dvojhry ženské i mužské. Bylo to prima, jen kdyby to bylo častěji Usmívající se
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pizlik1 pizlik1 | Web | 30. června 2013 v 22:14 | Reagovat

Mít takovou paní doktorku, na kterou je spolehnutí a které můžeš věřit, je jako mít poklad. To se v dnešní době jen tak nevidí.  
Vydrž, ti dva malí psí čertíci brzy dospějí a budou ti dělat jen radost.
Žasnu, co všechno zvládáš.:)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 30. června 2013 v 22:23 | Reagovat

Dobře jsi napsala, že smrt je součástí života a že není smutná. S dobrou doktorkou může být smrt vysvobozením.

3 Radka* Radka* | E-mail | Web | 30. června 2013 v 22:46 | Reagovat

Kočička měla dobrý život u dobrých lidí, přála bych to všem zvířatům, které jsou v rukách člověka. Je to těžké rozhodnutí, ukončit trápení čtyřnohého kamaráda, snad nám to odpustí, snad ví, jak jsme je měli rádi. Ať ti pejskové naplní dny radostí.

4 pavel pavel | Web | 30. června 2013 v 22:56 | Reagovat

Taky jsme kocoura pobrečeli, když jsme ho šli nechat uspat.
Já sloužil taky ve Stříbře a taky za trest. U tankistů nebo u "ptp"? :D

5 Katka Katka | Web | 30. června 2013 v 23:36 | Reagovat

[4]: Ale on tam nebyl za trest nebo jsme to alespoň nevěděli. Nevím, jestli to tam měl vylepšovat, ale to si moc nepomohli :D U bigošů.

6 Jarmila* Jarmila* | Web | 30. června 2013 v 23:38 | Reagovat

Katko, kočičky je mi líto. :-( Ale než by se trápila, je lepší uspání.
Polštáře jsi ušila krásné. Já jsem kdysi šila na děti a dnes jsem ráda, když oentluji kus látky a ušiju rovně šev. :-D

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 1. července 2013 v 8:19 | Reagovat

Těhle uspávacích konců už jsem si za těch 22 let co bydlíme na vsi užila už no, pět? Vždycky to je smutné a já to snaším velmi těžce to rozhodování jestli a kdy. Připadá mi to jak posílat na popravu. Vím že to je ode mne to nejlepší co pro toho chlupáčka můžu udělat, tak velí mozek, ale srdce velí úplně jinak.
Šila jsem hodně, v Praze i tady až do dob kdy se objevili první sekáče, pak už se to nevyplatilo, dětem jsem tam nakoupila spousty věcí o které se nemuseli bát když je zamazaly nebo roztrhly. U toho co jsem jim šila, protože to nikdo neměl se toho děsně bály. Pamatuju se jak jednou muž přinesl z práce hromadu různých zbytků krásných barevných bavlněných látek teré jim tam přivezli na utírání rukou od všelijakých mazadel. Ale to byly kusy třeba metr dva metry při šířce 140 cm. Obšila jsem na léto dceru, syna i sebe.Šila jsem i džíny nebo bundy, oteplováky i kabáty. Můj absolutně první výrobek byl kostým, nevěděla jsem co šií obnáší a já si koupila dost drahou látku a fakt jsem to dala, tulipánovou zavinovací sukni a k tomu takové zvláštní sáčko.Úspěch to mělo ohromný. Pomáhala mi mamča která chodila na kurzy a taky na mne šívala....Když se tu ukázaly Burdy tak to teprve bylo pro mneněco! teď si občas jen něco zaberu nebo zkrátím dceři džíny, či ušiju závěs....

8 Katka Katka | 1. července 2013 v 8:47 | Reagovat

[6]: Tak jsme na tom s šitím stejně :)

[7]: To je pravda, že rozhodování je nejhorší. Manžel to chtěl ukončit dávno, já to zdržovala, protože ač vyhublá na kost, přišla se pomazlit a jsem přesvědčená, že bolesti neměla. Ke konci už bylo jasné, že jednou nepřijde, protože zašla někde bůhví kde a leží tam jako bezejmenná mršina, která
překáží a nikdo se k ní nezná...

Střihy z Burdy byly oblíbené, že seděly, ale já se k tomu nikdy nedokopala. Chce to hodně trpělivosti a tu já v tomto případě moc nemám. Když jsem šila, nechala jsem si to nastřihnout.
Teď by člověk šil jen pro tu radost z tvoření, ale vyšlo by to dráž než ze sekáčů nebo z vietnamských tržnic.
Já jsem si teď z náhlého popudu nechala ušít letní šaty. Jakmile jsem to zadala, ochladilo se :(

9 Jarka Jarka | Web | 1. července 2013 v 9:47 | Reagovat

V uplynulém týdnu se u tebe střídaly starosti s radostmi a tak to v běžném životě chodí. A je moc fajn, když ty radosti mejí navrch, což v tvém případě platí beze zbytku. Šteněcí kluci, dva perfektní polštářky a pohyb kolem pinpongového stolu, jsou toho důkazem. ;-)

10 Helena Helena | E-mail | Web | 1. července 2013 v 10:30 | Reagovat

Tak to má kočina za sebou a už se netrápí.
Taky vím,že smrt patří k životu,ale snáším to velmi,velmi těžce.
Přirovnání šití k řízení auta je vtipné,ale výstižné.Při každé práci e nutná koncentrace.
A to,že ti dva šibalové tě vyčerpávají,se vůbec nedivím,i jeden dá zabrat,jsou to "dvě malé děti."

11 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. července 2013 v 11:04 | Reagovat

Dobře jsi se zachovala ke kočině. Vydrž, vsákne se jiná a tuto nahradí bez smutku z její nemoci.
Týden plný činorodosti. A trocha sportu nakonec při zlepšeným počasí, to láká i baví. Budu čekat na další týden na vaší farmě... :-)

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. července 2013 v 11:05 | Reagovat

Koukám až teď , že jsi ty dva malý pardály dala do titulky blogu. Hezcí...

13 Dáša Dáša | E-mail | Web | 1. července 2013 v 12:16 | Reagovat

Katko, já jsem na tom se šitím zrovna tak. Já smrt svých miláčků nesu moc těžce. U citlivého veterináře je to takové důstojné. Naštěstí máme ( i moje švagrová v Brně ) moc hodné zvířecí doktory.
Přeji Ti veselejší týden.

14 Jitka Jitka | E-mail | Web | 1. července 2013 v 13:01 | Reagovat

I my máme dobrého pana doktora. Za nemocnou Yorgou přijel dokonce k nám a dal ji kapačku doma. Ona chuděrka ležela a čekala až ji to vykape. Nicméně za dva dny jsem se už na její trápení nemohla dívat a ve dvě hodiny v noci, jsme ji jeli uspat. Proběhlo to stejně jako u vás. Manžel zůstal v čekárně, protože jsem o něho měla strach, aby se nesložil a já jsem Yorgu objala a počkala až usne.Kanylu měla v nožce od kapačky, tak už to bylo jednoduché.  Pak teprve dostala  závěrečnou inijekci.Jsou to smutné konce, ale patří to k životu a musíme se s tím poprat.

15 Katka Katka | 1. července 2013 v 13:17 | Reagovat

[14]: to jsem zapomnela napsat, ze vsechny prohlidky a zakroky se odehravaji u nas doma. Zadne cestovani, zadne stresy
Pokud je nutny chirurgicky zakrok (kastrace) p. doktorka si pacienta odveze a priveze.

16 Ježurka Ježurka | Web | 1. července 2013 v 17:18 | Reagovat

Tak hlavní je, že se kočička měla v životě dobře. Ale stejně by mi jí bylo líto. Ale dostala jsi mne s tím "rundelcem", to se chechtám ještě teď. :-)

17 Daniela Daniela | E-mail | Web | 2. července 2013 v 11:23 | Reagovat

Podľa všetkého si si urobila radosť aj tým, že si zmenila farby pozadia blogu. Ale mne príšerne ťahajú oči. Pôvodné bolo lepšie :-(

18 Katka Katka | 2. července 2013 v 11:41 | Reagovat

[17]: Jenomže teď je, Dani léto :D Až přijde podzim, přestane ti to tahat oči.

19 Radka Radka | E-mail | Web | 2. července 2013 v 15:57 | Reagovat

Hezky jsem si s Tebou zvazpomínala na moje šití. kdeže jsou všechny ty krásné oblečky podle Burdy, které jsem dceři a neteři šila? Aspoň na fotkách zůstaly ;-)
Máte obrovský bonus v paní doktorce. Ale jestli s každým odchodem přibudou kousky dva, máte doma časem zoologickou :D

20 Katka Katka | 2. července 2013 v 21:50 | Reagovat

[19]: To je fakt, který jsem si zatím neuvědomila :D Stále doufám že AŽ dcera zbohatne natolik, že si bude moci dovolit svůj byt, vezme si Pupi a nám se uleví:) Ještě toužím po borderce, ale zatím pro to nejsou podmínky. Ti dva čerti mi ji ale bohatě vynahrazují.

21 Radka Radka | E-mail | Web | 2. července 2013 v 22:12 | Reagovat

[20]: Já myslela, ža Pupi je hlavně Tvoje. Border kolii mají sousedi pod námi, Angie je moc šikovná a všichni v domě ji mají rádi, takže se Ti ani nedivím :-)

22 Katka Katka | 3. července 2013 v 6:51 | Reagovat

[21]: Pupi je taková putovní. Když jsme druh Aratinga viděli poprvé, chtěli jsme ji - manžel, já a Eliška. Mně doma došlo, že to nebude dobré, protože na ni nebudeme mít čas a ona by pak trpěla, že ji budou trápit psi (a zatím trápí ona je)....a změnila jsem názor. Pak chovatel avizoval, že je PRO NÁS připravená, ručně dokrmená, ochočená k odběru. Já vzkazovala, že NE! Pak jsme tam jeli na koukačku a manžel s E to upekli a dovezli jsme ji. Je úžasná, ALE není na ni čas, otravuje psy (i štěňata už si podala až k pláči) a řve a řve....Ale hlavní je ten čas, který si takový papoušek zaslouží a taky potřebuje. Po téhle stránce to s ní Š umí nejlíp i na Pupi je vidět, jak si toho je vědoma - vítá ji, muchlají se....jenomže bydlí ve velkém městě v podnájmu s dalšími spoubydlícími...:(

23 Radka Radka | E-mail | Web | 3. července 2013 v 8:51 | Reagovat

[22]: Ano, ten čas je největší problém. Proto jsem musela po dvou letech koupit dalšího agapornise, protože kvůli práci mi nezbýval čas.
Jenže měli mládě a tak je problém zase, protože je teď sám on...

24 Vendy Vendy | Web | 5. července 2013 v 16:57 | Reagovat

Mě tady ty ukončovací procesy berou. Je mi úplně fuk, že smrt patří k životu, nesu to tak zle, že si dávám načas, než si pořídím nového živého tvora.
Ze se kočička (pejsek, nebo vůbec člověk) už netrápí, to je jen záplata. Je to sice pravda, ale myslím, že každý z nás by uvítal, kdyby tohle nemusel podstupovat. (Značka ideál, umřít ve spánku. Pro všechny.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama