Klopotná cesta k poezii - 5. - aneb kdo si přivstane, něco dostane

10. září 2013 v 17:08 | Katka |  "Moje" poezie
Se čtením poezie tak, abych si v ní libovala, jsem moc nepokročila. Nemám na to potřebný čas a hlavně klid. V našem životaběhu je moc rušno na to, abych se soustředila na verše. I ke čtení prózy potřebuju když ne ticho, tak aby alespoň nikdo nemluvil přímo na mě. Já ctím, když si někdo čte nebo spí. Snažím se chovat tiše a není-li to jó nutné, nechávám tu osobu samu sobě, aby si to užila. Pokud já chci mít jakž takž klid, musím se významně zavřít!

Tuto neděli jsem jako obvykle vstávala ne se slepicemi, ale se štěňaty a když jsem opatřila zvěř, v klídku jsem si loupala a krájela jablka na štrůdl, zatímco ostatní měli ještě hodně dlouho nedospáno. Potichoučku jsem si pustila ČRo2 a poslouchala Dobré ráno, Česko moderované Ondřejem Kepkou.

Balzám na duši to byl.

Hradišťan - Studánka

Hned na to hádanka - kdo je autorem těchto veršů? No kdepak bych věděla. Ani mě nenapadlo, že je to báseň Fráni Šrámka Neopatrný. V podání Gabriely Vránové - porce stravitelné, navíc krásné poezie pro začátečníka Usmívající se.
(Verše jsou zatím v archivu ČRo k poslechnutí, je to v čase 16:10. Stojí to za to.)

Pro mě to byl hezký začátek dne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 10. září 2013 v 18:06 | Reagovat

Romány od Šrámka mám moc rád i když byl takový maloměšťák. Stříbrný vítr jistě znáš, jako kluka mne zaujal i román Tělo. Škoda, že jaksi tihle spisovatelé upadají do nezájmu.

2 Jarka Jarka | Web | 10. září 2013 v 19:52 | Reagovat

Ani já jsem se čtením poezie nepokročila, ale to bude tím, že nemám kam pokračovat, když jsem ani nezačala.
Budu asi poetický barbar, ale co si s tím počít, když mě verše nelákají. :-(

3 Katka Katka | 10. září 2013 v 20:10 | Reagovat

[1]: Tělo jsem nečetla, je to další inspirace....jen nestíhám :) S tím názvem mi naskočil název knihy Incest od Jindry Tiché. Znáš ji?

[2]: Třeba k tomu ještě dozraješ. Mně to jde ztuha, ale právě takovéhle hezké zážitky jako s G. Vránovou, mi pomáhají ...Mám pár tipů od Pavla, ale ještě jsem se k nim nedostala. Snad v zimě?

4 Katka Katka | 10. září 2013 v 20:12 | Reagovat

[1]: Jo a ještě mě napadl Jaroslav Havlíček. Z Petrolejových lamp jsem byla úplně u vytržení a dokonce jsem je četla 2x krátce po sobě. Vždycky jsem se zašila na zahrádku do boudy, kterou jsme nikdy moc nepoužívali, udělala si tam pelech a četla a četla, manžel se divil, proč mě to na té zahrádce tak baví.

5 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 10. září 2013 v 21:11 | Reagovat

Jestli tě to uklidní, básničky taky zrovna nečtu. Ale docela rád je poslouchám, a to i na ČRO2

6 Miloš Miloš | Web | 10. září 2013 v 22:05 | Reagovat

[4]: Petrolejové lampy byly také skvěle  zfilmovány s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. Jak Janžurovou moc rád nemám, v této vážné roli excelovala.

Ale že Fráňa Šrámek (a podobně asi Božena Němcová, Karolína Světlá) dnes už málokoho zajímá, jak píše Pavel v [1]:, se moc nedivím. Mě Stříbrný vítr za srdce nechytal ani v 16 letech, dnešní mládež nedojme ani ve 13.
Spíše zaujmou "prokletí" básníci nebo beatnici.

7 pavel pavel | Web | 11. září 2013 v 0:58 | Reagovat

[3]: Ženy moc nečtu... poslední knihu od ženy od Rakušanky Jelínkové, nositelky Nobelovy ceny, ale taky mne moc nenadchla.
[4]: Taky jsem to kdysi četl. Myslím, že patří mezi dekadentní spisovatele.
[6]: Film Stříbrnej vítr, i když jde to sentimentální slaďák, mám rád hlavně kvůli té herečce. Nebyla milenkou Kočího a spáchala sebevraždu?

8 Ježurka Ježurka | Web | 11. září 2013 v 14:07 | Reagovat

Na poezii musí být čas, klid a nálada. Je-li tohle všechno, pak mi mráz jezdí po těle a veršíky si v duchu nebo někdy i nahlas recituji také. Ve škole jsem recitovala, ale to už je dávná historie. Krásné básničky mám ale ráda.

9 Dana Dana | E-mail | 11. září 2013 v 14:19 | Reagovat

Jiří Brabec
Když podzim stromům větve sklání
a při klekání obzor kleká.
Těch cvrčků na svažité stráni.
Ach Bože, jen je nepolekat
Tam kde jsem kdysi přeběh loučku
teď zvolna míjím Boží muka.
Poutnickou holí potichoučku
těm cvrčkům lichý rytmus ťukám

Košili svléknu propocenou
a vánek pohladí mne za to,
zastudí hlína do kolenou
a slunce listím sype zlato.
Nemáme poklad v Boží bance,
nic víc jsme v světě nestačili
než projít cestu ke studánce
a zažít jednu krásnou chvíli

Říkali jsme jí Radostná.
Poskočí si, když dolů plyne.
Ta studánka už věky zná
Zpívat, jak cvrček v křemelině.
Tak před ní klečím na kolenou,
snad opustím ji nezkalenou.
Je z čisté vody čistá píseň,
ve které nebe zrcadlí se.

Když podzim stromům větve sklání
a při klekání obzor kleká.
Těch cvrčků na svažité stráni.
Ach Bože, jen je nepolekat
Nemáme poklad v Boží bance.
Nic víc jsme v světě nestačili,
než projít cestu ke studánce
a zažít jednu krásnou chvíli.

Tuto báseň jsme vybrali pro dědu...našli jsme ji pod názvem Studánka.
J. Tichou jsem taky četla a bavilo mě to.

10 Katka Katka | 11. září 2013 v 18:04 | Reagovat

[9]: MOC dekuju.

Vsechny zdravim z Croatie

11 Katka Katka | 11. září 2013 v 18:05 | Reagovat

[10]: A ozvu se pozdeji.

12 Katka Katka | 11. září 2013 v 18:34 | Reagovat

[7]: ??? to by me nenapadlo a kdo ho tam zaradil?

13 pavel pavel | Web | 11. září 2013 v 20:29 | Reagovat

[12]: Možná se pletu. Hezky si to užívej. :)

14 pavel pavel | Web | 11. září 2013 v 20:53 | Reagovat

Byl ovlivněn spiritisty a možná to mne vedlo k tomu, že by mohl k nim patřit.

15 pizlik1 pizlik1 | Web | 12. září 2013 v 8:11 | Reagovat

Je pravda, že na poezii musí mít člověk čas a potom také náladu. Musí být ve správném rozpoležení.

16 Vendy Vendy | Web | 19. září 2013 v 22:43 | Reagovat

Hradišťan má obrovské plus, že takhle zhudebnil různé básně, navíc je to úžasná hudba, hravá, cinkavá. Pamatuji si na jinou Studánku, od Skácela
Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil
A potom mu to bylo líto
a do dlaně tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál
A držel, ale neudržel
tu vodu v prstech, bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil, kamenuj
A prosil, ale neuprosil
a bál se, ale neubál
a studánka je plná krve
a každý v ní už jednou stál.

(Tuhle báseň jsem slyšela jednou zazpívanou na Portě a tak si ji pamatuji. Tohle jsem napsala zpaměti, a snad i dobře).

17 Katka Katka | Web | 20. září 2013 v 19:53 | Reagovat

[16]:Jé a já si ji teď překopírovala od tebe z blogu. Je moc hezká. Děkuju a přeju hezkej večr i víkend :)

18 ftftghzuihuiohhhzhz ftftghzuihuiohhhzhz | 12. ledna 2014 v 17:35 | Reagovat

Bobeček
Cožpak nebleje? Pška inu aj tomu
                                nad námi?
Inu. Byl panáček, který do ruky
ani jednou nevzal modlitební knížku.
Hanobil čerta: "Ty koule špeková s rohy!
Cožpak se ti mám modlit?"

A přišli za ním, domlouvali mu:
"Vzývej Ďábla Pána a neurážej jej!"
Ale jeho nezčertnost tak jen znásobili.
I k trestu muselo se přistoupit.

I úchyl chytl ho a svázal.
Nahý zadek strčil mu k obličeji a kadil.
Čůral pak, blil, pšoukal a krkal,
říkal: "Buch, buch, bufaktod!"

A jak kakal, oběť dusila
                        se. A najednou:
vdechla bobky, chcípla a již nevstala.
Trest sáhl na ni nejvyšší.

19 gdgfgvdfrgersd gdgfgvdfrgersd | 12. ledna 2014 v 17:36 | Reagovat

[18]: ach,...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama