Našla jsem je (se?)

5. března 2014 v 10:02 | Katka |  Táta a ti druzí
Když jsem v září 2012 psala o knížce Červené sárí a přitom vzpomínala na svůj pobyt v Indii, postrádala jsem naše fotoalba z té doby. Pátrala jsem tehdy doma, dotazovala jsem se příbuzných, ale nenašla nic.

Nyní, hledaje "foto jako důkaz", o které mě požádal M, mi docvaklo, co se s alby stalo.
Můj táta, jak to tak lidé na sklonku života dělají, chtěl mít vše v pořádku, resty vyřízené, "majetek" rozdělen pro další generaci, aby po sobě nezanechal zmatky....No, hodně těžko bych prohlašovala, že se mu to povedlo, ale vem to všechno čert.... Do tohoto "gruntování," kdo ví proč, zahrnul i ta mnou hledaná alba. Způsobem mně v této chvíli fakt nepochopitelným.

Co asi sledoval tím, že všechny fotky vytrhal, prázdné stránky i desky vyhodil? Fotky jsem našla se stopami po jejich nalepení na zadní straně.

Mezi nimi i ty dvě, které jsem tolik hledala, protože si je z dětství pamatuji. V mých vzpomínkách ale byly kvalitnější a větší, proto jsem hledala, hledala, ale nenašla - vzpomínky mě zmátly.

V Indii, kde není nouze o žebráky, mrzáky, fanatiky, hubeňoury na nás tyto dvě ženy silně zapůsobily. Nejsou ty Indky krásné?



Často se mi zdávalo, že se můj táta chová podivínsky a dnes kajícně přiznávám, že mě tím štval. Jednu dobu to bylo tak vyostřené, že jsem vnímala každý jeho pohyb a připadalo mi, že dělá samé nesmysly.
"Proč musí vstávat před pátou? Proč musí kvrdlat kotlem, když tu není zima? Proč si nemůže hovět v posteli alespoň do svítání? Proč si pořád na něco stěžuje (dupeme po schodech, táhne mu oknem - v novém baráku???...)? Proč si nevezme k snídani nic jiného než suchý chleba? Proč si tahá do své koupelny varnou konvici, když kuchyně je hned za dveřmi?
Těch proč bylo moc a moje trpělivost nebyla na nule, ale v mínusu.

A dnes?

Když jsem tátu hodně naštvala, odsoudil mě JSI DCERA SVÉ MATKY .
Jasně, že jsem. Ale čím dál víc se projevuje, že jsem i dcera svého otceS vyplazeným jazykem.
Nedokážu a nechci si hovět v posteli do svítání, když jsem vzhůru před pátou. Mám ráda ty ranní chvíle, kdy je dům tichý, všichni spí a nikdo po mě nic nechce. Kotlem nekvrdlám, jen polínko přihodím na žhavé uhlíky, protože světlo z kamen k ranní pohodě patří. Jen doufám, že mí spolubydlící jsou trpělivější než já, protože já jsem s nelibostí registrovala z horní ložnice i to, že se dole rozsvítilo, očekávaje zvukový doprovod tátova časného vstávání.
Zatím jsem lepšíMrkající. Nevynáším odpadky, nevyklízím myčku cinkaje talíři, skleničkami a příbory, nesprchuji se....dokud se nerozední. Pěkně tiše si opeču suchý chleba a uvařím bílou kávu, zapnu Ntb a svítím jen maloučko. Za světla už mívám puzení i pustit si (potichoučku) rádio a začít (potichoučku) kuchtit. Na výhrady dlouhospáčů mám v duchu připraven tátův bonmot "....je den! To jen vy spíte, až vám svítí slunce do pr....". Oni by si nejspíš, stejně jako já kdysi, pomysleli no a co?

Historie se prostě opakuje a opakuje a.....
I když jim to přijde nemožné, i oni jsou dětmi svých rodičů se všemi podivnými modely chování.Usmívající se
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 5. března 2014 v 10:32 | Reagovat

Geny se nezapřou... taky začínám v sobě objevovat některé zvláštnosti svých rodičů. :-D  :-D

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 5. března 2014 v 10:52 | Reagovat

Tohle nás čeká všechny....já se vidím ve své matce (tedy krom toho že pořád spím až do půl osmé někdy do půl deváté a když nemůžu spát, s postele mne nedostane ale vůbec nic) a jak s nadšením zlomyslným zjišťuju že už i dcera, krom naší ženské rodinné podoby a vlastnosti vypadat o deset let mladší než jsme, začíná mít stejné sklony, i když si to nechce přiznat a ani o tom slyšet.... :-D

3 Jarmila* Jarmila* | Web | 5. března 2014 v 12:39 | Reagovat

Indky jsou fakt krásné. :-)
Já se nějak nepovedla. Prospala bych soudný den. :-D

4 Jitka Jitka | E-mail | Web | 5. března 2014 v 14:01 | Reagovat

Jsem skřivan, takže vím jak to máš. Já dnes už tak časně nevstávám, protože se budím ve tři ráno, musím tam, kam i císař pán chodil pěšky a pak dlouho nemůžu zabrat. Usínám až nad ránem a pak vydržím i do půl osmé, pokud nás nevzbudí Sára dřív. Jeden den jsme vstávali v šest, nějak se nám už nechtělo spát a jen tak se povalovat a to potom bylo dlouhé dopoledne. A co všechno se stihlo. :-D Já, teď zmrzačená toho moc nepodělám, ale manžel stihl víc, než si naplánoval.Taky vidím, že kopíruju moji matku, ale není to nic závidění hodného. Obětovala se pro rodinu a jistě ji to stálo hodně úsilí. To vidím teprve teď, až se v tom potácím sama. :-)

5 Jarka Jarka | Web | 5. března 2014 v 14:11 | Reagovat

To hláška tvého tatínka mě teda dostala. ???  :D
Nevím, jestli se některému z rodičů nějak extrémně podobám. Po mamce mám určitě postavu, po taťkovi zase ráda fotím a miluji všemožné luštění. :-) Budím se mezi šestou a sedmou hodinou a jakmile se probudím už v posteli nevydržím ať je zimní tma a nebo mě z pelíšku tahá letní sluníčko. :-)

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. března 2014 v 14:54 | Reagovat

No jo, geny, poslední dobou je řeším dost často :-D.

7 Ježurka Ježurka | Web | 5. března 2014 v 15:03 | Reagovat

Pod toto se plně podepisuji. Čím jsem starší, tím víc si taky říkám, že se začínám víc podobat tu mamince, tu tatínkovi, i když toho už jsem "přežila" o pár let. A Katuško, bude hůř, bohužel. :-(

8 děda tik tak děda tik tak | Web | 5. března 2014 v 19:20 | Reagovat

Každý jsme zkrátka nějaký a po někom.Kdo ví, jak se po letech budou dívat na naše chování naši potomci. Těch fotografii je Katko velká škoda, nejen pro vzpomínku, ale i připomínku něčeho co se těžko vybavuje. :-)

9 helena-b helena-b | Web | 5. března 2014 v 19:55 | Reagovat

Člověk často nepochopí chování a jednání bližních. U nás tomu nebylo jinak. Teď pozoruji,jak se syn v mnoha věcech podobá svému otci, jiný syn má zase některé znaky matky, tedy mne. Já zase v sobě objevuji určité znaky své maminky. Geny se opravdu nezapřou. Těch fotek je ale škoda. :-)

10 Lydie Lydie | 5. března 2014 v 19:58 | Reagovat

To je fakt, že máme geny po rodičích a ke "stáru" je to vidět nejvíc. :-)
Já jasem "sova" /nevím po kom/.Večer se mi nechce spát - ráno bych vstávala nejraději v deset,ale musím v 7,abych "vykopla" vnoučata do školy./o víkendu to dospávám./....asi musím dospat ty noční směny, které jsem odpracovala na železnici... :-)

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 5. března 2014 v 20:45 | Reagovat

Asi až si uvědomíme, že rodiče nejsou strašní, ale že se jim velice podobáme, tak to asi už přichází stáří.

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. března 2014 v 20:52 | Reagovat

Je pravda, je jsem občas po tátovi. Po mamince ne, ta vstávala brzo, stačila uvařit a dojít na pajt na trávu pro brav, obstarat domácnost, jít dojit nebo hlídat telata do JZD, po škole jsme měli uvařeno, měli své úkoly v domácnosti. Já teď večer dlouho vydržím vzhůru, ale ráno bych spala. Budím se budíkem, odcvičím a už to jede, i když bych spala ještě aspoň hodinu. Pořádná po tátovi nejsem, to spíš po mamince se s pořádkem nepárám, v domě se to tak nebere. Už se ani nehroutím, že ledaco nestíhám. Už taky pozoruju, že stárnu - a dokonce si to už drobně přiznám. Asi bude hůř :-)

13 Janka Janka | 5. března 2014 v 22:57 | Reagovat

Jo, jo, vlastnosti se přibývajícími lety prohlubují a ne zrovna ty nejlepší. S tím asi nic nenaděláme.
Ale skláním se před tebou v údivu v souvislosti s tvým brzkým vstáváním. A to potom nejsi během dne vůbec unavená??? :-)

14 ajka ajka | Web | 6. března 2014 v 1:14 | Reagovat

Jojo, geny se nezapřou....

15 Daniela Daniela | E-mail | Web | 6. března 2014 v 7:47 | Reagovat

Po kom by sme mali prebrať povahy, keď nie po svojich rodičoch? A bohužiaľ, je to tak, že aj keď na rodičoch vidíme chyby, ktoré robia, robíme rovnaké často aj my, neuvedomujúc si to. Tá dievčinka so zapletenými vrkočmi si ty? Škoda, že ti nezostalo viac fotografií z toho pobytu v Indii. Ale ako zážitok je to aj tak  nezničiteľné.

16 Daniela Daniela | E-mail | Web | 6. března 2014 v 7:47 | Reagovat

[15]: Ešte som zabudla odpovedať na tvoju otázku. Áno, tie ženy sú veľmi pekné. To mi napadlo ako prvé, skôr, než som si prečítala tvoj text.

17 Daniela Daniela | E-mail | Web | 6. března 2014 v 7:51 | Reagovat

[15]: Do tretice všetko dobré :-) Ešte dopĺňam. Až na tretie pozretie tých fotografií som si všimla, že na tej druhej vykúka z ľavého kraja ešte niekto. Tak ktorá si ty? Keďže sú tie fotky čierno-biele, neviem posúdiť opálenosť - teda farbu pokožky u tých detí. Teraz si už myslím, že ty budeš tá, ktorú nie je skoro vôbec vidieť.

18 Helena Helena | E-mail | Web | 6. března 2014 v 10:32 | Reagovat

Katuš hlavně že ses našla.Líbí se mi tvoje ranní rituály,alespoň dokážeš tátu dnes pochopit. :-)
Indky jsou krásné ženy. :-)

19 Fukčarinka Fukčarinka | Web | 6. března 2014 v 17:58 | Reagovat

Usmívám se, dočetla jsem tvůj příspěvek. Je to tak asi u všech, nechápeme a pak jsme překvapeni jak se přistihneme při stejných, nebo skoro stejných činnostech. No a jasně, nechápeme, že nás bližní mohou nechápat. Vždyť my jsme přece úplně v pohodě :-)
Já ráno pokud nemusím vstávat jsem jak myška :-), čtu si, nebo jsem u PC. Vydržím to dlouho a pak si pochutnám na snídani, kterou doufám můj muž s láskou chystá, no občas jej taky překvapím :-)

20 Katka Katka | 6. března 2014 v 19:04 | Reagovat

[4]: Naši taky vstávali hrozně brzy. Proto taky hrozně brzy snídali, pak měli brzy hlad na oběd, který se postupně posunul už na desátou, stejně tak večeře.....no a pak musela být druhá večeře :-D Takhle zváštní ještě nejsem. Co není, může být.

21 Katka Katka | 6. března 2014 v 19:05 | Reagovat

[6]: U sebe nebo u dětí?

22 Katka Katka | 6. března 2014 v 19:05 | Reagovat

[7]: To je jisté

23 Katka Katka | 6. března 2014 v 19:06 | Reagovat

[9]: NEPOCHOPÍ. To je ono! Leccos ho štve až nepříčetnosti...a zbytečně. Všecho má svou příčinou kterou ale vidíme až pozdě.

24 Katka Katka | 6. března 2014 v 19:08 | Reagovat

[10]: Nemoc z povolání. To já jsem svým způsobem taky skřivan  povolání. Protože zvířata chtějí své a nikdo kromě mě to po ránu nerespektuje. I když se mi hooodně nechce z postele, hrozba loužiček či smrdutých bobků mě spolehlivě vyžene. Pak už vidím kobyly, jak stojí a čumí, kdy přijdu, slepice řvou v zavřeném kurníku....a tak jdu a skoro nikdy už se do postele nevrátím, jak si slibuji.

25 Katka Katka | 6. března 2014 v 19:09 | Reagovat

[11]: No kruci! Tos mi to objasnila. :-?
Hlavně to přijde, když už rodiče nejsou.

26 Katka Katka | 6. března 2014 v 19:10 | Reagovat

[12]: BUDE hůř. To je jistota. Alespoň nějaká  v dneší době :-P

27 Katka Katka | 6. března 2014 v 19:11 | Reagovat

[13]: Jak kdy. Dnes strašně O_O

28 Katka Katka | 6. března 2014 v 19:13 | Reagovat

[17]: Ani jedna nejsem já. Zrovna tyhle holčičky jsou černé jako mour ;-)
http://jaaquarius.blog.cz/1208/indie-iv
Zde mě najdeš.

29 Katka Katka | 6. března 2014 v 19:14 | Reagovat

[19]: Viz. komentář 24 :-)

30 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. března 2014 v 19:35 | Reagovat

[25]: Něčím jsem se Tě dotkla? ???

31 Daniela Daniela | E-mail | Web | 6. března 2014 v 19:36 | Reagovat

[28]:Vidíš, úplne som zabudla, že si bola krátkovlasá blondínečka :-) A to ti tuším aj zostalo :-)

32 Katka Katka | 6. března 2014 v 21:22 | Reagovat

[30]: Ne, proč? Každý je přece rád, když už přichází stáří ;-)

33 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. března 2014 v 21:31 | Reagovat

[32]: Ty děláš, jako bys to slyšela poprvé! ;-)  :-)

34 Hanka Hanka | E-mail | Web | 6. března 2014 v 23:11 | Reagovat

Co je v genech, s tím se nedá nic dělat. No, asi by se dalo, ale přece se nebude člověk pořád kontrolovat.
Moje mamka dělá přesně to, co jí vadilo na její mamince, já asi nebudu jiná, i když jsem spíš po tátovi. Čím je člověk starší, tím víc se to projevuje. :-?
Tvoje vzpomínková úvaha je moc hezky napsaná, Katko. :-)

35 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 7. března 2014 v 9:16 | Reagovat

Geny se nikdy nezapřou, je to známá věc. A jde to s věkem. Já jsem úplně stejná jako moje maminka a dělám to, za co jsem ji kritizovala.

36 Radka Radka | E-mail | Web | 7. března 2014 v 22:23 | Reagovat

Fotky jsou krásné, dýchá z nich něco zvláštního, síla i srdečnost (aspoň na mě).
Myslím, že když druhého pochopíme, jsme blíž smíření. Se sebou, s ostatními.

37 Vendy Vendy | Web | 9. března 2014 v 11:39 | Reagovat

Geny jsou geny. Ne nadarmo se říká, když se vdáváš (ženíš), dívej se na rodiče svých vyvolených. Celá matka, celý otec. Nebo aspoň velká část z nich... ;-)  :-)
To zničení alba je opravdu nepochopitelné a věřím, že tě to naštvalo (to přijde i líto). Ale zachráněné fotky jsou krásné, Indky jsou krásné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama