Dyje v hlavní roli

26. července 2014 v 10:43 | Katka |  Cestování
Již jednou jsme měli možnost projít kus národního parku Podyjí. Stejně jako tehdy okolo Hnanic jsem byla i letos uchvácena krajinou okolo této řeky. V lesích a hlubokých stržích vyhloubených starou řekou mám vždycky silný pocit, že zde někde žily pradávné lidské rody. Vybavují se mi ilustrace Zdeňka Buriana a děje knížek Eduarda Štorcha.

Výchozím bodem naší nedlouhé dovolené byl penzion Rumburak patřící k nedaleké vesnici Bítov. Jde o nový Bítov, neboť ten původní je zatopem Vranovskou přehradou. Penzion je zánovní a postavený s ohledem na různé možné aktivity návštěvníků. Disponuje dvěma krásnými venkovními hřišti (tenis, malý fotbal, apod.), dětským hřištěm, vyhřívaným bazénem se slanou vodou a možností zastřešení, dětským bazénkem. Nabízejí i masáže, vířivku, infrasaunu, půjčují kola. Výraznou dominantu penzionu tvoří zdáli viditelná rozhledna a dva betonoví havrani z dílny známého sochaře Michala Olšiaka.


Shodou okolností pár desítek metrů od penzionu právě probíhala ještě výstava pískových skulptur na téma divoký Západ, rovněž podle M. Olšiaka. Přestože přešly hodně prudké lijáky, sochy vydržely.


Jako obvykle jsme cestovali s koly. Předpověď počasí nebyla zrovna valná, ale my jsme si řekli, že se nám na dovolené prostě bude líbit, i kdyby trakaře padaly.
Proto jsme v úterý navštívili pěšky hrad Bítov a dokonce absolvovali i prohlídku. Já jsem byla nadšená. Učarovala mi rozlehlost hradu, o němž hovoří první písemnosti již v r. 1046 (založen knížetem Břetislavem I.) i členitost interiérů a hlavně jejich iluzivní výmalba.
Protože ten den hodně pršelo a z lesů stoupala pára, neměla jsem s sebou foťák. Spoustu zajímavých informací o hradu jsem si ráda ještě zpětně přečetla na oficiálních stránkách hradu Bítov.
Velmi zajímavý je třeba úsek o posledním majiteli hradu baronu Haasovi majiteli porcelánky v Horním Slavkově. Velký milovník žen, koní, psů a dalších zvířat zůstal v paměti místního obyvatelstva hodně dlouho. Dnes je součástí hradních sbírek i 51 oblíbených vycpaných psů. Ostatní měli za života své služebnictvo, svoji kuchyni, svůj harmonogram, podle kterého bylo o ně pečováno. A po smrti byli pohřbeni na psí hřbitov.


pro ilustraci obrázky z netu.

Odpoledne jsme strávili pojížděním po kraji a bowlingem v herně ve Znojmě. Takový cirkus jsem ještě při hře nezažila. Bowling bar byl plný maminek s malými dětmi. Maminky se sešly nad kávou a děti si měly hrát v dětské herně, skákat na trampolíně. Maminky se tak zabraly do hovoru, že nesledovaly to, že jejich robátka lezou do dráhy, jezdí sem tam mezi hráči na odrážedlech, sem tam vezmou kouli a hodí mimo pořadí....a křičí a jásají a tleskají....Bylo to o strach, že koule vyklouzne a urazí někomu hlavu.

Další den už jsme vyrazili na kole. Na místa, která se zde prostě musí navštívit. Některá je vidět z terasy penzionu, jiná jsou jen tušená v hlubokých listnatými lesy hustě porostlých stržích. Do řeky Dyje se pod Bítovem vlévá řeka Želetavka. Obě řeky bohatě meandrují a jak jsme tak jeli na kole, měla jsem z toho hlavu zamotanou....která voda je ta vlevo? A která ta po pravé straně? A kterou řeku jsme to přejeli po mostě teď a ke které míříme? Bývalo by to bylo jednoduché, kdybychom bývali byli nezapomněli mapu v autě S vyplazeným jazykem

Sjeli jsme obcí Bítov k mostu přes řeku Dyji. Napravo nahoře "náš" penzion Rumburak, nalevo první z našich dnešních cílů - zřícenina lichtenburského hradu Cornštejn. Jeho jméno Zorn (hněv) a Stein (kámen) symbolizuje jeho mocnost a nedobytnost.


Léto na Cornštejnu je pestré a zajímavé. Působí zde početná skupina "středověkého" obyvatelstva včetně žen, dětí a psů, který zajišťuje pestrý program. Každý den předvádějí jiné řemeslo a večer jiný program.


Zámek Vranov nad Dyjí a stejnojmenné město daly jméno i přehradě, která je známým letním letoviskem pro spoustu rekreantů a chatařů.
Zámek je veliký, na vysoké skále působí impozantně a malebný. My jsme navštívili sice jen kapli, ale prohlídka, při níž jsou přítomni pouze tři návštěvníci, je vždycky zajímavá.

Pohledy ze zámku a jeho okolí



V pozdním odpoledni už se zase honily bouřky, a tak jsme své cykloputování zkrátili. Lít začalo brzy poté, co jsme uklidili kola i sebe do vlídného prostředí penzionu Rumburak.

Pro mě ale denní program ještě zdaleka neskončil. Co následovalo, tomu se ale budu věnovat až příště.

Poslední den dovolené jsme se pomalu a s četnými zastávkami posunovali nejprvě směrem OD a potom K Brnu.

Slavonice nás roztrpčily. Takový skvost a v tak žalostném stavu. Nemám pro tuto situaci víc slov.


V Dačicích jsem konečně našla připomínku první výroby kostkového cukru na světě (1843). Taky jsem celá ta léta, kdy jsem o něm věděla, ale neviděla, čekala víc. Alespoň jiný materiál, který by lépe připomínal, že cukr je v hlavní roli.


Zato zastávky a Jaroměřicích nad Rokytnou jsem opravdu nelitovala. Na prohlídku už jsme neměli ani čas ani sílu, ale park je nádherný.


Po celou cestu jsem měla nutkání zastavit, vyfotit....ale to bychom se daleko nedostali. Tak jen dva zástupci.

Kaplička Panny Marie Třídubské s Pietou u Vranova nad Dyjí.


Křížek kdesi u Slavonic.


V Brně jsme navštívili dceru a vzájemně se potěšili společnou procházkou.
Navečer jsme už ujížděli domů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | E-mail | Web | 26. července 2014 v 11:42 | Reagovat

Tak už jsi doma z dovolené? Nepoštípali vás komáři? Kolem Dyje se to komáry jen hemží.Reportáž je vyčerpávající.Počasí vám docela vyšlo. Na jihu je tepleji a taky už mají všechno zralé. ;-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. července 2014 v 12:36 | Reagovat

Díky za pěknou reportáž. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací. Zaujali mne vycpaní psi. A kostkový cukr, myslela jsem, že byl vyroben později. A taky mne zaujal bowling s dětmi. Chápu tvé rozčarování. Na dovolené má člověk odpočívat a ne být ve střehu před neukázněnými dětmi.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. července 2014 v 12:55 | Reagovat

Určitě jste si odpočinuli a poznali jiný kraj. Vranovská přehrada je nejčistší přehradou, teda doteď bývala. Doufám, že jsi potěšila i tělo všudypřítomnou vodičkou. Už jste doma, ještě odpočívejte, abyste síly příliš rychle nevyčerpali v obyčejných dělných dnech. A - díky za návštěvu :-)

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. července 2014 v 17:54 | Reagovat

O Bítovu měla spoustu fotek Hanka a i z té rozhledny a jejího okolí. Slavonice mne docela překvapily tím že jsou na Moravě také. Vím že jsou u Jindřichova Hradce protože tam byly dcera se školkou na škole v přírodě.....

5 Hanka Hanka | E-mail | Web | 26. července 2014 v 20:12 | Reagovat

Připomněla jsi mi známá místa, Katko. Jak vidím, počasí vám docela vyšlo a dovolená se vydařila. Navštívili jste spoustu pěkných míst a fotky máš parádní. :-)
Jsem ráda, že se vám líbilo v Jaroměřicích, zámecký park je opravdu krásný, nejvíc se mi líbí na podzim, když žloutne listí. :-)

Vytvořila jsi parádní reportáž, jsem z ní úplně nadšená, protože znám všechna místa, která jste navštívili. Líbí se mi fotky, máš jiné záběry, než jsem nafotila já, což je fajn. :-)

6 Katka Katka | 26. července 2014 v 20:38 | Reagovat

[1]: My jsme se víc zdržovali nahoře než dole u vody.

7 Katka Katka | 26. července 2014 v 20:40 | Reagovat

[2]: Nejen psi by tě určitě v bítovském hradu zaujali.
Neukáznění byli spíš rodiče než děti. ty byly opravdu hodně malé a chovaly se přirozeně. Rodiče si hleděli kávy či čeho a vůbec nevěděli, co jejich mrňata dělají. Jako trénink nervů to bylo dobré, ale jinak o strach.

8 Katka Katka | 26. července 2014 v 20:41 | Reagovat

[3]: Kdepak, koupala jsem se jen v bazénu.

9 Katka Katka | 26. července 2014 v 20:42 | Reagovat

[4]: Já ti nevím, jestli jsou Slavonice na moravě nebo v Čechách. Ona se tam ta hranice tak motá... ;-)

10 Katka Katka | 26. července 2014 v 20:43 | Reagovat

[5]: A hádej, kde jsem se inspirovala, kam jet? ;-)
Je to pravda pravdoucí, že u tebe.

11 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 26. července 2014 v 23:28 | Reagovat

Krása, ale ty sochy z písku byli nádherné :-)

12 Hanka Hanka | E-mail | Web | 27. července 2014 v 0:12 | Reagovat

[10]: Já vím, psala jsi o tom, proto jsem dvojnásob ráda, že se ti dovolená vydařila. ;-)  :-)

13 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. července 2014 v 8:17 | Reagovat

[9]: Ty které mám a mysli já jsou v Jižních Čechách za Jindřichovým Hradcem, bylo to už za bolševika v pohraničním pásmu.

14 Katka Katka | 27. července 2014 v 11:55 | Reagovat

[13]: Myslím, že jsou jen jedny TY Slavonice ;-)

15 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. července 2014 v 17:01 | Reagovat

Máš naprosto pravdu, mně nedošlo že okres Jindřichův Hradec má totiž i moravskou část, beru ho už do kasických Jižních Čech i když už opravdu hraničních.
Slavonice (německy Zlabings), někdy přezdívané „malá Telč“, jsou město v okrese Jindřichův Hradec, v moravské části Jihočeského kraje. Leží 11 km jihozápadně od Dačic, na česko-moravsko-dolnorakouském pomezí. Městem protéká Slavonický potok, který nedaleko Slavonic, u Stálkova, pramení. Na počátku roku 2014 žilo ve Slavonicích 2 477 obyvatel. Město je konečnou stanicí železniční tratě Kostelec u Jihlavy - Slavonice.

16 Daniela Daniela | 28. července 2014 v 7:46 | Reagovat

Za tak krátku dovolenku ste toho navštívili a videli naozaj dosť. Pekné miesta, nepoznám ich.

17 Miloš Miloš | Web | 28. července 2014 v 12:06 | Reagovat

Katko, to jste zvládli půl Moravy, tu jižní skoro celou :-)
Autory soch z písku (a z ledu) obdivuji. Tolik krásy a přitom pomíjivé. Měli by si to nechat odlít do bronzu.
Na Bítově a Vranově jsem byl několikrát, ale Cornštejně ještě nikdy, myslel jsem, že je to jen zpustošená zřícenina.
Slavonice také neznám, ale někde jsem slyšel, že uvažují o tom dát si přihlášku na zařazení do seznamu UNESCO. Podle tvé ukázky to ale moc nadějně nevypadá.

18 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 29. července 2014 v 12:18 | Reagovat

Teda, to byla moc pěkná dovolená a pořídila jsi i krásné fotky. Vranov mám moc ráda, letos jsme tam už jeden výlet také absolvovali.

19 Frypat Frypat | E-mail | Web | 31. července 2014 v 12:55 | Reagovat

Jedno místo hezčí než druhé ! Rád jsem u Tvých snímků zavzpomínal,protože většinu z těch míst znám. Třeba na Cornštejn jsem jezdil,když to byla ještě opuštěná zřícenina ;-)  :-)

20 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 4. srpna 2014 v 19:44 | Reagovat

Vranov, Bítov, Jaroměřice - vše vzpomínky na dětsví. :-)

21 K. K. | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 0:07 | Reagovat

Kousek od Slavonic máme chatu, ale dlouho jsem tam nebyla. Je škoda, že nejsou pořádně udržovány, je to strašně hezký městečko...

Navštívila jsi toho moc - sama bych chtěla na Bítov, zajímali by mne ti vycpaní psi. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama