Leden 2015

Detox - výsledky

31. ledna 2015 v 7:18 | Katka |  Dokaž (si) to!
Už z toho, že o dalším průběhu detoxu mlčím, je jasné, že to nedopadlo tak, jak jsem si představovala. Je mi trochu blbé se k tomu přiznat po tolika povzbudivých a uznalých komentářích. Nastal ale čas podívat se pravdě do tváře. Na každé situaci je něco dobrého, takže z toho vybruslím pro sebe optimisticky S vyplazeným jazykem.

Patnáctý den jsem se rozhodla detox předčasně ukončit. Důvody jsem měla dva. Oba jsou takové, že se při trochu pevnější vůli daly překonat. Oba jsou poněkud zástupné, "ospravedlňující" mou nedůslednost.

Není problém stravovat se tak, jak jsem popsala, protože je to pro mě chutné. Nicméně logisticky jde o způsob dosti náročný v rodině, kterou je třeba denně zajistit běžnou celodenní stravou. Podle principu co doma nemáš, to nesníš, je jednoduché dodržovat pravidla detoxu. Jenomže tak to není. Nákupy a vaření jsem pro zbývající členy domácnosti zajišťovala klasicky a sobě chystala ty blivajzy (jak říkali někteří z nich). Jsem měkká, přestalo mě to bavit.

Detox je a má být provázen intenzivním vyprazdňováním. To je v běžném pracovním režimu někdy trochu problematické. Takže i to jsem po čase pociťovala jako "zbytečnou" komplikaci, ačkoliv být dobře vyprázdněná je příjemný pocit. Právě to byl jeden z důvodů, proč jsem detoxovat začala. Cítila jsem se neustále plná.

Co mi tedy 15 dní detoxu přineslo?

- objevila jsem pocity vlastního těla, o kterých jsem neměla ani tušení. Reakci na razantně snížený přísun potravy, na změnu jejího složení, na bylinný projímavý čaj.... Je zajímavé sledovat, jak to funguje.
- po druhé v životě jsem na nějakou dobu silně omezila (tentokrát téměř na nulu) příjem živočišných bílkovin a tělo reagovalo velice pozitivně - téměř mě nebolí klouby (ruce - prsty, zápěstí, ramena, kyčle), téměř úplně se mi vyprázdnily Bakerovy cysty v podkolení, zlepšil se atopický ekzém.
- dostala jsem tip na vynikající odšťavňovač, který jsme už dlouho hledali a neměli odvahu zakoupit ho, abychom se trefili do toho pravého. O chutích a příznivých účincích čerstvých ovocných i zeleninových šťáv je zbytečné se šířit....
- sladím medem, solím himalájskou růžovou solí
- nejím bílé pečivo a tmavého pomálu
- uvědomila jsem si, jaké dobré suroviny a ingredience můžu zařadit do běžného vaření - sojovku bez glutamátu, pomazánky ze zdravé výživy (ale ty se naučím připravovat sama), různé bezlepkové kaše (jáhlovou, pohankovou....) lze použít i jako zahušťovadlo. Mým favoritem je pohanka! Jako příloha místo rýže je vynikající, vaří se snadněji a všem chutná.
- vyptala jsem se ve farmářské prodejně na původ drůbežího a králičího masa....masa bude u nás méně, zato kvalitnější - zdroj kuřat, krůt, králíků mám....
- začala jsem vařit podle Citlivé kuchařky Markéty Šichtařové. její zásadou je - šetrně a zároveň chutně! Doma má strávníky alergické na širokou škálu alergenů, a tak jí nic jiného nezbývalo. Zkusili jsme kuřecí sladkokyselé soté - bez škrobu, bez glutamátu a je vynikající. Funkci škrobu zastoupí lžíce medu. Kam se hrabou čínská bistra Mrkající
- většinou jen pro sebe připravuji některé pokrmy z kuchařky A. Mačingové. Převážně zeleninové, což já můžu a ostatní o to nestojí.

Na čem potřebuju pracovat? Co mi zamotalo hlavu? Co dělám pořád špatně?

- je těžké vybrat si ze záplavy "zaručených rad" výživových poradců to pravé. Navštěvovat je osobně už vůbech nechci. Jeden propaguje to a jiný úplně něco jiného. To co ten první vehementně doporučuje, ten druhý naprosto popírá. Myslím, že je dobře vyzkoušet na vlastním těle, posoudit vlastním rozumem, co konkrétně mně prospívá a co ne. A to je dlouhodobý proces. Obecně jsem zastáncem zásady pestře a přiměřeně.
Nicméně se mi potvrdilo to, co jsem celým svým dosavadním způsobem stravování popírala - že mi přemíra masa a živočišných bílkovin obecně (i sýry, jogurty, mléko, vejce - nejsou vhodné denně) neprospívá! Kupodivu už si na to zvykám a dokážu si ho odepřít. O uzeninách ani nemluvím, ty mi nechybí vůbec (pokud v ledničce nejsou S vyplazeným jazykem, je to lehčí).
- opakuji se, vím, ale pokud v domácnosti JE to, co "svádí k hříchu" - je těžké neporušovat pravidla. To pak ochutnám, jestli jsem koupila dětem skutečně dobrou šunku, kafe si osladím cukrem tak, jak jsem zvyklá. A pak mám na sebe zlost. (Proč si vůbec to kafe vařím, když mi ani nechutná a jde mi jen o tu chvíli, kdy si k němu v pohodě sednu? Často už ho ale nahradím zázvorovým čajem a pocit pohody je stejný....)
- nedoprovázím změnu stravovacích návyků přiměřenou a hlavně pravidelnou tělesnou aktivitou. Nějak mi to teď v poslední době vůbec nejde. Prostě se mi nechce. Každé pondělí sice chodím na jógu, která mi maximálně vyhovuje jak fyzicky, tak psychicky, ale doma NIC. Sem - tam lyže, ale to opravdu nestačí. Stačilo by 20 minut ostré chůze denně. To přece není nic neproveditelného. Lenost je ale mnohem silnější! Fuj tajbl!

Jsem ráda, že jsem detox zkusila a chtěla bych se k němu v nějaké podobě vracet. Párkrát za rok týden? Nebo každé novoluní (=jeden den)? Cokoliv má význam. Hlavně ale změna běžného každodenního jídelníčku. A pokud možno bez výrazných prohřešků. Je to jen v hlavě! Stejně jako vím, co mi prospívá, tak vím, co dobré není. Tak proč mi ta hlava (dubová) pořád podsouvá nějaké nepřístojnosti? Překvapený

Když zdivočí paličky...

30. ledna 2015 v 6:17 | Katka |  Kultura
...je to "pěknej nářez", z kterého vibrují nejen ušní bubínky, ale celá lebka i hrudní koš a břicho, tancují a podupávají nohy, raduje ce celej člověk, prostě zážitek jako hrom.

WILD STICKS - bubenická skupina z Českého Krumlova zahájila své letošní turné po Česku. U nás měla včera dvě představení pro školy - "výchovné koncerty", na nichž slibovala, že "toto je jen malá ukázka, večer toho předvedeme víc".
Není divu, že večer, ač posluchačů bylo (k jejich velké škodě) pomálu, podstatnou část publika tvořily děti školou povinné. Dávaly vehementně najevo, jak se jim to líbí a hlavně - že už to slyšely, že vědí....

Rodiče, kteří byli vytaženi za kulturou i ti návštěvníci, kteří přišli náhodou (jako já), ani pár amatérských bubeníků, co přišli okouknout konkurenci, ani ti ostatní jistě nebyli zklamáni. Spíš bych řekla, že museli být nejmíň překvapeni, ale daleko spíš nadšeni.

Zkušenost, jak známo, je nepřenosná, zato nadšení a radost přenosná JE (když se chce přijímat). Při pohledu na to, s jakou vervou, s jakou energií a radostí řežou budeníci do bubnů mnoha typů, do hrnců a pánví, skleniček, kbelíků, barelů, popelnic, marimby (to je velká nádhera),


paličkami různých tlouštěk, či vařečkami, hrají tu a hned zase onde, mění svá místa, tančí, skáčou, mlátí sebou, jsou sehraní, prožívají každý takt, předvádějí se a mají z toho radost.....mě několikrát napadlo, že tihle kluci mají šanci projít pubertou sice divoce, ale v podstatě bez rizika, že se chytnou "blbé party", protože na to prostě nemají čas...

vznikla při ZUŠ v Českém Krumlově a koncertuje od r. 2007. Jejími členy jsou kluci ve věku řekla bych tak 13 - 35 let. Ti mladší jsou žáky leadra skupiny (pana učitele ZUŠ) - ( to je ten vpředu v tmavé mikině ).


Kromě vlastních show účinkuje skupina na výchovných koncertech pro školy, na různých historických akcích, průvodech provozuje tzv. vojenské budbnování (s rotujícími paličkami), na plesech, apod. V rámci letošního turné vystoupí:

DatumMísto konáníPodrobnosti
26-27/06/2015Český KrumlovPětilistá Růže
29/05/2015Hroznětínvýchovný koncert
07/05/2015Sezimovo Ustilampionový průvod
30/04/2015Spálené Poříčíbubenická show
03/04/2015NýrskoVýchovný koncert
02/04/2015SoběslavWild Sticks Tour 2015
26/03/2015Český KrumlovWild Sticks Tour 2015
28/02/2015PardubicePles města
05/02/2015České BudějoviceMaturitní ples
05/02/2015PrahaVýchovný koncert
30/01/2015PrachaticeMaturitn

Celý koncert je sestaven hodně zajímavě, není chvíle, kdy by se posluchač nudil, hrají se skladby převzaté i vlastní, doprovodným slovem jsou posluchači "vtahováni do děje" a zájemci i na jeviště....
Kdo jejich vystoupení absolvuje, rozhodně se nenudí a nezapomene....


Necháte se POZVAT? Neprohloupíte! Usmívající se


Vangelis

24. ledna 2015 v 18:52 | Katka |  Kultura
A na co to vlastně jdete? A kam? A CO to je? A proč zrovna ve Filharmonii?

No přece Ráááj - nááádherný ráááj.....jak zpívá Hůlka - TO je z filmu 1492 - Dobytí ráje. Ale víc o tom nevím. Jen usuzuju, že to bude filmová hudba v koncertním provedení.

Bylo to tak. Filharmonie Hradec Králové s šéfdirigentem Andreasem Sebastianem Weiserem spolu s Pražským filharmonickým sborem pod vedením Lukáše Vasilka nastudovali v aranžmá Aarona Purvise skladby z filmové hudby Vangelise (Evangelos Odysseas Papathanassiou - *1943).

12 skladeb bylo z filmu režiséra Ridleyho Scotta 1492 - Dobytí ráje .
Dále jsme pak slyšeli po jedné skladbě z filmů Ohnivé vozy (1981), Alexander (2004) a z doprovoné hudby k vesmírným misím americké NASA Mythodea.

Celý koncert byl neobyčejně působivý. Hudba ve spojení s obrazy promítanými na průhlednou "oponu" visící v prostoru mezi orchestrem a sborem. Vše umocněno i vizuálním požitkem ze sledování hudbeníků. Ráda si kupuji vstupenky do první řady na balkon, protože odtamtud je zvuk vyvážený a ještě je možné pěkně sledovat výkony jednotlivých hudebníků. Složení orchestru bylo vzhledem k typu hudby poněkud jiné než obvykle. Bohatě byly zastoupeny bicí nástroje a bylo zajímavé sledovat nástupy jednotlivých hráčů a jejich pauzy, střídání nástrojů třeba k zahrání dvou - tří taktů a zase pauza.... Na klavír hrála Slávka Vernerová - Pěchočová, východočechům jistě dobře známá hudebnice. I energický výkon dirigenta bylo radost sledovat. S jakým nadšením vzdával hold svým hudebníků a gesty je vyzýval k tomu, aby všichni povstali, uklonili se a užívali si přízeň publika.

Od uvaděčky jsme dostali plakátek s upozorněním na květnový koncert - gigantický projekt MYTHODEA řeckého skladatele za účasti světových pěveckých hvězd Gabriely Beňačkové a Simony Šaturové.

Dům v Bretani

22. ledna 2015 v 20:34 | Katka |  Knížky
Taky by se mi líbilo mít starý kamenný dům v Bretani zrekonstruovaný k pohodlnému žití. Takový dům má Marta Davouze (Železná). Dáma charismatická, vzdělaná, krásná, která má přátele v intelektuálních kruzích ve svých 56 letech v době brzy po rozvodu našla v Bretani životního partnera, a to stylem láska na první pohled.


Kniha má krásný obal. Strukturou na omak připomíná malířské plátno....spolu s obrazem Aleny Beldové textu uvnitř prostě sluší.

V nedlouhých kapitolách vzpomíná na 10 let přestavby sídla starého X století v komplex přepychově zařízených budov pro život rodinný i k pronajímání. Popisuje i dramatické a humorné zážitky z výletů po Evropě a píše také o návštěvnících vzniklého penzionu, o nátuře Bretonců, o krajině a způsobu života.....

Lidé v Bretani nemají lehký život. Rozhodně těžší, než na jaký jsme v Česku zvyklí. Je to drsný kraj. Mořské bouře, ledové větry, vlhká zima, která zalézá do kostí. Když se však vítr ztiší a zazáří naplno slunce, každý je naplněn štěstím. Jen to samo stačí lidem ke štěstí, není potřeba ničeho dalšího. Ze všech stran, od pokladní v supermarketu přes slečnu na poště po přátele, kteří přijdou na kávu, zní jediné: "Il fait beau aujourd´hui!", dnes je tak krásně!
.......................
Milovat Bretaň není totéž jako milovat jižní Čechy.............
Není to láska na první pohled. Není to largo nebo adagio symfonické básně, nýbrž presto nebo vivace divoké, vášnivé rapsodie.
Po zahradě lítají dvoumetrové větve, meluzina skučí v komíně, stromy se ohýbají k zemi, hrom ustavičně burácí a blesky se křižují na střeše. Spouštějí alarm a vyřazují z provozu veškerou elektroniku. Na mořský břeh narážejí pětimetrové vlny a leje tak, že se odevšad řinou proudy vody přímo na vás, a obloha je černější než soudcovský talár.
...................
K tomu, aby tu člověk žil a pracoval, aby to při první vichřici nevzdal a neodjel do méně drsných končin, musí totiž Bretaň opravdu milovat. Musí být trochu romantik, musí se vcítit do její podivuhodné nostalgie, do její starobylé duše, musí se pokořit před přírodními živly, musí se vzdát navyklých banalit virtuálního světa a přizpůsobit se v reálu tomu, co znal jen z televize. Kdo ale takové lásce propadne, zůstane jí navždy věrný.
....................
"Odkud jste přijeli?" tázala se kamenná tvář.
"Z Bretaně."
"No jo, vy Bretonci," ušklíbl se. Jeho tón však prozrazoval, že Bretaň je obecně považována za něco výjimečného. Určitě ne pro nebývalou krás svého pobřeží, vždyť Francie je krásná skoro všude, nýbrž pro specifický, silný charakter svých obyvatel.
Od chvíle, kdy jsem tohle všechno pochopila, mi nepřipadalo divné, že špatné počasí tady nevyvolává nevraživost, ale má účinek zcela opačný. Vzbuzuje v lidech pocit sounáležitosti a solidarity, k jakým je u nás zapotřebí mistrovský titul v hokeji nebo vpád cizí mocnosti. Atmosféra národní soudržnosti, jakou pamatuji pouze ze srpna 1968, je tady běžná. Jako by tu panovalo jakési zvláštní spolčení, nevyslovené, ale patrné pro každého, kdo ví, nebo vědět chce.


Mně se to moc líbilo. Dokonce natolik, že se mi zdálo o tom, jak jsem JÁ zakoupila starý kamenný dům....jen já ho měla na jednom z řeckých ostrovů. Ale koupila jsem špatně. Dům stál na vysokém kopci - k moři namáhavá cesta a ještě k tomu na návsi - my rádi stolujeme venku na terase, což na návsi nebude zrovna to pravé....

Detox 7 - 12

21. ledna 2015 v 18:27 | Katka |  Dokaž (si) to!
7. den:
je úžasný.
Vracím se ke snídaňovým kaším s ořechy, sušeným ovocem, semínky a medem.
Brambory s listovým špenátem mi udělaly z oběda hostinu Mrkající
Přišel mi balíček se zdravým mlsáním - datlové bonbony a lněné krekry s různými přísadami. Bonbony s mákem, se švestkami, s meruňkami, s rakytníkem....krekry s cibulí, česnekem, chilli, červenou řepou..... Takže mám zase ulehčeno - když BY MĚ honila mlsná, mám co křoupat. Fakt mě moc chutě netrápí.

8. - 11. den:
uběhly bez významných postřehů.

12. den:
měl být dnem T (tekutým) s maximálním detoxikačním účinkem. Protože pro podobné záležitosti je ideální novoluní, což bude zítra, akci jsem odložila a -
- posnídala ovesné vločky s rozinkami, ořechy, lněným semínkem a medem
- posvačila jablko
- poobědvala červenou čočku s kořenovou zeleninou
- posvačila lněné krekry
- povečeřela 750 ml šťávy z mrkve a červené řepy
V době odpolední svačiny mě honila mlsná - ještě že mám ty krekry. A stejně jsem neodolala a povolila si rozpustnou kávu s mlékem. Myslela jsem, jaká to bude pohoda a ona mi vůbec nechutnala. Chuť jsem vlastně měla na zázvorový čaj, ale nemaje zázvoru, dopadlo to tak, jak nemělo.

Vlivem porušení pravidel v Pá - So jsem se s hmotností posunula kousek výš, ALE - skoro mě nebolí kyčle. Sedět v divadle či kině bylo pro mě donedávna utrpení, házela jsem nohu přes nohu a zase obráceně a vydržela vždycky sedět jen chvíli. Teď jsem absolvovala divadlo v Pá a kino v Ne bezbolestně.

Samozřejmě pokračuju, ale nezapírám, že nemám chuť na maso a ještě víc na masový vývar. A hlavně se těším, jak budu vařit jinak.

Zmizelá

19. ledna 2015 v 23:18 | Katka |  Knížky
Jedna dcera mi doporučovala film Zmizelá


natočený podle románu od americké autorky Gillian Flynn (*1971). Nějak jsem to nestihla, ale zato jsem knížku dostala od jiné dcery k vánocům. Přestože je poměrně rozměrná, měla jsem ji přečtenou hodně rychle.

V den pětiletého výročí svatby se ztrácí mladá žena - Amy. Její manžel - Nick je brzy shledán podezřelým z jejího zmizení.
K výročí vždy připravovala Zmizelá hru na hledání pokladu. Nápovědami vycházejícími ze společných zážitků, posílala manžela z místa na místo a na konci čekal dárek. Tentokrát to měl být dárek ze dřeva, jak se k pátému výročí hodí. Letošní nápovědy svědčí o tom, že se Amy snaží zlepšit troskotající manželství. Dopisy jsou plné láskyplných narážek a omluv. Ale brzy vše vypadá úplně jinak.

Každá kapitola je vyprávěna jedním z partnerů a čtenář snadno přejímá jejich názory, protože je to prostě ono. Takhle to cítím přece i já....a přitom jsou to názory naprosto protichůdné a měnící se i s hlavními postavami a my máme za chvíli v hlavě zmatek. Tak kdo je vlastně z těch dvou klaďas a kdo pomstychtivý zmetek?

Určitě se chci podívat i na film, když byl tak dobře hodnocen. Knížku bych doporučila pro její napětí a krásně formulované běžné životní pravdy a partnerské situace. Jen konec mě, stejně jako řadu dalších čtenářů, jak jsem se dočetla na Databázi knih, zklamal.

Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská

19. ledna 2015 v 17:28 | Katka |  Kultura
Když jsme s manželem dostali každý svůj díl společného vánočního dárku,


pobavilo nás dceřino výtvarné umění. Talent ostatně dostala do vínku od nás S vyplazeným jazykem. Poté jsme s uznáním zjišťovali, že vše je promyšleno do detailu (viz poznámka úplně dole Zajištěno: noclehy, hlídání zvěře). Jakmile na scénu vstoupila "Věra Čáslavská", v duchu jsem se kreslířce omlouvala, neboť ji vystihla naprosto přesně. Posoudit můžete ZDE.
Autorem absurdní grotesky je Luboš Balák, hrají Tomáš Matonoha (Gustáv Husák) a Tomáš Měcháček, alternuje s Vladimírem Polívkou. Premiéra byla loni v Divadle Na Zábradli.

Gustáv Husák byl právě zvolen prezidentem ČSSR. Jednomyslně.

Snemovna národov - Čehůni - sedemdesaťpeť prítomných, 75 rozdaných volebných lístkov, 75 odovzdaných volebných lístkov.....chvíľa napetí....75 hlasov PRE sůdruha Gustáva Husáka
- Slováci, naši ľudia - sedemdesaťTRI prítomných, 75 rozdaných volebných lístkov, 75 odovzdaných volebných lístkov.....chvíľa napetí....75 hlasov PRE sůdruha Gustáva Husáka

Sůdruh Gustáv Husák je doslova opilý štěstím, uspokojením a koňakem, usíná a přichází k němu Věra Čáslavská, která nikdy neztratila tvář, nezměnila názory a postoje a dotírá nepříjemnými otázkami. GH se obhajuje jak umí, jak tomu věří, jak jsme to slýchávali dnes a denně. Dcera už na představení byla a ptala se: To fakt bylo tak hrozný?

Dnes se tomu smějeme a oceňujeme herecké výkony. A stejně jako tenkrát jsme se nechali utáhnout na vařené nudli -

...lebo keď ĺudia majů pivo a párek, sú spokojní, nebůria sa, zjedia si párek, vypijů pivo a pak pokojno spinkajů a trtkajů a nerobia revolůcie....

A tak jsme o přestávce VŠICHNI dostali pivo a párek!

Skvělé představení, ale na párky (i v jiné - moderní podobě) bacha! Mrkající


Zážitková smršť

18. ledna 2015 v 7:44 | Katka |  Co za to stálo
Nadešel čas výměny vánočních poukazů za skutečné zážitky. Pro nás to představovalo návštěvu Divadla Bolka Polívky v Brně. Když se to takhle řekne, vypadá to na dvě hodiny v divadle na více či méně povedeném představení, na boj s únavou ve zcela zaplněném hledišti po tříhodinové cestě autem v dost šíleném provozu, navíc po pracovním týdnu, což může taky dopadnout

,

To se mi často stává. Naposledy jsme dokonce představení jen tak tak stihli. V Brně jsme uvízli v zácpě. Tomu jsme se chtěli za každou cenu vyhnout. A tak jsme po mnoha a mnoha letech zvolili

CESTU VLAKEM Překvapený.

Děti a vlastně i my sami jsme si dělali legraci, kam asi tak dojedou dva senilové. Manžel vzpomínal, jak jsem při cestě do školy hodlávala nastoupit právě opačným směrem a on mě musel hlídat, což se opravdu asi jednou stalo a jinak to byla součást hrátek zamilovaných Mrkající.

Každopádně se v ČD leccos změnilo. Zpoždění zůstala, jak jsme si ověřili v Pardubicích. Tam jsme prvních 20 minut stáli před tabulí odjezdů a sledovali, jak si vede náš spoj, s napětím čekali, kdy poskočí o místo blíž a najednou se rozsvítilo neblahé čísílko - 30, pak 40 nakonec 45 minut zpoždění. V tu chvíli jsme se zasmáli, že tu snad nebudeme civět skoro hodinu a půl.....Trochu otráveně jsme vyslali signál dceři, která nás do Brna pozvala. Obratem jsme dostali instrukce, jak odjezd uspíšit, kterým spojem odjet. Následovala další rada - počkat přece jenom na zpožděné ECčko neb tam stejně dojede dřív.
Poslechli jsme rady zkušených, a protože výlet byl v dárkovém balení, dopřáli jsme si cestovat v jídelním voze. Paráda, pohodička. Litovala jsem jen, že nejedeme alespoň do Bratislavy nebo raději až do Budapešti. Kávička, palačinka, vínko a k tomu knížka (za ceny přijatelné).

Před hlavákem v Brně už na nás čekal odvoz a večeře v indické restauraci GOA. Dlouho jsem si přála pojíst placky čapátí, ochutnat chleba nán, cítit dávno nepřipomínané vůně nepočítaných druhů koření (vzpomínka z mládí i z knížek a filmů). Splnilo se vrchovatě. Jako správní zvědavci jsme měli každý jinou voňavou směs ve speciální mističce přihřívané zespoda svíčkou. A měnili jsme a ochutnávali. Zprvu se nám zdálo, že nán a čapátí se liší jen velikostí, ale není tomu tak. Nán lístkuje, jakoby byl z těsta plundrového, zatímco čapátí jsou obyčejné na sucho pečené placky z mouky a vody. Oboje potřené máslem. Dala jsem si sice Royal Mix Veg., ale ostatní jsem musela ochutnat i s kouskem masa Mrkající.

Časový harmonogram se musí plnit....Do divadla jsme šli jen my dva s manželem, proto jsme si mohli dovolit šetřit čas a nechat se dovézt autem. Jindy z důvodu obtížného parkování jezdíme šalinou.
O představení až později a jinde. Pro pořádek. Aby divadlo zapadlo do správné rubriky. Teď jen to, že jsem neusínala. Neměla jsem příležitost, protože jsem se musela smát a smát až slzet. A ještě to, že jsme my všichni diváci dostali o přestávce pivo a párek Usmívající se.

Nerušena a nebuzena psy jsem se krásně a sladce vyspala, z postele jsem po ranním čtení lezla až o půl deváté. To mám na podobných výletech moc ráda Mrkající. Vyloženě se těším na to, že se vyspím.

Moje empatická dcera extra pro mě připravila k snídani žitný chleba a fazolovou paštiku. To musí chutnat, i kdyby to dobré nebylo. Ale ono bylo. Společná klidná snídaně - příjemný začátek dne.

Nevlídno, mlhavo - co s takovým dnem? Shodli jsme se na Anthroposu.
Manžel z nostalgie nakoukl do areálu v Pisárkách, kam před pětatřiceti lety na vojenskou katedru VŠZ jezdil každý týden plnit svoji vojenskou občanskou povinnost. Jak na tu vojnu nadávali a jak se k ní stále vrací a vzpomínají....

Pavilon Anthropos zmodernizoval a zpříjemnil (WC, občerstvení...) a zvědečtěl. Přibyl vzácný exponát - z kostí a jejich úlomků nalezených v Keni rekonstruovaná kostra 11-letého chlapce Homo ergasterje podle průvodkyně miláčkem všech. Hýčkají si ho neboť představuje chybějící tušený mezičlánek mezi Homo erectus a Homo habilis. Umocněno tím, že šlo o mrzáčka, který za života kulhal a musel trpět značnými bolestmi neboť měl vývojovou vadu kyčlí.
Tak to bylo zajímavé a srozumitelně podáno nám doplnilo naše vzdělání. Z laického hlediska (možná kacířsky) musím ale říct, že celkové pojetí popisků k expozici je pro obyčejné lidi příliš vědecké a zahlcující. Což mi přijde škoda. Po této stránce se, podle mě, povedla lépe expozice ve Všestarech.

Nadešel čas oběda a s ním naskočila myšlenka tady někdě je Myslivna, kde jsme byli na popromočním obědě. Jestlipak ještě fuguje? Tenkrát to byla dost hogo-fogo záležitost a můj táta se rád při správné příležitosti plácnul přes kapsu.
Myslivnu jsme našli a byli hodně překvapeni. Nevím, ale vůbec nevím, jestli to kongresové monstrum stálo v dnešní podobě už v r. 1982 nebo se přistavovalo. Co vy na to, Brňáci? Interiér jsem poznala, ale měla jsem zato, že budova nebyla tak rozlehlá, v mých vzpomínkách to byl normální dům s dlouholetou tradicí. Tradice jsem našla na dobových fotkách na chodbě, ale jak to tu vypadalo v době naší promoce, to už fakt nevím
Pochutnali jsme si tenkrát, pochutnali jsme si i včera. Na tom se nic nezměnilo.

Pohled na moji vždy upravenou a elegantní dceru mi pokaždé nejprve srazí sebevědomí o pár stupínků níž a pak ve mně probudí správné ženské pudy - koupit si něco pro sebe. A roztočí se kolotoč. Tentokrát jsem si přivezla ze slev Mrkající

,

čímž nastal problém - jaké boty? a to chce sukni a pěkné kalhoty...a....a....
Mám o čem přemýšlet. Jenomže se nedá kupovat nic, dokud nebude jasno, kde se ustálí moje velikost po změně stravovacích návyků....

Následovala závěrečná kávička před odjezdem zpět domů. Nic nebývá při podobných návštěvách ponecháno náhodě. Cílem byla určitá konkrétní kavárna, kde podávají k výborné kávě ještě lepší a ojedinělý moučník - makový cheese cake.

A pak už nastalo vzájemné objímání, děkování a loučení.
Pro nás výlet končil opět v jídelním voze ECčka do Pardubic a v dalších navazujících spojích bez zpoždění až do Jaroměře a následně autem domů. Pro dceru dost vysokou pokutou (?) za popletení výjezdu z parkoviště. SMS: "...nenechám si tím zkazit krásný den...."

P. S.: Možná by se zdálo, že jsem "zhřešila", porušila pravidla detoxu....Striktně nahlíženo ano. Tolik krásných zážitků ale určitě za to stálo a vnitřní pohoda si s následky porušení režimu jistě poradila. Tak jaképak hříchy.
P.P.S.: Spolu s kabelkami jsem si ve Vaňkovce u Dobrovského koupila přehled anglické gramatiky na formáku 2xA4 (prostě dvojlist, tj. 4 strany), Antonii Mačingovou (zasvěcení vědí) a knihu vzpomínkovou, do které jsem se začetla ve vlaku a byla okouzlena - romantika v současné době, opravdu odžitá, navíc ženou mé věkové kategorie....


Místo děje Bretaň. Jednou jsem měla tu příležitost projíždět po pobřeží a párkrát zastavit a vystoupit. Už tenkrát jsem na NI vzpomínala a trochu jí záviděla. Krásný kraj.
Která dnes dost přešedesátiletá dáma sepsala svoje vzpomínky? Poznáte?

Nová rubrika

17. ledna 2015 v 21:50 | Katka |  Co za to stálo
V nedávno uzavřené rubrice (ne)malé radosti, na kterou jsem našla tip na blogu (nevím už ani kterém), jsem hledala radosti dní všedních i svátečních. Do- i u-kazovala jsem, že i ve dnech plných práce a starostí, se najdou chvíle, které zahřejí a potěší. Často šlo o takové ty samozřejmé maličkosti, kterých si už ani nevšímáme, jindy to byly pecky, které by neocenil jen naprostý škarohlíd.

Jsem si vědoma toho, že žádný den není úplně na nic, jen se musíme někdy utěšit naprostými prkotinami, abychom mohli usínat s myšlenkou "i dnes mi bylo (alespoň chvíli) fajn", byť by to byla třeba jen slastná chvilka, kdy už sebou můžu po perném nebo stresujícím dni buchnout do postele....
Dosť bolo nemalých radostí....
Do nové rubriky, kterou jsem nazvala CO ZA TO STÁLO budu zařazovat události, při kterých se mi srdíčko tetelilo, bránice vibrovala smíchem, třeba vhrkly do očí slzy od smíchu nebo dojetí, a na které jsem ještě dlouho vzpomínala.
Jako doprovodný experiment jsem založila doma "lahev na zážitky" (inspirace z Fcb) a budu instruovat rodinu, jak ji používat. Představu mám takovou, že do ní ten, kdo bude chtít, vloží lísteček s něčím, co mu udělalo velkou radost, co ho pobavilo, na co bude rád vzpomínat.....a za rok, v době vánoční, můžeme posedět, vytahovat náhodně lístečky a ...... mít spolu o "hezkou chvilku."
Mám trochu trému. Buď to vyjde a bude to hezké nebo bude "praštěná" mamka jedinou přispěvatelkou....Usmívající se


Detox 1 - 6

14. ledna 2015 v 12:00 | Katka
Zásady detoxu:
- NEjíst nic živočišného původu, soju, nepít kávu, čaj, alkohol, jakékoliv kupované ochucené a perlivé nápoje, žádné bílé pečino, žádný lepek
- pít litr šťávy z ovoce a zeleniny
- každý 6. den jen tekutá strava
- 3x denně polknout bylinné kapsle a kapsli z kajenského pepře
- 3x denně sprchu se střídáním teplá - studená
- pít dostatečně, nejlépe čistou vodu
- večer šálek čaje z obdržených bylin
- udržovat se v dobré náladě (v instrukcích přímo píší žádná Tv, žádné politické zprávy, žádné rozčilování - no, to bych se musela odstěhovat z domu a nechodit do práce Mrkající)
- horká lázneň s masážní žínkou nebo sauna nebo pára
- dostatek spánku
- denně pohybová aktivita do zapocení
- hodina pobytu venku na vzduchu a slunci

Tak Zamračený! Už teď vidím, že tohle všechno není v mých silách provozovat.
Systémem lepší něco než nic začínám a pozoruji svoje pocity, reakci organismu.

1. den:
Je mi od rána zle. Bolí mě hlava a krční páteř, pociťuji silný hlad. O to víc mi chutná "prostá strava". Jakoby chuťové pohárky nebyly zahlceny přemírou chutí a jejich kombinací, jsem si opravdu pochutnala.
- snídaně: kaše z pohanky (instantní ze zdravé výživy) s jablkem, vlašskými ořechy a medem
- svačina: křížaly
- oběd: brambory vařené ve slupce a po oloupání rozmačkané s domácím kysaným zelím, cibulka smažená na oleji
- večeře: tmavá kaiserka, směs listových salátů, olivy, cherry rajčátka
Množství nevážím, nesleduji, v podstatě jím do syta.
Po kapsli s kajenským pepřem se šíří nepříjemný pálivý pocit z žaludku až do pusy. Podle instrukcí je to normální projev, který brzy pomine. Hlava bolí stále. Navečer krátký spánek a po něm je lépe. Pohybová aktivita - téměř nulová, asi 10 min protahování navečer.
Náladu si udržuji novými aktivitami - učím se na zobcovou flétnu altovou, koupila jsem si pastelky a z netu stáhla mandaly k vybarvování. Ani jedno není cíleně k detoxu, prostě to přišlo v pravý čas. V Tv sleduji jen A-Z kvíz a sem tam něco příjemného k háčkování. S Hřebejkovými Líbánkami jsem se ale hrubě netrefila Zamračený.

2. den:
- snídaně: ovesná kaše (bez mléka!) s pokrájenými fíky, vlašskými ořechy a medem
- svačina: křížaly a směs různých ořechů a rozinek
- oběd: bramboračka s houbami, mixovaná (houby vcelku), zahuštěná pohankovou instatní kaší - velká dobrota
- od svačiny do večeře jsem dojídala polévku a popíjela šťáva z jablek a mrkve. Odšťavňovač přivezli právě navečer, tak jsme ho zkoušeli a pěli chválu na samotný přístroj a na to, co z něj leze. Šťáva je lahodná s trochou dužniny (podíl dužninyje ale možné snížit výměnou síta) a výlisky bez chuti. Vše dobré zůstává v tekutém podílu.
Nepociťuji hlad! Usmívající se Porce a složení jídla je dostatečné. Hlad nesnáším a obykle se pak přežeru. Tedy - to bývávaloMrkající.
Pálivý pocit po kajenském pepři zmizel, celý den se cítím dobře.
Sprcha 2x, pohybová aktivita - 0 Nerozhodný- leje jako z konve a doma se mi cvičit nechce. Tak zítra! "Morgen,morgen, nicht nur Heute - sagen alle faule Leute." S vyplazeným jazykem

3. den:
Tlusté střevo hlásí budíček v 4:11. Protože jsem poučena, že o to právě jde, nezlobím se a opakovaně se vracím usednout na trůn.
V 7:30 těším na sprchu. Opravdu.
- snídaně knacke Brot a zeleninová šťáva. Hodně jsem se snažila, ji dopít, ale když hrozila, že ji vyvrhnu, nedopila jsem. Špatně jsem nakombinovala druhy a bylo to hnusný (rajčata, paprika, salát, kořenová zelenina, zelená petrželka a kousek cibule), cibule přiliš pálila a po čem to bylo hořké, to nevím.
- svačina - hrst neslaných arašídů
- oběd - brambory vařené ve slupce, vařená růžičková kapusta orestovaná na olivovém oleji, cibulce a česneku
- svačina - šťáva z grepu a jablek
- večeře - pečený lilek potřený olivovým olejem a česnekem
Aktivity - úklid vánoční výzdoby, obstarání koní - a to je opět vše Zamračený. Omluvou nebo spíš výmluvou mi budiž počasí - vedro a hrozný vítr. Nechala jsem se otrávit. A to je zase chyba.

4. den:
Budíček ještě dřív než včera - čili funguje to.
- snídaně - ovesné vločky s fíky, banánem, medem, zázvorový čaj
- svačina - šťáva z mrkve a červené řepy
- oběd - zelňačka s uzeným, kachní prsa, opečené brambory, dušená zelenina, dezert - kynutá bábovka plněná mákem, presso s mléčnou pěnou, maličká metaxa a maličké cinzano dry
KřičícíKřičícíKřičící - divný detox, co? No jo, zhřešila jsem. Ale plánovaně. Nechtěla jsem odmítnout pozvání na oběd u příležitosti kamarádčiných narozenin, nechtěla jsem sáhodlouze vysvětlovat proč a nač....nechtěla jsem o svém detoxu vůbec mluvit, protože není proč.....a kdo to vykecal? No kdo? Manžel. A pak že jsou ženský ukecaný.
Nemám kvůli tomu žádné výčitky. Držím se pravidla, že když už něco dělám, tak pořádně. Když už jím, tak si to vychutnám a nestresuju se, že jsem porušila pravidla. Stres je mnohem horší než samotný prohřešek.
- večeře - šťáva z mrkve. Bohužel jsem zjistila, že kombinace mrkev+jablka je nevhodná. Ani koním se to nemá kombinovat, tak je to asi pravda.
Aktivity - ranní kydání koním, sprcha 2x.
Pocity - dobré, netrápí mě hlad, nehoní mě mlsná, což se divím, pořád si myslím, že je to ONO.

..................

6. den:
Tak jsem se dopracovala k prvnímu z pěti dní T = tekutý detox.
Dnes nejím žádnou pevnou stravu, takže střídám ovocné šťávy se zeleninovými a bylinnými čaji. Jde to. Kombinace zeleniny mrkev+rajčata+okurka je i docela chutná. Kombinace jablka+ananas je vynikající! Tak jsem využila slevy 1,3 kg ananas za 25.- Kč - a nekup to, že jo?....
Vypila jsem 2 litry ovocné nebo zeleninové šťávy a asi litr bylinných čajů.
No - a večer jsem měla pěkný hlad. Jenomže už se mi nechtělo odšťavňovat a jít spát hladová mě taky nelákalo, tak jsem opět porušila pravidla a hlad zahnala datlemi.

První etapa za mnou a výsledek? Cítím se dobře, nebolí mě klouby u palců na rukách (jestli to má souvislost, to nevím)...
Vážím o 3 kg míň. Je to především proto, že toho mám míň uvnitř, ale praktická zkouška - jestli obléknu kalhoty, ve kterých už jsem se necítila, dopadla vcelku uspokojivě.
Myslím, že není důvod končit, takže pokračuju. Ne že by mě to těšilo, být asketou, ale za splněné sny se platí.
Nejvíc mi nakládá, když uvařím pro rodinu....třeba včera jsem upekla křidýlka.....Plačící