Čtyři dohody (teorie a praxe) - 2.

2. září 2013 v 18:10 | Katka |  Knížky
V komentářích zazněl správný názor, že ledacos člověk ví sám, jen si to v pravou chvíli neuvědomí a nechá se vláčet svými pocity.
Někdy se tak události sejdou, tak do sebe pasují, že je to až k nevíře.

V době, kdy jsem "dohody" četla a nechávala si je v hlavě uležet, jsem dostala (ne poprvé) komentář, že jsem (a jo a jo) hyperaktivtní.

Kdyby tam bylo místo toho přehnaně činorodá, šíleně nebo bláznivě pracovitá nebo něco podobného, nesouhlasila bych, ale asi by mě to nepopíchlo tolik jako výraz hyperaktivní. Ten prostě ve spojitosti se mnou nemám ráda, což autor komentáře nemůže vědět. Opakuji, že se mi to nestalo poprvé.JAK TO, že mi právě tenhle výraz tak vadí? Proč mě zraňuje? Je to v podvědomí, kde se spojuje s problémy, které zažívají rodiče s hyperaktivními dětmi? Nebo co v tom je?

Každý má právo chovat se podle své přirozenosti a nemusí to nikomu vysvětlovat a zdůvodňovat. Jen musí nést důsledky. V mém případě to je roztěkanost, občasný neklid, únava....ale kdo to nemá, že? Proto na svém způsobu života nevidím nic divného, nic mimořádného. A že o tom píšu?....no, píšu o tom, jak žiju, co dělám a prožívám....tak to prostě je.

Další událostí, která byla načasovaná právě na tuto dobu, je kolaps mého NTB. Říkala jsem si, že je to vlastně dobře. Je to znamení, že se nemám blogem tak zabývat, že se na to mám prostě vykašlat. Alespoň budu mít na své hyperaktivity víc času. A taky budu víc spát, ráno nebudu jak mátoha a.....zase ty hyperaktivity Mrkající.

Na víkend se ale uvolnil Eliščin PC a já asi po 1,5 dni BEZ cítila, že by mi blogování chybělo. Samozřejmě mám ráda, když jsou moje zápisky komentovány, ale vím, že bych psala i bez nich. Zatímco na papír bych to nedokázala, sem to jde celkem snadno. Komu taky vykládat o tom, co jsem dělala, co si myslím, co jsem přečetla, pochlubit se, co jsem vyrobila a hlavně taky najít inspiraci i zábavu na jiných blozích. Kdybych tohle všechno nahustila do manžela, nemusel by to přežít a kamarádek nemám moc a jsou málokdy po ruce. Díky blogování si často dohledám fakta, ke kterým bych se vůbec nedostala, můj pohled na navštívená místa očima "reportérky" je daleko důkladnější než dřív... Takže nekončím. Ono to nějak dopadne, náš T třeba NTB oživí.

Když jsem si to takhle všechno rozebrala, neměl by mě výraz hyperaktivní spojený s mou osobou vytáčet. Holt byly porušeny tři ze čtyř "dohod."
-slovem se dá ranit. Ale kdo má tušit, co komu vadí, že? Ono přetaženo ad absurdum by se asi vůbec nemělo o někom říkat, že je takový nebo makový. Nikdy totiž nemůžeme tušit, co komu vadí. Mně třeba hyperaktivní, někomu jinému něco úplně jiného, zdánlivě nevinného. viz. P.S.
- nebrat podobné výroky osobně. To je to, co se mi nedařilo (možná pořád nedaří Mrkající). Kruci! Když mě ta teorie tak zaujala, proč MI nefunguje v praxi?
- asi si vytvářím domněnky, místo abych se komentátora zeptala, CO TÍM MYSLÍ? A neptám se, protože si vytvářím domněnku, že bychom se dostali do kolotoče otázek a odpovědí a točili se dokolečka dokola.

V současnosti si připadám snad nejspokojeněji za svůj život. Nebývalo tomu tak vždy. Občasným čtením podobných knížek
si většinou jen potvrzuji, k čemu jsem nějak intuitivně došla sama. Akorát že já jsem si říkala "čím to, že mi nevadí to, z čeho bych dříve byla na nervy. Já jsem nějaká okoralá, je mi všechno fuk. Tak to už jsem asi stará."
A ono to je správně. Překvapený

P.S.: Připomnělo mi to rozhořčená slova jedné vozíčkářky, kterou jsem onehdá doprovázela: " Já NEJSEM INVALIDNÍ. To slovo je z latiny a znamená ne-schopný. A já jsem schopná ledasčeho. Já jsem kripl, ale NE INVALIDNÍ."
No, koho by napadlo, že je lepší o někom říkat, že je kripl, než že je invalidní....
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. září 2013 v 18:58 | Reagovat

Vidíš sama, že slovo má velikou moc. A taky je "virtuální", ta moc. Takže si žij podle svého a říkám Ti: můžeš být se sebou spokojená, když takto píšeš jako v tomto článku. Nezasekávej se na slovíčkách, přečti a pusť je dál. Už vidím, že se máš ráda a to je moc fajn. K tomu někdo nedojde za celý život... :-))

2 danielinama danielinama | Web | 2. září 2013 v 19:04 | Reagovat

Tak musím říct, že naprosto perfektní rozbor :-) Takto by to v praxi mělo fungovat, přesně jak to popisuješ,ony myšlenkové pochody, které tě posouvají dál. Začínáš reakcí na slovo. U tebe hyperaktivní. Má pro tebe negativní zabarvení. To pozitivní by bylo činorodá, pracovitá. Sice by ses možná ohradila a popřela bys to, ale potěšilo by. Jenže tys narazila na slovo hyperaktivní. Sama si také hezky rozebralas, co ti tato činnost přináší a jsi sama se sebou spokojená. Problém by tedy neměl být v činnosti, ale v tvé reakci, nedostalo se ti kladné odezvy, nedostalas kladné sebepotvrzení. V podstatě to lze i vztáhnout na body knihy, jak jsi hezky popsala. Tady ani nejde u použitého slova hyperaktivní příliš o to, že tě někdo nevědomky ranil, spíš jde o potvrzení rozdílu mezi lidmi, každý má jiný životní rytmus a technicky vzato by výsledkem takového přemýšlení mohlo být pochopení toho, že jedna či více možností je správně: 1. tobě takový život vyhovuje (což sama píšeš)a tudíž reaguješ jen na slovo nebo 2. že sis mylně myslela, že takový životní styl všichni pochválí (ale snad to neděláš pro onu pochvalu) nebo 3. žes nevzala příliš v úvahu rozdíly mezi lidmi a možná i ty sama chybně odsuzuješ, pokud se lidé chovají odlišně, tudíž v nich pak sama můžeš vyvolat kritickou reakci. No asi jsem to teď hodně rozepsala, ale vždy se mi líbí když někdo takto hezky sám postupuje bez berliček návodů podobných knih, ale teď jsem nějak díky tobě přišla na to, že možná u někoho kniha právě odstartuje podobné úvahy, takže asi není i její čtení zbytečné :-)

3 Radka* Radka* | E-mail | Web | 2. září 2013 v 19:25 | Reagovat

Knihu znám, mám i karty, často nahlédnu, s kterou dohodou souvisí nějaká událost. Je pravda, že většina lidiček má trable s dohodou č. 2, vztahovačnost, ješitnost, ego, pýcha atd. tomu pomáhají. Já osobně nejvíc flinkám dohodu č. 4, lenost je děsná věc :-).

A ta slovíčka ... jednou jsem kamarádce Vodnářce napsala, že je rozlítaná, stihla za den tolik věcí, co já za týden. Hrozně jí to naštvalo a v dlouhém mailu my vysvětlovala, že to tak není, že umí vydržet doma v klidu a zastavit se. Nepřijala, že já ze svého lenivého zemského pohledu to vidím jinak než ona poletucha vzdušná. Vždy mi připadala oproti mně akční, takřka hyperakční, k ní to prostě patří, stejně jako odpor k záclonám na oknech a zavřeným dveřím. Potřebuje vzduch a pohyb, jinak trpí. Jako dítě byla vychovávaná starou babičkou, byla nucena být hodnou, poslušnou holčičkou, drženou doma v nečinnosti a neuměla se tomu vzepřít. Dodnes cítí vinnu za to, že je činorodá a nenaplňuje představy svých blízkých. To jsou ta traumata, co si neseme uvnitř.

4 Katka Katka | 2. září 2013 v 20:27 | Reagovat

[1]: Chápu, že mě chápeš :D

[2]: Jsou lidé moudří, kteří mají tyhle zákonitosti v sobě. Já patřím k těm, které několik dobře načasovaných knih (asi tak 3-4, nebádám v podobné literatuře neustále) a diskuse s jednou kamarádkou, posunulo odněkud někam, kde je to pro mě lepší :D

[3]: Aha! Tvoje kamarádka Vodnářka mně Vodnářce silně něco připomíná :D Takže jsem NEVINNÁ :D
Ta traumata z dětství, kdy se nás snažili natlačit do formy....znám, ale už je nemám.

5 Jarka Jarka | Web | 2. září 2013 v 21:03 | Reagovat

Jujda, doufám, že jsem to nenapsala já. Ale snad ne, protože bych se musela zamyslet nad tím jaké "i" se píše po "h" a v takovém případě si rozšiřuji slovní zásobu a rychle hledám jiné slovo. Ale jinak bych toto slovo použila a nepřišlo by mě takové označení za špatné. Sama bych ho brala a cítila se polichocená, že někdo ocení kolik toho stihnu. ;-) Ovšem nebrat takové výroky osobně, podle mě nejde. Jak nemám brát osobně, když jsem třeba označená za hloupou, to bych pak nemohla brát osobně ani to, když mi někdo naopak řekne že jsem hodná, nebo šikovná... To jsem z toho jelen!

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 2. září 2013 v 21:31 | Reagovat

A jéje! Tuším, že tou komentující jsem já. Protože vím, že tento výraz používám. Katko, přiznej, že jsem to byla já!? (Nechci to nikde dohledávat.) Netušila jsem, že by Tě takové slovo mohlo zranit. Pokud jsem to byla já, tak jsem tím nemyslela nic zle, jen právě to, jak psaly tady holky výše, že jsi hodně činorodá, aktivní, pracovitá. Vlastně si to slovo rozlož - HYPER - to je něco nad, přes a AKTIVNÍ - že jsi aktivní.
Na druhou stranu Ti to něco dalo - bylo ti nastaveno zrcadlo - tedy - vadí nám  na jiných to, s čím máme my sami problém. Většinou ho sami nevidíme, až to nastavené zrcadlo nám otevře oči. Nevím, zda mi rozumíš. Zkus se nad tím zamyslet.
Je dobře, že jsi se sebou spokojená. I to, že dozráváš a s věcmi kolem Tebe se lépe vyrovnáváš. Tím rosteš, dozráváš k větší harmonii se sebou i s lidmi kolem sebe.
Takže naposledy ještě doplňuji - pokud šlo o mne, nechtěla jsem Tě nijak ranit nebo ponížit. Přijímáš?!

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 2. září 2013 v 21:43 | Reagovat

Je to jen slovo, ale pěkně jsi to rozebrala

8 pavel pavel | Web | 3. září 2013 v 7:47 | Reagovat

Člověk na sebe vztahuje mnoho věci a ten pisatel to myslí nakonec dobře. Podobná nedorozumění mám teď často se svojí přítelkyní, když jsme spolu tak vzdáleni a spojuje nás jen slovo přes počítač. Taky si ledacos ze slov vysvětlí jinak a pak je dlouhé další vysvětlování. Psané slovo je opravdu zavádějící, protože tam schází ten tón.

9 Katka Katka | 3. září 2013 v 7:48 | Reagovat

[5]:[6]: Je přece úplně jedno KDO to byl, protože nejde o mluvčího, ale o posluchače. Ten s tím má problém. Ale je to JEHO problém, který si musí přežvejkat a vyplivnout, pokud to neumí, pere se s tím, ačkoliv VÍ, že to je malichernost, která neměla znamenat nic víc, než je obsah toho slova.

[7]: Jj, JEN slovo. Slovo má takovou sílu, jakou mu ji necháme. Je jen na nás,CO v něm slyšíme.

10 Katka Katka | 3. září 2013 v 7:50 | Reagovat

[8]: A ona nezná 4 dohody? :D

11 danielinama danielinama | 3. září 2013 v 8:01 | Reagovat

[6]:[9]:Katka má pravdu, je jedno kdo to byl, nicméně, když už se k tomu Intuice hlásí tak dlouhým komentářem, tak by si odpvěď zasloužila :-) (Jde o slovensky psaný komentář pod Štěňaty, takže Intuice autor není.)(A Katko, když už takto rozebíráme slova, co se třeba zamyslet - klidně bez článku :-) - nad tak často tebou používaným slovem hnít :-) )

12 Katka Katka | 3. září 2013 v 12:25 | Reagovat

[6]:[11]: Asi máš pravdu, že komentář Intuice mě měl vést k zamyšlení a delší odpovědi.
A tak myslím, myslím....co mi to ta Intuice vlastně říká. Že nám vadí to, co nemáme sami u sebe v pořádku. To je pravda. A když se tak vracím myšlenkami zpět a ještě dál, trkla mě Radka se svou kamarádkou. Odjakživa mívám pocit, že dělám něco jinak, něco víc, něco divněji, něco rychleji....než je průměr. A kdysi na ZDŠ mě píchla poznámka naší učitelky, že na to, abych nosila takové šaty jako mám na sobě, jsem moc velká dryáčnice. To jsem tedy nechápala a hodně mi to vadilo, protože jsem měla pocit, že na takovou poznámku mě vůbec nezná, aby mě mohla hodnotit. Já byla doma vedena dost zkrátka, o svém mládí bych bývala měla trochu jiné představy, možná, že by ze mě ta dryáčnice byla, nebýt mé mámy. Ta mě svými poučeními a varováními natolik otrávila, že jsem seděla doma jako ta buchta (většinou). A tak si to "vybíjím" (asi teď).
Že bych termín "žít ne hnít" používala příliš často, to si neuvědomuji. Jo, je to můj životní postoj. Spolu s "kdy, když ne teď." Možná je to přehnaný výraz, ale MNĚ sedí. Kolik času ještě máme, na to, co nás těší, co můžeme prožít a udělat? Na co čekat? Líp co do šancí a kondice už nebude. Vyhnáno do extrému to PRO MĚ znamená i to, že i v případě nevyléčitelné nemoci (která se může dostavit ani se člověk nenaděje) se čas do konce dá PROžít a ne PŘEčkat (znám z reálu). Samozřejmé je, že úrověň žití x hnití je u každého jiná a mně nepřísluší to hodnotit. Znám krásný příklad. Pan Ivan Medek poslední léta svého života vůbec nevycházel z domu, protože mu to neumožňoval jeho zdravotní stav. Přesto to byl moudrý muž plný života, sledující aktuální dění, s pěkným vztahem k mladým, byl velmi příjemný. "Žít" se tedy ani pro mě nepojí nutně s naježděnými kilometry, objemem prací, navštívenými památkami, množstvím přečtených knih.....ale s pocitem, že jsem nestrávila den naplano. Jedno, jestli jsem pracovala nebo přemýšlela nebo odpočívala nebo cokoli jiného, co mě těšilo. Pokud říkám, že nechci hnít, platí to pro MĚ, říkám to SOBĚ a za SEBE. Nikoho tím nekritizuji, vyjadřuji svůj názor a svůj postoj. To je stejné jako s tou hyperaktivitou. Pisatel vyjádřil SVÚJ názor, ne můj. Je moje chyba, že mě to nenechává klidnou.
Nejméně 45 let mi trvalo, než jsem dokázala uvěřit, že nemusím splňovat představy kohokoliv, že jsem tu sama za sebe. Že pokud se přijmu taková, jaká jsem, budu v poho, a na tom vydělám nejen já, ale i ostatní. A nechci na tom nic měnit.
Nevím, jestli jsem dostatečně reagovala na to, co mi napsala Intuice. Každopádně si každého komentáře vážím, přemýšlím o něm, jen se asi nechovám tak, jak bych měla nebo mohla....a je to začarovaný kruh. JSem jaká jsem a na to mám stejně jako každý druhý právo. A nesu si za to důsledky třeba i v podobě nedorozumění.....

13 Amelie Amelie | Web | 3. září 2013 v 14:48 | Reagovat

Čtyři dohody i Pátou dohodu mám moc ráda. I já učím děti, aby si nevytvářely domněnky a další "moudra". A je pak legrační, když má slova použija Eliška:-)

14 danielinama danielinama | 3. září 2013 v 16:06 | Reagovat

[12]:Katko to je v pořádku, že jsi aktivní :-) Ale fakt je zvláštní, jak si každý vybere něco jiného, já jsem jen měla pocit, že by si Intuice zasloužila vědět, že se vůbec nejednalo o ni:-)Ona se tak omlouvala a přitom zvytečně.
Se slovem hnít: Měla jsem na mysli něco jiného, než na co mám pocit, že reaguješ, myslela jsem na tvou formulaci: Kdybych ten kolotoč, na který někdy nadávám, neměla, připadala bych si, že nežiju, ale hniju :D Jen jsem myslela, že je i zajímavé se zamyslet, proč používáš právě tuto formulaci, proč ne přeba něco na způsob: Sice na ten kolotoč někdy nadávám, ale vlastně jsem šťastná. Tedy nějaký pozitivní výraz, ne negativně zabarvený výraz hnít, ono to pak působí jako by ses měla potřebu vůči něčemu vymezovat. Ona tvoje komentátorka to pak vztáhla na sebe (a jsme zase u dohod:-)  ),což určitě nezamýšlelas, ale spíš je zajímavé když už probíráš význam slov, proč právě slovo hnít :-)

15 Katka Katka | 3. září 2013 v 16:26 | Reagovat

[14]: Možná jsem to někde četla a líbilo se mi to, i to, že jsou si ta slova podobná a přitom s naprosto jiným významem. Že je úžitečnější stejnou situaci vyjádřit slovy pozitivními než negativními. Moje máma mě třeba vítávala slovy "Tys mi TO (něco, co jsem slíbila obstarat) nepřivezla, viď?" A mě to štvalo a myslela jsem si, proč se nezeptá "přivezlas mi to?"
Intuici jsem neujistila o tom, že to nebyla ona jednak proto, že to není podstatné a osoba komentátora není jádrem celé této diskuse, jednak proto, že je snadné najít si, co jsem v komentáři říkala nebo ne :D

16 danielinama danielinama | 3. září 2013 v 17:04 | Reagovat

Žít - hnít :-)zajímavé že tě napadla  podobnost :-) Kačko nemyslela jsem užitečnější :-)Ale asi je fakt problém přesně vyjádřit slovy dojem:-)Prostě celá ta farmulace s hnít je taková zvláštní, působí to jako vymezování se, ale pokud to sama jako vymezování se necítíš, tak asi nemá smysl nad významem "hnít" přemýšlet :-)Jen mě zaujal ten kontext, nějak agresivněji prostě působí slovo hnít než hyperaktivní, ale tak jistě, že jde o tvou reakci na ta slova a ty prostě považuješ za horší hyperaktivní. Vůbec nejde o posouzení života, aktivit atd. ale jen o citové zabarvení dvou slov bez kontextu k tomu kde zazněla...je zajímavé jaké a jak používáme slova :-)

17 Katka Katka | 3. září 2013 v 18:29 | Reagovat

Chápu. Hnít je v našem podvědomí prostě ošklivé slovo. Napadla mě ještě jedna taková "lumpárna." Pamatuješ, jak v Obecné škole vyzvala paní učitelka děti, aby řekly, slovo, které fakír (P. Čepek) napíše nohama na tabuli. A někdo vykřikl "h...o". Fakír chtěl "více krásné" slovo a taková hodná holčička pípla "jaro". Tak asi tak to s těmi slovy je. :) Záleží v jaké se použijí kontextu a pak jsou buď ošklivá nebo krásná. A ještě spíš jak je MLUVČÍ cítí, a to se nedá slovy vyjádřit.
Howgh!

18 danielinama danielinama | 3. září 2013 v 18:45 | Reagovat

Já si toho moc z Obecné školy nepamatuji, viděla jsem ten film jen když ho dávali poprve, nějak nejsem zvyklá se dívat na filmy víckrát, ale líbil se mi. Pěkná formulace "více krásné" :-)

19 Intuice Intuice | E-mail | Web | 3. září 2013 v 22:14 | Reagovat

[17]: Věřím, že Čtyři dohody, tento článek i diskuze všem tady pomohly k dalšímu osobnímu růstu. :-)

20 Intuice Intuice | E-mail | Web | 3. září 2013 v 22:17 | Reagovat

[11]: Děkuji Ti, ochránče lidských práv za podporu, kterou jsi projevila, i když já se umím obhájit sama. :-)

21 Radka Radka | E-mail | Web | 4. září 2013 v 22:09 | Reagovat

Knihu jsem četla a může hodně pomoci, pokud si člověk chce uvědomit.
Ty jsi na správné cestě a z Tvého komentáře 12 mám příjemný pocit.
Vůbec nemám problém se slovem "hnit", možná proto, že ho chápu stejně jako Ty. Je lépe žít něž hnít. Děsí mě hnití ve smyslu přežívání.
A někdy mě děsí i komentáře, které se mi zdají napsané pod vlivem "obecnosti" a bez empatie vůči autorovi (na jakémkoliv blogu) a pak vyvolávají zamotané a komplikované diskuze.
Nicméně jsem ráda, že tato diskuze všem zúčastněným něco dala :-)

22 pizlik1 pizlik1 | Web | 12. září 2013 v 8:19 | Reagovat

Knihu si zcela určitě přečtu, to je přesně něco pro mě.

23 Martin Martin | 3. září 2015 v 21:53 | Reagovat

Právě by ti mělo přestat vadit i to co tě vadí. Vlastně výsledek má být že tyhle věci tě přestanou vadit. Když tě nevadí věci které tě nevadili ani dřív tak to chce ještě promyslet o čem ta dohoda je.

Mám osobní zkšenost že pomůže věc co člověku vadí promyslet a ve spojitosti s meditací "pozornost na pozornost" se dané slovo stratí svou nasírací moc.

Nebe na zemi si představuju jako nebe, ne jako poloviční ráj. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama