Půlkacíř

8. října 2013 v 20:56 | Katka |  Knížky
Půlkacíř je knižně vydaný rohovor, který vedl s Karlem Krylem (jak mnozí uhodli z ukázky o Praze) Miloš Čermák a vyšel v r. 1993, v roce předcházejícím jeho úmrtí.


Už je to pár dní, co jsem ho dočetla a nejsem schopna stvořit smysluplný článek. Sotva jsem přečetla verše na předsádce,

Jde jaro do léta
a léto do podzimu.
V kostýmu Hamleta -
- a v mozku Hirošimu -
strach krajem ochází
seškvařen s beznadějí,
Vrah pije se zloději
v putyce nad hrází.

Na prášek rozemnou
má váhání - mé činy.
Vždyť kdo je onde mnou,
je vlastně někdo jiný:
zombie - sen z morfia -
- ve vodě odraz klamný.
Kdo jsem? Jen bezvýznamný
zatrpklý pária.

Ten druhý přebírá
vítězství, pocty, ceny.
Mé já - je nevíra...
půlkacíř uřícený
z útěku před citem,
před láskou, před pohodlím.
Ještě se někdy modlím
v tom příliš hlasitém

hrabivém očistci.
Co zbývá, moji páni?
Pozorně přečíst si -
- tiše a bez reptání -
- rozsudek mlčení
a nad skleničkou raki
dál věřit na zázraky.
Uctivost, vážení!

vstoupila do mě beznaděj a smutek a marnost "na co si tu jako hraju na svém blogu?".....píšu jen to hezké, přestože hnusu je kolem nás čím dál víc. V sebeobraně nečtu noviny, nekoukám na televizi, nepřipouštím si, co nedokážu změnit.....

Tak takový byl Karel Kryl. Nám, kteří jsme šli s dobou bez větších výkyvů na jednu či druhou stranu, ani jsme neškodili, ani nebojovali, se může zdát, že snad ten člověk přehání... co mu chybí?....na co si věčně stěžuje?

Já jsem v "Půlkacíři" našla svého tátu.

Pocházíš z rodiny, která na Moravě dělala knížky. A mnohokrát jsi mluvil o tom, že vám tiskárnu rozbili komunisti. Pamatuješ se na to?
Ano, to bylo v Kroměříži, v mých čtyřech letech. Na to se nedá zapomenout. Stály jsme všechny tři děti, táta nás držl za ruku z jedné strany, maminka z druhé strany, a dívali jsme se, jak krumpáči a kladivy rozbíjejí naši tiskárnu. Také si pamtuju, že velitel gardy měl bílé rukavičky a rodiče plakali. Brečel jsem s nimi a táta mi řekl: Nebreč, chlapi nebrečí. Tak jsem tedy nebrečel.

I můj táta (bylo mu 19 let) to samé zažil a bylo to v podstatě určující pro celý jeho život.

Co na tom, že se z Kryla stal oblíbený písničkář, básník, žurnalista....co na tom, že si "nežil špatně"...
Co na tom, že se táta prosadil navzdory režimu, jako dobrý fachman procestoval svět....
Tu křivdu cítili stále a rozčarování z porevolučního vývoje země je do smrti neopustilo. Zlobilo mě a bylo mi líto, že táta neměl spolu s námi radost z našeho podnikání, z naší rodiny....Stále jsem z něj cítila smutek, pocit zmaru, zklamání z toho, že se nepodařilo navázat na rodinnou tradici....
Dnes už ho chápu, ale líto je mi to všechno pořád.

Zpět ke Krylovi. Jestli bych doporučovala Půlkacíře? Pokud by na vás měl působit stejně jako na mě, tak snad ani ne.
Pokud se chcete dobrat příčiny jeho smutků, tak ano.

Chtěla jsem si ke psaní pustit nějaké jeho písničky. Půldruhahodinový snímek, Kdo jsem?, který byl letos zveřejněn na youtube, mě už ve třetině dostal do stejné nálady. I přes to, že se mi moc líbí verše, metafory, slovní spojení, kterými KK vyjadřuje svůj smutek a rozčarování.

Dnes večer (ještě k tomu po nezdaru v práci) je mi ze všeho těžko. Nejlepší lék bude zaspat to.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 8. října 2013 v 21:16 | Reagovat

Taky jsem raději odešel do emigrace, než se dívat na duchovní bídu normalizace a jak to vypadá, normalizaci tady máme zase. Naštěstí mám stále německé občanství... vím kde je můj druhý domov.
Jeho jsem měl rád, ale tak jak zpíval, spíše recitoval... to nebyla moje karta.

2 pavel pavel | Web | 8. října 2013 v 21:37 | Reagovat

Někdy to v práci nevyjde podle naši představ, ale věřím, že zítra se to u tebe v dobré obrátí. Hezký večer. :)

3 Katka Katka | 8. října 2013 v 21:43 | Reagovat

[2]:Děkuju. I tobě.

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. října 2013 v 23:03 | Reagovat

Jo, knížka a osudy jejího protagonisty nejsou nic do skoku. Někdy se naše nálada i úspěšnost mění skokem. Věřím, že zítra bude zase jasný a úspěšný den. Přeju ti lepší zítřek - tak i tak. A Půlkacíře si půjčím - žádný takový osud ve svém životě neznám a asi bych měla pochopit, co a proč prožíval

5 Jarka Jarka | Web | 9. října 2013 v 8:30 | Reagovat

Vždycky jsem měla raději Hutku. Taky emigroval, taky to je písničkář a taky se mu nelíbily zdejší poměry, ale nikdy v něm nebylo tolik hořkosti a desiluze. Tu knížku bych číst nechtěla.
A ty nesmutni, po včerejším těžkém dni, bude ten dnešní na 100% lepší!

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. října 2013 v 8:40 | Reagovat

Pokd takhle dokáže člověka knha rozhodit, je to skvělé. Znamená to ž má co říct, že o něčem svědčí a nutí k zamyšlení o sobě. Ne jen bezduché hltání písmen a po dočtení poslední věty nevědět jaká byla ta první. Pokud jí najdu tady v knihovně tak si jí půjčím.

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. října 2013 v 8:41 | Reagovat

[5]:Já zase ne, vadí mi jeho věčný rádoby sarkastický smích. Nevím ale na mne to působí strašně falešně. Jak ten přimixovaný smích do nablblých komedií....

8 Katka Katka | 9. října 2013 v 9:19 | Reagovat

[5]:[7]:  Kryl o Hutkovi:
Bolestín, který nikdy nepochopil, co obnáší exil. Přišel do něj jako stipendiant - a setrval tak až do konce. Nikdy nepracoval, vždycky žil z podpory státu - a tudíž se cítil utlačn. Psal v sedmnácti řečech, které se nikdy nenaučil.
Velmi tvůrčí člověk, inteligentní a hloubavý. Muž, kterého si musím vážit a uznávat ho. Dobrý a ukázněný partner v rozhlasových povídáních o písničkách. Skvělý interpret svých písní.
Bohužel, typ člověka, jenž se sám lituje, když je v úzkých. Mám radši lidi, kteří se perou. Ale to neříkám jako hodnocení - pouze konstatuji naše odlišné charaktery a temperamenty.
V každém případě se velmi zasloužil o to, že něco jako česká folková písnička existuje.

9 mengano mengano | E-mail | Web | 9. října 2013 v 9:19 | Reagovat

Tu knížku jsem už četla hodně dávno, ale nemůžu říct, že by na mne zapůsobila tak depresivně jako na tebe. Písničky Kryla mám moc ráda, většinu znám zpaměti. Vždycky měl co říct a vždycky vystihl přesně, o co jde.

10 Katka Katka | 9. října 2013 v 9:25 | Reagovat

[8]: Myslím, že ta výchozí situace z dětství je velmi důležitá v nazírání na následný běh dějin. Neříkám, že je to dobře, ale je to tak. Když se vrátím k tátovi, opakuji, že se NIKDY od toho pocitu křivdy neoprostil, ačkoliv se měl i přes ústrky, které silně pociťoval jako syn továrníka (ta "továrna" by dnes byla nazývána dílnou) a následně i můj brácha, máma, já už jen částečně neb jsem byla mladší....měl se dobře jak profesně, tak v osobním životě, dokázal (si), že když je někdo dobrý, jen tak něco ho nezlomí a nepotlačí jeho schopnosti. Přesto to v něm stále bylo. Mně jako dceři to bylo nepříjemné, často nepochopitelné, o manželovi a vnoučatech to platí stejně. Půlkacíř mi to trochu zpřístupnil. Nezbývá než odpustit. Jemu i sobě. Tátovi i mně.

11 Katka Katka | 9. října 2013 v 9:35 | Reagovat

[5]: Naprosto tě chápu, taky se řídím heslem co nemůžeš napravit, tím se netrap. Nicméně mě občas přepadá pocit, že strkáme před nepravostmi hlavu do písku.
Dnešní den je fajn. "Hlídám" malíře. Vůbec bych tu být nemusela. Všechno si dělají sami a že bychom o něco přišli, toho se nebojím....ale být doma v dobu, kdy obvykle bývám v práci, je příjemný. Peču (jim) štrůdl, peru, háčkuju, hovím si a piju kafe a hlavně samozřejmě Hlídám." :D

[9]: To je tou rodinnou paralelou, to je jasné.

12 Dana Dana | E-mail | 9. října 2013 v 10:09 | Reagovat

Já jsem si tenkrát říkala: puklo mu srdce ŽALEM...

13 Hanka Hanka | E-mail | Web | 9. října 2013 v 10:32 | Reagovat

Verše jsou nádherné, ale plné smutku a beznaděje. Pamatuju si, jak jsme doslova hltali písničky Karla Kryla a líbí se mi pořád, běhá mi při nich mráz po zádech. Jiné písničkáře jsem ani neposlouchala a neposlouchám, KK je jenom jeden!
Katko, nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, znám to ze své zkušenosti, ale tobě přeju, aby bylo líp!
Měj se fajn a dobře HLÍDEJ! ;-) Hanka

14 pavel pavel | Web | 9. října 2013 v 11:39 | Reagovat

[11]: Já to tušil, že dnes ti bude fajn. :)

15 Katka Katka | 9. října 2013 v 17:26 | Reagovat

[12]: Dnes by se tomu řeklo stres, ale bylo to nejspíš tak, jak říkáš.

[13]: Jj, tou průpovídkou se taky snažím řídit. Teda spíš se snažít tím řídit manžela, protože ten nadává a zoufá neustále.

[14]: Životní zkušenosti, co? Nahoru - dolů...:)

16 Daniela Daniela | E-mail | Web | 9. října 2013 v 22:25 | Reagovat

Keďže som knihu nečítala, k jej obsahu sa vyjadrovať nebudem. Krylove pesničky sa mi páčili a mala som a vlastne aj stále mám na nich rada, že navodzujú zvláštnu, takú temnú atmosféru. Pri ich textoch sa človek musí zastaviť a zamyslieť. Mala som to šťastie, že som Kryla zažila aj osobne. Začiatkom decembra 1989 spieval na bratislavskom námestí.

17 Radka Radka | Web | 10. října 2013 v 6:51 | Reagovat

Katko, hnusu je pořád stejně, jen se o něm víc ví, je otázka, proč se omílá jen to špatné, když každý den se stane tolik dobrého, komu a čemu se tím slouží. Lid zdeptaný je lépe ovladatelný, lid ustrašený se dá snáze zahnat do ohrady, lid naštvaný chce snadná řešení, spíš poslechne populisty. Ten, kdo v sobě cítí radost, ten se nenechá zmanipulovat, drží se toho svého. Hledej kolem sebe to dobré a bude ti líp. Na světě je přeci tak krásně :-)

18 Katka Katka | Web | 10. října 2013 v 7:07 | Reagovat

[16]:MOžnost poslouchat naživo jsem neměla. Máš pravdu, že i jeho "veselé" písničky jsou zlváštní a temné, a co teprve ty ostatní. V 68. a 89. obzvlášť.
I přes to, jak se mnou "Kryl přes snesitelnou míru" zacvičil, zůstávám jeho příznivkyní. Jen si ho musím dávkovat po troškách :)

[17]: To já vidím a každodenně (skoro:)) žiju to dobré. Tebe někdy nenapadne, že náš styl života (izolovat se od toho, co nejsme schopni změnit, jakkoli víme, že to je špatné) dává prostor právě těm rozkrádačům, populistům, kariéristům, hrabivcům, demagogům......Neumím si představit, co by se s tím dalo dělat, ale jak daleko to půjde? Do revoluce? Co třeba blížící se volby? Máš vůbec představu, kdo by se dal volit? Já ne.
Nakonec stejně nezbývá, než podobný myšlenky zastrčit do kouta a pokračovat svým stylem. Jinak by člověk zcvoknul.
Už je dobře, to byla taková momentální indispozice přiživená nezdarem v práci, příliš sugestivní knížkou a vzpomínkami.

Díky za komentář a přeji hezký den.

19 Radka Radka | Web | 10. října 2013 v 7:52 | Reagovat

[18]: Já mám v rukou strašnou moc, starám se po většinu týdne o osmnáct dětí. To jak jsem naladěná se odráží i na nich. Mohou mít učitelku zdeptanou okolním zkaženým světem. A nebo mohou mít učitelku, která s radostí přijímá vše dobré okolo sebe. Já jen vím, že to co se ty děti naučí teď, ponesou si celým životem. To je můj způsob, jak měnit svět k lepšímu, skrze ty děti. Možná to není mnoho, ale za těch pár let mi prošlo rukama skoro sto dětí a doufám, že další stovky jich ještě budou. A ony budou mít svoje děti a ty zas další :-) Takže já se neizoluji, já si vybírám, kvůli nim a pro ně, i pro sebe. A to je právo každého, právo volby.

Přeji ti krásný den.

20 Katka Katka | 10. října 2013 v 11:21 | Reagovat

[19]: Super! Krásně vyjádřeno. Slovo od slova. Máš pravdu. V tomto duchu, když jsi mi připomněla, že i já přispívám svou troškou k té spoustě dobra, co mezi lidmi přes všechno ostatní skutečně je, uzavírám kapitolu, která se rozbouřila Krylovou knížkou.
Můj způsob, jak měnit svět k lepšímu je v dobrovolnictví pro DSJ. Sice to nebude mít přesah do budoucnosti, protože budoucnost těch lidí není moc dlouhá, ale význam to má velký. Právě proto, že pro dnešní svět jsou tito lidé neperspektivní a často opomíjení.

21 Vendy Vendy | Web | 10. října 2013 v 14:37 | Reagovat

Katko, každý má právo i na kousek smutku nebo splínu, není každý den posvícení. Stejně jako není každý den smutnění. Karla Kryla mám hodně ráda, je to člověk, který byl věrný svým názorům a nepřekabátil se jak jiní. Pokud vím, tak chtěl i tady pomoct, ale byl odmítnut a poměry, které tu nastaly, ho hodně zklamaly.
Jeho písničky mám hodně ráda, jsou nádherné, poetické, slova, která něco říkají, na jednoduchou melodii, která se dobře pamatuje.
A povedlo se mu něco, co se jinému nepovedlo. Přestože byl zakázaný, jeho desky staženy, oficiálně se o něm nemluvilo, znali ho mladí i staří. A na jeho koncertu po 89, který pořádal u nás, jeho písničky zpívali všichni, ti, kteří pamatovali, i ti, kteří nepamatovali.
Přesto, že se k jeho písničkám nedalo dostat jinak než opisováním, přezpíváním a pokoutnýma nahrávkama z jedné kazety na druhou, znali je všichni.
A znají je dodnes.

22 Katka Katka | 10. října 2013 v 17:40 | Reagovat

[21]: Jo, to byl v 89. pěknej pocit (z mnoha jiných), že jeho písničky zná i generace, která v 68. ani nebyla na světě. To se nezapomíná.

23 Radka Radka | Web | 10. října 2013 v 19:13 | Reagovat

Nám na Krylovy písničky zvláštní vzpomínku, jsem ročník 66 a jako malý špunt jsem v Bratislavě u svého dvacetiletého strejdy objevila podivnou desku s klukem, co měl na zádech terč. Fascinovala mne, nejdřív ten obal, myslela jsem, že ten kluk umřel, že ho zastřelili. A pak i písničky. Poslouchala jsem je pořád dokola, uměla jsem si pustit gramec dřív než jsem šla do školy. Jednou koncem srpna jsem si opět pouštěla dokola Bratříčka, bylo vedro, okna dokořán. Venku tuhá bolševická normalizace. Děda šel z práce a málem ho ranila mrtvice, vlítnul dovnitř a šíleně mi vynadal, prý jestli chci, aby nás všechny zavřeli. Nechápala jsem proč, kvůli písničce o ovečkách a vlkovi? Dlouho jsem byla vyděšená a zmatená. Kdo dneska nadává jak je zle, měl by trochu zavzpomínat. A ten kdo velebí komunisty, ten by se měl rovnou léčit, minimálně na sklérózu.

24 Katka Katka | 10. října 2013 v 23:10 | Reagovat

[23]: Zrovna o tomhle přebalu se v rozhovoru taky zmiňuje. My to měli od někoho nahraný a hlavně jsme je hráli u táboráků...
Dítě nevinné a mohl být velkej průšvih. CHudák dědeček.

25 signoraa signoraa | Web | 12. října 2013 v 22:58 | Reagovat

Karla Kryla mám ráda. Už jsem se o tom několikrát na svém blogu zmínila. Měla jsem to obrovské štěstí, že jsem se s ním roce 1968 osobně setkala. Půlkacíře jsem přečetla jedním dechem, stejně tak i Zemi lhostejnost. A "Kníška Karla Kryla", ve které jsou jeho básně, či písňové texty, patří mezi mé nejoblíbenější. I když už tu dlouho není, některé jeho texty jsou stále velice aktuální.

26 Katka Katka | 13. října 2013 v 17:03 | Reagovat

[25]: Bohužel jsou aktuální ty depresivní.

27 pizlik1 pizlik1 | Web | 19. října 2013 v 15:12 | Reagovat

Na mě by kniha působila přeně jako na tebe. Úplně mi stačí, když přemýšlím nad nějakým neštěstím a jsem pak strašně rozhozená.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama