Radosti a "radosti" se štěňaty - 6.

1. srpna 2013 v 17:56 | Katka |  Zvířata
Naši pejsci postoupili takříkajíc DO VYŠŠÍHO LEVELU. Osvojili si hned několik naprosto revolučních dovedností.

Včera (29. 7.) poprvé oba vylezli po schodech do prvního poschodí. Přilákalo je to, že byli zdánlivě sami doma, ale nahoře se něco dělo. Museli se podívat, kdo tam je. Dolů je pro jistotu nesla E, ale zkoušeli to ten den ještě několikrát sami a prý ani moc nepadali, jen u toho kňučeli, jako že se trošičku bojí. Jenomže Goldie kňučí u všeho Usmívající se.
Dnes (30. 7.) svou novou dovednost předvedli manželovi. Ten je přeopatrný, takže je nechtěl nosit oba najednou, aby je nepomačkal. Snesl jednoho a než došel nahoru pro druhého, byl ten první znovu nahoře Smějící se
Dnes (31. 7.) už lítají nejen nahoru, ale i dolů (po svých). A nahoře prý Terry (a to je menší) jen tak mimochodem z běhu vyskakuje na postel a odtamtud se pere s mnohem vyšším, leč v tomto směru nešikovnějším (prý ho tíží ocásek) Goldiem. No potěš! Jestli mu to nahoře dovolí, jak já mu to mám dole zakazovat?

Dokážou spořádat každý svoje kuřecí křídlo v syrovém stavu. A ještě se u toho dobře baví. Žvýkají soustředěně, nenechají se rušit a den za dnem jim to trvá kratší dobu.

Okusili maliny - "je to dobréééé," říkají. Goro se diví, závidí, jak si pochutnávají, ale sám si malinu vezme a hned ji odkládá.

Byli poprvé ve městě. A to hned v HK. Mělo to probíhat tak, že děti půjdou po svých zábavách a my se štěňaty na společném (dvoj)vodítku do parku na soutoku Labe a Orlice. Je tam stín, je tam krásně.
Probíhalo to naprosto jinak. Po vyložení pejsků z kufru začali tito štěkat jako blázni,


jakoby je někdo vraždil a k tomu se motat do vodítka, Goldie vodítko kousal a tahal Terryho, chtěl se z něj vycukat, vzpíral se. Terry jakž takž, kdyby byl sám, asi by to s ním šlo. Připletli jsme se do cesty cyklistce, která nás naštestí stihla objet, jen byla značně otrávená. Po chvíli přece jen šli, i když cukavě a za mohutného řevu.
Abychom se dostali tam, kam jsme chtěli, přenesli jsme je přes rušnou silnici a most na náplavku v náručí. I při tom ječeli.
Na náplavce jsem je na chvilku pustila, oni se spokojeně vyčůrali, ale po chvíli už museli zase na vodítko neb se blížil pejsek. Zvědavě je očuchával, protože něco čtyřnohého a tak hlučného asi dlouho neviděl. Setkání proběhlo bez útoku, to jsem si oddychla. Měla jsem obavy, že hluční psíci toho klidného vyprovokují.
Ke vstupní bráně do parku jsme dorazili jen proto, abychom si přečetli, že sem psi nesmějí.
Proto jsme čas do příchodu dětí trávili v přístupném parku na břehu Labe pod stromy na trávníku a na lavičce. Idyla? Překvapený Jak pro koho. Já byla vcelku spokojená, jen jsem musela být neustále ve střehu, aby se psíci nevytrhli z vodítka (což se jednou stalo), protože je vzrušovali chodci, cyklisti, pracující dělníci, mechanizace, vítr, tráva, listí, voda, stromy....a štěkali jako o život. Myslím si, že byli natolik vytížení, že vůbec nepřemýšleli, jestli je to baví nebo ne.
Manžel je neustále hladil a myslel, že je tím uklidní.


Když už jsme se vydali k autu, potkaly nás dvě "nehody". Goldie našel a ochutnal liské h...o Křičící a potom jsem je málem oběsila. Došlo k tomu tak zbytečně a na vině byl, myslím, kromě mé chyby i alkohol. Asi 15 m od nás venčil takového velkého halamu neurčité rasy poměrně silný chlap. Když nás ON uviděl, zůstal stát a krčil (nevím proč) rameny tak dlouho, dokud si nás nevšiml jeho pes. V tu chvíli už venčil pes pána, táhl ho za námi a já stihla naše mrňata jen vytáhnout za vodítko nahoru a jednoho s nich popadnout do náručí. S druhým se mi to ne a ne podařit a manžel v údivu koukal a neměl se k pomoci, dokud jsem na něj nehoukla. Z chlapíka táhnul chlast, takže jsem ho ani nemohla politovat, jak má od vodítka (úplně blbého - tenká kulatá šňůra bez oka) sedřené ruce.
Posledních pár minut jsme strávili na lavičce, štěňata na klíně. Kluci byli unavení, klidní a spokojení, že jsou u nás v bezpečí a už jen pozorně sledovali, co se kolem děje.

I přes popsané komplikace to pro mě (a pro psy) byl přínosný a poučný výlet. Kluci poznali mnoho nového, chvílemi se chovali i slušně, bylo za co je chválit.
Já si dokonce stihla všimnout a nafotit budovy, na které jsem byla zvědavá a nevěděla jsem, kde je hledat. O těch ale napíšu později.

Podstatně hůř vše prožíval psovod Terryho (manžel). Máme mezi sebou prozatím nepřekonatelný rozdíl v pojetí výchovy a výcviku psů (i dětí). Zatímco já beru každý problém, každou nepříjemnou nebo jen novou a nezvyklou situaci jako úkol, se kterým se musí jak štěňata, tak já popasovat a poučit se, pro manžela je to stres, kterému je třeba se vyhnout.
Musel na nás být pohled! Já se zmítajícími se psíky na dvojvodítku neustále pronášející uklidňující věty, pochvaly a výstrahy a za mnou on kráčel s mou červenou kabelkou a nepřestával komentovat a radit:
"To nedokážou. Jedeme domů. Neměli jsme sem jezdit. Měli jsme je nechat doma. Měli jsme s nimi jít do lesa. Jsou to chudáčci. Bojí se. Byla to blbost. Udělej to, nedělej tamto...."
Co říkal u brány do parku, to zveřejňovat nebudu Mrkající.
Myslím, že to byl nápor pro všechny. Já z toho byla tak unavená, že jsem odmítla navečer manželovu společnost, když mě lákal na kole ke kamarádům a chtěla jsem být sama a už NIC neposlouchat.

Přesto mě to ale neodradilo. Ve výchově a výcviku musíme pokračovat, i kdyby to bylo ještě náročnější. Nic naplat, kluci půjdou do školy. Zatím tedy do psí školky. Musí se naučit, že na ostatní psíky se neřve, před čímkoliv novým se neječí jako kdyby je někdo vraždil....
Psovod manžel už to ví a souhlasí, že si se svým bude chodit sám.
Ten dostane školu! Manžel! Mrkající







 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 danielinama danielinama | Web | 1. srpna 2013 v 18:27 | Reagovat

Musel to pro vás a hlavně kluky být nezapomenutelný zážitek. A v okamžiku, kdy mě napadlo, jestli pro ně není nějaký cvičák, tak jsem si přečetla, že půjdou do psí školky :-)To bude určitě fajn.

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 18:32 | Reagovat

Tak to bych asi už muže zabila, dělat mi tohle. ono stačí že i teď když já nakážu mokrejm přízemákům že mají jít na místo tak na ně ťůťá a ňůňá jako že to jsou chudinkové největší, pak když mi zdrhnou a vlítnou do postele je krutě odnáším zpět tak to jsem tedy fakt děsná a podobně. Už jsem ho párkrát poslala do teplých krajin a řekla mu že mi do toho kecat nebude, jenže pak odjedu na chatu a když se vrátím jsou zase tak rozmazlený a bez řádu až hanba....

3 Helena Helena | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 19:10 | Reagovat

Ale Katko,kupovali jste knírače,a ti jsou uštěkaní a o nějakém výcviku?Si počkám,co budeš psát,já chodila na cvičák,ale bylo to marné,je to tvrdohlavé plemeno.Ale jsou super.

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 20:06 | Reagovat

Krásně vtipně podáno! Zvláště pojetí odlišné výchovy psů vás manželů. :-)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 20:14 | Reagovat

Naučí se všemu potřebnýmu životem s vámi. Odkoukají, otlučou se, zotročí vás. Ve škole vám budou předvádět z videa, jak na ně. Ale vychovat si je musíte sami. A pořádně, oba stejně vyžadovat, aby nebyli zmatení. Nakonec z nich bude uštěkanej pozornej pár - pokud Ti to spolupsovodič kreativně nebude kazit. Za zkaženýho psa může jeho pán. Ale zatím jsou maličtí, tak je pro ně všechno vzrušující a nový... :-D

6 pavel pavel | Web | 1. srpna 2013 v 21:12 | Reagovat

To "poprvé" potěší i psa.
Těch zákazů je čím dál víc. Tak do Jiráskových sadů nesmí pes? Já dnes zase zjistil, že se taky na plovárně nesmí fotit.

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 21:43 | Reagovat

Těžký život štěňátek i páníčků

8 Katka Katka | 1. srpna 2013 v 21:48 | Reagovat

[1]: Taky, na rozdíl od níže komentujících, věřím v účinnost výchovy.

[2]: Někteří chlapi jsou všichni stejní :D
Zabíjet ho (ještě) nebudu, i když mě štve. Právě se vrátili zvenku - byli curat. Nechtěli jít s nim. Říkám mu - oni neví, co je to curat, když já jim říkám čurat. NE - šli curat...a tak pořád dokola.

[3]: Ó, tak to já si myslím něco jiného. Např. letos prý bylo mistrovství světa a agility v Liberci a asi tak 2. - 3. byla česká malá kníračka. Šikovní jsou a učenliví. Toto jsou naši 5. a 6. knírač, trochu o nich vím. Neřekla bych, že jsou tvrdohlaví, uňafaní ano.

[4]: No jo, rozpory mezi sebou máme stále a ne jen u psů.

[5]: Kazit bude. To je naprosto jisté. Ale kdyby si tedy kazil jen toho svého.

[6]: Nevím, jestli jsem pochopila první větu. Tedy vím - nepochopila.
A ty si pamatuješ, že tam psi směli? Že se nesmí fotit na plovárně, to je ten americkej model demokracie, objev sexuálního harasmentu, lidská práva až za hrob, zvrhlíci apod.

9 Katka Katka | 1. srpna 2013 v 21:50 | Reagovat

[7]:Svobodná volba - mít či nemít psa. Ale krásný. Stojí to za to.

10 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 21:51 | Reagovat

[9]: Určitě mít a čím víc, tím líp, jsou úžasní a až vyrostou, bude se na tohle všechno vzpomínat z úsměvem. Život bez psího přítele je prázdný a chudý.

11 pavel pavel | Web | 1. srpna 2013 v 22:16 | Reagovat

[8]: Myslel jsem tím, že ti psi měli radost z těch schodů... bylo to pro ně poprvé.
Do J.sadů jsem chodil s holkama na rande, ale nebyl jsem pes, tak ani nevím jak to dřív bylo. :D
Ptal jsem se taky proč a že prý bych mohl i fotit děti. Ale myslím, že v Čechách to ještě není, protože Jarka dává fotky z plovárny.

12 Vendy Vendy | Web | 2. srpna 2013 v 12:54 | Reagovat

Učí se a vyrůstají! Ale děláš dobře, že je dáš do "školky", tedy podstoupí cvičák. Získají dobré návyky a nebudou tak divočet. A když budeš s nima chodit mezi lidi, taky si zvyknou a nebude to takový hukot.
Ale dobře popsaná vycházka, bavila jsem se.
A ta ochutnávka? Pejskové milují cokoliv, co smrdí. Je to tak. I našeho Baskiho jsem musela několikrát koupat, protože se s chutí vyválel v nějakém lejnu nebo zdechlině nějakého tvora (a že to byla rychna pekelná!)a pak se ke mně přiřítil, nadšeně a s chutí se kole mě ometat a otírat, abych si toho taky užila... :-)

13 Katka Katka | 4. srpna 2013 v 6:01 | Reagovat

[10]: Jak to člověk jednou okusí, už je musí mít pořád.

[12]: To jsem ráda, žes mě v mém úmyslu podpořila :)

14 pizlik1 pizlik1 | Web | 4. srpna 2013 v 10:26 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak bude výchova kluků pokračovat.:) Těším se na pokračování.:)

15 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 4. srpna 2013 v 22:24 | Reagovat

[13]:To je pravda, jak jednou ochutnáš, musíš uzobávat stále, já je miluju a bez nich by byl život chudý

16 Hanka Hanka | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 19:21 | Reagovat

Musím přiznat, že na štěkot psů, zvlášť intenzivní, jsem strašně alergická, má to svůj důvod, o kterém se nebudu rozepisovat.
Jinak se mi moc líbí tvoji pejsci i povídání, Katko. Nápad se psí školkou se mi taky zamlouvá. Je to lepší, než pozdější konflikty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama