Únor 2014

Městečko Pines

25. února 2014 v 19:49 | Katka |  Knížky
Je mi líto, ale napínavý thriller kombinující prvky sci-fi a hororu od Blakea Crouche


jsem nedočetla. Na knižku, která je mou druhou tohoto žánru (první byl kdysi Den trifidů), jsem se těšila. Zlákala mě doporučení některé blogerky. Četla jsem jedním dechem, málem jsem kvůli tomu zmeškala dohodnutou masáž, až do stránky cca 250 a pak šlus. Další porci stránek jsem jen tak přeletěla zrakem, četla jsem rychloposunem a 20 stránek před koncem totální zásek. Nemohla jsem dál, protože mě to prostě nebavilo. Což nic nevypovídá o kvalitě knížky. Znamená to pouze to, že žánr sci-fi a horor moje mozkovna nezvládá.

Jeden má rád holky, druhý zase vdolky, říká se. Jak je to s vaším čtením? Pokud čtete, co nejraději?, ptám se v připojené anketě.

8/52

23. února 2014 v 5:27 | Katka |  (ne)malé radosti
17. - 20. 2. - při pobytu s kamarádkou v Hotelu Lužná v Luhačovicích bylo ještě mnohem víc radostí, než jsem napsala v samostatném článku.
Dcery jsem před školními výlety nabádala "A NIC nekupujte, nevozte suvenýry...."
A já?

Kdo by odolal velikonoční keramice


Sova pro štěstí a moudrost se u maturity jistě hodí


A co je toto? Hádanka.


21. 2. - vyzkoušela jsem tu hádanku. Na kom? To je taky hádanka. Funguje to. Což je radost.Usmívající se

Radost jsem měla i ze všech našich olympijských úspěchů. I z nové objednávky na dva košíky.

Prý kdo nebyl v Luhačovicích....

21. února 2014 v 20:13 | Katka |  Cestování
Kdo nebyl v Luhačovicích, ten prý jako by nežil. Tak schválil naši volbu relaxačního pobytu místní postarší obyvatel, který se s námi dal do řeči, když jsme nakládaly před odjezdem.

Zase jednou jsem využila slevový portál a zakoupila voucher na tři noci v Luhačovicích. Do lázní mimo sezonu, to je můj styl. Bylo mi sice líto, že samotné lázně bez kvetoucích výsadeb a bez slunce vypadají smutně, ale zase tu nejsou skoro žádní lidé. A to mi vyhovuje. Přes den jsme bloumaly po venku, večer jsme si užívaly wellness v hotelu Alexandria. S dvacetiprocentní slevou. Usmívající se Ubytovány jsme ale byly jinde Mrkající. Žádné procedury s obsluhou, jen bazén, různé vířivky, parní lázeň či finskou saunu, solnou nebo bylinkovou komoru či Kneipův chodník. V ceně pobytu jsme měly i hodinu v místní plovárně. Nebýt toho, že mi byl ukraden na malou chvíli nehlídaný kartáč na vlasy, bylo by vše takřka ideální.

Jurkovičův dům



Jurkovičovo krmítko Mrkající



Lázeňské domy


Ottovka nám nechutnala Mrkající


Jediný relativně slunečný den (úterý) jsme strávily ve Zlíně. Inspirovány radami, které jsem si vyprosila na blogu, zamířily jsme do Baťova areálu. Připadalo mi, že je zde město ve městě. Nejprve jsme se zorientovaly vyhlídkou z budovy č. 21 a po kávě, při které jsme sledovaly úspěšné biatlonisty, nás doslova pohltilo muzeum v budově č. 14/15 - tzv. Baťově institutu.

Budova č. 21, původní Baťův výtah
dnes je zde Krajský a Fianční úřad


Z vyhlídkové terasy budovy č. 21


První hodinu jsme žasly nad skutečnostmi nám dosud utajenými na výstavě nazvané Všichni jsme příbuzní. Je o životě indiánů. O tom, jak vždy žili v souladu s přírodou, jak ctili předky a učili se od nich, jak svým konáním byli příkladem pro své děti..... Vše se odráží v jejich legendách a moudrostech.
Šokující pro nás byl panel pojednávající o vyhánění indiánských kmenů z jejich území, o násilném odebírání indiánských dětí, které byly dávány do internátních škol na převýchovu a pokud z ní vyšly, pokud přežily výchovné metody zahrnující hladovění, bití, sexuální zneužívání, potírání jejich pravé identity, byli z nich naprosto zlomení a vykořenění lidé. To vše probíhalo až do sedmdesátých let minulého století! Za toto hrůzné chování vyslovila kanadská vláda lítost a omluvu až r. 2008.
Dnes i u nás existují společnosti, jejichž členové obdivují indiánský způsob života v sepětí s přírodou a širokou rodinou. Přiznávám, že dosud jsem na ně pohlížela jako na "krásné blázny." Dnes se jim nedivím.

Každá lidská bytost má čtyři části


V loňském roce byla otevřena stálá expozize PRINCIP BAŤA. I zde jsem se dověděla mnoho, velice mnoho mně dosud neznámého z tak naplněného života Tomáše Bati.

Tomáš Baťa s manželkou a ministrem financí Englišem


Součástí této expozice je bývalé muzeum obuvi, uvedené mottem I za mlčícího mluví jeho boty! Bot je zde z různých zemí a různích období na 525 párů. K dispozici je katalog s popisem jednotlivých exponátů.
Ve zvláštních skleněných tubusech je vystaveno na cca 140 párech obuvi, které darovala muzeu manželka T. Bati jr., představena produkce firmy Baťa z let 1894 - 1945.
Nejvýznamnější pro rozvoj firmy byla tako obuv z r. 1914,


kdy firma dostala vojenské zakázky. Zisk z nich umožnil investovat a odstartoval nevídaný rozvoj firmy Baťa. O rozsahu aktivit jsem neměla ani tušení a celá historie do r. 1945 mi připadala až utopická, jak vše šlapalo podle Baťových zásad, které jsou zde na panelech prezentovány. Jsou tak prosté a bylo by tolik potřebné právě dnes se jimi řídit.


Výrobní linka


Oblasti, ve kterých firma Baťa podnikala, vždy souvisely s klíčovou výrobou. Byly zajišťovány nutné doplňkové služby, péče o zaměstnatnce se jistě vyplatila, uznání se dostalo i starým lidem.


Část výstavní haly vyplňuje expozice věnovaná cestovatelům Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi, Škulinovi a Ingrišovi. Dominantou této části je automobil Tatra 87, kterým H+Z cestovali.


Formou "hada" z panelů s fotografiemi a částmi cestovatelského deníku se můžeme zůčastnit některé expedice. Několik panelů tvoří monitory, kde jsou promítány filmy z cesty. Tyto byly zpracovány ve filmových ateliérech Zlín, založených pro reklamní účely firmou Baťa. Ve filmovém kabinetu můžeme shlédnout dobové reklamy firmy Baťa.

Ačkoliv jsme v muzeu strávily víc než 3 hodiny, odcházely jsme nabity dojmy a taky s pocitem, že to nestačilo. Byly jsme už unavené, ale chtělo by to opakování. Což těžko kdy bude.

Myslím, že se nám s mou společnicí a kamarádkou výlet vydařil až až. Dojmů spousta a přitom pohoda, žádný spěch .... a toho povídání! Mrkající

Co jsem (s)pletla

17. února 2014 v 5:50 | Katka |  Ruční práce
Čas od času mě popadne neodolatelné puzení dát se do pletení.Většinou to nedopadne moc dobře. Leda s ponožkami nemám problém.

Nejinak tomu bylo i tentokrát. Koupila jsem si stoprocentní akryl se jménem Red Heart, vzala jehlice č. 5 a začala si plést svetr. Protože v takových chvílích nemám trpělivost hledat v časopisech co a jak plést, pletla jsem opět "z hlavy". Nejprve jsem si začala příliš široko a upletla jsem notný kus, než mi to došlo. No a potom jsem upletla celý svetr. Ale pro koho? Vejdu se do něj, ale vzorek je hodně pružný, takže vypadám jako dobře nadité jelito.
Nezbývá, než nabízet Mrkající


Na celé akci se mi líbilo, jak to pěkně přibývalo, jak je úplet pružný, materiál příjemný na omak a teplý....a - knoflíky. Jejich barvu zkresluje fotka a světlo - jsou uprostřed rosničkově zelené. Chtěla jsem, aby tmavou barvu oživily a byly zvláštní. Vybrala jsem si na Fleru keramické.

Tak jsem ráda, že jsem svoji pletařskou vášeň naplnila. Dopadlo to jako (skoro) vždy a doufám, že dám na hodně dlouhou dobu pokoj.S vyplazeným jazykem

Kam ve Zlíně????

16. února 2014 v 14:20 | Katka |  Pro Jarušku aneb poraďte, sousedko
Pěkně prosím o radu!!

Potřebovala bych zasvěceně poradit, co zajímavého lze vidět ve Zlíně. Určitě je toho mnoho. Jako vždy nemám moc času k vyhledávání, a tak mě napadlo, že nejlepší by stejně byla rada od místních nebo těch, kteří už Zlín navštívili, znají ho a mají ho rádi.

Zn.: Spěchá! Mrkající

7/52

15. února 2014 v 21:02 | Katka
10. 2. - "veselá" soutěž na bowlingu. Pokud mě alespoň jeden z našich mladých porazí, mohou si objednat sýrové nugety. Dopadlo to nevesele. Pro mě.

11. 2. - Goldie prodělal proměnu z čokla od popelnic v knírače Usmívající se

Takhle se to ale moc nepozná. Ostříhaný Goldie ležící - spící



Nebo pozná? Neostříhaný Terry ležící - spící


12. 2. - začíná jarní část bowlingové ligy. Po dlooouhé přestávce se k bowlingu pomalu vracím. Z prvního hracího dne jsem měla strach, protože mě bolí pořád levá noha, na RHB nějak nereaguje. Bolest se stěhuje sem tam. Netušila jsem, jestli to vůbec vydržím. Vyzbrojila jsem se návlekem na koleno, práškem proti bolesti a trpělivostí....a podařilo se. Uhrály jsme dvě hry ze čtyř. Není to bůhví co, ale jde to. Bez nervozity, bez vztekání, v pohodě. Mojí partnerkou je kolegyně z kategorie 65+.

14. 2. - na svátek zamilovaných jsem dostala linecké srdíčko. V kavárně. Od kamarádky S vyplazeným jazykem
Teda ono to bylo celé trochu jinak. V vypravili jsme se do našeko krajského města. Dcery do vědecké knihovny pro materiál na seminárku, já s kamarádkou do dobře zásobené galanterie pro velikonoční stužky. Čas čekání jsme si zkrátily v kavárně. Já si poručila ke cappucinu linecké srdíčko neb já linecké ráda. Kamarádka je trošku zásadová, tak nechtěla nic, ale neodolala. Jak tak sedíme se svými srdíčky naproti sobě, došlo nám:
"No jo, to jsou vlastně valentýnská. Co dostaneš od manžela?"
" Píp. A ty?"
"Taky píp."
"Tak já ti dávám k Valentýnu tohleto srdíčko."
"A já tobě." Smějící se

15. 2. - přijela asi po měsíci dcera. Š do domu - smích a pohoda do domu.
V rámci nákupu jsme stihly i knihovnu a kavárnu. Manžel se jen divil, jak dlouho jsme nakupovaly.
Sobotní vaření a úklid ve dvou, to je čirá radost. Ona je člověk, který vidí, co je potřeba udělat, jde a udělá to nebo šikovně zavelí Mrkající.

Od srdce jsem se zasmála a postaral se o to potrhlý a dychtivý Terry. Chystali se s manželem, dcerou a Gorem na procházku. PROCHÁZKU!!! Terry to nepochopil a stylem já první, já první!!! chtěl naskočit do auta. Jen si nevšiml, že páté dveře jsou zavřené a rozpleskl se o ně. Jak vysoké IQ může mít takový pes? Smějící se

Single vyjížďka na kole - i přes mrtvolné stavy zaviněné mou špatnou kondicí se endorfiny vyplavovaly jedna radost.
Fajn den završen výbornými pizzami (s kuřecími kousky a sýrovou) vlastní výroby a podařeným košíkem na zakázku.


Švábi

10. února 2014 v 5:23 | Katka |  Jo Nesbo
Opět detektivka spisovatele jménem Jo Nesbo.


Po úspěšném vyšetření případu v Austrálii (Netopýr) upadl Harry Hole opět do alkoholové závislosti. K rozuzlení nové ošemetné a nepříjemné situace je ale vyžadován zástupci norské vlády právě on. Došlo totiž k zavraždění norského velvyslance v thajském Bangkoku.

Kdybych bývala někdy toužila navštívit toto město, román na mě zapůsobil jako důkladná antireklama.
Město neřesti, prostituce, pedofilie, drog, smogu, kontrastů mezi bohatstvím investorů a chudobou místních obyvatel....

Přesto, že norský detektiv sem byl vyslán, aby případ vyšetřil - nevyšetřil s ohledem na delikátnost politické situace a mezistátních vztahů, on sám s důkladností sobě vlastní rozkryl takové souvislosti, o kterých nikdo neměl ani tušení.

Brzy se ukazuje, že nejde jen o jednu náhodnou vraždu - za zdmi se cosi hemží a šramotí. Cosi, co nesnese denní světlo. (jako švábi)
(Z recenze na obalu.)

6/52

9. února 2014 v 5:19 | Katka |  (ne)malé radosti
Tak tedy ano. Kdyby se jeden člověk přihlásil, že (ne)malé radosti rád čte, nebudu mu to "potěšení" Mrkající odpírat.

2. 2. - víkend bez dětí, sami dva doma. Vždycky si vychutnávám ten klídek. Jeden den....a druhý den už je nějak moc tichý a moc dlouhý a nakonec jsem ráda, když se naše dítě navečer vrátí.
Potěšilo mě vítězství našeho deblového páru v prvním kole letošního ročníku Davis cupu, protože jedna věc jsou papírové předpoklady a druhá skutečnost. A ta byla mnohem pernější, než bychom byli čeklali.
Stejně tak se moc dobře koukalo na Štybarovo vítězství na MS v cyklokrosu.

3. 2. - já jsem tak strašně líná, tak moc se mi nechce do svých dřívějších aktivit, vždycky mám nějakou výmluvu, odkládám ze dne na den.....ale dnes jsem nad sebou zvítězila a dojela jsem na hodinu power jógy. Když jsem na místě, to se mi to líbí, zároveň ale cítím, jak se na mě ta nejmíň roční lenost podepsala. Nemám ani sílu, ani pružnost, ani vytrvalost.....ach jo Zamračený.

7. 2. - na sjezdovky jsem jela z donucení. Přijel kamarád, kterému jeho nevděční synové ne nadarmo říkají Pan Rozruch. Nesnese nicnedělání, vyžaduje akci podle Fahrplanu.
Ach jo! Zamračený Teploty nad nulou, přírodní sníh žádný a jááá mám jít lyžovat? Jelikož tyto pocity překonal i můj manžel a bez odmlouvání se podvolil, musela jsem i já, i když mě novinkově po ránu a po včerejším bowlingu bolelo koleno. (Mně totiž poslední dobou bolí pořád něco a každý den se objeví ještě něco nového S vyplazeným jazykem).
Nakonec jsem nelitovala. Kupodivu byl svah technicky zasněžen a upraven perfektně. Lyžovat jsem nezapomněla, jen jsem jezdila trochu jako připos....á. Mlha si s námi hrála. Jednou nebylo vidět dole, zatímco nahoře vládlo azuro a za chvíli nebylo vidět nikde. Potkalo mě něco, co jsem ještě nikdy nezažila. Z té mlhy se mi motala hlava a chtělo se mi zvracet. No, ale ustála jsem to.
Za ta panoramata všechny moje strasti stály.

Mlha dole


Azuro nahoře


Za vydatné dopolední lyžování jsme si zasloužili obídek. Cestou k boudě Danielka jsme museli slézt mez bez sněhu. Mně se to podařilo tak výtečně, že jsem se smekla a sjela ji po boku. Přezky na botě i vázání lyží plné bahna a já?


Zahojila jsem se výtečnými marinovanými žebírky.
Měl by Pan Rozruch jezdit častěji, aby vybudil manžela ze stařecké protivné letargie Mrkající

8. 2. - první den OH a hned medaile. Biatlonista Jaroslav Soukup! Hurá!!!
Příští týden by mohli naši sportovci přidat další cenné kovy, další radosti. Nemalé Usmívající se.

Pletu, pletu, pleteme...až do zblbnutí

7. února 2014 v 21:14 | Katka |  Ruční práce
Že jsem se plést košíky z pedigu naučila na ergoterapii, to je známá věc. Novinkou je, že se ze mě stal maniak na pletení košíků.

Moje výtvory u mě viděla kamarádka a zalíbily se jí natolik, že se do pletení pustila taky. A s vervou, s jakou ona jde za vším, co ji zaujme Naposledy mě dva dny před Štědrým dnem "donutila" háčkovat ty srdíčkovo-ořechové ozdoby na stromeček Mrkající.

Když jásala nad svými prvními košíky, říkala jsem jí: "Kdybys viděla, jaké krásy se pletou na ergoterapii, to bys teprve koukala." Překvapila mě. Nejen že se tam se mnou zašla podívat, aby se inspirovala, ale dochází tam se mnou od té doby stále a je nadšená. Vyrábí s klienty keramické ptáčky, sovy z ruliček od toaleťáku, valentýnská srdíčka z ozdobných papírů, těší se na mozaikování a dočká se brzy i pletení. Komunikace s klienty s roztroušenou sklerozou jí nečiní problémy, je srdečná, veselá, aktivní..... Pro klienty je nejcennější právě ta komunikace. Skutečnost, že za nimi někdo chodí, je tam pro ně a s nimi je pro ně hodně potěšující.

Díky ní teď pletu s korálky, s mašličkami, barvím pedig, kombinuji.....Ale proč? Košíků mám, že bych s nimi mohla na trh a co s nimi? Zkusila jsem je vystavit v našem obchodě. Jenomže k nám si lidi přijedou pro jablka, košíky okouknou, někteří pochválí a to je vše. Tyhle dvě komodity holt nejdou k sobě. K řezníkovi si taky nebudu chodit třeba pro ručně vyráběné svíčky. A taky dnes lidi nemají peníze na "zbytečnosti." Za dva týdny jsem tímto způsobem prodala tři kousky.

Kamarádka se ráda pochlubí tím, co vytvořila. V práci, v rodině, na cvičení. Tam prý jsou ženy nadšené a říkají, že u nich v práci by taky byl zájem. Tento týden jsem jí tedy dala celou velkou krabici svých výtvorů a teď čekám, jak to dopadne.

V hlavě mám sice hodně nápadů, každý košík, který jsem upletla, je jiný, ale pokud nebude odbyt, musím s tím přestat Mrkající. Na objednávu mám dělat ještě asi 4 velké do skříně a šlus!

Galerie mých výrobků



Snažím se ladit košíky do velikonočna, ale přesně na velikonoce chystáme ještě něco speciálního.

Bude dobrý den (?)

5. února 2014 v 8:01 | Katka |  Slunce v duši
První písnička, kterou uslyším po spuštění rádia ( v autě nebo v kanceláři) mi zvěstuje, jaký bude den. Tak to cítím.

Dnešek bude fajn Usmívající se