Kdo nebyl v Luhačovicích, ten prý jako by nežil. Tak schválil naši volbu relaxačního pobytu místní postarší obyvatel, který se s námi dal do řeči, když jsme nakládaly před odjezdem.
Zase jednou jsem využila slevový portál a zakoupila voucher na tři noci v Luhačovicích. Do lázní mimo sezonu, to je můj styl. Bylo mi sice líto, že samotné lázně bez kvetoucích výsadeb a bez slunce vypadají smutně, ale zase tu nejsou skoro žádní lidé. A to mi vyhovuje. Přes den jsme bloumaly po venku, večer jsme si užívaly
wellness v hotelu Alexandria. S dvacetiprocentní slevou.
Ubytovány jsme ale byly jinde
. Žádné procedury s obsluhou, jen bazén, různé vířivky, parní lázeň či finskou saunu, solnou nebo bylinkovou komoru či Kneipův chodník. V ceně pobytu jsme měly i hodinu v místní plovárně. Nebýt toho, že mi byl ukraden na malou chvíli nehlídaný kartáč na vlasy, bylo by vše takřka ideální.
Jurkovičův dům
Jurkovičovo krmítko
Lázeňské domy
Ottovka nám nechutnala
Jediný relativně slunečný den (úterý) jsme strávily ve Zlíně. Inspirovány radami, které jsem si vyprosila na blogu, zamířily jsme do Baťova areálu. Připadalo mi, že je zde město ve městě. Nejprve jsme se zorientovaly vyhlídkou z budovy č. 21 a po kávě, při které jsme sledovaly úspěšné biatlonisty, nás doslova pohltilo muzeum v budově č. 14/15 - tzv. Baťově institutu.
Budova č. 21, původní Baťův výtah
dnes je zde Krajský a Fianční úřad
Z vyhlídkové terasy budovy č. 21
První hodinu jsme žasly nad skutečnostmi nám dosud utajenými na výstavě nazvané Všichni jsme příbuzní. Je o životě indiánů. O tom, jak vždy žili v souladu s přírodou, jak ctili předky a učili se od nich, jak svým konáním byli příkladem pro své děti..... Vše se odráží v jejich legendách a moudrostech.
Šokující pro nás byl panel pojednávající o vyhánění indiánských kmenů z jejich území, o násilném odebírání indiánských dětí, které byly dávány do internátních škol na převýchovu a pokud z ní vyšly, pokud přežily výchovné metody zahrnující hladovění, bití, sexuální zneužívání, potírání jejich pravé identity, byli z nich naprosto zlomení a vykořenění lidé. To vše probíhalo až do sedmdesátých let minulého století! Za toto hrůzné chování vyslovila kanadská vláda lítost a omluvu až r. 2008.
Dnes i u nás existují společnosti, jejichž členové obdivují indiánský způsob života v sepětí s přírodou a širokou rodinou. Přiznávám, že dosud jsem na ně pohlížela jako na "krásné blázny." Dnes se jim nedivím.
Každá lidská bytost má čtyři části
V loňském roce byla otevřena stálá expozize PRINCIP BAŤA. I zde jsem se dověděla mnoho, velice mnoho mně dosud neznámého z tak naplněného života Tomáše Bati.
Tomáš Baťa s manželkou a ministrem financí Englišem
Součástí této expozice je bývalé muzeum obuvi, uvedené mottem I za mlčícího mluví jeho boty! Bot je zde z různých zemí a různích období na 525 párů. K dispozici je katalog s popisem jednotlivých exponátů.
Ve zvláštních skleněných tubusech je vystaveno na cca 140 párech obuvi, které darovala muzeu manželka T. Bati jr., představena produkce firmy Baťa z let 1894 - 1945.
Nejvýznamnější pro rozvoj firmy byla tako obuv z r. 1914,
kdy firma dostala vojenské zakázky. Zisk z nich umožnil investovat a odstartoval nevídaný rozvoj firmy Baťa. O rozsahu aktivit jsem neměla ani tušení a celá historie do r. 1945 mi připadala až utopická, jak vše šlapalo podle Baťových zásad, které jsou zde na panelech prezentovány. Jsou tak prosté a bylo by tolik potřebné právě dnes se jimi řídit.
Výrobní linka
Oblasti, ve kterých firma Baťa podnikala, vždy souvisely s klíčovou výrobou. Byly zajišťovány nutné doplňkové služby, péče o zaměstnatnce se jistě vyplatila, uznání se dostalo i starým lidem.
Část výstavní haly vyplňuje expozice věnovaná cestovatelům Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi, Škulinovi a Ingrišovi. Dominantou této části je automobil Tatra 87, kterým H+Z cestovali.
Formou "hada" z panelů s fotografiemi a částmi cestovatelského deníku se můžeme zůčastnit některé expedice. Několik panelů tvoří monitory, kde jsou promítány filmy z cesty. Tyto byly zpracovány ve filmových ateliérech Zlín, založených pro reklamní účely firmou Baťa. Ve filmovém kabinetu můžeme shlédnout dobové reklamy firmy Baťa.
Ačkoliv jsme v muzeu strávily víc než 3 hodiny, odcházely jsme nabity dojmy a taky s pocitem, že to nestačilo. Byly jsme už unavené, ale chtělo by to opakování. Což těžko kdy bude.
Myslím, že se nám s mou společnicí a kamarádkou výlet vydařil až až. Dojmů spousta a přitom pohoda, žádný spěch .... a toho povídání!
.
