51/52

22. prosince 2013 v 6:07 | Katka |  (ne)malé radosti
Moje zotavování postupuje doslova den za dnem. Každý den se cítím silnější, s každým dnem ubývá bolest, která i tak je překvapině slabá. Devátý den poslušně vypadly všechny tři stehy a přestaly táhnout. Nesmím se ale nechat ukolébat a poslušně NEzvedám těžké předměty, což je každý, který by přesáhl hmotnost 3 kg.

Koncem týdne to vypadá, že "už nebude radosti v žítí mém". Na moji zvyklost z nutnosti dělat několik věcí najednou a myslet ještě dál, doplatila chudák Pupi. Několikrát už jsem ji na rameni nevnímala a vyšla s ní ven. Ona vždycky udiveně kroutila hlavou, nakláněla se a koukala mi do obličeje s jasným výrazem "co blbneš?" Já se vzpamatovala a obě jsme zalezly domů. Tentokrát, kdo ví, jestli se něčeho lekla .... prostě uletěla.
7 hodin jsem se za pomoci manžela i dcery snažila ji nalákat na cokoli z toho, co má ráda - ovoce, piškoty, kafíčko, jogurt....venku měla klec, i sedátko i spirálu, na které tak ráda vysedávala a šplhala, v provozu byla vzduchovka, klacky, palice, luk, abychom ji donutili přeltět jinam, třeba níž, pouštěli jsme hlasy jiných arating, hlídali ji dalekohledem, tak byla vysoko.... Nezabralo nic, dlouhé hodiny seděla na nejvyšších olších okolo domu, občas křikla, občas přeletěla, až zmizela neznámo kam a přestala se ozývat.
Odpusť mi, Pupi, moji neopatrnost. Je mi moc líto, že jsem způsobila tvoji předčasnou a zbytečnou smrt.
Zatímco dcera přispěchala až z Brna, věříc, že její hlas ji dostane dolů a nedbala toho, že musela utéct z práce, jeli jak nejrychleji to šlo a stejně přijeli, když už se stmívalo, i ve své velké bolesti vědala, že jsem to nechtěla udělat a vyplakaly jsme se vzájemně v objetí, jeden člen rodiny má jasno jsem úplně tupá. Normálně by mě to zdrtilo, ale ono je to jen pokračování stavu, který jsem si už musela pořešit jediným možným způsobem tak to prostě je. Je plný zloby, nesmiřitelný, uzavřený.....a já nemám schopnost (a pravda, teď už ani vůli) na tom něco změnit. Může mi to být stokrát líto, ale dokud nezačne u sebe, nepřestane posuzovat a odsuzovat, nevystoupí ze své nepřátelské kukly, nedokáže odpouštět, nebude u nás volně a milo.

Tento odstavec sem, pravda, nepatří. Ono je to ale tak, že kdyby člověk nezakusil, jaké je to tam dole, nepociťoval by brzy ani radost.

Čt - kontrola prokázala, že histologicky byly moje orgány, které teď už nemám, v pořádku!!! Jupí!!!

Pá - poprvé v práci, hodně restů odstraněno.
S E do HK a bus. Volnou hodinku jsme využily k posezení u pizzy, kávy a čaje. Jsme spolu Usmívající se a je nám dobře. E o mě pečuje, vozí mě, kam potřebuji, ptá se a hladí slovem i rukou. I z dáli své návštěvy, kde teď dlí, volá, aby mi udělala radost, ptá se, jestli jsem měla hezký den....
Všechny 3 holky jsou úžasné.

Telefonát - přijdete ještě do kanceláře? Ne? Tak já jsem vám chtěl popřát krásné vánoce a přinesl jsem vám kytičku.
Áááá, ty jsi hodný. Já se pro ni stavím a přeju ti.....Udělal jsi mi opravdu velikou radost.
To mladý kolega maže celoroční nadílku svých hříšků, kterých se na mě dopustil.
Tomuhle on říká kyčička Překvapený


Vánoční posezení v ergo-dílně. Jak jinak než úžasné. Přišla jsem trochu později, byla přivítána hlasitým spokojeným hučením, několika objetími a pusami....to je dobře, že jsi v pořádku zpátky, pojď, pojď, čekáme na tebe, rozdáváme dárečky.....Já vím, že nejsem nejčinnější, nej a nej v této společnosti, přesto mě hřálo, že mi to ten den říkali a projevovali. I já jsem musela paní V vysvětlovat že to nejem my jim, ale oni nám moc dávají.

Večer přispěchala kamarádka. S háčkem, přízí a skořápkami ořechů. Já už jsem nechtěla nic stíhat k vánocům....a vida, nejenže jsem stihla, ale ještě jsme měly hezký večer.

So - dnes jsem stihla i adventní koncert. I když skoro na poslední chvíli. Sice jsem nepořádně četla plakátek, jakmile jsem viděla J. J. Ryba, byla jsem natěšená na Českou mši vánoční a poslouchala pak Českou mši půlnoční stejného autora, ale bylo to krááásné. Poprvé jsem slyšela Královédvorský chrámový sbor s orchestrem a dirigentem, jehož kariéru tak ráda sleduji, protože to je spolužák mé dcery a jeho cesta na konzervatoř nebyla snadná.
Úvodní fanfára zněla v podání žesťů z kůru jak z nebe....tympány tloukla paní učitelka ze ZUŠ, stejně tak violoncelistku znám z doby, kdy ji tak milovala moje E v přípravce ZUŠky, prvnímu houslistovi mohlo být tak 16 let....

Protože jsem na koncert vytáhla dvě kamarádky, následovalo společné posezení u večeře. Do restaurace, kam normálně nechodíme, jsme vstupovaly trochu s rozpaky, protože se stále mění osazenstvo, neboť to nejde. Avšak teď ji má dcera zdejšího majitele zemědělského podniku (našeho souseda). Její neustálou kritiku, jak to blbě vede, vyřešil šalamounsky. Celý podnik na ni převedl. A ono jí to šlape. Nevím jak ekonomicky, ale pro návštěvíka perfektně. Základ v dnešní spořivé době - je tam teplo. Jídlo vynikající. Obsluha milá, byť trochu hodně na nás babky mladistvě žoviální, ale proč ne. Sama nová majitelka a hlavně šéfka kmitá, rozdává kromě pokrmů a nápojů úsměvy.....za barem sedí mladíci a mohou na ní oči nechat.
Kéž jí to tak vydrží. Je jí něco málo přes 20.

Užijte si poslední adventní neděli, neboť pomalu ale jistě jdeme do finále Usmívající se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radka* Radka* | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 7:01 | Reagovat

Proč se věci dějí, tak jak se nám dějí? Abychom se dozvěděli něco o sobě i o druhých? Je mi moc líto, že jsi ztratila Pupi. A mám radost, že ti je každým dnem lépe.
Tohle je v mnoha ohledech náročné období, nejen tím, že se snažíme o nemožné a zázraky, ale i tím jak vyplouvají na povrch různé bolístky stará nedorozumění, dohánějí nás vzpomínky. Pro jednou nemám pocit, že by téma TT bylo mimo. Měla bych námětů na deset článku a dalších sto po svátcích. Radovat se a těšit ze všeho hezkého a příjemného, co nám den přinese, přijímat dobro s otevřeným srdcem, co můžeme dělat víc?
Přeji ti pohodovou adventní neděli :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 8:17 | Reagovat

Vidím, že se situace lepší. Lituji tebe i Pupi, určitě to zabolelo moc. Ani divné vztahy s mužem nepřidají radosti. Ale vidíš lidi kolem sebe - to je zrcadlo, které odráží tvůj úžasný lidský život. Raduj se z dobrých zdravotních výsledků a užívej si pozornosti dcer. Zasloužíš si to. Držím ti palce a pěkné svátky vánoční přeji vám všem :-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 8:39 | Reagovat

To s Pupi mne moc mrzí. Znám to, stalo se mi to víckrát jelikož jsme měli některé papouchy ve venkovní voliéře. Nejdřív mi uletěla rozela, ta sice pořád posedávala tady na stromech okolo a když už to vypadalo že si sedne i na nízkej stromek něco jí vyplašilo a vzala roha pryč. A pak mi uletěl skoro celý odchov andulek. Celkem asi osm ptáků. Dlouho jsem je tu slyšela s protější stráně, ale pak taky ztichly.... nějak mi ušlo co se stalo že si zase skončila ve špitále ale hlavně že jsi v pořádku.Hezký zbytek čtvrté adventní neděle.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 9:31 | Reagovat

To s Pupi je smutné, už mi dochází, proč na mě včera dcera křikla, že jsou ptáci puštění a já otevřela balkon. Jenže já na to: venku je zima, tam by se jim nechtělo.
Kdo ví, možná i chtělo. Nevidím jim do hlavy.
A navíc: miluji zázraky...
Nějak mi asi unikl pravý důvod Tvého pobytu v nemocnici, nicméně podle indicií usuzuji, že to chce klid a do ničeho se nehrnout. Přeji brzké zhojení a klidné svvátky v kruhu nejbližších :-)

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 9:34 | Reagovat

Jak píše Radka - proč se nám některé věci dějí? Abychom se nad něčím zamysleli? Pořád jsem čekala v závěru článku rozuzlení, že Pupi se vrátila. Je mi to líto, pro vás obě. Prima, že jsi už zdravotně v pořádku, ale stále se šetři. Kytička od kolegy je milá a kultura taky jistě potěšila. :-)

6 Daniela Daniela | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 11:15 | Reagovat

Škoda, že vaša Pupi nemá takých dobrých susedov, akými sme my. U nás na balkóne už viackrát pristál cudzí vtáčik. Spomeniem len posledný prípad, kedy sme ho rýchle zatvorili do našej prázdnej klietky a začala som zisťovať, komu asi uletel. Na druhý deň som si v jednom z otvorených okien vedľajšieho vchodu všimla, že je v ňom vyložená klietka. To bol signál, aby som sa išla do toho vchodu spýtať, či im neuletel vták. A naozaj to tak bolo. Majiteľ si pre neho prišiel a na druhý deň zvonil u nás znovu, tentoraz s veľmi dobrou bonboniérou :-)

7 Date tree Date tree | Web | 22. prosince 2013 v 13:01 | Reagovat

Je skvělé, že ti je lépe! :-)
Růžičky jsou krásné :-)

8 Jarka Jarka | Web | 22. prosince 2013 v 13:06 | Reagovat

Taky je mi Pupi moc líto, kdyby aspoň nebylo takové hnusno, zrovna musí uletět když zima teprve začíná... Sice nevím, čeho se týkala tvá poslední návštěva nemocnice, ale raduji se spolu s tebou z toho, že byly výsledky z laboratoře negativní. :-) Naznačila jsi ještě nějaké problémy, asi vztahové? Držím palce, aby zapůsobila smířlivá a sváteční atmosféra Vánoc a s nimi přišlo i to odpuštění a zavládlo milo.

9 pavel pavel | Web | 22. prosince 2013 v 14:13 | Reagovat

Přeji ti co nejrychlejší rekonvalescenci. Toho Pupi je mi taky líto. Náš papoušek umíral na nějaký vir a bylo to pro nás taky kruté. Hezkou poslední adventní neděli. :)

10 Jitka Jitka | 22. prosince 2013 v 17:46 | Reagovat

Tak jsi mi udělala radost, že je s Tebou všechno v pořádku. Moc jsem na Tebe myslela, protože jsem si tím samým před časem prošla a vím, jak to pořád někde v koutku duše hlodá, dokud se člověk nedozví to úlevné - je to  dobré.Teď si můžeš s úlevou naplno vychutnat Vánoce. Přeji Ti klid a pohodu v kruhu svých blízkých.

11 Katka Katka | 22. prosince 2013 v 18:33 | Reagovat

[1]: Co jsem se dověděla, není ale nic moc.

[2]: Vždycky se dá najít něco pozitivního. Nedám se.

[3]: Pupi není první pták, co nám uletěl. Jenomže ona nebyla pták, ale kamarád. V tom je ten průšvih.

[4]: Zima jim nevadí vůbec, pokud dostanou nějakej impuls. A pak už je to silnější než pouto k člověku.

[5]: Zamyšlení nad sebou je prospěšný a impuls k němu jsem dostala dost drsně. MOC zamýšlení ale není k ničemu.

[6]: Jj, kdyby bylo léto, naděje by žila déle.

[7]: Díky.

[8]: Nevidím to moc optimisticky neb mám své zkušenosti.

[9]: Děkuji. Jj, s každým zvířátkem je to úúúúžasné, dokud je zdravé.

[10]: Máš pravdu. Je to úleva.

12 Jarmila* Jarmila* | Web | 23. prosince 2013 v 13:53 | Reagovat

Katko, s Pupi mě to moc mrzí. Třeba se ještě najde.
Jsem ráda, že jsi v pořádku. :-)
Kytička jistě potěšila, rovněž jako holky z dílny a koncert.
Přeji ti klidné a krásné Vánoce. :-)

13 Katka Katka | 24. prosince 2013 v 13:17 | Reagovat

[12]: Děkuji za pochopení i za přání.

14 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 16:34 | Reagovat

Brzy se uzdrav, ať můžeš fungovat na 100%.

15 Hanka Hanka | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 21:05 | Reagovat

Pupi je mi moc líto, Katko. Doufej, že nezahynula, třeba se jí ujal někdo, kdo se o ni dobře postará!
Důležité je to, že se zotavuješ a že byla histolka negativní! Něco podobného mám za sebou já sama i moje mamka. U nás obou byla pozitivní.
Další dny byly skvělé - nádherné růže od kolegy, koncert, ... jen houšť! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama