Březen 2014

Dárek jako Brno, aneb Brno jako dárek

30. března 2014 v 5:05 | Katka |  Cestování
V lednu jsem dostala ručně kreslenou kartičku plnou symbolů.


Symboly přeloženy daly dohromady vzkaz: Mami, mám tě ráda a k tvým narozeninám ti nabízím pobyt u mě v Brně s návštěvou divadla. Dávají Ostře sledované vlaky. S kým půjdeš, je na tobě. Usmívající se
To jsme ještě nevěděly, že představení se uskuteční přesně v den stoletého výročí narození autora předlohy Bohumila Hrabala.
Otázku společníka(ce) jsme vyřešily tak, že E ráda přijala pozvání, protože se jí to hodí k maturitě a Š si dokoupila lístek.
Provedení, kterému předcházel krátký úvod režiséra a nahrávka s hlasem BH, se kterým měl režisér to štěstí spolupracovat, se nám hodně líbilo. Z brněnských herců jsme znaly pouze Martina Slámu. Ten na sebe výrazně upozornil titulní rolí v Králově řeči.

V sobotu jsme stejně jako mnoho dalších zamířily na "Špilas", kde je právě výstava orginálů ze soukromé sbírky surrealisty Salvadora Dalího (1904- 1989).


Jako naprostý laik ve výtvarném umění jsem měla z výstavy poněkud zmatený dojem. Ale ono to tak asi muselo být.

SD - "španělský surrealistický malíř. Vynikal svými extrémními názory, jedinečným pohledem na svět a nezapomenutelným, vždy rozporuplně přijímaným uměním.
Sám svoji metodu, kterou tvořil v dvacátých letech, popsal takto: "paranoicko-kritický spontánní metoda iracionálních znalostí, založena na kritickém a systematickém cílení šílených asociací a interpretací. Překvapený
(zdroj: http://admin.blog.cz/clanky/clanek/upravit)

K vidění je cyklus Třírohý klobouk, Božská komedie, 12 apoštolů (Rytíři kulatého stolu), basreliéfy, talíře....a v neposlední řadě portrétní fotografie Dalího od Václava Chocholy (1923 - 2005), z nichž nejznámější je portrét s vejcem (symbol počátku, života, rozporů).


Společné víkendy si vždy hledíme vychutnat se vším všudy, tedy i s pečlivě vybraným trochu jiným jídlem. To se podařilo v nijak pěkně zařízeném bistru Franz, kde o co méně láká interiér, o to víc si člověk pochutná (platýz na másle s grilovanou zeleninou).

Na České, na náměstí Svobody i jinde už hrají pouliční muzikanti. A jak! Od té doby, co si musí povolení vysloužit v jakémsi "konkurzu", se mezi nimi asi nenajde špatný. Mě chytli už ti první (basa + kytara + zpěv). V tu cvhíli byl svět fakt wonderfull.

Škoda jen, že jsme nemohly posedět déle. Čekal nás ještě výběr dárku pro přítele E, který měl právě narozeninovou oslavu. A pak už jsme se rozloučily, Š chystala pohoštění pro kamarádky pozvané na večer, E spěchala na tu oslavu a já do Žďáru na hřbitov a k sestřenici a ještě potom domů.

Parádní den to byl.

P.S.: A ještě něco jsem opět nestihla. To něco se nachází na Štefánikově ulici a jedna z návštěvnic (blogerek) bude vědět, oč jde. Není všem dnům konec - jednou se to povede.Usmívající se

13/52

30. března 2014 v 4:13 | Katka |  (ne)malé radosti
23. 3. - již pátým rokem leží u nás ve skládku některé věci ze starého bytu našeho a věci po mých rodičích, které se nikam nehodily a přitom je jich škoda vyhodit. Už kolikrát jsem se odhodlávala "něco" s tím udělat. Jenomže nemám představu, jak to "něco" má vypadat. V neděli navečer mě to najednou napadlo. Co na tom, že se dceři nelíbí vyšívané obrázky, nad kterými jsem strávila spoustu hodin a ve starém bytě na ně bylo místo. Přetřídila jsem je a ty nejpovedenější nakombinovala s fotkami a obrázky po rodičích a zaplnila kus zdi v mé "komnatě". To bude řečí, až to Š uvidí! Jenomže ona nezná souvislosti, neví, co mi který obrázek připomíná. A konec konců je to můj pokoj Mrkající.


Teď jen doufám, že mě elán neopustí a budu pokračovat.

27. 3. - po návštěvě ortopeda, když léčba chirurgova nepřinesla celkem žádné výsledky, jsem uklidněná. Moje bolestivé obtíže souvisí s artrózou, která se nedá vyléčit, jen zpomalit nebo (optimálně) zastavit. Já mohu pouze v tříměsíčních cyklech užívat předepsaný lék a hlavně udržovat hybnost. Bolest lze mírnit pouze analgetiky, doplňovat vápník a vitamin D (jako prevenci osteoporózy, kterou zatím nemám Usmívající se). Byla mi odstraněna Bakerova cysta z podkolení.
Takže sumasumárum: bolet to bude, ale už vím proč a že se můžu, dokonce musím, hýbat. Netřeba už pátrat dál. Můžu si šetřit na ten nový doporučovaný zákrok s aplikací vlastní krve do kloubu. Někomu prý to pomůže velmi dobře, jinému ne.....a nezkuste to za cca 20 tisSmějící se

28. - 29. 3. - na tento půlvíkend jsem se těšila od ledna. Radost jsem si nenechala vzít, ani když jsem po mezipřistání v Litomyšli našla za stěračem vzkaz od Městské policie. Stylem Scarlet O´Harové, která špatné věci nechávala až na zítra....se jim ozvu v pondělí.

Tam jsme jely dvě, se třetí prožily páteční večer a půl soboty. Zpět jsem jela sama a po návštěvě sestřenice jsem se po cestě stavila v Chrudimi. Byla už tma. V tuto dobu ráda koukám na kostel Nanebevstoupení Panny Marie. A slibuju si, že se jednou zdržím déle. Chrudim za to stojí. Projíždíme jí už 32 let, ale po okruhu, na kterém nic zajímavého není, zato Resslovo náměstí a jeho okolí nabízí hodně zajímavého.

pouze telefonem - foťákem to bude úplně jiné....jednou...


Kde a s kým jsem strávila půlvíkend a o čem jsme si povídaly se sestřenicí, to vydá na dva samostatné články.

12/52

23. března 2014 v 6:07 | Katka
18. 3. - dnes jsem navštívila "kouzelný domeček". Už dlouho mi kamarádka vypráví o dívce, která dokáže z roztodivného přírodního materiálu vykouzlit úžasně nápadité a krásné dekorační předměty. Své podkrovní obytné prostory má zaplněné sříněmi s prosklenými dveřmi jako bývaly dříve v muzeu, policemi, kolíčky v trámech na zavěšení čehokoli. Všude jsou sklenice s materiálem, pečlivě vytříděným. Ale CO tam je, to byste nevěřili. Kameny, kamínky, kamínečky, písek různé zrnitosti, mušličky vytříděné podle druhů, ulity, ostny (dikobraza i ježka), vybělené kosti (pstruží, kapří, králičí), šupiny, středy šišek veverkami okousaných, klacíky, plátky nastříhané z větviček, plody (fazole, káva, žaludy....), obaly z plodů (kaštanů, žaludové čepičky), kostra hádka, rozjetá sušená žába, krabí krunýře podle velikosti, bažantí peří (zvlášť samčí, zvlášť samiččí), srnčí parůžky, úlomky korálů,..... Vše posbírala, nalezla, očistila, vytřídila sama. Na trámech visí svazky sušených květů, hotové výrobky (věnečky ze všeho možného - i z rybích šupin, kousků platanové kůry, kamínků, ulit, vaječných skořápek....., stejně zdobené vejdumky), na policích drátkováním spojené oblázky do tvarů zvířat i znamení zvěrokruhu, betlémy z oblázků, ale i z kostí rybích a králičích,...
Žasla jsem, byla nadšená a chválila a ona pořád říkala "tak si to vemte, vyberte si....". "A co za to? Prodej mi to."
"Nic, já jsem ráda, že se vám to líbí."
Nakonec jsem si vybrala tlustého štíra (znamení manželovo) a náhrdelník z pstružích obratlů. Když vyšlo najevo, že i dcera je štír, vložila mi do dlaně ještě jednoho se slovy "musíte přece mít samce i samici."Usmívající se


Z mnoha náhrdelníků jsem si vybrala tento.


19. 3. - zase jsem dostala dáreček. Spíš jsem si ho vydyndala samou chválou Mrkající


20. 3. - konečně jsem se dověděla, jak dlouho mám jednotlivé doklady archivovat a kdy je můžu zlikvidovat. Těším se, ja se mi udělá místo v archivu.
- s přijatou funkcí v dobrovolnickém centru mi přibyla úplně nová, pro mě náročná činnost. Ale těší mě ocitnout se před naprosto jinými úkoly než dosud. Hlavně musím jednat s lidmi z odlišného oboru než jsem zvyklá, dolovat ze sebe nápady a snažit se je zrealizovat. Mám k tomu zdatnou pomocnici. Ona je ráda, že není sama, já jsem ráda, že mám kritika a jiný pohled.....Prostě je to nové, neokoukaná, vidím najednou, že za obzorem je to zajímavé.

21. 3. - v klubajícím se hezkém ránu sedět s milými lidmi v kavárně je příjemné. I proto že to není často. Asi je ve mně zakuklenej kavárenskej povaleč S vyplazeným jazykem. Přijela dcera s přítelem a je to jako vždy milé.
- po "stopadesáti" letech jsme hráli taroky. Kdysi jsme je hrávali hodně. Skončili jsme proto, že hra má náboj, hlavně když se hraje o peníze (tenkrát o desetníky) a to jeden z hráčů neunesl. Ještě včera vzpomínala Š, jak jsme je taroky nučili někdy kolem jejich desátého roku, a pak je obírali o padesátníčky Mrkající.
Taroky mají trochu složitější pravidla. V tom a v terminologii je jejich kouzlo. Pagát, Škýz, Mond, valát, preferance, honéry, trul, trulhonéry, kaval....no není to "exotika?"

22. 3: - krásný den, rodina z větší části pohromadě. Mladí si užili sportu neb už jsou v provozu kurty, procházka se psy a my jsme objeli známé, kteří potřebovali ořezat zahrady. Po práci pak posezení u kávy a bublaniny a vaječňákem jsme zapili vnoučka ve středu narozeného. Fajn den.

Ne a ne najít tu pravou

22. března 2014 v 5:53 | Katka |  Knížky
Dlouho jsem měla období, že každá knížka, kterou jsem si půjčila, se mi líbila. Už jsem si začínala myslet, že jsem takový přihlouplý notorický "Radovan". Radosti je sice zapotřebí, ale radovat se stále není zase až tak normální. I náš zesnulý Denny, kterému jsme přezdvali právě Radovan, se neradoval neustále, svoje "alias" si vysloužil tím, jak se radoval, když se nabaštil. To pak se olizoval od ucha k uchu, zalezl pod gauč a polštáře poskakovaly, jak si o ně v euforii nad plným bříškem drbal záda.
To já sice nad knížou nedělám, ale zase píšu a píšu a každému voslím, že si to má taky přečíst.

Série knížek, které nemohu nadšeně doporučovat, začala už u Michala Viewegha.
Poté, co jsem narazila na rozverné vypravování Ivanky Deváté u Karla Šípa ve Všechnopárty, zachtělo se mi jejích lehkých, milých a vtipných vyprávěnek. Jenomže zdaleka nejsem sama, a tak jsem v knihovně nenalezla od ní nic.
Obrátila jsem se tedy k regálu s označením "P" a přinesla si Až se mě dcera zeptá od Haliny Pawlovské.


Soubor osobních vzpomínek, osvědčených rodinných receptů a dobrých rad do kuchyně je sice vtipný, recepty by stály za vyzkoušení a rady by přišly určitě vhod, ale já si z toho nějak vůbec nic nezapamatovala a dělat si poznámky? Natolik mě zase nezaujaly a navíc, při mé skleróze, bych je stejně v pravou chvíli nenašla.

Agatha Christie - osvědčená autorka detektivek, kterou mám ráda nejen pro složité zápletky,, nejen pro to, že stvořila milého malého pana Poirota, ale možná ještě víc pro popisné části. Mám ráda její vykreslení postav, charakterů, prostředí. Brala jsem si proto titul M či N?


s sebou na proceduru RHB - magnet. Byla jsem ráda, když jsem ji bez valného zájmu dolouskala. Odehrává se v jiném období a situaci než je u autorky zvykem. Starší manželé za 1. sv. války pracovali pro špionážní službu a totéž by chtěli pro svoji vlast, ale i pro sebe neb je to baví, dělat i ve válce druhé sv. Dost dlouho ale trvalo, než pro ně byl vhodný úkol. Pátrat po organizované páté koloně na zapadlém městečku, v nenápadném penzionu.

John Irving je pro mě dost těžko stravitelný autor. Zatímco Pravidla moštárny jsou jednou z mých nejoblíbenějších knih, pár dalších jsem nedočetla. Nedokázala jsem se napojit na jeho způsob myšlení a psaní. Když jsem dostala k narozeninám titul V jedné osobě,


těšila jsem se a doufala, že to bude podobný zážitek jako PM. Téma je zajímavé a a v životě určitě velmi, velmi bolestné a složité. Orientovat se v sobě, pokud cítím, že ve mně bojují dvě stránky - mužská I ženská. Která je ta pravá? Která převládá? A jak koresponduje s fyzickými dispozicemi, vzhledem a oficiálním pohlavím?
Zatím jsem se prokousala asi první třetinou a musela si odskočit k jinému žánru (který mě taky neuspokojil - M či N A HP), ale určitě se budu snažit vrátit a dočíst.

Včera mi O přivezl novou Rowlingvou. Jeho mamka přečetla a doporučila. JR je velká vypravěčka. V detektivním stylu ted navyprávěla téměř pět stovek stran. Tak mám na nějakou dobu o zábavu postaráno.

Pletu, pletu....rukama....

20. března 2014 v 20:41 | Katka |  Ruční práce
Pletu ve vlnách. Někdy mám pedigu plné zuby. To když se nedaří, když něco zvorám. To všechno pečlivě uklidím a nejraději bych to přiložila do kotle. Pak uvidím někde nové doplňky na zdobení, bleskne nápad....a už zase pletu jak o život.

Každý výtvor je jiný. A právě TO mě baví.


Archeopark pravěku Všestary

18. března 2014 v 22:44 | Katka |  Cestování
Místo s tak divným jménem jsme navštívili, abychom vyplnili propršenou neděli. Pár kilometrů od Hradce Králové, v obci, kterou jsem dosud znala jen "skrzevá" cibuli zde pěstovanou, vznikla dokonalá školní pomůcka.

Budova o třech podlažích skrývá archeologické muzeum, na pozemku za ní byly pravěkými metodami postaveny přístřešek pokrytý ručně vydělanými hovězími kůžemi, dlouhý dům, polozemnice, studna, rondel, vznikla ukázka pohřebiště, je zde umístěn dlabaný člun....


Proč to všechno? Archeologové zde ověřují, zda předměty (vykopávky) mohly skutečně být vyrobeny způsobem, který předpokládají, zda pravěcí lidé žili, bojovali, tvořili, hospodařili... tak, jak odvodili vědci ze souvislostí....
Nejen že třeba při stavbě domu pracovali pouze s pravěkými nástroji, ale oni si ty nástroje i sami vyrobili. Našli pazourkové valouny, štípáním získali čepele, pryskyřicí a šlachami je upevnili v násadách....


O všech činnostech - výrobě keramiky, metalurgii, zemědělství, skladování zásob.....jsou promítány krátké dokumenty, komentuje naživo a artefakty do rukou diváků vkládá některý z tvůrců a badatelů archeoparku.


O souvislostech vzniku a historii, o financování, o aktivitách (zejména pro školy), jakož i o akcích pořádaných jednou měsíčně pod názvem Dny živé archeologie, si můžete přečíst ZDE.

A nyní už pojďme na stručnou prohlídku.

Přízemí budovy je věnováno podzemí. Jeskynní malby, nálezy, využití, dolování pazourkových valounů z podzemí, pohřbívání, ukládání depotů - to vše je zde názorně předvedeno a popsáno.

Oválnému prostoru prvního poschodí dominuje rozsáhlý model pravěké krajiny uprostřed. Vidíme zde rozličné způsoby života - při řece, v lese, zemědělství, posvátná místa....Vše je dobře popsáno a doplněno zvuky života.


Okolo jsou po stěnách vitríny s panely, které se věnují jednotlivým oblastem pravěkého života. Nechybí obrazový průvodce i nálezy.


Druhé poschodí nás provází pravěkou historií a vývojem lidské společnosti. Je zde množství artefaktů i obrazů.

Kromě těchto expozic je zde i výstavní sál, kde se seznamujeme s průběhem vzniku archeoparku a s osobnostmi, které se na jeho výstavbě a rozvoji podílely.
Zaujalo mě třeba to, jak se rodí obrazy z pravěku. Zdejší obrazová část je dílem malíře Libora Baláka, který je označován jako nástupce Zdeňka Buriana a je světově uznávaným odborníkem.


Na prohlídku venkovních exponátů jsme měli čertovské počasí, přesto jsme areál prošli, ale nevěnovali mu takovou pozornost, jakou by si zasloužil.

Polozemnice


Bez jediného hřebíku


Dům a nástroje zemědělce



Věřte, že naše prohlídka byla jen tak "letem světem". Několik hodin by se dalo archeoparkem procházet a toulat se pravěkem.

Vřele doporučuji návštěvu, a to nejen školním dítkům.

11/52

16. března 2014 v 6:07 | Katka |  (ne)malé radosti
9. 3. - koho by nepotěšilo krásné počasí. I když je v něm pořád hrozba, že tohle nenormálně časné jaro ještě není definitivní.

10. 3. - konečně jsem se odhodlala k doktorovi s bolavým kolenem. V zájmu akčnosti jsem zavítala k chirurgovi a ne k ortopedovi, protože tam to dlouho trvá, na RTG se musí jinam.....
Radost mi udělal RTG snímek - bez známek obávané artrózy. No ale když je to v pořádku, tak proč to bolí?
Dostanu do zadku 5x injekčně Voltaren a prý se uvidí, jestli bude potřeba pokračovat něčím jiným.

11. 3. - Voltaren namazat, Voltaren spolknout, to je nic. Ale dopravit Voltaren do těla injekčně, to je něco jiného. Zdá se, že to funguje a zabírá. Pssst! Já to byla odzkoušet na bowlingu. Vím, že je to nerozum. Jenomže zítra je hrací den ligy a kdo by za mě hrál? Nikdo. Ani nedutám, aby se koleno už ze vzteku, že nedodržuju léčebný režim, nenaštvalo.

13. 3. - už dlouho jsem si přála mít autorádio. Pořádné. To, co jsme koupili spolu s ojetým Golfem, snad našli na vrakovišti a dali nám ho jako bonus S vyplazeným jazykem. Jenomže koupit autorádio není prý jen tak, jak mi zjistil zeť, protože ne každé se hodí do každého auta. Nepátrala jsem dál a vyjednala si vše v servisu od zakoupení až po montáž. A je to!

- dnes byl vůbec den technických změn. Využila jsem služeb "hodinového manžela." Tak říkám tomu kamarádovi, co pro mě vytvořil tak krásný drtič kostí. Je nesmírně šikovný a působí-li jinde než doma, ani se nevzteká. Myslím si, že většina skutečných manželů je opravdu šikovná. Jen jim to doma moc nejde. Znáte to jistě taky. Jsou to drobnosti, které je potřeba opravit, upravit, vyměnit, nic to není, a právě proto to taaaak dlouho trvá a bývají u toho mrzutosti. Dělávala jsem to už za mlada, že pokud něco nelezlo na svět, pozvala jsem si tohoto kamaráda. Dělávala to tak i moje máma. Když se nemohla dočkat služby od mého velmi šikovného táty, řekla si mému bráchovi nebo mému manželovi. A byl oheň na střeše! Ješitnost se projevila. Vztekával se i můj manžel. Když mi to dal sežrat, byl pak nějakou dobu ochotný a všechno šlo. Dnes už zase nazrál čas.....manžel vše kupodivu skousnul a dokonce spolupracoval a byl (zdálo se mi) potěšen, že je hotovo (a on se nemusel přičinit). Až do chvíle, kdy jsem připomněla opravu brány....."to je lehký, to se jen přidělá to a tamto...."
"Tak proč se to už 4 roky neudělalo???"
Přizávám, že to byla ode mě drzá poznámka a musel následovat výbuch. Protože jsem na něj nereagovala, nějak to přešlo.
Já mám radost, že dveře skříně nedrhnou, sprcha neprotéká okolo, páka od baterie nezůstává v ruce, porouchané úsporky jsou vyměněny za LEDky, branky se nekvrdlají a navíc mám slíbeny ohrádky na truhlíky na parapetech a ještě k tomu držáky na lyže do garáže. To za trochu manželského bručení přece stojí, ne?

- koupila jsem si žluté a nachové drobnokvěté macešky a už jsou v truhlících.

14. 3. - možná je to ostuda, ale opravdu velmi nerada uklízím. Když se mi povede tak "hrdinský čin" jako dnes, musím se pochválit. Kromě oken jsem zdolala změť bot v botníku, vytřídila a zimní uklidila (snad je nebudu zítra vytahovat Překvapený) a vytřela takové ty temné kouty ve spíži, v kotelně, za křesly a za pračkou, přebrala chemické přípravky všeho druhu a zjistila, že mnohé jsou prázdné, zato olej na kola WD máme čtyřikrát!, stejně tak impregnaci na obuv....uff! Jsem ráda, že to mám z krku. Pak jsem upletla dceři podnos z pedigu a nakonec osázela 3 truhlíky a ořezala píchavé keře. A teď se těším na slibované ošklivo, budu se s čistým svědomím plácat doma.

15. 3. - ošklivo bylo, přesto jsme pár hodin pracovali na zahradě. Došlo k ořezání větví, které už několik let stíní keře, jež kvůli tomu špatně kvetou. Takže moje spokojenost. Tu jsem projevila účastí na úklidu drobných větví, kterých po zásahu leželo všude hodně.
Radost z domácího placatění se ale nekoná. Jak na něj nejsem moc zvyklá, tak mě dlouhý poklid prostě nebaví. Nejspíš to pořeším tak, že usnu hned po slepicích.

Podnos pro dceru

15. března 2014 v 7:26 | Katka |  Ruční práce
Podobné podnosy jsou praktické. Sama mám podobný, ale kupovaný, už léta. Mají jednu nevýhodu - není, kde je skladovat. A tak se stává, že nosím hrneček po hrnečku, talířek po talířku postupně na terasu a nevzpomenu si, že nahoře na lince leží, mně s mými 165 cm těžko dostupný, šikovný pomocník.


Jsem zvědavá, jak si s tím poradí dcera, která si ho objednala.

P.S:: To jsem blázen - proč pokaždé, když jsem psala slovo podnos, napsala jsem podnost?

Chotěborky podruhé

14. března 2014 v 19:23 | Katka |  Photo Challenge
Vracím se, protože chci ukázat:

Pomník se dvěma břečťany (snad v lepší úpravě) mě zaujal stejně jako VendyW



Co se mi líbilo na dveřích kromě kliky a vyřezávání?



Krásné seskupení



Díky dědovi tik tak a Daniele , kteří mi v komentářích zaslali odkazy, jsem se dověděla víc o místních památkách a mohla si poslechnout hudbu F. X Duška. Potěšili jste mě.

Chotěborky - PHOTO CHALLENGE 8

13. března 2014 v 20:42 | Katka |  Photo Challenge
Chotěborky (německy Kleine Chotiebor = malá Chotěboř) se nacházejí v okrese Trutnov, 13 km jihozápadně od Dvora Králové nad Labem. Co mají společného s "normální" Chotěboří, to by mě zajímalo.

První zmínky o nich jsou z r. 1355, píše se na wiki, ale u hřbitova na tabuli stojí toto: "již roku 113 př. Kr. mezi Chotěborkami a Dubencem Cymbrové od Bojů poraženi byli." Hmotné nálezy však tuto událost nepotvrzují. V roce 2009 zde bylo evidováno 8 adres. Kolik je jich dnes, nevím. Je vidět, že obec není nikterak významná, že se spíše zmenšuje,

To jsou celé Chotěborky, za obzorem je už jen pár chalup


přesto má své tajemné, dlouhá léta udržované kouzlo.
O něm ale až později.

Protože jsem se rozhodla zařadit Chotěborky do 8. kola projektu Sakrálne stavby - 8,


představím vesničku nejprve z tohoto pohledu.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie


Portál vstupní brány je na seznamu kulturních památek ČR


Náhrobky jako svědkové historie


Dřevěná gotická zvonice je technickou kulturní památkou ČR


Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého, "boží muka" (?) mezi dvěma lípami


Fara


Když 160 let stará budova začala chátrat, dalo se dohromady několik nadšenců a faru zprovoznili. Stali se z nich přátelé, jakási hudební rodina.
Proč a proč zrovna zde? Protože právě v Chotěborkách se 8. 12. 1731 v čp. 3 narodil František Xaver Dušek - český hudební skladatel, pedagog a pianista, manžel zpěvačky Josefiny Duškové, přítel Leopolda a Wolfganga Amadea Mozartových

Rodný dům F. X. Duška (čp. 3)


"Ty jsi ještě nehrál v Chotěborkách? Tak to musíš napravit!" se prý říká mezi interprety vážné hudby.
Snad je to opravdu genius loci Duškova rodiště, který tu po téměř třech stoletích znovu rozeznívá hudbu. Základ k obnovení tradice hudebních salónů našich předků ovšem položil místní farář už v době totality. Když komunisté chtěli zdejší farnost zrušit, začal se bránit muzikou. Zval k účinkování známé i méně známé a hlavně mladé umělce, kteří si na Chotěborky brzy zvykli a přitáhli sem své příbuzné jako první publikum.
To napsal v r. 2012 o Chotěborkách Ferdinand Peroutka jr. v článku Vivat Chotěborky.

Já jen doufám, že se za dva roky nic nezměnilo a letos v létě bude znovu znít Chotěborkami krásná hudba. Protože tentokrát bych chtěla být u toho.