Pád

29. srpna 2014 v 13:47 | Katka |  Mawer Simon
Čtvrtý román Simona Mawera (*1948) je opět z úplně jiného prostředí. Já se v něm sice nevyznám, ale myslím, že se autor dost dobře s horolezectvím seznámil.


Když tak přemýšlím, jaký typ knížek mě vlastně nejvíc baví, jsou to takové, kde se píše o nespočetných variacích v lidských vztazích. A takový je i tento román.

Časově se odehrává ve dvou rovinách, dvou generacích citově propojených postav. Rodiče dvou chlapců spojených přátelstvím a láskou k horám, se poznali před 2. sv. válkou. Každá z postav má jiný přístup k životu. Osud tomu chtěl, že láska mladé dívky ke staršímu zkušenému horolezci byla násilně přervána, když se každý z nich jiným způsobem zapojil do válečného dění.

Vzájemné vztahy dvou generací tvoří zamotané klubko, jež se pomalu rozmotává až v závěru.
Asi nikdy není vztah dvou přátel zkoušen tolik, jako když jsou jejich životy závislé na vzájemném jištění. Zvlášť, když mezi nimi ještě panuje nejistota, zda partnerka jednoho byla či nebyla i milenkou druhého....

"Nechals mě tam, Jamie," řekl jsem. "Svinsky jsi mě opustil, abys dokončil tu zkurvenou cestu."
"Šel jsem pro pomoc, Robe. To přece víš."
Nebyl jsem sto kontrolovat emoce. Bylo to, jako vztek malého dítěte, který se ve vás nahromadí, dere se na povrch a nemáte sílu s tím cokoli dělat, jako když zvracíte. "Opustil jsi mě. Lezl sis dál a nechal mě tam."
Jamie nesouhlasně zakroutil hlavou. "Ten výstup byl strašně náročný; a pak jsem to zmrvil při sestupu. Byla už skoro tma a já zašel příliš daleko nalevo a zasekl jsem se v horní části ledovce. ....."
Jak už říkal Sigi, byla to Ruth, kdo zalarmoval záchranáře. Zahlédla mé světelné signály z římsy na Severní stěně, těch šest dlouhých záblesků, nouzový signál......
"Ruth ti zachránila život, Robe."
....................
"Děkuju," řekl jsem jenom, protože mě nenapadalo nic jiného.
....................
Z nějakého důvodu, který jsem nedokázal pojmenovat, mi byla protivná. Vybavil jsem si její nahé tělo u jezera s horami na horizontu. Držel jsem ji v náručí. Miloval se s ní. Nevyslovený pocit se proměňuje v něco jiného, ale co to je? Láska v nenávist, vděk se mění v odpor.
Chvíli jsme se ještě bavili o naší výpravě, kroužili jsme kolem palčivých otázek v kruzích, které byly deformované, zkreslené a pokřivené; pak nastalo mlčení a všichni jsme si uvědomili, že něco, pouto, které nás drželo pohromadě jako trojici, se přetrhlo. Jako lano.

Stejně jako otec i syn končí svůj život v horách.
Jsou koníčky, které se mění v posedlost.

Ta vaše hra, to bylo skutečné nebezpečí a zbraně byly nabité ostrými. A Jamie v té hře stále pokračuje."
..................
"Věděl jsi, že z K2 ho museli snést dolů, protože tam nahoře zkolaboval? Otok mozku nebo tak něco. Strávil několik týdnů v nemocnici. Chápeš to, on pro tu svoji hru riskuje mozek, svoji duši, svoji zatracenou mysl, Robe. Tebou a tvými amputovanými prsty tozdaleka neskončilo. On dává všanc celou svou osobnost. A tak si někdy říkám, čím jiným vlastně žije, co ho zajímá kromě téhle posedlosti horami...."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 29. srpna 2014 v 15:37 | Reagovat

Dramatické. Určitě se to dobře čte, zatím na to však duševně nemám. Ale znám někoho, kdo se o horolezectví zajímá a i tu dramatickou psychiku by unesl... :-)

2 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 11:05 | Reagovat

Já vím, kam jít, když budu chtít kupovat knihy. Moc se mně tvoje recenze líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama