Italské listy

30. června 2013 v 6:39 | Katka |  Karel Čapek
Jen shodou náhod jsem jako první z knih Karla Čapka otevřela Italské listy.

Svoje zápisky z cest opatřil autor v úvodu VÝSTRAHOU, kterou pak v postřezích naplňuje a je na nás, jestli ji ny svých cestách naplníme my.

...všem, kdo budou čísti tuto knížku, aby ji nepovažovali za průvodce, ani za cestopis, aniž za cicerona, nýbrž za cokoliv jiného budou chtít, a aby až sami někam pojedou, spoléhali krom jízdního řádu jen a jen na zvláštní milost, jež doprovází pocestný lid a ukáže mu více, než vůbec je možno napsat a vypravovat.

První jsou na řadě Benátky. Překvapilo mě, že KČ je vnímal podobně jako já. Já měla pocit, že procházím mezi divadelními kulisami. Autor na několika místech píše ve smyslu, že to není opravdové, že je to lunapark, suvenýr... Neuchvátily ho paláce, spíš nedobře nesl propastný rozdíl mezi domy obyčejného lidu, tak šedé, bez jakýchkoliv ozdob pro potěchu oka....

Následuje mnoho měst, která jsem nenavštívila, takže mi při čtení splývaly jedno s druhým. Je znát, že KČ se mimo jiné dosti vyzná v architektuře, nešetří porovnáváním slohů, popisem prvků.... Jsou zde i kapitoly věnující se tématům obecným jako moře, kostely, antika...

Milé mi přišlo uvažování, které jde jaksi proti rozumu, a přece je tolik pravdivé, v kapitole

V BOŽÍ DLANI
Vždycky se říká: Když někam jedete, naučte se tamnímu jazyku, abyste líp pronikli duši lidu, a kdesi cosi. Nuže, v takovém případě proniknete duši lidu asi tak, jako kdybyste jeli do Nového Bydžova. Rozumíte všem hloupostem, které si lidé říkají, a kladete jim zbytečné otázky.......
Putuji po italské zemi nezatížen takovými zájmy.........
...tady už se nemůžeš vyptávat ani se domlouvat, ani od někoho něco chtít. Tady už jenom spoléháš, že tě lidé nakrmí a napojí, ustelou ti a někam tě dovezou.........svěříš se jim jako tvor němý a bezmocný, neschopný sám volit, bránit se a nadávat. A hle, dají ti jíst a pít, starají se o tebe, uloží tě. Ty sám pak přijímáš to vše s tisíckrát větším povděkem, než kdyby sis to vše panovačně a obšírně naporoučel.
.........
Jsi skromný a vděčný, beznáročný a tichý, spokojený a důvěřivý. Tatam je všecka tvá zpupnost, nadýmačnost, netrpělivost, složitá a sobecká vyběravost. Jsi v moci jiných a následkem toho v boží dlani.
..........
Chceš platit, a oni na tebe zadrmolí cifru, nevíš, říkají-li jedna lira padesát či padesát lir, a tak jim podáš všechny své peníze, ať si z nich vyberou sami, co uznají za vhodno. Jsou velmi hodní. Vyberou si jen liru padesát. Krom drožkáře v Posilipi mne skutečně nidko neošidil. Ale tehdy se kolem toho taškáře seskupil domácí lid z Bagnoli a dělal mu partně výčitky, vida, že já sám naprosto nemohu nadávat.
Věřte mi tedy: s trochou prostoty a trpělivosti by mohl člověk projít celým světem. Vcelku - až na málo výjimek - je možno lidem důvěřovat. Nic neposiluje optimismus více než tato zkušenost. Kdybych uměl italsky, přišel bych o rozkoš tohoto poznání. Byl bych dokonce méně viděl, protože bych méně bloudil a neocitl se v končinách, o nichž bedekr nemluví.
.........
I bloudit, i být němý, i být bezmocný v boží dlani je veliká rozkoš a velký prospěch.



P.S.: V Italských listech ještě nejsou autorovy ilustrace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 30. června 2013 v 7:57 | Reagovat

Tak to o té řeči snad mohlo platit v Čapkově době.Dneska by ho s tímhle přístupem okradli a zbili hned za prvním rohem.....

2 Miloš Miloš | Web | 30. června 2013 v 9:12 | Reagovat

Také si myslím, že z hlediska jazyků doba Čapkovy postřehy změnila. Dnes se lze téměř všude (a v turistických destinacích na 100 %) domluvit anglicky.

3 Jitka Jitka | E-mail | Web | 30. června 2013 v 9:17 | Reagovat

Kdybych se měla naučit jazyky všech zemí, kam bych se chtěla podívat, jeden život by na to nestačil. Proto jsem raději doma. :-D Ale asi to byl záměr, abychom v každé zemi mluvili jiným jazykem, abychom měli jisté zábrany při vstupu do jiné krajiny a nebyli všude suverény.

4 Katka Katka | 30. června 2013 v 9:42 | Reagovat

[1]: Já myslím, že to co píšeš, je výrazné tam, kde je velké nahuštění lidí různého původu, hlavně ve městech. Věřím, že na vesnicích platí to, o čempíše KČ. Čím prostší kraj, tím laskavější lid. To je známé i z vyprávění cestovatelů (Rusko, Ukrajina, Indie, J. Amerika.....).

[2]: To je jisté. Ale KČ měl na mysli, že víc vidíš, když míň mluvíš, jsi si míň jistý, máš úctu a pokoru k té které zemi a jeho lidu, necstuješ přesně podle plánu, náhoda a nebo omyl tě dovede na místa, která bys jinak nepotkal.....

[3]: Ano, být v cizí zemi suverén bez respektu, úctě a pokoře k jejich mentalitě a kultuře není dobře.

Všechno je relativní.

5 Katka Katka | 30. června 2013 v 9:44 | Reagovat

[4]: Ta gramatika, když člověk po sobě nečtě a hned publikuje :( "...bez respektu, údty a pokory....

6 pavel pavel | Web | 30. června 2013 v 11:28 | Reagovat

Taky si myslím, že to vypadá krásně jako v ráji, i když je skutečnost o poznání jiná. Ale na lidi v Itálii si nemohu stěžovat. Měl jsem s nimi jen dobré zkušenosti.
Napadá mi taky protiklad, například to, že někteří turisté se v hostitelské zemi chovají jako by jim patřila, když si to platí.

7 Lenka Lenka | 30. června 2013 v 13:03 | Reagovat

Milá Katko, jsem ráda, že jste se tak hezky rozepsala  o dílech KČ. jsem knihomol a nějak jsem jako dívčina nechápala. až někdy kolem 30 jsem začala vidět tu moudrost a poetiku v jeho dílech. Byl to velmi citlivý a moudrý člověk. K cestování - je to u každého jinak - co od cesty očekává, co chce vidět, a jek se chová. Souhlasím s Pavlem, někteří turisté jsou na ránu. minulý víkend v Českém Krumlově to byli Němci, opravdu já jsem tady - já platím, Češi táhněte domů. Ale jsou to i jiné národnosti a nejen u nás... že? Zdraví Lenka

8 Radka Radka | E-mail | Web | 30. června 2013 v 17:52 | Reagovat

Také věřím, že svěřit se do péče druhých má své kouzlo. Slyšela jsem o pohostinnosti východu, tam to prý tak ještě funguje.
Benátky mě neuchvátily, vadilo mi věčné přecházení mostů a ty odpadky, co tam plavaly...

Koukám, že máš nové záhlaví, krásné, s ňufánkama. Jen jsem marně hledala Pupi ;-)

9 Katka Katka | 30. června 2013 v 18:02 | Reagovat

[7]: A ještě ta laskavost....
Tak vidíš, já se k němu dovyvinula o 25 let později než ty :D
Myslím, že o tom, co píše Pavel, píše právě i KČ

[8]: No, podle vyprávění těch, kteří to okusili na vlastní kůži, to vypadá, že čím chuději a odlehleji, tím srdečněji.

10 Katka Katka | 30. června 2013 v 21:39 | Reagovat

[8]: Máš pravdu. Pupi chybí. Vzniklo to podvědomě. Ona mě teď moc zlobí. Útočí na štěňata i na mě a řve víc než jindy...No, ale vezmu ji na milost a doplním.

11 Radka Radka | E-mail | Web | 30. června 2013 v 21:47 | Reagovat

[10]: Jejda, to vypadá na veliké žárlení. Snad se to brzy srovná a uvědomí si, že ji máte pořád stejně rádi, i když se věnujete momentálně víc štěňatům.
Já se hlavmě lekla, jestli ještě pořád je.

[9]: Také to znám takto z vyprávění - odlehlost + chodoba = maximální srdečnost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama