Mendelův trpaslík

25. července 2014 v 15:53 | Katka |  Mawer Simon
Na záložce píší, že Mendelův trpaslík patří k nejúspěšnějším románům britského autora Simona Mawera (*1948), který svoji prvotinu vydal až na prahu čtyřicítky. U nás nejprve vyšel román inspirovaný osudy vily Tugendhat Skleněný pokoj.
Filmová práva na MT vlastní Barbra Streisand.


Autor dost často uvádí ve svých dílech české, resp. moravské, resp. brněnské reálie. Název Mendelův trpaslík se mi nejprve jevil, zvlášť v dnešní sci-fi a fantasy době, záhadný, neuměla jsem si představit, co se pod ním skrývá.

Skutečnost je prostá, lidská, ačkoli v ní hlavní roli hrají dva významní vědci a objevitelé, spřízněni přes řadu generací. Jejich výjimečnost kontrastuje s prostým lidstvím.

Gregor Mendel objevil základy genetických principů při svých léta trvajících pracných a přesných výzkumech s rostlinnými druhy, především hrachem. Význam jeho principů však v době, kdy zvěřejňovali své práce takové veličiny jako Darwin, Nageli, Galton...zůstal nepochopen, mnohé jeho práce byly po jeho smrti spáleny a doceněn byl až v šedesátých letech 20. století.

Mendelův pra - pra - prasynovec Benedict Lambert ke své poněkud velké geniální hlavě disponuje trpasličím tělem. Benedict je mutant. PROČ??? To je náplní jeho profesní kariéry. Zkoumá dědičnost různých znaků na zvířatech, pátrá v celých rodokmenech stejně postižených lidí, chce objevit, KDE je zapsána informace o tom, zda se človíček narodí jako trpaslík nebo jako normálně rostoucí jedinec.
Zatímco někteří jedinci stižení achondroplázií si vydělávají právě svou anomálií, vystavují se v cirkusech, obludáriích, jiní svou vadou celoživotně trpí, bez ohledu na to, jak si vedou ve své profesi.

"Asi sestavujete nějakou statistickou analýzu, že?" zeptala se jedna žena. "Něco, z čeho by vyplynulo, jaká je pravděpodobnost, že určité markery jsou provázané s genem achondroplázie. Ty dvě věci, tedy myslím marker a gen, by se mohly dědit společně..."
"Vy jste studovala genetiku?"
Zavrtěla hlavou. Z tváře s mopslími rysy na mě hleděly bystré, inteligentní oči. Byla zvláštvím způsobem krásná, jako by přes pokřivenou tělesnou schránku jako přes tmavé sklo bylo vidět normální ženu ukrytou uvnitř. "Jsem advokátka," vysvětlila, "biologii jsem se ve škole vyhýbala, ale člověk se samozřejmě snaží něco zjistit. Když už se vám taková věc stane, chcete to co nejvíc pochopit." V tomhle jsme byli na jedné lodi. Věnovala mi úsměv, který byl snad vyhrazen jen pro manžela, jako by mezi námi právě došlo k nějaké zásadní důvěrnosti.

I Benedicta dokázala jedna žena vidět jako by přes tmavé sklo bylo vidět normálního muže uvnitř...
Takové partnerství by ale vždycky přinášelo pro oba nesnesitelné problémy ve společnosti, a tak se vrátila tam, kam patřila.....a přesto...

Stál jsem před ní v úžasu. Tiše jsem zíral na proměnu, která byla výsledkem nahodilého molekulárního instinktu. Ta metamorfóza mě uhranula. Tohle všechno s ní udělala dvě vlákna DNA, jedno její a jedno mé, mysticky spojená v utajeném komplotu. Byla neforemná, odulá, a přesto překrásná. To bylo neuvěřitelné. Překrásná. Chtěl jsem jí to říct, jak je krásná. Chtěl jsem, aby jí to došlo. Toužil jsem před ní padnout na kolena. Že je to směšné? Chtěl jsem jí padnout k nohám, říct jí, jak je nádherná, a žadonit, aby se ke mně vrátila. Toužil jsem zařvat na toho zrzavého pihatého pitomce, co se kolem ní ometal, že je to moje dítě, že jsem zlíbal celé její tělo a pak je opracovával tím jediným údem, který nemám zakrslý, že to já jsem ji oplodnil svým vlastním, potentním spermatem. Ale místo toho jsem tam jen stál a usmíval se na ni pečlivě cizelovaným úsměvem, takovým, jaký nabízím celému světu.

Přes všechnu dojemnost není závěr příběhu tak banálně sladký. Ale víc už neodhalím.

Nevím (bohužel), jak moc jsou uváděná fakta pravdivá. Doufám, že skutečnost, že dnes LZE odhalit podobné anomálie už ve stadiu vajíčka oplodněného in vitro a vybrat pak zdravé zárodky pro zavedení do připravené dělohy, je pravda.
Ani tak ale není vyhráno nad zákeřnými anomáliemi. Ruku v ruce s úžasnými objevy jde obvykle kruté až brutální zneužívání toho, co mělo sloužit dobru. Zde, v genetice je základ eugeniky, čistých ras, nacismu.....

Pro mě je román Mendelův trpaslík výjimečnou knihou a byla bych moc ráda, kdyby se našel někdo, kdo by se podělil o svůj dojem z přečteného.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | E-mail | Web | 25. července 2014 v 18:48 | Reagovat

Knihu neznám, ale z tvé ukázky se mi zdá hodně zajímavá, Katko. Takovou četbu mám ráda. Zkusím se po knize podívat. :-)

2 MarijaKes MarijaKes | Web | 25. července 2014 v 21:23 | Reagovat

To muze byt zajimava kniha. :-)

3 helena-b helena-b | Web | 31. července 2014 v 22:39 | Reagovat

Mendelův trpaslík je moc pěkná a zajímavá kniha, stejně tak i Skleněný pokoj. Před časem je obě četla a dala jsem je na svůj blog jako tip na dobré čtení. Jenom jsem líná popsat obsah tak, jako ty. Jsi dobrá! Moc zdravím!! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama