9/52

2. března 2014 v 6:01 | Katka |  (ne)malé radosti
23. 2. - pořád se bráním přijmout, že "jaro je tu". Bojím se, že je to past na přírodu. Přesto jsem si užila opravdu teplého dne. Udělala jsem spoustu uklízecí práce - umyla jsem venkovní nábytek, vybrala kysané zelí a zavařila ho, přebrala skladovanou cibuli, zahrabala díry po psech (oni je hned druhý den zase obnovili), ostříhala některé keře, vykydala slepicím.....samé chuťovky. Za odměnu jsem si četla na sluníčku a ono fakt hřálo.

24. 2. - zahlédla jsem jednu milou paní, dříve naši brigádnici, na babetě. Protože jsem ji dlouho neviděla a je ve věku, kdy jeden nikdy neví.....potěšilo mě, že je pořád tak samostatná a na nákup do města si troufá jet jako dřív.
- další naprosto dobrovolná Mrkající a konkrétní objednávka na košík

25. 2. - asi bych měla mít radost z toho, že se manžel s vervou pustil do malování kanceláří. Jenomže mi to kazí vědomí, že několik let prosím o generální probírků kabelů všech možných i nemožných, používaných i nepoužívaných přístrojů, o vytřídění a převážně vyházení haldy papírů, o přemístění dvou PC ze stolů do pojízdných kontejnerků pod stůl tak, aby vzniklo jedno nové pracovní místo....marně. Ale pozor! V pátek přijde návštěva z generálního ředitelství našeho největšího obchodního partenra a tak se kmitá. A já mám mít radost? No - nemám. Naštěstí se toho nemusím zúčastňovat. Maluje manžel, uklízí dcera. Jsem nebo nejsem nevděčná?

- asi bych měla mít radost, že je Goro ostříhán. Prokoukl a vyšlo najevo, že nám kluk nakynul (stejně jako já). Dvouhodinové čekání ve městě, když člověka nic nebaví, je úmor. Čtu a usínám u toho v autě a divím se, že lidi neťukají na okénko, jestli jsem neumřela. Těm lidem je holt dnes všechno jedno S vyplazeným jazykem

- asi jsem se zbláznila. V podvečer jsem ráda, že jsem sama doma, sedím, do ohně hledím a zase už usínám. Co to se mnou v poslední době je? Chcíplá a bolavá. Vypadá to na Bakerovu cystu pod kolenem a vodu v koleně. Au, au - co mě čeká? Oddaluji to, namlouvám si, že se to lepší. Nelepší. Naprosto proti všem zvyklostem mě napadlo zlikvidovat děravé ponožky a jiné prádlo volající po opravě, které se nashromáždilo v košíku. Ne zrovna radost, ale alespoň něco.

27. 2. - po dlouhé době jsem se vypravila v milé společnosti na koncert vážné hudby. Účinkovala houslistka Julie Svěcená s klavíristou Václavem Máchou. Že to byl příjemný zážitek, je jasné. Pořadatel se rozhodl pro salonek a ne velký sál, což zpříjemnilo kontakt účinkující - divák. Zatímco cca 50 diváků v sále by působilo rozpačitě, v salonku to bylo jako setkání přátel hudby.

28. 2. - nervózně očekávaná návštěva o osmi lidech vč. generálního ředitele z Francie proběhla, troufám si říci, v přátelské atmosféře. Svědčí o tom i to, že já v roli "hostesky" mohla zdrhnout po podání občerstvení a vydržela jsem do konce. Vtipné bylo, že jsem podávala jablečný závin vlastní výroby. Zákon schválnosti se projevil i tentokrát. Obě nohavice popraskaly. Kolegyně, které jsem "dílo" ukázala, se zhrozila a nemohla pochopit, že přesto budu tenhle zmetek podávat. "No co, to je jen estetická vada, hojně pocukruju, řeknu, že je to podkrkonošská specialita....ostatně stejně nic jiného nemám a na nápravu už není čas...." I stalo se - a po štrůdlu se jen zaprášilo Mrkající.

- navečer odjezd s kamarádkou na chatu. Samy dvě. V plánu běžné ženské radůstky - řečičky, ruční práce, dobré jídlo a pití, topení a do plamenů hledění.....

1. 3. - ještě na chatě - krátce v Litomyšli, úprava hrobu, návštěva příbuzných, trocha slunění u chaty, hrabání krtinců.....a navečer návrat domů.

- na hřbitově jsem objevila zajímavost, o které kamarádka, která sem chodí už pár let za rodiči, ani neví.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | E-mail | Web | 2. března 2014 v 7:25 | Reagovat

Pěkná reportáž.Vidíš, co všechno jsi stihla, to by nějaká mátoha nedokázala. Nebude to s tebou tak zlé. ;-) Naše Sára má nadělaných tolik děr na zahradě, že manžel bude mít co zahrnovat.Tak hezkou neděli. :-)

2 Jarka Jarka | Web | 2. března 2014 v 8:35 | Reagovat

Tak až na to nemocné koleno, to nebyl tak špatný týden. Udělali jste všichni kopu práce, navštívila jsi koncert a pohostila francouzkou návštěvu výborným štrůdlíkem. Konec týdne na chatě, byl asi ten nejhezčí. :-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. března 2014 v 8:43 | Reagovat

Dobrý týden...fakt že stokrát nic umořilo osla je známá věc, jenže člověk je tím oslem skoro pořád takže když se pak něco udělá nebo změní, ta radost tam prostě už není....i kdyby stokrát chtěl. Na námku v Litomce má M.D.R. i pamětní desku. To je ten hřbitov nahoře kousek od koupaliště? Mám tam naplánované focení kapličky pro Danielu do projektu.....

4 Katka Katka | E-mail | Web | 2. března 2014 v 8:48 | Reagovat

[3]: Ano ten. Ale ta "kaplička" není kaplička, ale kostel Sv. Anny. Podle cedulky tam stál jako první a až potom kolem něj vznikl hřbitov. Jelikož jsem neměla s sebou foťák, jen telefon - nechám ti ho ;-)  A musím vymyslet něco jiného. Cosi už se v hlavě rodí :-)
Až na tom hřbitově budeš, všimni si na nástěnce mají přehled umělecky či osobnostně zajímavých hrobů. A kdybys našla hrobku hraběnky nevímjak v oddílu VIII, byla bych ráda, kdybys ji ukázala. Já ji nenašla neb kamarádka na to není, tak nebyl čas...
S tím oslem jsi to pochopila naprosto přesně. Věčný koloběh.
Z těch tvých vajíček (řezaných) jsem úplně paf. Vím, že se opakuji, ale musím. Náááádhera.

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. března 2014 v 8:51 | Reagovat

[4]: Jestli máš na mysli ten kostel u silnice tak a ten si taky brousím zuby :-D....ne to je fuk. Zatím nevím kdy se tam dostanu protože musím něco nahnat na zahradě a ještě dodělávat vajcata, už zase mi dvě zmizely jinam, tak aby mi do Repech vůbec něco zbylo :-D

6 Katka Katka | E-mail | Web | 2. března 2014 v 8:57 | Reagovat

[5]: Stejně jsem na tom s košíčkama :-D
A na zahradu taky potřebuju, jenomže si nemůžu dřepnout a při ohýbání bolí zase záda, tak se mi do toho nechce. :-?

7 Katka Katka | E-mail | Web | 2. března 2014 v 8:57 | Reagovat

[5]: Zuby si na něj klidně brus. Máš to blízko....je tvůj :-D

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. března 2014 v 9:55 | Reagovat

Byl to dobrý týden. Pousmála jsem se nad ztučnělým Gorem. Však on chytne pach feny a bude štíhlej jako proutek! Jarní únavu mám taky. S těma kolenama mě to mrzí, ale asi se to musí nechat uzrát. Ale zaujalo mě zavařování kysaného zelí. Napíšeš, jak a proč? Může to být ekonomicky výhodné - hospodář vykutá zelí velkou misku, něco pojí a já pak uvařím 6l hrnec. Jíme to kolik dní. Kdybych mohl vzít sklinku a uvařit "přiměřeně" pro nás dva, bylo by to příjemné (tak i tak). Do sklinek dávám hned při nakládání a to je už dávno pryč... ;-)

9 Katka Katka | E-mail | Web | 2. března 2014 v 9:59 | Reagovat

[8]: Protože nemáme dobrý sklep a touto dobou začíná zelí v zeláku na povrchu křísovatět, to se musí obrat a vyhodit a je to škoda. Tak ho nacpu do zavařovaček pod víčka a 20 min steriluju. Rozdávám nebo spotřebovávám postupně.

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. března 2014 v 10:04 | Reagovat

Dobrá rada. Taky nemáme sklep a zelí je furt v černé kuchyni. Zavařím - je to dobrý nápad Ze sklinek se bere líp.
Tak "číheh, miláčku, číhej" ty vřesy, ať se omladí. Hezký den :-)

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 2. března 2014 v 11:36 | Reagovat

Taky mne těší, když vidím staré lidi stále čiperné. O to víc, když mají stále dobrou náladu. Pobavilo mne - Goro nakynul - stejně jako já. :-) A pak likvidace ponožek - i já nerada zašívám, dnes už se to moc nenosí. :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 2. března 2014 v 15:36 | Reagovat

Také se bojím věřit na jaro, je tady nějak moc brzy. Ale možná je to odměna za loňský rok, kdy žádné ani nebylo.
S kolenem jsi mě zaskočila - jsi už několikátá, o kom vím, že má s ním potíže. Zvláštně kolenaté jaro :-?
Štrúdl mám ráda a pokud je cokoliv děláno s láskou, praskliny jsou bonus navíc ;-)

13 Radka* Radka* | E-mail | Web | 2. března 2014 v 19:35 | Reagovat

Měla jsi pestrý týden, ode všeho něco, radostí není nikdy dost.
Zaujala mě ta bolavá kolena,u sebe vždy hledám příčinu potíží, protože jinak budu léčit jen následky a potíže se po určité době vrátí. Když jsem chodila na reiki, bolavá kolena se řešila dost často. Učitelka nám říkala, že kolena na duchovní úrovni odrážejí naše partnerské vztahy. Hrabica ve své knize "Co nám tělo říká" píše: "Když máš v koleně vodu, nechceš něco, nebo někoho přijmout a jistou situaci chápeš jako špatnou. Voda v otoku tiší nespokojeností vzniklý žár, plameny přehnaných snah a dosud nenaplněné touhy po změně někoho." Co tě čeká se bude nejspíše odvíjet od toho, jaký zaujmeš postoj k situaci, která potíže vyvolala, čili máš to ve svých rukou nebo snad nohou? ;-)

14 Katka Katka | E-mail | Web | 2. března 2014 v 19:45 | Reagovat

[13]: To sedí. A už jsi druhá, která mi něco podobného sděluje. Čili - něco na tom je. Snažím se, ale pořád to asi není ono a hlavně to není volné, bez emocí. A potíže s kolenem neustupují. Asi to chce čas.

15 Daniela Daniela | E-mail | Web | 2. března 2014 v 22:33 | Reagovat

Aj ja mám stále obavy, že zima ešte príde. Veď si spomeňme na ten vlaňajší marec, na prvý jarný deň, kedy bolo snehu viac ako dosť. Koleno pobolieva už aj mňa. Najprv to bolo iba pri cyklistike, teraz už mám problém kľaknúť si, keď chcem vybrať niečo zo spodných skriniek. Ale partnerským vzťahom to určite nie je...

16 ajka ajka | Web | 4. března 2014 v 4:07 | Reagovat

Jsem si početla ;-)

17 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 7. března 2014 v 9:25 | Reagovat

Máchu zná Michal. Myslím, že v patnácti  šel hned na HAMU a přeskočil konzervatoř, což nebylo zrovna moc dobré.  Nevím, jak vypadá teď, ale byl strašně tlustý, oženil se s Japonkou a má s ní děti.

18 Katka Katka | 9. března 2014 v 21:13 | Reagovat

[17]: Teď se mi nezdál strašně tlustý, jen měla na mladého člověka neobvykle tučný podbradek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama