Srpen 2014

34/52

31. srpna 2014 v 6:58 | Katka
25. 8. - den blbec dokáže člověka hodně potrápit. Náplastí na množství kravin a nepovedených zásahů, které se mi v Po povedly, byla procházka s dcerou do lesa. Prý je hodně hub, píší blogerky i noviny. Auta podél silniček i lesních cest o tom taky svědčí. My jsme horko těžko nasbíraly na minismaženici. Hub je i u nás dost, ale kvůli záplavě houbařů nestačí dorůstat. I to málo nám ale udělalo radost.

26. 8. - alespoň trochu zapršelo. A už klíčí hořčice zasetá jako zelené hnojení.

27. 8. - znovu v lese. Jinde a s lepším úlovkem. Takže večer jsme mlsali houbový pekáček

29. 8. - SAMA jsem vyčistila sifon pod umyvadlem v kotelně. Byl hodně zanesený a musela jsem ho rozmontovat sakumprásk. To není nijak obtížné. Radost mám z toho, že se mi to podařilo zase dát do kupy tak, že to nikde nesákne. A netrvalo to ani tak dlouho, jako kdybych musela odpovídat na dotazy KDO to ucpal, PROČ tam leju tu špínu....S vyplazeným jazykem

- manžel mě konečně uhnal ke sledování jeho oblíbeného filmu Fenomén. Líbil se mi. Jen je mi divné, že když na podobný film zvu já jeho, brání se, že je to určitě psychologický, romantický.....že by to nedal Mrkající

30. 8. - i stalo se a zůstala jsem zčistajasna doma úplně sama. Mám to ráda. Nejprve se kochám představou, co všechno bych mohla a obvykle pak dřív, než stačím zrealizovat svoje představy, někdo se vrátí a je po klidu. Dnes ne.
Už jsem psala o paní (babičce - nebabičce, která mi svého času hlídala nejmladší stále nemocnou dceru). Mám ji moc ráda a málokdy se s ní sejdu, protože se trochu ostýchám ji někam častěji zvát, aby to nevypadalo, že se vtírám do jejich rozvětvené rodiny. Dnes jsme spolu sbíraly jablka na povidla, která ona moc dobře umí a ještě jsme se smluvily na večerním koncertu.

- asi letos naposledy jsem vlezla do bazénu.

- uvařila jsem boršč (inspirována Jitkou) a upekla štrůdl a na střídačku jsem si na tom pochutnávala. Myslela jsem, že boršč budeme jíst snad celý týden, protože holky ho nerady, a ona zbyla malá miska Překvapený A to jsem byla celé odpoledne sama doma.

Poraďte, prosím - čisté zavařovačky

29. srpna 2014 v 17:41 | Katka |  Pro Jarušku aneb poraďte, sousedko
Zavařovací sezóna je v plném proudu. Každá hospodyňka zavařuje do všeho, co jí přijde pod ruku. Do skleniček od majolky, od marmelád, od jogurtu, od kečupu..... Dokud víčka drží, vše se opakovaně použije.

Samozřejmě to tak dělám i já. Ale vztekám se s etiketami a proto prosím o radu, jak nejsnadněji odstranit původní etikety.

Našla jsem různé způsoby, ale ani jeden se mi nelíbí. Buď je moc pracný nebo to smrdí. Nemá někdo opravdu "zázračnou metodu?"

Chystám se dělat SUGO podle Vlasty a její vzorně popsané produkty mě přivedly k tomto dotazu.

Pád

29. srpna 2014 v 13:47 | Katka |  Mawer Simon
Čtvrtý román Simona Mawera (*1948) je opět z úplně jiného prostředí. Já se v něm sice nevyznám, ale myslím, že se autor dost dobře s horolezectvím seznámil.


Když tak přemýšlím, jaký typ knížek mě vlastně nejvíc baví, jsou to takové, kde se píše o nespočetných variacích v lidských vztazích. A takový je i tento román.

Časově se odehrává ve dvou rovinách, dvou generacích citově propojených postav. Rodiče dvou chlapců spojených přátelstvím a láskou k horám, se poznali před 2. sv. válkou. Každá z postav má jiný přístup k životu. Osud tomu chtěl, že láska mladé dívky ke staršímu zkušenému horolezci byla násilně přervána, když se každý z nich jiným způsobem zapojil do válečného dění.

Vzájemné vztahy dvou generací tvoří zamotané klubko, jež se pomalu rozmotává až v závěru.
Asi nikdy není vztah dvou přátel zkoušen tolik, jako když jsou jejich životy závislé na vzájemném jištění. Zvlášť, když mezi nimi ještě panuje nejistota, zda partnerka jednoho byla či nebyla i milenkou druhého....

"Nechals mě tam, Jamie," řekl jsem. "Svinsky jsi mě opustil, abys dokončil tu zkurvenou cestu."
"Šel jsem pro pomoc, Robe. To přece víš."
Nebyl jsem sto kontrolovat emoce. Bylo to, jako vztek malého dítěte, který se ve vás nahromadí, dere se na povrch a nemáte sílu s tím cokoli dělat, jako když zvracíte. "Opustil jsi mě. Lezl sis dál a nechal mě tam."
Jamie nesouhlasně zakroutil hlavou. "Ten výstup byl strašně náročný; a pak jsem to zmrvil při sestupu. Byla už skoro tma a já zašel příliš daleko nalevo a zasekl jsem se v horní části ledovce. ....."
Jak už říkal Sigi, byla to Ruth, kdo zalarmoval záchranáře. Zahlédla mé světelné signály z římsy na Severní stěně, těch šest dlouhých záblesků, nouzový signál......
"Ruth ti zachránila život, Robe."
....................
"Děkuju," řekl jsem jenom, protože mě nenapadalo nic jiného.
....................
Z nějakého důvodu, který jsem nedokázal pojmenovat, mi byla protivná. Vybavil jsem si její nahé tělo u jezera s horami na horizontu. Držel jsem ji v náručí. Miloval se s ní. Nevyslovený pocit se proměňuje v něco jiného, ale co to je? Láska v nenávist, vděk se mění v odpor.
Chvíli jsme se ještě bavili o naší výpravě, kroužili jsme kolem palčivých otázek v kruzích, které byly deformované, zkreslené a pokřivené; pak nastalo mlčení a všichni jsme si uvědomili, že něco, pouto, které nás drželo pohromadě jako trojici, se přetrhlo. Jako lano.

Stejně jako otec i syn končí svůj život v horách.
Jsou koníčky, které se mění v posedlost.

Ta vaše hra, to bylo skutečné nebezpečí a zbraně byly nabité ostrými. A Jamie v té hře stále pokračuje."
..................
"Věděl jsi, že z K2 ho museli snést dolů, protože tam nahoře zkolaboval? Otok mozku nebo tak něco. Strávil několik týdnů v nemocnici. Chápeš to, on pro tu svoji hru riskuje mozek, svoji duši, svoji zatracenou mysl, Robe. Tebou a tvými amputovanými prsty tozdaleka neskončilo. On dává všanc celou svou osobnost. A tak si někdy říkám, čím jiným vlastně žije, co ho zajímá kromě téhle posedlosti horami...."

Šťastni ve Šťastné zemi

25. srpna 2014 v 20:56 | Katka |  Cestování
Naše dítě E (19) si vyprosila výlet do zábavného parku Šťastná země v Radvánovicích u Turnova. A nechtěli jet sami, prý společně. Dlouho mi to bylo proti mysli. Nechtělo se mi utrácet za vstup do dětského světa pro čtyři dospělé. Studentské slevy zde neplatí Nerozhodný.

Jak to tak bývá, většinou to, na co se netěšíme, dopadne dobře. Ve Šťastné zemi jsme byli šťastní a veselí - stálo to za to.
Pro rodiny s dětmi bezvadné vyžití.

Základem jsou stálé atrakce - domečky, houpačky, lanovky, prolézačky,


dále naučný geopark a lanový park, stará řemesla a chov domácích zvířat...


...a hlavně vodní trampolííííny, vodní skluzavka a aquazorbing.


Sezónně jsou zde slaměné sochy, jejich společným tématem je Jules Verne,



A taky konopné bludiště


Odjížděli jsme spokojeni. Ale protože jsme ještě měli čas (do odjezdu O autobusu), našli jsme ještě další atrakci, o které dlouho víme a ještě nebyl čas - Adventure Golf v Hradci Králové. Odtud, bohužel, nemám fotky. Pro samý herní zápal jsem na focení dočista zapomněla. A je to škoda, protože areál je moc krásně vybudován a sadovnicky dotvořen. Věřím, že jsme tam nebyli naposledy, protože se nám hra moc líbila. Tak někdy příště...
Ještě něco zajímavého mě tam potkalo. Hra se mi tak líbila, že jsem měla pocit, že hraju dobře Mrkající. Jaké bylo moje překvapení, když jsem pak ve výsledku byla předposlední Smějící se

33/52

24. srpna 2014 v 18:36 | Katka
Další z hektických týdnů. Přesto jsem si zapamatovala pár (ne)malých radostí:

- po návratu z dovolené mě doma čekala obálka od Helenky. Nejprve jsem se lekla, v jakém stavu bude obsah, ale lístečky africké fialky, které mi Helenka slíbila, byly tak dobře zabalené, že neutrpěly čekáním. Mám ráda, když se sliby plní. Díky, Helo.
V podobném duchu mě potěšil v So člověk, kterému jsem zadala zhotovení reprezentační tabule Královédvorské Arniky. Chtěli jsme ji hned v So využít, proto jsem měla velkou radost, že i když bylo dlouho ticho po pěšině, termín byl dodržen. Moc pěkně zhotovenou tabuli jsem si vyzvedla ve 12.50 a o 15 minut později už představovala naši činnost na parkurových závodech, kterých se jako diváci zúčastnili i klienti DSJ.
I já plním sliby Usmívající se. Skoro až "přes mrtvoly."

- vykvetla druhá sinningie a je růžová s bílým středem, začaly kvést tři Phalenopsisy (mini růžovo-tygrovaný, normální bílý a tmavě růžový), bude kvést rostlina, na jejíž květ čekám řadu let (nevím, jak se jmenuje), taky letos zasazená magnolie má na květ (asi se zbláznila, má kvést na jaře), ibišek, jehož zánik mi někteří prorokovali, už zdobí zahradu obřími květy a nasazeno má spoustu poupat....


- psí kadeřnici se zahojila zlomená ruka, a tak naše smečka už opět vypadá k světu

- po dlouhých přípravách, rozhodování a čekání jsme společně s O nainstalovali osvětlení terasy LED páskou. To je super vynález. Páska je samolepicí, nalepí se na trámek a strčí do zásuvky. Osvětlení je příjemné a vydatné. Už nemusím tahat z domova stojací lampu a prodlužku a nepálí to můry a jiný hmyz.

- úroda rajčat je přímo obří. Zatím nemám čas, tak mrazím a mrazím....na kečupy přijde čas později....

- dvakrát v týdnu jsem pochodovala s hůlkami (a psem), z toho jednou dokonce s koupáním rukou á la Priessnitz Mrkající.

- až v 19 letech se dcera dověděla, že má problémy se zády. Konkrétně se jedná o skoliózu. Dokonce dvojitou. Bylo jí to oznámeno na výstupní prohlídce u dětské lékařky. Prý má v kartě podobné záznamy už dlouho. Nám to ale nikdo neřekl. Následovala konzultace u fyzioterapeutky s podezřením na to, že jedna dceřina noha je kratší a doporučení navštívit podiatra.
Na tom se moc radosti nenajde.
Avšak podiatrické vyšetření počínaje přijetím na recepci, samotné dlouhé a pečlivé vyšetření a důkladný a jasný výklad a doporučení lékaře a následné zhotovení speciálních vložek do bot....to byla ukázka toho, jak by měl lékař a ostatní zdravotnický personál jednat s pacientem.

Lázně Jeseník - 3. - Sanatorium Priessnitz

23. srpna 2014 v 16:47 | Katka |  Cestování
Když jsem loni vstoupila do vstupní haly sanatoria Priessnitz, tak mě okouzlila, že jsem si přála ubytovat se přímo zde. Nemyslela jsem , že to bude tak jednoduché. Dříve to tak asi nebylo, ale dnes to platí tak, jak píše VendyW - máš-li na to a včas koupíš, můžeš.

Vznosná budova je dominantou lázní. Je dílem architekta Leopolda Bauera (1872 - 1938) rodáka z Krnova, absolventa vídeďské akademie výtvarných umění, kde patřil k nejtalentovanějším žákům. Sanatorium bylo vystavěno v letech 1909 - 1910.

Sanatorium je hmotově neobarokní, ale v detailu zčásti secesní a částečně svérázně historizující.


Vstup vítá příchozího jako rozevřená náruč a zve ho do výpravně pojednaných interiérů.



Ústřední hale dominuje šnekové, velkoryse komponované schodiště, které je dynamickým prvkem jinak slavnostně statického prostoru.



Ten je dán především lesem sloupů se svérázně pojatými hlavicemi


a rozváděn i v detailech nástěnných maleb a uměleckořemeslných prací, štukové výzdoby,


svítidel, krbu nebo krytů radiátorů ústředního vytápění.



Podobnou pozornost věnoval projektant i jídelně, chodbám...


Rovněž interiéry tří set obytných pokojů sanatoria byly navrženy s odpovídající péčí, ať máme na mysli vybavení nábytkem nebo doplnění faksimilemi obrazů, kreseb a grafických listů starých mistrů.


V letech 1928 - 29 byla podle návrhu Leopolda Bauera provedena i přístavba obytné části přiléhající vpravo k stávajícímu komplexu.


Bauerova stavební činnost již zůstala v lázních nepřekonána.

(zdroj: http://www.jesenik.org )

Výjimečnost sanatoria doplňuje terasovitě upravený park s kolonádou a řadou drobných staveb, pomníčků, chytrých (otáčivých) laviček, lehátek, fontán, jezírek.....


Loni se budovala taková mně podivná část parku.


Letos je dokončena a už vím, že jde o přírodní inhalatorium. V lázních probíhají již 50 let nepřetržitá meteorologická (dnes) počítačem vyhodocovaná měření. Měření prokázala dlouhodobě velmi nízké hladiny škodlivin v ovzduší a naopak stabilní vysokou hladinu negativně nabitých iontů (s koeficientem unipolarity blízkým 1,00) a vyšší koncentraci lehkých atmosférických iontů (KLAI) v ovzduší areálu PLL a nejbližším okolí....(prvků např.: sodík, draslík, vápník, hořčík, železo, brom, lithium a dalších biogenně důležitých prvků zvyšujících imunitu, stimulujících endokrinní systém a podporujících psychomotorickou kondici).
(zdroj: http://www.priessnitz.cz)


Ráda jsem tam trávila čas zbývající mezi jinými aktivitami. I spát se tam dá. S vědomím, že nelenoším, ale inhaluji.

Lázně Jeseník - 2. - Enhuberův hrob

20. srpna 2014 v 18:57 | Katka |  Cestování
Enhuberův hrob potká na svých léčebných procházkách snad každý. O jeho původu a souvislostech nám instruktorka trekingu vyprávěla půvabnou historku. I když jsem ji pak z různých zdrojů četla v několika odlišných variantách, ta její se mi líbila nejvíc.


Firedrich Edler von Enhuber (1809 - 1848) byl majorem c. a k. rakouské armády. V lázních Grafenberg se u V. Priessnitze léčil. Zamiloval se zde do místní dívky a chtěl si ji vzít. Rodiče ale nedali ke sňatku souhlas pro špatnou majorovu pověst.
Enhuber byl tak zdrcen, že zemřel. Z vlastního rozhodnutí. Pochován byl na místním hřbitově. Když vyšlo najevo, že jeho smrt nebyla přirozená, nesměl jako sebevrah na hřbitově zůstat. Místo pro něj nebylo nikde, dokud sám Vinzenz Priessnitz neprovedl exhumaci a nepochoval majora Enhubera na vlastním pozemku v lese.

Netrvalo dlouho a na místě majorova věčného odpočinku byl postaven skvostný náhrobek s německým textem, který v překladu zní:

"Muž plný života a síly jaré
zde zahynul co oběť světa zlob
a jeho tělu přátelství tu staré
květnatý lesní upravil hrob.
Co zbožná horlivost mu odpírá,
ten kousek země, lásku nemajíc,
to láska k lidstvu jemu věnovala,
přemnohou slzu při tom uroníc.

1848"

(Text: J. Rittmeister)


Pointa příběhu - na zbudování náhrobku se složily Grafenbergské paničky Mrkající. (Na každém šprochu....)

P.S.: Další varianta říká, že si Enhuber sáhl na život proto, že neunesl způsob léčby. V jiném podání se zase nehovoří o exhumaci, jen o tom, že nesměl bých pochován na hřbitově, až ho pohřbil VP na svém pozemku.

P.P.S.: Myslela jsem, že se s tímto článkem zúčastním dalšího kola soutěže u VendyW, ale ono asi nejde o žádnou sakrální stavbu - tak jen tak.

Lázně Jeseník - 1. - Vinzenz Priessnitz

20. srpna 2014 v 0:13 | Katka |  Cestování
Po dlouhodobém plánování jsem se letos dostala do Priessnitzových lázní Jeseník (Gräfenberg).

Chlapec Vinzenz (*1799, rakouského původu a německé národnosti) pozoroval na svých toulkách lesem poraněnou srnku. Ta chodila pravidelně k potůčku a máčela si zde nohu. Po čase chodit přestala, neboť se jí noha zahojila. Když Vinzenz dospěl, utrpěl při práci v lese těžké zranění hrudníku. Lékaři mu nedávali moc velké naděje na uzdravení. On si vzpomněl na své pozorování z mládí. Polámaná žebra si srovnal tlakem proti židli a požádal matku, aby mu dávala mokré zábaly. A? Uzdravil se.

Ať už tato legenda pravdivá je či není, Gräfenberg (později Jeseník) by nebyl tím, čím se stal, nebýt Vinzenze Priessnitze.


Po vlastním uzdravení se k němu obraceli místní lidé a on, medicínsky nevzdělán, jim vodoléčbou dokázal pomoci.

V r. 1822 nechal rodný dřevěný dům přestavět na zděný patrový,


v přízemí umístil dřevěné necky napájené přímo přírodním pramenem a počal lidi léčit vodou a přiměřenou fyzickou námahou, což dodnes na stěnách lázeňských připomínají kopie dobových rytin (dámy řezající polena pilou, apod.). Tak vznikl první vodoléčebný ústav na světě a Vinzenz Priessnitz se stal vodním doktorem.

Lázně oficiálně vznikly v r. 1837, kdy bez lékařského vzdělání dostal od císařské komise příslušné potvrzení. Tou dobou se v lázních léčilo na 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z celé Evropy, aby studovali metody vodního doktora VP. Léčily se zde i tak významné osobnosti jako N. V. Gogol nebo F. Liszt. Dnes je tváří lázní G. Partyšová. V salonku osobností jsou portréty opravdu mnoha mediálně ještě známějších postav.

I přes všechny své léčebné úspěchy zemřel VP poměrně mlád (+1851). Snad se ozvalo dávné zranění hrudníku, VP upadl do bezvědomí, ze kterého se pak už nikdy zcela nevzpamatoval, chřadnul až zemřel.
Jeho následovníkem byl zeť Jan Ripper. Od r. 1853 vedl lázně Josef Schindler, poté Eduard Emmel (zavedl do lázní masáže), dále pak Josef Reinhold (psycholog a psychiatr, empirické poznatky podložil vědou). Dnes jsou podle nich pojmenovány na památku lázeňské budovy (JR, JS) a fontána před sanatoriem Priessnitz (JR).

VP je i s manželkou a tříletou dcerkou Karolínou pochován v rodinné hrobce, okolo které dnes vede kolonáda.


I v současnosti probíhá léčení na Priessnitzových principech. I já jsem si ozkoušela typickou proceduru, kdy jsem se nejprve 5 minut nahřívala v horké sprše, načež jsem byla zabalena do studeného mokrého prostěradla a na to do suché deky. V tomto zábalu jsem si poležela nějakých 20 minut. Následovala typická dřevěná vana s teplou vodou, ale jen tak 20 cm, kde jsem se asi 7 min kartáčovala. Pak mi byla vykartáčována a několikrát polévána studenou vodou záda. Na závěr jsem byla omývána studenou vodou z hadice, a to ze všech stran neb jsem se při tom otáčela. No... když jsem potlačila v některých momentech přirozenou reakci - jekot, na závěr jsem se cítila velice dobře.

Od r. 2010 je otevřen unikátní přírodní balneopark. Na svahu nad lázněmi je několik stanovišť k aplikaci Priessnitzových metod - máčení rukou po lokty, či nohou po kotníky nebo třeba až po kolena a dokonce i skotské střiky.


Tyto procedury mají ale své zásady:
1. před aplikací je třeba, aby tělo bylo prohřáto přiměřenou fyzickou zátěží (cvičením - pro tento účel je zde řada cvičebních strojů, chůzí, apod.).
2. procedura má trvat pouze do snesitelné bolesti
3. znovu lze proceduru opakovat až po 30 minutách
Na vlastní kůži ozkoušeno - osvěžující, příjemné!

Základem vodoléčby je (logicky) voda. O tu zde není nouze. Pramenů je tu spousta. Odedávna byly u nich budovány různé stavbičky a takových je tu na osmdesát!!!

Český pramen


Jsou zde značené turistické i naučné stezky, po který lze mnoho z nich navštívit. Procházkou a nebo (což je velký hit posledních let) gräfenberg walkingem. Dostala jsem jednu takovou vycházku s instruktorkou a se zapůjčenými trekingovými holemi jako proceduru. Doma se nám válejí hůlky už pár let a já je pomlouvala (aniž bych je vyzoušela). Nyní jsem přímo zahořela - moc se mi to líbilo a žasla jsem, jak je to účinné. Říká se, že při takto prováděné chůzi se zapojí až 90 % svalů v těle, o 40 % se zvýší tempo, prohloubí dýchání. Vyzkoušela jsem a souhlasím. Je to super. Hůlky jsem zakoupila přímo v lázních a dokonce už jsem je použila i doma.

Priessnitzovy metody, vyzkoušené na vlastní kůži se mi fakt moc líbí a věřím jim, i když některé z následujících principů...(?) Překvapený

Priessnitz formuloval principy zdravého způsobu života:
1. Spát v chladném prostředí a při otevřeném okně a pokaždé mít tolik čerstvého vzduchu, aby se člověk nidy nezapotil.
2. Po povstání z postele se okoupat, otřít nebo omýt a vypít několik sklenic vody.
3. Po osušení provést vzdušnou lázeň a při tom se intenzivně pohybovat, pak se projít nebo pracovat, až ruce a nohy ohřejí.
4. Studená snídaně a studená večeře.
5. Hodně se procházet a pracovat venku pod širým nebem a v přírodě.
6. Nejíst žádnou teplou polévku.
7. Když se člověk prostřednictvím práce nebo jinak poněkud unaví, dostane závrať nebo má strach, pak si má omýt obličej a nohy třít ve studené vodní lázni tak dlouho, až se celý zahřeje a i po velkém vyčerpání nic nejíst.
8. Při zkaženém žaludku se musí pít hodně vody, přiložit si tenký obklad (zábal) na břicho, hodně se zdržovat v chladném prostředí a mírně se pohybovat.
9. Za těchto okolností musí být teplota v pokoji maximálně 10 st. R.
10. Ráno časně vstávat a časně jít spát.
11. Požívat prostá jídla a málo nebo vůbec žádné sladkosti.
12. Dle možnosti se vyhýbat všem rozpalujícím nápojům.
13. V příbytku se teple neoblékat. Chodit bez punčoch, s výjimkou cestování, kdy člověk nemá žádný pohyb.

Na tabuli u Rumunského pramene (z vděčnosti nechal postavit rumunský král Karel I z rodu Hohenzolernů) jsem se dočetla ještě toto:
- mimo jiné byly v průběhu lázní vyloučeny jedy jako alkohol, káva a kouření. Když prý jeden z Rotschildů zásady láznění porušil a přes upozornění své prohřešky opakoval, byl bez milosti vykázán.
- o neduzích se nemá mluvit. Zhoršuje to psychiku. Je třeba se udržovat při veselé mysli. I přestala jsem mluvit o tom, že to, co mě bolelo před lázněmi, mě bolí i po lázních a není toho málo S vyplazeným jazykem Přesto se mi v lázních Jeseník (Gräfenberg) moc líbilo.

32/52

18. srpna 2014 v 7:00 | Katka |  (ne)malé radosti
11. - 17. 8. - první životní láznění v Jeseníku. Ať vzpomínám jak vzpomínám, nenašla bych cokoli, z čeho bych v tomto týdnu byla opravdu otrávená. Naopak.

Oboustranné trošičku obávané soužití s kamarádkou, se kterou jsme takhle nikdy nikde nebyly, se ukázalo jako příjemné, nechyběla tolerance a tudíž nebyl důvod k nespokojenosti. I to, že mi utekla na procházku s klíči od pokoje těsně před mou procedurou, jsem jí okamžitě odpustila Mrkající

Výrazně jsem pociťovala, jak celý týden všechno klape. Počínaje tím, co jsem naorganizovala já (cesty a ubytování) a hlavně souhrou všech lázeňských pracovišť (recepce, ordinace, lékař, jídelna, procedury, pokojské....). Nikdy nic nevázlo, nikde nebylo třeba čekat. Dokonce mne našli i v bylinkové koupeli v momentu, kdy jedna z masérek onemocněla a byl mi vystaven pozměněný harmonogram procedur....

Vjemů a příjemných zážitků jsem měla mnoho. Až je utřídím a hlavně až doma nastane relativní klid, zaznamenám je do dalšího článku.
Průšvih je, že cítím, že nejen kavárenský povaleč, ale i lázeňská "dáma" by byla moje oblíbená "profese."S vyplazeným jazykem

31/52

10. srpna 2014 v 7:41 | Katka |  (ne)malé radosti
A je to tu zase. Celý týden jsem neměla čas sednout a zapsat si jednotlivé hezké momenty - (ne)malé radosti a teď nevím nic než to, že týden utekl bez nějakých karambolů a nepříjemností jako voda. Abych rolišila jednotlivé dny, na to moje paměť nestačí.

Klíčovou akcí byla samozřejmě návštěva divadelního představení na brněnském Špilberku (viz. včerejší článek).

Cestou na Špilas jsme na Jakubském náměstí postáli a poslouchali jazzíček. Ve skupince hodně mladých muzikantů nejvíc zaujaly dvě dívky - saxofonistka a trumpetistka. Bosky vydupávaly rytmus a všichni hráli parádně. Bohužel jsem přišli na poslední kousek Zamračený. Ale hrávají prý v parku na Petrově a navíc vyučují diváky tanci....snad jednou...(?).

Druhý den jsme cestou domů provedli "kontrolní prohlídku" možného podnájmu dcery a jejího přítele a shledali jsme, že to bude dobré. Studentský byt v řadovém domku ve vilové čtvrti s balkonem do zahrady, s možností vzít s sebou dceřina Agapornise (jupí! Mrkající), za solidní peníze.....
Smutno nám je jen z toho, že to je další etapa našeho života - nejmladší dítě jde z domu Zamračený. Ale přejeme jí, ať se jí v Brně líbí a studia jdou!

Sobota - porážka posledních tří kachen. Váhová bilance mého prvního chovatelského kachního pokusu 2,9 - 3,0 - 3,2 - 3,2 - 3,4. Jsem spokojená.

Zbytek parného dne strávený s kamarády převážně v bazénu. K tomu víno, moje ořechovka (povedla se!), později lívanečky s domácími džemy a ledová káva. Pohoda! Zvlášť, když k nám nedošly hnusné bouřky.